Prevence je vždy lepší než léčba

Každý den čteme o tom, že dnešní převládající způsob života našemu zdraví příliš neprospívá. Sice se v průměru dožíváme vyššího věku, což nám často a rádi připomínají lékaři a politici. Méně však již hovoří o kvalitě tohoto “života navíc”. Za poslední století se zásadně změnily příčiny úmrtí obyvatel většiny zemí světa. Zabijáky číslo jedna byly na začátku dvacátého století infekční nemoci. Někdo na nás zakašlal nebo se nás dotkl a za pár dnů nebo týdnů jsme onemocněli. Pokud jsme atak nemoci přežili, byli jsme proti dané nemoci do konce života imunní. Navíc jsme se z nemoci plně uzdravili, vrátili se do plného zdraví. Dnes nás kosí chronické neinfekční nemoci. Ty se vyvíjí bez viditelné příčiny, pomalu a soustavně. Jakmile se klinicky projeví, je jejich léčba dlouhodobá, časově a finančně náročná. Navíc lékaři většinou dané ochoření jen kontrolují. Již nikdy nemůžeme říci, že jsme zdraví. Navštěvujeme lékaře, bereme léky, nemoc se však dále individuálním tempem vyvíjí. Po létech mnohdy velmi bolestivé léčby nakonec nad snahou lékařů zvítězí.

Z uvedeného vyplývá, že se v dnešních podmínkách především musíme snažit vzniku nemoci předejít. Výzkumy v posledních desetiletích prokázaly, že se na vzniku a rozvoji chronických neinfekčních nemocí velmi výrazně podílí nedostatek pohybu a nevhodná strava. Nedostatečně se hýbeme proto, že došlo k výrazným změnám způsobů výroby. V práci se obvykle nenadřeme. Zdroje obživy nezískáváme v potu tváře, ale spíše je vysedíme na kancelářské židli. Do práce, na rozdíl od našich předků, nechodíme. Jezdíme do ní auty, autobusy a tramvajemi. Ve volném čase obvykle sedíme a sledujeme televizi, monitor počítače nebo výkony hudebníků případně herců v koncertním sále, kině nebo divadle. Vyřadili jsme tak z našeho života vlivy, které se tisíce let podstatně podílely na udržení zdraví, zdatnosti a výkonnosti.

Původně skromnou a prostou stravu vystřídaly MacBůčky a další energeticky hutné, ale živinově chudé pokrmy. Nadměrný příjem energie vyvolává dlouhodobou pozitivní energetickou bilanci, která nutí naše tělo ukládat neadekvátního množství zásobního tuku. Dnes, v etapě dlouhodobé hojnosti a nadbytku, kdy nehrozí žádné hladomory, má většina obyvatel uloženu do zásoby energii na 100 až 200 dní života bez potravy. V minulých stoletích a tisíciletích lidé v dobách hojnosti také uskladnili pod kůží více tuků. Léta tučná se ale poměrně pravidelně střídala s léty hubenými a v těch lidé vyhubli mnohdy na kost a kůži. Se současnými enormními zásobami tuků, navíc uchovávanými po celá desetiletí, příroda prostě nepočítala. Dochází k adiposopatii, poruchám metabolismu, vyvolaným vlivy tuků, resp. jím produkovaných hormonů.

Chronické neinfekční nemoci nijak dramaticky na svůj vznik a rozvoj neupozorňují. Jejich postup naznačuje změna tvaru těla, vzestup hladiny tlaku krve nebo zvýšení množství glukosy v kolující krvi. Nic nás ale nebolí a nesužuje. Můžeme bez omezení pracovat a užívat si života. Pokud nenavštívíme lékaře, máme dojem, že je s námi vše v pořádku a nemusíme v životě provádět žádné podstatnější změny. Je známou skutečností, že prvním příznakem hypertenze bývá často až infarkt. Proto bychom měli věnovat pozornost těm příznakům negativních změn organismu, jejichž souvislost s rozvojem chronických neinfekčních nemocí je jasně prokázána. Jakmile se objeví, a to pokud možno ihned, musíme zahájit kroky k nápravě.

