• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Alkoholismus a obezita

Alkohol provází lidstvo od nepaměti. Výroba a konzumace alkoholických nápojů byla spojována s různými kultovními oslavami, kterými si lidé vždy vylepšovali nejistý a fyzicky vyčerpávající život. Alkohol umožnil zapomenout na každodenní trable, ztratit nadměrné zábrany, cítit se alespoň na pár hodin uvolněně a šťastně. V každé společnosti se našli velcí obhájci a milovníci alkoholických nápojů i jeho nekompromisní a zatvrzelí odpůrci. Ti zdůrazňovali negativní dopad alkoholu na zdraví a mezilidské vztahy a rizika, spojená s návykovostí na alkohol. V padesátých letech začal být alkoholismus považován za nemoc. Vznikaly první záchytné stanice a protialkoholické léčebny. Ale v posledních desetiletích vzali lékaři alkohol na milost. Vycházeli přitom z poznání, že mírná konzumace alkoholu snižuje riziko vzniku a rozvoje onemocnění srdce a cév. Nemocí, které jsou příčinou větší poloviny všech úmrtí. Onkologové naopak spotřebu alkoholu nedoporučují. Nyní vědci přichází s poznáním, že lidé s rodinnou závislosti na alkoholu mají i vyšší riziko stát se obézními.

Vědci z “Washington University School of Medicine” ve městě St. Louis pod vedením Dr. Richarda A. Grucza analyzovali data ze dvou velkých výzkumů alkoholismu v USA, které byly realizovány v letech 1991-1992 a 2001-2002. Dospěli přitom k zajímavým zjištěním. Ženy s rodinnou historií alkoholismu vykázaly o 49% vyšší pravděpodobnost stát se otylými v porovnání s ženami, v jejichž rodinách nebyly s alkoholem problémy. Muži s rodinnou historií alkoholismu vykazují jen o něco nižší pravděpodobnost rozvoje obezity. Jedním z vysvětlení tohoto jevu může být fakt, že lidé s rodinnou historii alkoholismu nahrazují jednu formu závislosti za druhou. Člověk, vyrůstající v prostředí rodiny, narušené alkoholismem příbuzných, se snaží této závislosti vyhnout. Chybí mu však geneticky naprogramovaná stimulace jistých mozkových center, reagujících na alkohol. Nadměrný příjem potravy nahrazuje původní stimulaci a navozuje stavy uvolnění a uklidnění.

Vztah je však složitější v tom, že jídlo nemá stejnou účinnost ve stimulaci konkrétních mozkových center jako alkohol. Proto se touha po stimulačním podnětu, v tomto případě po jídle, časem neustále zvyšuje. Lidé tloustnou, ale nedokáží svoji touhu po další stimulaci potlačit. Stávají se z nich nakonec patologicky tuční lidé. Přispívá k tomu fakt, že dnešní potraviny v průměru obsahují více energie než potraviny, které lidé kupovali v obchodech v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Obsahují také více cukru, soli a tuku, tj. těch složek stravy, které působí na tzv. “centra uspokojení” v mozku. Alkohol a drogy dokáží taková centra efektivně stimulovat a vyvolat tak krátkodobý pocit spokojenosti a štěstí. Pokud má někdo genetický sklon k závislosti, nadměrná konzumace potravy u něj vyvolává podobné krátkodobé uspokojení a uklidnění.

Vědci již prokázali vzájemné genetické propojení různých druhů závislosti (cross-heritability). Pokud je v jedné rodině někdo závislý na alkoholu, zvyšuje se pravděpodobnost závislosti nejen na alkoholu, ale i na drogách a jídle, u jeho potomků. Výzkum Dr.Grucza potvrzuje propojení závislosti na alkoholu se závislostí na jídle. Současně ale vědci upozorňují, že se musí vzít v potaz i změny vnějšího prostředí. Mezi lety 1990 a 2000 se zásadně snížila habituální pohybová aktivita obyvatel většiny zemí světa a současně se podstatně změnila struktura stravy. Nezměnily se naše geny. Změnil se svět, v němž žijeme.

Dnešní doba je divná. Neustále se všude do omrzení opakuje “Užili jsme si to!”, Říkají to sportovci a po nich to papouškují ostatní občané. Lidé prahnou po životním komfortu. A snaží se jej získat bez diskomfortu. Jenže to je snaha, která se dá přirovnat k snaze psa chytit vlastní ocas. Čím rychleji se za ním žene, tím rychleji se pohybuje i ocas. Pokud se vystavujeme zvýšeně komfortu, dostáváme se automaticky do diskomfortu. Každý komfort je vykoupen předchozím diskomfortem (Hošek, 1999). Vezměme si drogově závislé. Někde ukradnou peníze, koupí si drogu - a jsou šťastní. Jenže čím déle drogy berou, tím méně na ně působí. Proto musí dávky zvyšovat, až se dopracují ke “zlaté dávce”. Po ní umírají.

