Je posilování vhodná pohybová aktivita?

Navštěvuji více či méně pravidelně posilovny a fitcentra již téměř 40 let. Hned při prvním setkání s touto formou pohybové aktivity jsem byl doslova okouzlen. Podvědomě jsem cítil, že cvičení se zátěžemi nejen zlepší tvar mého těla, ale  bude dlouhodobě pozitivně působit na stav zdatnosti a zdraví. Zatímco moji kamarádi postupně podléhali obecnému způsobu života, byl jsem do světa cvičení vtahován stále větší silou. Dlouhá léta jsem svařoval různé posilovací přístroje a činky, zakládal posilovny a vedl v nich po své práci cvičení. Stal jsem se členem vedení svazu kulturistiky, vedl semináře a kurzy trenérů i cvičitelů, psal učební texty a knihy. Nakonec se z mého koníčka stalo dobré povolání. Získal jsem post vysokoškolského učitele a posledních 16 let jsem vedl výuku posilování na VUT v Brně. Nyní se  “na plný úvazek” věnuji organizaci kurzů instruktorů fitcenter.

Na základě zkušeností se domnívám, že většina populace chápe termín “cvičení” nesprávně. Plete si jej s termínem “sport”. Stejné chyby jsem se  dopouštěl i já před 40 lety. Myslel jsem tehdy, že přijdu do posilovny, začnu “makat”, budu k tomu jíst hodně bílkovin a tím si vybuduji trvale dobrou postavu. Jenže realita je jiná. Cvičení není (bohužel) kontinuální, sumační proces, na jehož konci je fantastická forma, krásné tělo a bezbřehá zdatnost. Cvičící nejsou neustále pohlední, upravení a vitální, jak například naznačuje přiložený obrázek. Život až zase tak prostý není.

Staví nám do cesty spousty překážek. Mnohé příjemné (seznámení s novou přítelkyní a z něj vyplývající nutnost se jí věnovat, nezbytná péče o děti, postgraduální studium), mnohé nepříjemné (shánění bytu, návaly úkolů v zaměstnání, nemoci, úrazy, zranění). Šťastná období, kdy můžeme pravidelně cvičit a zlepšovat se, jsou střídána obdobími, kdy se ke cvičení ne a ne dostat, kdy se zhoršujeme, kdy přicházíme o ony výhody, které jsme získali ve fázi pravidelného cvičení. Smutně konstatuji holou realitu, že se období hojnosti střídají s obdobími nedostatku téměř stejně pravidelně, jako krásné a ošklivé počasí.

Jakmile se nám do cesty k fitcentru postaví překážka, necvičíme (nemocné dítě, příprava na disertaci, pád z kola, nemoc atd.). To je logické. Jakmile se ale překážka odstraní, je nutné zase zarostlou cestičku do fitcentra prošlapat. A v tom je kámen úrazu. Většina lidí návrat ke cvičení odkládá a odkládá, až nakonec mávnou rukou a do „fitka“ se nevrátí. Čím jsme starší, tím častější a větší jsou překážky, které nám život na cestu k fitcentru klade. Tím větší musí tedy logicky být i naše odhodlání se ke cvičení vrátit. Odhodlání odstranit veškeré škody na postavě, zdatnosti a zdraví, které nastaly během okolnostmi vynucené pohybové pasivity.

Pokud se vracím do party kamarádů, kteří hrají fotbálek nebo volejbal, je nesnadné se po nemoci či úrazu do kolektivu opět úspěšně zařadit. Nestačím a to štve mne, moje spoluhráče i protihráče. Kazím jim hru. Alespoň nějakou dobu. Ve fitcentru ale nikomu moje snížená výkonnost nepřekáží a nevadí. Cvičit jsem jednou začal zhruba měsíc poté, co jsem si zlomil ruku (odtržení hlavičky rádia po pádu z kola). Před úrazem jsem v benchpressu “tlačil” 85 kg. První pokus s osou činky (20 kg) po úraze skončil tím, že mi museli pomocníci činku odebrat. Nebyl jsem schopen ji zvednout. Našel jsem v tlustých knihách jak a co mohu při konkrétním postižení cvičit, a začal jsem. Pomalu a trpělivě. Za 8 měsíců jsem již podával původní výkon. Nikomu jsem během cesty k původní výkonnosti nezavazel a nepřekážel. Cvičil jsem si svým tempem. Následovala další operace (vytažení šroubu z kosti), po ní jsem se k původním silovým výkonům vrátil za necelý půlrok.

