Význam cvičení ve středním věku

V mládí cvičíme proto, že nám pohyb přináší radost. Podívejte se na houf dětí, hrajících si ve vhodném prostředí, tj. na hřišti, v parku, na plovárně. Běhají, pošťuchují se, skáčou a dovádí. Nikdo je do pohybu nemusí nutit. Jejich tělíčka jsou na pohyb a skotačení dokonale připravena. Mají dostatečný toleranční limit pohybového systému a tak je pro ně divoké skotačení a dovádění relativně bezpečné.

Ve středním věku je to již s pohybem složitější. Kolektivy spolužáků a kamarádů ze škol se většinou rozpadly. Pokud byl hlavním motivem k pohybu pobyt v kolektivu přátel a známých, není náhle důvod někam jít. Je příjemnější a pohodlnější zajít do hospůdky nebo z pohodlného křesla dálkovým ovladačem přepínat jednotlivé televizní kanály v marné snaze najít zajímavý program.

Ve stáří se prudce snižuje toleranční limit svalstva, kostí, většiny orgánů a orgánových systémů těla. Navíc se přiřazují i chronické neinfekční nemoci (obezita, diabetes, metabolický syndrom, hypertenze, dyslipidémie atd.). Na cvičení (natož na skotačení a dovádění) není nálada. Nechuť pravidelně cvičit podporuje i obava z možných negativních dopadů zvýšené tělesné zátěže. Navozená a podporovaná některými výroky lékařů (už vám není dvacet, musíte být opatrný, šetřete se atd.).

Ještě v polovině minulého století byly děti většinou štíhlé až hubené. Počet tlouštíků ve školní třídě, v daném městečku nebo vesničce, se dal spočítat na prstech jedné ruky. Štíhlost provázela chlapce a dívky i do prvních let dospělosti. Zásoby tuku na těle se začaly obvykle zvyšovat až na konci středního věku resp. na prahu stáří. Většinu produktivního věku lidé fyzicky pracovali. Jejich výdej energie tak byl přirozeně vysoký a znemožňoval vyšší ukládání tuků v podkoží nebo kolem vnitřních orgánů.

Výzkumy se dnes do značné míry soustředí na posouzení rizika vzniku obezity a na ní navazujících metabolických poruch u dětí i dospělých. Ukazuje se, že čím dříve se v těle tuky začnou kupit, tím závažnější jsou i dopady na zdraví v následujících letech. Podle teorie “adiposity rebound” čím dříve se u dětí ve věku 2-7 let začne zvyšovat hodnota BMI a množství zásob tuků v podkoží, tím vyšší je i jejich riziko obezity a chronických nemocí ve středním věku. Toto zjištění vede k závěru, že rodiče musí již v prvních letech života svých potomků záměrně regulovat jak množství a složení jejich stravy, tak i množství pohybu. Pokud těmto otázkám nevěnují dostatečnou pozornost, vytváří podmínky pro zdravotní potíže dětí a to již ve středním věku.

Největší nárůst množství tukové tkáně jak u mužů, tak i u žen, nastává v období mezi 30 - 50 lety. Je to období, kdy se již rozpadly i ty poslední kolektivy ze školních let. Mladí lidé založili rodiny, starají se o své děti, mají již obvykle vyřešeny bytové otázky a finanční situace jim většinou umožnila koupit si automobil a spoustu práci šetřících přístrojů, jako jsou automatická myčka nádobí či automatická pračka. Zvyšující se množství tuku v těle vede k tomu, že většina dříve snadných činností vyvolává nadměrou únavu a je proto vnímána nepříznivě. Lidé středního věku se tudíž přiklání k pasivním formám trávení volného času. Posedět v hospůdce, nad knihou, v kině, divadle nebo před televizní obrazovkou.

Ve středním věku, tj. v období zhruba od 30 do 60 let, značná část populace upřednostňuje komfort. Posedět, poležet, odpočinout, dobře se najíst, sledovat bezduché seriály a filmy. Jenže podle prací vynikajícího psychologa profesora Hoška vede nadměrný komfort dříve nebo později k diskomfortu. Naroste nám bříško, ztratíme spoustu svalové hmoty (sarcopenia) a kostní hmoty (osteoporosa). Sníží se kapacita srdečního a dýchacího systému, změní se negativně složení tělesných tkání (kompozice těla). Objeví se první obtíže, předznamenávající nástup metabolického syndromu.

V posledních letech lékaři upozornili na další problém, spojený s pohybovou pasivitou ve středním věku. Výzkumy prokázaly, že starší muži, kteří ve středním věku pravidelně cvičili, vykazují podstatně nižší riziko vzniku mozkových příhod a dalších forem poškození mozku. Tuto zprávu nejnověji přednesli vědci z “National Institue on Aging” pod vedením Dr. Satu Pajala na konferenci, kterou organizovala známá vědecká společnost “the International Society for Vascular Behavioral and Cognitive Disorders”. Zpráva presentuje výsledky longitudinální studie “Reykjavik Study “, která byla zahájena před 40 lety a ukončena v roce 2002.

Sledované osoby vyplnily při zahájení výzkumu dotazníky, v nichž mimo jiné uvedly i popis své převažující pohybové aktivity. Dále bylo provedeno vyšetření jejich mozku pomocí MRI. Muži a ženy s nejvyšším počtem hodin, věnovaných pravidelně pohybové aktivitě v roce 1967, byli označeni jako „cvičící skupina“, nejméně aktivní muži a ženy byli vedeni jako „necvičící“.  Při vyhodnocení výsledků výzkumu byla k dispozici data od 1.956 osob, jejichž průměrný věk byl 76 let.