Pokud máme nacpanou ledničku a spíž jídlem, stáváme se rozmazlenými (přesněji “rozežranými”) a časem nevíme co jíst, abychom vyvolali příjemný pocit nasycení. Ať se rozhodneme pro jakoukoli stravu, nejsme plně uspokojení. Stále nám něco chybí k úplné spokojenosti. Jestliže ale pár dní nemáme co dát do úst, chutná nám i osolený chléb. Snaha za každou cenu “si to užít” je cestou do pekel. V životě se musíme snažit najít rozumnou rovnováhu mezi komfortem (užíváním si) a diskomfortem (tvrdou prací). To je jediný způsob, jak se vyhnout závislosti. Lidé začínají být stále více závislí - na alkoholu, cigaretách, jídle, sladkostech, sociální podpoře atd. Cestou ze závislosti je vědomě se vystavit diskomfortu. Pracovat, studovat, cvičit, otužovat se, odpírat si komfort, který nás nejvíce přitahuje.

V tisku a televizi proběhla celkem bez povšimnutí zpráva o zoufalém stavu české populace. V celosvětovém měřítku vykazuje naše země největší spotřebu čistého alkoholu na občana ve věku 15-65 let - a to ohromujících 16,6 litrů na hlavu. V ostatních zemích světa je průměr něco málo přes 6 litrů na osobu a rok. Máme nejvyšší spotřebu piva na celém světě. A patříme k zemím s nejvyšším výskytem nadváhy a obezity na světě, a to jak u mužů, tak i u žen. Pokud se něco zásadního nezmění, a pokud jsou závěry komentovaného výzkumu správné, bude lepší se včas z Čech a Moravy odstěhovat. Bude to asi brzy země ožralců a tlusťochů.

Světlo na konci tunelu nevidím. Když sledují současnou štvanici ODS, ČSSD a TOP09 na protikorupční stranu "Věci Veřejné". Pokud lidé nepochopí, že ober-zloději v této zemi jsou "staré" strany (ODS a ČSSD), bude se v této zemi dále rozkrádat státní majetek a peníze daňových poplatníků. Lidé budou otrávení a raději si dají frťana nebo si sednou na pár piv do místní hospůdky než aby pracovali nebo se angažovali v politice. Nebo budou stávkovat. Jenže stávka je snaha dostat se ke komfortu bez diskomfortu. “Přidejte nám na platu, nebo nebudeme dělat” není řešení osobních ani politických problémů. Pokud je někdo se svojí pracovní a finanční situací nespokojený, musí jít do diskomfortu a svoji situaci na trhu práce jeho prostřednictvím (studiem, rekvalifikací...) zlepšit. Tvrdou prací! Ne hulákáním na náměstí!

Omlouvám se za vyjádření k současné politické situaci. Ale tady je viditelná souvislost s tématem článku. Lidé této země nadměrně holdují alkoholu. Proto mají tendenci k vytváření závislostí. Vinou postoje “Užili jsme si to”. Všichni touží po užívání, nikdo nechce tvrdě pracovat. Každý chce mít krásnou postavu, ale nikdo nechce cvičit. Každý chce být otužilý, ale nikdo nechce vlézt do studené vody. Každý chce být vzdělaný, ale nikdo nechce poctivě studovat. Naopak se povalujeme u televize, vysedáváme v hospodách, flákáme se v práci a utěšujeme se chutným jídlem. Nechci se nikoho dotknout. Každý se musí rozhlédnout a posoudit, jak to dnes je s ním a s touto zemí.

Prvním krokem na cestě k životnímu komfortu je vystavit se vědomě a záměrně diskomfortu. Do konce dvacátého století nás vystavovala diskomfortu nemilosrdně příroda. Teď to nechala na nás. Pokud nechceme být tlustí a závislí na stravě, pokud nechceme, aby byly na stravě závislé naše děti, musíme pít alkohol velmi střídmě, jíst zdravě a pravidelně cvičit. Jiná cesta ke zdraví jedince, rodiny a společnosti neexistuje.

LITERATURA:

1. HealthDay (2011): Family history of alcoholism may raise obesity risk. In.: HealthDay.com, Jan 04.
2. HOŠEK, V. (1994): Koncept salutogeneze, možnosti rozvíjení. In: Podpora zdraví.
3. HOŠEK, V, BARTŮŇKOVÁ, S. (1994): Role aktivity v rámci podpory zdraví. In: Podpora zdraví.
4. WHITMARSCH, B. (2001): Muscle & Mind.Champaign, Human Kinetics.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2011 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat