Dieta nebo cvičení

Každý chce mít pěknou postavu. Každý ale současně chce také naplno využívat příjemností, které nabízí život na začátku třetího tisíciletí. Kina, divadla, muzikály, televize, posezení v příjemně zařízených restauracích či vinárnách u dobrého moku a při pěkné hudbě – to vše nám přináší příjemné prožitky. Zvláště, když se na těchto místech můžeme setkat s příjemnými lidmi, s dobrými přáteli. Jak se orientovat ve světě pohodlí, příjemností a nadbytku chutných jídel? A neztratit přitom postavu, nezničit si zdraví?

Značná část z nás to zjevně při současné extrémní disproporci mezi dostupností komfortu a diskomfortu dříve nebo později nezvládne. Svědčí o tom stále rostoucí procento osob s nadváhou a osob obézních ve většině průmyslově rozvinutých zemích. Svalstvo nám z věčného posedávání a polehávání ochabuje, na slabém podkladě se usazují stále silnější záhyby měkce zduřelé tukové tkáně. To nás nenadchne. A tak se snažíme o návrat k stavu, kdy jsme byli sami se svojí postavou spokojeni. Kdy nám tělo sloužilo při všech příležitostech. Kdy jsme měli úzký pas. Kdy se po oblečení saka daly bez námahy a funění zapnout všechny knoflíky. Jenže jak na to? Dietou nebo cvičením?

Stav našich tukových zásob závisí především na rovnováze příjmu a výdeje energie. Pokud se do systému dopravuje nadbytek energie, musí tělo nevyužité kilokalorie uložit do zásoby. Pokud chceme dosáhnout snížení množství uložené energie, musíme omezit energetický příjem nebo podstatně zvýšit výdej. Navodit energetický deficit. Musíme omezit množství přijímané potravy nebo se více hýbat. Případně obojí.

Máme tedy dvě oblasti, kde můžeme při snaze o regulaci hmotnosti intervenovat. Příjem a výdej energie. Pohodlnější a zdánlivě účinnější je to na straně příjmu. Dietou jsme schopni navodit energetický deficit tisíce i více kilokalorií za den. Pokud bychom chtěli stejný energetický deficit navodit na straně výdeje, museli bychom za daný den ujít desítky kilometrů (výdej energie za hodinu chůze se pohybuje od 150 do 250 kcal), případně strávit ve fitcentru nebo na ergometru pět a více hodin. To je v běžném životě naprosto nerealizovatelné. Jednak nenajdeme každý den tolik času, jednak bychom takovou zátěž těžko zvládli bez nadměrné únavy, vyčerpání případně zranění z přetěžování.

Tuk se do těla vkrádá tiše a nenápadně. Nenaskočí nám přes noc pneumatika v oblasti pasu, nezděsíme se ráno při pohledu do zrcadla druhé brady. Která tam včera nebyla. Je to jako když vám doma roste dítě. Jeho vývoj ze dne na den nepoznáte. Když ale po roce nebo dvou přijede vzdálený příbuzný, uslyšíte onu klasickou větu: “Propána, ten váš Karlíček ale vyrostl”. Jenže vzdálený příbuzný nezvolá poté, co nás po delší době spatří:”Propána, ty jsi ale ztloustl”. Taková upřímnost se považuje za nepřijatelnou. A tak nás nejčastěji na změny upozorní mimořádná příležitost, při níž na sebe chceme navléci oblek, který již delší dobu visel na věšáku. Zjistíme, že je nutné povolit kalhoty v pase.

Uvědomíme si, že věci došly trochu moc daleko a hledáme cestu k nápravě. Jenže přeskládat od základu běh života není snadné. Volíme cestu nejmenšího odporu. Uchýlíme se proto raději nejprve k dietě. Je to dobré nebo špatné rozhodnutí?

Výsledky řady výzkumů prokázaly, že změny v příjmu potravy navozují za určité období výraznější pokles hmotnosti než změny pohybového režimu, zvláště u žen. A to dvou až trojnásobně vyšší. Ztloustli jsme, nasadili dietu. Nyní vážíme méně a jsme spokojeni. Vážíme méně než náš známý, který se pokusil o snížení hmotnosti cvičením.

