Je obezita nemoc?

Již delší dobu sleduji na Internetu pozvolný vzestup velmi nebezpečného trendu. Snahy definovat obezitu jako nemoc. V této velké hře o peníze hrají hlavní roli farmaceutické společnosti a lékaři. Trend udělat z boubelatých spoluobčanů trpící nemocné zesiluje s rostoucím počtem obézních. Tlouštíci se stávají slibnými zákazníky, nadějnou “pavlačí” pro různé podnikavce. Čím je tlustých více, tím více se na nich dá vydělat. A tak se vědci a lékaři namísto hledání nových postupů léčby nemocí, jejichž vznik a průběh se nedá ovlivnit způsobem života, věnují hledání kouzelné pilulky, která nám umožní povalovat se, přejídat se a netloustnout.

Na nedávném mítinku významné organizace “American Heart Association” se samostatně konalo i symposium, sponzorované výrobci léků. Zabývalo se výhradně problematikou obezity. Přítomní odborníci, mezi nimiž byli i Dr. Christopher Cannon z “Harvard University”, Dr. Samuel Klein z “Washington University” v St. Louis, prof. F. Xavier Pi-Sunyer z “Columbia University” a prof. Scott Grundy z “University of Texas” v Dallasu, se shodli na tom, že obezita ohrožuje stále více lidí na celém světě. Významně se podílí na vzniku řady závažných nemocí, mimo jiné mozkové příhody, osteoatritidy, idiopatické intrakraniální hypertenze, očního zákalu, nemocí plic, nemocí srdce, tučných jater, nemoci žlučníku, neplodnosti, některých druhů rakoviny, zánětu žil a dny.

Účastníci symposia konstatovali, že běžný lékař si rostoucí hmotnosti svých pacientů nevšímá, a pokud na ni vůbec upozorní, je to většinou až v okamžiku, kdy váha ukazuje 15 a více kilogramů nad doporučovanou hodnotu. Proto má být podle Dr. Cannana běžnou součástí vyšetření pacienta i zjištění jeho hmotnosti a změření obvodu pasu. Z těchto údajů může lékař odhadnout do jaké míry je pacient zásobním tukem ohrožen a navrhnout včasnou intervenci, tj. zahájit dlouhodobou léčbu s cílem dosáhnout poklesu hmotnosti.

V diskusi se účastníci symposia sice okrajově zmínili o nutnosti změny životního stylu, tj. zvýšení množství pohybové aktivity a zdravých zásahů do struktury stravy, debata se však převážně zabývala otázkami aplikace léků a vhodnosti bariatrických terapií. Přitom se neustále opakoval požadavek označit oficiálně obezitu za nemoc, jejíž léčení by bylo možné plně hradit ze systémů zdravotního pojištění. Lékaři opírali svoje požadavky o fakt, že nadváhou a obezitou je dnes v USA ohroženo 74% obyvatel a že se počet obézních v posledních desetiletích přes veškerou snahu neustále zvyšuje.

Lékaři konstatovali, že na trhu jsou již účinné léky, snižující chuť k jídlu nebo zvyšující produkci hormonu adiponectinu tukovou tkání. Současné léky redukují lipogenesi, zvyšují spotřebu glukosy svalstvem, omezují tvorbu tuků v játrech nebo navozují pocit nasycenosti. Přitom farmaceutické společnosti v úzké součinnosti s lékaři hledají nové kategorie léků, které by mohly být běžně předepisovány pacientům. Výrobce léku, který se ukáže být nejvhodnější v léčbě obezity, může očekávat miliardové zisky. Obézních přibývá nejen ve Spojených státech, ale na celém světě. Na symposiu bylo mimo jiné konstatováno, že američané nejsou nejtlustším národem světa. Tento “čestný” titul jim odebrali lidé, žijící na ostrově Nauru. Zde lékaři zaznamenali obezitu a nadváhu u 94,5% populace!

Je zvykem udávat u účastníků konferencí nebo autorů článků možný střet zájmů. Všichni výše uvedení lékaři, prosazující vehementně označení obezity za nemoc, připustili úzkou spolupráci s některou ze silných ekonomických skupin, které mohou vydělávat na léčbě obezity (Abbott Laboratories, AstraZeneca, Bristol-Myers Squibb, Eli Lilly, Fournier, GlaxoSmithKline, Kos Pharmaceuticals, Merck & Co., Merck/Schering-Plough, Schering-Plough Pharmaceuticals, Pfizer, Sankyo, and sanofi-aventis). Náklady na symposium byly hrazeny z grantu, který poskytl farmaceutický gigant Merck (nechvalně známý prodejem léku VIOXX, který vedl k poškozování srdce a cév). Napadá mne věta “koho chleba jíš, toho píseň zpívej”.

Domnívám se, že obezita není nemoc. Obezita vzniká v důsledku dlouhodobější pozitivní energetické bilance. Postihuje osoby, které vydávají méně energie, než jí přijímají. Nevyužitá energie se ukládá do zásob ve formě tuku. V dnešní době se nejčastěji setkáváme s tzv. relativní hyperfagií (relativním přejídáním). Při ní přijímáme zhruba stejné množství potravy jako lidé stejného věku a pohlaví. V porovnání s nimi se však méně pohybujeme. Relativní hyperfagii nelze řešit dietou, pobytem v lázních ani léky. Jediným účinným řešením je zde zvýšení množství pohybu. Zvýšení výdeje energie.

Jen pro úplnost zopakuji, že nejvýznamnější složkou denního výdeje energie u osob, žijících klasickým způsobem života dneška, je bazální metabolismus (67%-75%). Ten nejvýrazněji ovlivňuje množství svalové hmoty. Pokud nezařadíme do svého denního režimu zátěž, navozující v těle anabolické procesy, ztrácíme většinu dospělé fáze života každý rok 1% svalů. Ztráta svalů nás dostává do situace, kdy vydáváme málo energie a i když příliš nejíme, stejně tloustneme (relativní hyperfagie).

Jak před zhruba 8 lety napsal vynikající biolog prof. Frank Booth “jsme první generací v historii lidstva, které příroda předala do vlastních rukou péči o stav svalů”. Tisíce let byl proces zajišťování zdrojů obživy natolik fyzicky náročný, že automaticky udržoval naše svaly v optimálním stavu. Naši předci měli třísložkový denní režim: práci, odpočinek, spánek. Práce našich předků vyžadovala intenzivní zapojení svalů do činnosti. Tím byly dostatečně stimulovány nejen svaly, ale i ostatní pohyb zajišťující orgány a orgánové systémy. Dnes si musíme plně uvědomit, že náš denní režim je čtyřsložkový: práce (většinou sedavá), péče o tělo (záměrná fyzická stimulace), odpočinek a spánek.

Kdo do svého denního režimu nezařadí vhodný systém cvičení, ztrácí postupem času svaly, snižuje se jeho bazální výdej energie a toleranční limit většiny orgánů a orgánových systémů. To je dokořán otevřená brána k obezitě. Obezita je dokořán otevřená brána k řadě nemocí. Nejvhodnější formou cvičení je posilování, tedy cvičení na přístrojích, umožňujících nastavit zátěž, nutící svaly k práci na úrovni 70-90% jejich maxima.

Lékaři a farmakologické společnosti vnímají obézní jako možný prostředek k velkým ziskům. Proto se snaží prosadit myšlenku, že obézní je oběť nemoci. Obezita ale není nemoc. Obezita je důsledkem neznalosti a lenosti. Jen necelé jedno procento případů obezity vzniká v důsledku endokrinních poruch. Pro některé z nás je snazší udržet si štíhlou postavu, pro jiné je to složitější. Obecně se ale dá říci, že udržet dlouhodobě energetickou rovnováhu může každý z nás.

Nenechme se obloudit lidmi, kteří chtějí na obezitě zbohatnout. Léky a lékaři nejsou řešením obezity. Obezitě zabráníme správným cvičením a soudným přístupem ke stravě.


LITERATURA:

  1. BENDICH, A, DECKELBAUM, RJ. (2001): Preventive Nutrition. The Comprehensive Guide for Health Professionals. Totowa, New Jersey, Humana Press.
  2. FANTUZZI, G, MAZZONE, T. (2007): Adipose Tissue and Adipokines in Health and Disease. Totowa, New Jersey, Humana Press.
  3. JONES, A. (2006): Chemistry. An Introduction for Medical and Health Sciences. Chichester, John Wiley & Sons.
  4. SUSMAN, E. (2007): AHA: Doctors Urged to Attack Obesity as a Disease State. In.: MedPage Today, November 06.
  5. WILSON, T, TEMPLE, NJ. (2001): Nutrioional Health Strategies for Disease Prevention. Totowa, New Jersey, Humana Press.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2009 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat

Jíme příliš často?

Za jednu z hlavních příčin obezity v současné společnosti označil Dr. Barry Popkin z “University of North Carolina” fakt, že jíme příliš často a dopřáváme si příliš velké porce jídla. A navíc přijímáme nadměrné…

Více informací

Syndrom TOFI

Již v sedmdesátých letech minulého století jsem při svých přednáškách na kurzech trenérů kulturistiky kritizoval tehdy silně propagovaný způsob hodnocení tělesné hmotnosti - Body Mass Index (BMI). V řadě publikací experti…

Více informací

Sarcopenická obesita

Současná svět charakterizuje nadměrné množství obézních lidí. Obezita je lékaři chápána jako významný rizikový faktor vzniku řady závažných nemocí. Snižuje podstatně kvalitu života. Mimo jiné nadměrná hmotnost…

Více informací