U 33% sledovaných mužů (celkový počet mužů byl 818) a 22,1% sledovaných žen (celkový počet žen 1.138) byly nalezeny znaky poškození mozku. Muži, tělesně aktivní ve středním věku měli o 50% nižší riziko vzniku subkortikálních infarktů mozku a o 60%-70% nižší riziko kortikálních infarktů v porovnání s neaktivními muži. Ženy, tělesně aktivní ve střední fázi života, vykázaly o 20%-25% nižší riziko vzniku subkortikálních infarktů a o 50% nižší riziko  kortikálních infarktů mozku v porovnání s pasivně žijícími ženami. Vědci svůj 40 let probíhající výzkum uzavřeli prohlášením, v němž označují pravidelné a dostatečně intenzivní cvičení ve středním věku za jeden z postupů udržování zdraví mozku a nervové tkáně.

Průměrná délka života se v minulém století výrazně prodloužila. Na začátku dvacátého století se lidé v průměru dožívali pouhých 47. let. Dnes můžeme očekávat, že se s velkou pravděpodobností dožijeme 75-85 let. Vyšší věk sebou přináší více potíží a nemocí. Mezi nejobávanější poruchy zdraví se v posledních letech řadí demence. Pokud cvičení pozitivně ovlivňuje stav mozku, můžeme aktivně ovlivnit riziko například obávané Alzheimerovy choroby, jejíž výskyt se v posledních desetiletích několikanásobně zvýšil.

Pohybová aktivita provázela generace našich předků celá tisíciletí. Bez pohybu nebylo možné zajistit dostatek prostředků pro přežití. Tento miliony let stálý vzorec se v posledních padesáti letech narušil. Lidstvo vymyslelo tolik práce šetřících přístrojů, že se dnes v práci téměř nehneme. Ve volném čase pak upřednostňujeme pasivní formy zábavy. Komfort vysoce převládl nad donedávna nezbytným, nevyhnutelným diskomfortem.

Jenže diskomfort je pro nás prospěšný. Představuje podnět, stimul pro nastavení jednotlivých orgánů a systémů našeho těla. Lidský organismus je jako řetěz. Je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. Pokud dáme přednost komfortu, naše svaly nejsou vystaveny náročnějším podnětům z vnějšího prostředí. Proto organismus přistupuje k jejich odbourávání (sarcopenia). Slabý sval nemusí být připevněn k silné kosti. Proto řídnou kosti. Menší množství nepříliš zatěžovaných svalů nepotřebuje mnoho kyslíku a krve. Proto se snižuje kapacita plic a srdce, zhoršují se oběhové funkce. Méně svalů nepotřebuje příliš energie. Proto nastává pozitivní energetická bilance a tloustneme. Pokud se příliš nepohybujeme, není dostatečně stimulována ani činnost mozku, v němž se nachází motorická centra. Nedostatek vhodné fyzické zátěže prostě vede k zhoršování zdatnosti a zdraví.

Tento zničující bludný kruh můžeme přeseknout jen cvičením. Zvýšením záměrné fyzické stimulace organismu jako celku a jeho jednotlivých částí. Cvičením ve fitcentru. Na přístrojích, s kladkami a činkami. V prostředí, které umožňuje napodobovat dříve nezbytné činnosti, jakými bylo pumpování vody, nošení nůší, řezání dřeva, orání nebo sbírání brambor. Tyto přirozené stimuly nenávratně z našeho života zmizely. Musíme je něčím nahradit. Tou ideální náhradou je cvičení ve fitcentru.

Chceme dlouho žít. Radovat se z plodů své práce, těšit se s vnoučaty, být aktivní a prospěšní. Pokud budeme ve střední fázi života dávat přednost komfortu, je zde značné riziko, že ve vyšším věku nejen nebudeme svým potomkům prospěšní, ale staneme se pro ně nepříjemnou přítěží. Proto musí každý zodpovědný a soudný člověk do svého životního stylu zařadit již od mládí vhodnou strukturu záměrné fyzické stimulace. A tou nejvhodnější formou zátěže je dnes cvičení ve fitcentru.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

  1. BODENHAMER, BG, HALL, LM. (1999): The User’s Manual for the Brain. Carmarthen, Crown House Publishing Limited.
  2. KATZ, LC, RUBIN, M. (1999): Kep Your Brain Alive. New York, Workman Publishing Company.
  3. PAJALA, S et al. (2007): Association between midlife physical activity and late-life brain changes on MRI.” International Society for Vascular Behavioral and Cognitive Disorders Meeting. July 11-14, San Antonio. Final Program. Abstract P-24. 
  4. PINKER, S. (1997): How the Mind Works. London, Penguin Books.
  5. BANKHEAD, Ch. (2007): Exercise in Midlife May Protect the Aging Brain. In.: MedPage Today, July 16, 2007.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2009 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat


Obezita, děti, nemoci srdce

Počet případů onemocnění srdce v mladém či středním věku se v příštích letech zvýší na trojnásobek současného stavu. Hlavní příčinou této děsivé předpovědi je zvýšený výskyt vysokého krevního tlaku...
více...
Obezita, děti, nemoci srdce

Délka a kvalita života dnešních dětí je ohrožena

Poprvé v novodobé historii, kterou charakterizuje soustavný vzestup průměrné délky života, hrozí vážné nebezpečí, že průměrná délka života budoucích generací bude nižší než průměrná délka života jejich předků....
více...
Délka a kvalita života dnešních dětí je ohrožena

Máme naději do budoucnosti?

Tisíce let se zachovávala jistá neměnná hierarchie společnosti. Nejvíce bylo dětí. Ty tvořily základ pyramidy rodiny, rodu či klanu i společnosti. Pak zde byla užší vrstva osob středního věku, která svojí usilovnou prací...
více...
Máme naději do budoucnosti?