Nízká tělesná zdatnost zvyšuje riziko vzniku demence

Naši předci tvrdili, že “ve zdravém těle je zdravý duch”. Většinou se slogan zdůrazňuje při hovorech s mladými lidmi v naději, že budou pohybově aktivnější. Jenže je prokázáno, že pro mladé je hlavním motivem k zahájení pohybu očekávané potěšení z dané činnosti, bojové soupeření, tendence porazit soupeře případně se “blýsknout” svou fyzickou výkonností v kolektivu stejně starých lidí. Ve středním věku nás ke cvičení spíše podnítí snaha zastavit narůstání obvodu pasu nebo tendence zmenšit nadouvající se pozadí. Teprve u seniorů je zájem o udržení funkce nebo snížení rizika nemoci ono téma, které přiměje posluchače k zamyšlení a hlavně ke změně postojů k pohybu.

V dnešní době máme reálnou naději dožít se osmdesáti i více let. Lékaři dokáží vyléčit choroby, které ještě před necelým půlstoletím nekompromisně vedly k brzkému skonu. Žijeme déle. Pro mnohé je ale delší pobyt na světě spíše prokletím než darem. Kvalitu našeho života ve vyšším věku devastují nejdramatičtěji poruchy vnímání a paměti. Například Alzheimerova choroba. Postižení se stávají plně závislí na pomoci ošetřovatelů, musí být pod stálým dohledem, aby nezpůsobili škody sobě nebo svému okolí.

Duševní poruchy se rozvíjí, stejně jako většina současných chronických nemocí, mnoho let a je proto možné alespoň částečně jejich postup vhodnými zásahy zpomalit až zastavit. Jakmile již jednou nemoc získá na síle, je “pozdě bycha honit”. Jenže jak stárneme, do pohybu nás nic moc nežene. Příbuzní nám rádi poslouží drobnými úsluhami a tak máme více času pasivně vysedávat u televize nebo se vyhřívat na lavičce v parku. Pohybu s věkem spíše ubývá než přibývá. A stává se méně rozmanitý.

Nevyužívané svaly se pozvolna ztrácí (sarcopenia), snižuje se naše síla, chůze nám činí každý den větší a větší potíže. Nejsme si při chůzi jisti, snadno ztrácíme rovnováhu, přibývá pádů, z nichž mnohé mohou být doslova tragické. To je další důvod, proč senioři zůstávají v pohodlí křesla nebo gauče. Tělesná zdatnost pomalu, ale soustavně klesá. Bludný kruh nás stále rychleji vtahuje.

Nízká tělesná zdatnost představuje varovný znak ztráty tělesného i duševního zdraví. Zvyšuje pravděpodobnost rozvoje obávané Alzheimerovy choroby a dalších poruch vnímání. Tuto skutečnost odhalili na základě rozsáhlých výzkumů MUDr. Larson a jeho tým z “Group Health Center for Health Studies” v městě Seattle. Naše tělo i duch jsou nerozdělitelně propojeny. Porucha v jedné sféře se promítá automaticky do sféry druhé. I nejmenší pokles tělesné zdatnosti zvyšuje významně riziko rozvoje Alzheimerovy choroby. K tomuto závěru jednoznačně dospěl Dr. Gary Kennedy, psychiatr se zaměřením na geriatrii a předseda organizace “the Geriatric Mental Health Foundation na Montefiore Medical Center v New Yorku.

V článku, který vyšel 22. května 2006 v časopise “the Archives of Internal Medicine”, popisuje Dr.Kennedy výsledky výzkumu, jehož se účastnilo 2288 duševně zdravých mužů a žen ve věku nad 65 let. Na začátku studie byla pečlivě posouzena úroveň duševních i tělesných funkcí účastníků výzkumu a následně byli všichni senioři pravidelně sledováni po dobu 7 let.

Při zahájení výzkumu bylo u osob s nejnižší úrovní tělesné zdatnosti zjištěno i nejnižší skóre poznávacích funkcí. Jak studie pokračovala, nejmenší riziko vzniku poruch poznávání vykazovala skupina s nejvyšší úrovní tělesné zdatnosti. Prvním tělesným indikátorem rizika vzniku demence se ukazují být potíže s chůzí a rovnováhou. Špatné výsledky měření síly stisku ruky (hand-grip) se již spojovaly s prokazatelnými znaky poruch vnímání a byly doprovázeny rychlým nárůstem demence.

Vedoucí studie dává starším lidem tuto radu: “Pokud zaznamenáte pokles úrovně jakékoli tělesné funkce, je nejvyšší čas začít pravidelně cvičit. Sami jsme výsledky našeho výzkumu překvapeni. Jsou ale nesmírně pozitivní. Něco tak prostého jako tělesná aktivita může snížit výskyt obávané Alzheimerovy choroby. Nejsme jen bezmocné oběti, čekající na krutý rozsudek. Můžeme do procesu aktivně zasahovat. Je to teď hodně na každém z nás. Nikdy není příliš pozdě začít cvičit”.

Již v roce 1991 jsem na semináři tělovýchovných lékařů prohlásil, že cvičení ve fitcentrech (posilování) je nejvhodnější pohybovou aktivitou pro seniory. Tehdy jsem sklidit od přítomných lékařů silný nesouhlas až výsměch. Dnes se jasně ukazuje, že pravda byla tehdy na mé straně a mýlili se lékaři-specialisté.

Pohyb je skvělý lék. Je nutné vychovat co nejvíce odborníků, kteří jej dokáží indikovat přesně podle potřeb daného jedince. To je onen krok, který je naprosto nezbytný pro realizaci léčebné kapacity tělesné aktivity.
 

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2006 Dr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat

Ženy a zlomeniny kostí

Zlomeniny kostí představují v každém věku závažné ohrožení zdraví a mnohdy i života, přináší bolest, omezují pohyblivost, zapříčiňují finanční ztráty a další výrazné potíže. Výskyt zlomenin se zvyšuje…

Více informací

Bodybuilding a posilování

Hodně čtu. Mám doma spousty knih, učebnic a skript. Stahuji další odborné knihy a články z Internetu. Oblast fitness se dynamicky rozvíjí a kdo chce tento trend zachytit, musí neustále číst. Pokud chceme plně pochopit čtené,…

Více informací

Prevence demence: léky nebo cvičení?

K nepopiratelným faktům dneška patří prodlužující se průměrná délka života. Tento trend je výsledkem bezpečnějšího prostředí, zvýšené hygieny, vyšších znalostí a dovedností lékařů, dokonalejších a účinnějších…

Více informací