Stejné je to po návratu do fitcentra po každém nachlazení, chřipce či jiných příčinách. Nikomu nevadí, že je váš výkon nižší. Nikomu tím “nekazíte hru”. Můžete cvičit s Arnoldem Schwarzeneggerem, Pavlem Jablonickým nebo Dr. Liborem Minaříkem, nic to na vašem cvičení nemění. Oni si dále cvičí se zátěžemi, které navozují anabolické procesy v jejich těle a vy se zátěžemi, které stejné procesy vyvolávají v těle vašem. Oni mohou cvičit týž cvik s dvěma sty kilogramy a vy s deseti. Pozitivní účinek na zdraví a výkonnost je stejný. Oni se zlepšují, vy se zlepšujete!

Z našeho života zmizely téměř nenávratně podněty pro rozvoj silových schopností. Musíme je do něj uměle dodat. Navodit podmínky pro činnost rychlých neuromotorických jednotek. Pokud to neuděláme, budeme ztrácet svalstvo klasickým tempem zhruba 1% za rok. Mezi 30-80 lety života tak přijdeme až o 50% svaloviny. Dopady této chyby na zdraví a zdatnost jsou zdrcující. Budeme se při chůzi opírat o dvě hůlky a budeme plně závislí na pomoci okolí. Nebo předčasně zemřeme na diabetes, mozkovou příhodu, infarkt nebo některou z forem rakoviny.

Navštěvuji více či méně pravidelně posilovny a fitcentra již téměř 40 let. Zdůrazňují slova “více či méně pravidelně”. Jinými slovy nepravidelně. Jen málokdo má to štěstí cvičit většinu života 3-4krát týdně bez vynucených přerušení. Bez přerušení z důvodů zdravotních nebo sociálních. Klíčem je tedy umění vracet se.

Umím se vracet. Mám kvalitní tělovýchovné vzdělání a spoustu zdrojů odborných informací. Vím, kde najít informace o tom, jak mám cvičit po zlomenině v tom či onom místě těla, po té či oné nemoci. Mnozí lidé jsou experty v jiných oblastech. Po úraze nebo nemoci neví, jak se bezpečně ke cvičení vrátit. Lékaři (bohužel) od cvičení po nemoci spíše odrazují než k němu nabádají. Máme přitom dostatek informací o tom, jak cvičit při diabetu, po léčbě nádorových nemocí, po infarktu nebo mozkové příhodě, po transplantaci nebo zlomeninách. Tyto informace již částečně na našich kurzech vyučujeme, složitější koncepty budeme vyučovat v rozšiřujících kurzech a pomocí modulů kontinuálního vzdělávání.

Roste počet odborníků, kteří jsou schopni poradit těm, kteří z různých důvodů přerušili cvičení a nyní nemohou najít cestu zpět do fitcentra. Takovou odbornicí je například Libuše Boháčková, jejíž služby na naší stránce doporučujeme. Jde o to, aby její odborná kapacita (a kapacita dalších odborníků na cvičení) byla využívána. Odhaduji, že by svými radami byla Libuše Boháčková schopna přispět k podstatnému zlepšení zdraví milionů lidí v této zemi. Urychlit uzdravení po prodělané nemoci, přispět k prevenci vzniku závažných onemocnění, prodloužit a zkvalitnit život. Je velkou chybou, že lidé nedokáží využít znalosti a zkušenosti odborníků na cvičení.

Je nesmírně nutné, doslova nezbytné, aby si zdraví, nemocní i z různých důvodů oslabení lidé uvědomili, že pohyb je dnes pojímán špičkovými odborníky jako účinná intervence, která je u mnoha potíží a nemocí podstatně výhodnější než klasické léky. Než farmaka - prášky, pilulky, mastičky a injekce. Tyto prostředky mají navíc - na rozdíl od cvičení -  negativní vedlejší účinky.  A čím déle je bereme, tím méně působí. Musíme jich brát více a tím se zvyšuje riziko negativních dopadů vedlejších účinků. Léky navíc budou dražší a dražší.

Pohyb je geniální, přírodou koncipovaný lék na většinu nemocí dneška. Musíme s ním ale jako s lékem zacházet, Musíme jej umět dávkovat. To dnes umí odborníci na cvičení. Lékaři tyto odborníky nemají příliš v lásce, protože ohrožují jejich postavení jediných expertů na otázky zdraví. Jenže vše se mění. A dnes je k dispozici dostatek důkazů o tom, že vhodně sestavené cvičení může zabránit vzniku řady nesmírně nebezpečných nemocí, může urychlit návrat k plnému zdraví po prodělané nemoci, může snížit riziko vzniku recidivy. Specializovaní odborníci na cvičení ví, jak s pohybem jako lékem pracovat.