Jenže za rok se stav změní. Naše hmotnost se obvykle opět vymyká z kontroly a je zase nutné povolovat kalhoty nebo sukni. Řada výzkumů ukázala, že rozdíly hmotnosti, dosažené dietou a cvičením, se po roce od ukončení intervencí srovnávají. Rychlá ztráta, dosažená omezením příjmu potravy, je následována nárůstem váhy, takže výsledek se blíží tomu, co bylo dosaženo zvýšením pohybové aktivity nebo je dokonce horší.

Je tu navíc podstatný rozdíl. Při dietě dochází nejen ke snižování tukových zásob, ale i k podstatným ztrátám cenné svalové hmoty. To má za následek pokles bazálního výdeje energie. Méně energie, vydané za den na zajištění základních životních pochodů, vytváří nevýhodné podmínky pro udržení aktuální hmotnosti. Abychom neztloustli, museli bychom více omezovat přívod potravy než při prvním pokusu o zhubnutí. Je to bludný kruh, na jehož konci je metabolicky redukovaný systém, neschopný zhubnout.

Kdo snížil hmotnost zvýšeným výdejem energie – tedy cvičením – je v jiné situaci. Zhubl sice méně, než kdyby jen držel dietu. Jenže zbavil se zhruba stejného množství tuku, jako dietující. Neztratit však tolik svalové hmoty!. Pokud si zvolil cvičení ve fitcentru, jehož větší část představovalo posilování, tak spíše množství svalstva zvýšil. Sval je těžší než tuk a tak přestože je pokles hmotnosti cvičících v porovnání s dietujícími nižší, jejich postava bývá vzhlednější. Hlavně ale u cvičících nedošlo k poklesu hodnoty bazálního výdeje energie. Spíše k mírnému zvýšení. Proto mohou jíst více a přitom netloustnout.

Jsou na správné cestě z bludného kruhu obezity. Do nějž vstoupili tím, že nejprve nabrali a následně se snažili zbavit nadměrné hmotnosti dietou. Jakmile ze sebezničujícího kruhu obezity úplně vyjdou, mohou se těšit z příjemností života, po chuti se najíst, posedět s přáteli nebo si zajít na pěkné divadelní představení.

Pokud si chceme celý život udržet slušnou postavu a zabránit vzniku obezity, musí se stát cvičení trvalou součástí našeho života. Nesmí být něčím, co s nechutí jistou dobu provozujeme s cílem zhubnout. Čeho se s radostí zbavíme, jakmile je dosaženo cíle.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

  1. ANDERSEN, RE. (2003): Obesity. Etiology, Assesment, Treatment and Prevention. Champaign, Human Kinetics.
  2. BELL, H. (2004): Yes, But Is Weight Loss the Be-All and the End-All? In.: TUFT’s Health and Nutrition Newsletter, July.
  3. BOUCHARD, C. (2000): Physical Activity and Obesity. Champaign, Human Kinetics.
COLLINS, K. (2006): Weighing in: Diet vs. exercise for losing pounds.
  4. SHERMAN, C.: Reversing heart disease. Are lifestyle changes enough? In: Phys Sportsmed., 1994, Jan, 22:1, 91-96.
  5. SAFER, DJ. (1991): Diet, behavior modification, and exercise: a review of obesity treatments from a long-term perspective. South Med J 84:1470.
  6. WHO EUROPE (2000): CINDI Dietary Guide. ISBN 92 890 1183 1.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2006 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat

Cvičení a kontrola hmotnosti

Již ve starém Řecku lidé říkali “V zdravém těle zdravý duch”. Jenže aby tělo bylo zdravé, musíme je používat. Musíme se pohybovat. Paradoxně, v posledních staletích se lidé pohybují stále méně. Epidemie pohybové…

Více informací

Obezita, těhotenství, diety

V posledních desetiletích se významně změnilo postavení žen ve společnosti. V jejich důsledku se ženy  stále častěji snaží získat kvalitní vzdělání a poté dosáhnout významného postavení v zaměstnání. Dříve se…

Více informací

Stravovací doporučení pro Američany

Nejvýznamnější organizace, zodpovědné za zdraví obyvatel USA, vydávají  pravidelně doporučení  pro Američany, jak se zdravě stravovat a chovat. Doporučení jsou veřejnosti předkládána jednou za zhruba pět let. Poslední…

Více informací