Při snaze odhalit pozvolný, plíživý nástup současných nemocí nemusíme čekat na upozornění lékaře. Ordinace lékařů jsou neustále přeplněné, navíc budeme za každou návštěvu v ordinaci platit. V čekárnách ordinací spíše chytneme nějakou nemoc navíc k té, která nás k lékaři dovedla. Lékaři jsou na universitách připravováni především na “krizové léčení”. Většina z nás přichází k lékaři, až když je opravdu zle. Lékař pak předepisuje antibiotika nebo jiné silné léky, odesílá nás ke specialistům případně přímo do nemocnice. Léky obvykle neřeší příčinu problému, spíše jen snižují nepříjemné projevy nemoci. Zbaví nás nepříjemných příznaků choroby, ale nezvýší naši schopnost se škodlivým vlivům ubránit při jejich příštím ataku. Lékaři hlavně nemají čas si s námi povídat a vysvětlovat nám, jak udržet optimální hmotnost, jak cvičit, jíst a snižovat vliv stresu na náš organismus. Proto bychom měli hledat tyto informace jinde. Protože tyto informace jsou v dnešní době při snaze o zajištění zdraví klíčové.

Vědci jasně prokázali, že na lidský organismus má mimořádně negativní dopad nadměrné nakupení tuku na těle, zvláště pak v oblasti pasu. V roce 1979 jsem četl knihu “Physical fitness - a way of life”. V ní autor uvedl tuto krásnou větu:”Postavte se nazí před zrcadlo plné délky. Vidíte-li tuk, jste tuční”. Definoval tak srozumitelně základní, snadno pochopitelný postup, jímž se můžeme bránit před vznikem a rozvojem chronických neinfekčních nemocí. Další postupy snížení rizika onemocnění moderními nemocemi jsou již složitější, ale i tak poměrně snadno použitelné v každodenním životě. Jsou to například indexy BMI, Rhörerův index, Verdonckův index a další postupy. Jejich základním nedostatkem je to, že nerozlišují aktivní tělesnou hmotu a tuk a při neodborné interpretaci výsledků měření můžeme dojít k nesprávným rozhodnutím.

Před léty se při posuzování rizika onemocnění srdce používal index “pas/boky”. Na jeho zjištění potřebujeme pouze krejčovský metr. Změříme obvod pasu na úrovni pupku a poté obvod boků v místě, kde nejvíce vystupují naše hýžďové svaly. Získané údaje podělíme a dosažený výsledek vyhodnotíme. Pokud je výsledná hodnota u mužů vyšší jak 1,0 a u žen vyšší jak 0,8, jsme na nepravé cestě a měli bychom rychle zařadit zpátečku. Poslední dobou se vedly o výpovědní hodnotě tohoto indexu velké diskuse a zdálo se, že jeho aplikace není tou nejvhodnější.

Nové výzkumy však oprávněnost daného postupu průběžné kontroly stavu organismu jasně potvrdily. Dr. Canoy z “University of Manchester” se svými kolegy prokázal ve studii s názvem “the EPIC-Norfolk (European Prospective Investigation Into Cancer and Nutrition in Norfolk) study”, že výpovědní hodnota testu pas/boky je vysoká a proto by měl být využíván jak v lékařské praxi, tak především v prevenci vzniku nemocí srdce a cév. Tedy nemocí, které jsou v dnešní době “zabijákem číslo 1” v Evropě a Americe. Studie probíhala po dobu více jak 9 let a účastnilo se jí 24.508 mužů a žen z Norfolku (Anglie) ve věku kolem 60 let. 12% mužů a 11,2% žen byli aktivní kuřáci, 55,3% mužů a 32,5% byli bývalí kuřáci. Zhruba 30% účastníků výzkumu spadalo do kategorie “pohybově pasivní”. Průměrná hodnota BMI byla 26,6 kg/m2 u mužů a 26,3 kg/m2 u žen. Při vstupním měření byl dále zaznamenán poměr pas/boky, změřena hodnota tlaku krve a krevních lipidů. Účastníci vyplnili standardní dotazník, zjišťující aktuální stav zdraví, zda daný účastník kouří, konzumuje alkohol a zda cvičí.

Během studie zaznamenali vědci 2.600 srdečních příhod (1.706 u mužů), z toho 662 vedlo k úmrtí pacienta. Muži s nejvyšší hodnotou poměru pas/boky vykázali o 55% vyšší pravděpodobnost vzniku srdeční příhody ve srovnání s muži, jejichž hodnota indexu byla nejnižší. U žen bylo riziko poškození srdce u žen s nejvyšší hodnotou v porovnání s nejnižší hodnotou poměru pas/boky vyšší dokonce o ohromujících 91%! Každý soudný člověk by se tedy měl občas podívat kriticky na obvod svého pasu, případně vzít krejčovský metr a posoudit, zda oproti minulému měření nenaskočil nějaký ten centimetr. Neměli bychom se, zvláště ve vyšším věku, spoléhat jen na váhu. S narůstajícím věkem nám ubývá svalstvo a narůstá tuk. Nemusí se tak měnit naše tělesná hmotnost. Zvyšuje se ale obvod pasu a tím i riziko srdečního selhání. Jak vypočítali vědci pod vedením Dr. Canoye, snížení obvodu pasu o 5 centimetrů vedlo ke snížení rizika vzniku onemocnění srdce u mužů o 11% a u žen o 15%. Snížení hmotnosti o 1 kg snižovalo riziko onemocnění srdce o zhruba 2%.

Poměr pas/boky se ukázal být o 10-18% přesnějším kritériem posouzení rizika onemocněni srdce než pouhé změření objemu pasu. Je to zřejmě způsobeno tím, že variace v distribuci zásob tuku odráží rozdíly metabolických charakteristik abdominálně a periferně uloženého tuku. Viscerální tuk je spojován se zvýšenou lipolýzou a tokem mastných kyselin portální žilou. Tyto faktory se mohou podílet na zvýšeném ukládání tuků ve stěnách cév a změnami produkce insulinu. Není však důležité, které faktory konkrétně vedou ke vzniku nemocí srdce. Zvýšení obvodu pasu je jasným a výmluvným znakem toho, že se v našem těle „děje něco nekalého“. Nemusí nám to ani potvrdit lékař údaji o vzestupu hodnot tlaku krve nebo nevhodném složení krevních lipidů. Větší “břicho” nás má okamžitě přimět k činu.

Jaký to ale má být čin? Při čtení článku o vyšším riziku onemocnění srdce vinou tuků, uložených v oblasti pasu, mne ohromil závěr realizátorů výzkumu. Zněl zhruba takto: lidé s nevhodným poměrem pas/boky by měli snížit množství zásobních tuků v těle omezením příjmu potravy a zařazením "mírné chůze" třikrát v týdnu” (Those reductions in weight and girth are achievable with dietary restriction and low-intensity walking three times per week). Je pro mne nepochopitelné, že vědci, kteří věnují téměř deset let komplikovanému výzkumu, který jistě stál spoustu námahy a peněz, a dojdou k solidním závěrům, nakonec publikují naprosto nesmyslné až hloupé doporučení.

Na základě studia odborné literatury a více jak čtyřicetileté praxe mohu zodpovědně prohlásit, že chůze střední rychlostí třikrát týdně nepovede k poklesu množství tuku a již vůbec ne tuku viscerálního. Člověk, žijící klasickým způsobem dneška, ztrácí ve středním věku zhruba 1% svalové hmoty ročně. Po šedesátce se tempo svalových ztrát několikanásobně zvyšuje. Aby došlo k zastavení ztrát a dokonce k nárůstu svalstva, musíme v těle vytvořit anabolické prostředí. To nastává, až pokud vystavíme svaly zátěži na hladině 70-90% jejich okamžitých možností. Při chůzi střední rychlostí jsou zatíženy jen svaly kloubů dolních končetin a navíc odhadem na hladině 20-40% jejich kapacity. To nestačí ani na zastavení procesu atrofie svalů dolních končetin, natož na nárůst svalů.