Posilování je nejen vhodná pohybová aktivita k dosažení pěkné postavy. Je jedním ze vzácných, ale pro každého dostupných nástrojů, jímž lze zásadně ovlivnit kvalitu života člověka. K lepšímu. Snížit riziko vzniku obezity, metabolického syndromu, hypertenze, diabetu, nemocí srdce a rakovin. Dnes jsou již i odborníci, na které se můžeme obrátit o radu. Jak zahájit cvičení. Jak se ke cvičení vrátit po nemoci nebo jiné vynucené pohybové nečinnosti. Cvičení musí být koncipováno celoživotně. A během života se nevyhneme překážkám, které nám na jistá období cvičit znemožní. Musíme se ke cvičení neustále vracet.

Služby těchto odborníků je nutné zaplatit. Ale - podle mne - jsou tou nejlepší investicí, kterou v životě mnozí z nás mohou udělat. Za pár tisícovek si můžeme “koupit” deset či dvacet let zdravého, plnohodnotného života!!!! Zamyslete se nad tím, kolik za jeden rok doslova “vyhodíte” za zbytečnosti.

Jen pro zajímavost. Jedno pivo v hospodě dnes stojí zhruba 20 korun. Muž, který se každý den na cestě z práce staví v místní hospůdce a dá si dvě piva, utratí za jediný rok (365 dní x 40 Kč) ohromujících 14.600 korun. Balíček cigaret dnes přijde na 40-50 korun. Každý kuřák vydá ročně za “hřebíky do rakve” 14.600 - 18.250 Kč. 

Permanentka do fitcentra a několik konzultací s odborníkem jsou v porovnání s těmito sumami doslova směšné částky.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

  1. BYERS, T, NESTLE, M; McTIERMAN, A, DOYLE, C, CURRIE-WILLIAMS, A, GANSLER, T, THUN, M, (2002): American Cancer Society Guidelines on Nutrition and Physical Activity for Cancer Prevention: Reducing the Risk of Cancer with Healthy Food Choices and Physical Activity. In.: CA Cancer J Clin; 52:92-119.
  2. GRAVES, JE, FRANKLIN, BA. (2001): Resistance  Training for Health and Rehabilitation. Champaign, Human Kinetics.
  3. McENROY,M. (2002): Resistance to exercise. A social Analysis of Inactivity. Champaign, Human Kinetics
  4. POLLOCK, M.L. et al.: Exercise training and prescription for elderly. In.: South Med.J., 1994, May, 87 (5), str. 88-95.
  5. POLLOCK, M.L. et al.: Resistance Exercise in Individuals With and Without Cardiovascular Disease. Benefits, Rationale, Safety, and Prescription. An Advisory From the Committee on Exercise, Rehabilitation, and Prevention, Council on Clinical Cardiology, American Heart Association. Position paper endorsed by the American College of Sports Medicine. In.: Circulation. 2000; 101:828-833.
  6. ROBERTS, CK, BARNARD, J. (2005): Effects of exercise and diet on chronic disease. In.: J Appl Physiol 98: 3–3.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2009 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat


Vitaminy - prospívají nebo škodí?

Na stránkách fitnet jsme nikdy nepropagovali nadměrnou aplikaci vitaminů jako prostředek pozitivního ovlivňování zdraví, zdatnosti a kvality života. Učební texty pro naše kurzy instruktorů fitcenter, zpracované naší britskou...
více...
Vitaminy - prospívají nebo škodí?

Víme co dělat, ale neřídíme se tím

Svět se během nesmírně krátké doby totálně změnil. Ubylo těžké, fyzicky vyčerpávající práce, zmnohonásobilo se množství forem pasivního trávení volného času, zvýšila se dostupnost chutné stravy. Lidé po tisíciletí...
více...
Víme co dělat, ale neřídíme se tím

Riziko, zisk a prohra

Snad každá situace v životě nabízí více řešení. Jakmile se ocitneme v situaci, v níž musíme volit mezi více možnostmi, zvažuje mozek velikost rizik a souvisejících výhod jednotlivých nabízených řešení. Na základě...
více...
Riziko, zisk a prohra