Proč jsou svaly tak významné při snaze o optimalizaci hmotnosti? Množství svalů a dalších metabolicky aktivních tkání rozhodujícím způsobem určuje hodnotu bazálního metabolismu. Ten pak představuje až 70% našeho denního výdeje energie. Pokud v dnešním světě nedostatku příležitostí k pohybu a nadměrné nabídky potravy připustíme pokles hodnoty bazálního metabolismu, stáváme se redukovaným energetickým systémem, odsouzeným k dlouhodobé pozitivní energetické bilanci a tudíž k trvalému ukládání přebývající energie. Ukládání energie vede k obezitě, obezita je dokořán otevřená vstupní brána k nemocím srdce.

Lékaři si musí uvědomit, že jsou odborníky ve velmi významné, ale jen jedné z mnoha oblasti lidských znalostí. Suma poznatků se v posledních desetiletích rychle zvyšuje. Dovoluji si tvrdit, že většina lékařů dnes naprosto nerozumí oblasti cvičení. Měli by si to konečně uvědomit a věnovat se naplno tomu, čemu skutečně rozumí. Když zjistí, že jejich pacient má zvýšenou hodnotu tlaku krve, nevhodné složení krevních lipidů nebo mu rychle roste bříško, ale jinak je jeho stav přijatelný, měli by mu namísto léků doporučit spolupráci s odborníky v oblasti cvičení. Fitness konzultanty, osobními trenéry, instruktory fitcenter.

Naučit se správně cvičit je stejně náročné a komplikované jako naučit se vařit nebo pracovat s novým softwarem. Doporučit obéznímu pacientovi chůzí střední rychlostí třikrát týdně považuji za hrubou nezodpovědnost. Obézní lidé, případně osoby s nízkou úrovní zdatnosti nemají hledat řešení svého problému u lékařů. Nejlépe vyřeší svůj problém ve spolupráci s odborníky v oblasti fitness.


LITERATURA:
  1. CANOY, D, et al. (2010): Body fat distribution and risk of coronary heart disease in men and women in the European Prospective Investigation into Cancer and Nutrition in Norfolk cohort: a population-based prospective study. In.: Circulation 2007.
  2. PECK, P. (2007): Waist-Hip Ratio Predicts Risk of Coronary Artery Disease. In.: MedPage Today, Dec. 10.
  3. PECK, P. (2007): Hypertension Pervasive Among American Adults, But Blood Pressure Control Remains Elusive. In.: MedPage Today, Dec. 10.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.



Copyright © 2011 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno

Mohlo by vás zajímat


Uplatnění kvalifikace

Na základě vydaného "Osvědčení o absolvování školení a získání kvalifikace Instruktor fitness" může frekventant kurzu požádat o vydání živnostenského listu pro oblasti poskytování...
více...
Uplatnění kvalifikace

Základy anatomie

Autoři: PaedDr.Vladimír Kolouch, Ph.D., Jan Kohout, MD., M.Sc. , B.Sc.. (USA), vydala organizace "fitnet" v Brně, v roce 2011 - rozsah 100 stran. OBSAH Cíle předmětu Všímejte si těchto...
více...
Základy anatomie

Organizace kurzu - Instruktor fitness

Na základě praktických poznatků a zkušeností, které získal tým organizátorů kurzů "Instruktor fitness" (téměř třicetileté pedagogické praxe, z toho 20 let výuky na českých vysokých školách, práce v Tělovýchovné...
více...
Organizace kurzu - Instruktor fitness