Najdou u nás uplatnění osobní trenéři?

Nedávno jsem sledoval v televizi pořad o vzrůstající oblibě tetování. Zhruba osmnáctiletá, nepříliš pohledná dívka se pochlubila barevnou čmáranicí na kůži spodní části zad a nedbale prohodila: ”Tetování je dnes trendy”. Během pořadu jsem mohl posoudit vzhled dané dívky. Zaznamenal jsem na prvním místě přebývající tuk na  jejím trupu v oblasti pasu, nepřehlédl jsem začínající “držátka lásky” na jejích zádech a náznaky celulitidy na stranách stehen. Prostě taková mírně uplácaná slečnq, podle vyjadřování spíše jednoduchého myšlení. Pro tetováním se zřejmě rozhodla proto, aby alespoň něčím přitahovala zrak mužů. Bylo mi jí líto. A je mi líto mladých mužů, které se ženy snaží okouzlit spíše pomalovanou kůží než pevnou, souměrnou postavou, pružnou chůzí a dokonalým držením těla.

Bydlím ve stejné části města přibližně 30 let. Za tu dobu se zde mnoho změnilo. Kdysi malé, čerstvě zasazené stromky se rozrostly do úctyhodných rozměrů. Některé domy zestárly a sešly, vzhled jiných se naopak po opravách podstatně zlepšil. Změnila se struktura obchodní sítě, umístění zastávek autobusu a v některých ulicích bylo změněno dopravní značení. Stále se něco mění. Pomalu, ale jistě. Mění se i lidé. Dospělí zestárli, z mladých se stali “občané středního věku”. A neustále se rodí nové generace. Z batolat se stávají prvňáčci, z nich pak sebevědomí puberťáci. Z těchto „larev“ se nakonec vylíhnou dospělí. Z dívek se stávají mladé ženy. V tomto se svět moc nezměnil.

Jednu zásadní změnu však můžeme zaznamenat. Děti dříve dospívají, jsou lépe oblečené a podstatně více živené. Dávno pryč jsou doby vytáhlých hubeňourů ve školních lavicích. V roce 1895 dosahovali dvanáctiletí chlapci a dívky stejných hodnot výšky a váhy jako dnešní devítileté děti. Především se však mění hmotnost dnešní mládeže. Soustavně se zvyšuje. A v posledních desetiletích stále výrazněji. Ještě nedávno bylo nesnadné najít mezi sto náhodně vybranými školáky jednoho tlouštíka. Dnes ve věkové kategorii 13 až 17 let má optimální hmotnost necelých 83 procent dětí, šest procent se potýká s nadváhou a čtyři procenta s obezitou. Deset dětí ze sta si zakládá na vážné zdravotní problémy již ve střední fázi života. Některé výzkumy přichází dokonce s mnohem hrozivějšími údaji.

O zdraví a zdatnost dětí se mají starat rodiče a škola. Rodiče však v posledních desetiletích svoji úlohu v péči o pohybovou aktivitu dětí příliš nezvládají. Ekonomický tlak na mladou rodinu každým rokem roste a pokud chtějí rodiče zajistit bydlení, vybavit domácnost, chodit slušně oblečení, koupit auto a vyjet si občas na slušnější dovolenou, investují většinu volného času na shánění peněz. Ve vzácných chvilkách volna již nemají náladu a energii cvičit s dětmi. Mnozí rodiče ze strachu z šikany, pedofilů, dopravní situace a z dalších důvodů neradi pouští děti samotné mimo domov. To značně omezuje spontánní pohybovou aktivitu současné mladé generace.

Pobyt v bytě současně nabízí podstatně více zábavy a povyražení než v minulosti. Dříve děti vše táhlo ven, mezi vrstevníky. Doma nebylo moc možností se zabavit. Dnes mohou děti trávit čas před televizní obrazovkou, věnovat čas počítačovým hrám nebo surfování po Internetu, poslouchat hudbu, mohou si pustit video nebo filmy na DVD. Ještě před necelými dvaceti lety se dalo sledovat maximálně 5 televizních stanic. Dnes nabízí každá kabelová televize stovky různě zaměřených stanic, od sportovních přes hudební po erotické. Děti nechodí, protože většinu dříve nezbytných pochůzek odstranilo používání mobilních telefonů. Navíc je dnes v každé rodině nejméně jeden automobil.

Zásadně se změnil i způsob stravování. Děti nejsou závislé výhradně na tom, co jim dá doma k jídlu maminka. Ráno před odchodem do školy si mohou zajít do samoobsluhy a nakoupit si neomezené množství sladkostí, slazené nápoje a další energeticky hutné potraviny.Rodina se společně stravuje jen večer a o víkendech. Rodiče tak ztrácí přehled o tom, co jejich děti sní a v jakém množství. Potraviny, kterým děti dávají přednost, dodávají obvykle nadbytek energie a minimum biologicky aktivních látek. Lékaři se shodují v tom, že současné děti se přejídají a přitom jsou podvyživené.

Důsledkem výše popsaných vlivů naše děti tloustnou. Toto tloustnutí ale není zaviněno především nadměrným příjmem energie. Hlavním příčinou pozitivní energetické bilance a z ní pramenícího nárůstu množství zásob tuku v těle je nedostatečný výdej energie. Většina lidí se domnívá, že energii vydáváme jen když se pohybujeme. To je základní chyba. Energii naše tělo vydává i když spíme nebo se díváme na televizi. A to mnohem více, než se obecně soudí. Bazální výdej energie představuje u běžného člověka zhruba 65-75% denního energetického výdeje. Přitom hodnota bazálního výdeje energie není nějaká neměnná veličina. Mění se v návaznosti na množství aktivní tělesné hmoty. Množství aktivní tělesné hmoty závisí především na množství svalů.

Sval je interaktivní orgán. Jinak řečeno, pokud svaly plně využíváme, zvyšuje se jejich množství, síla a vytrvalost. Pokud je nepoužíváme, tělo je v procesu sarcopenie odbourává. V mládí se v návaznosti na požadavky prostředí svaly vytváří. Pokud naše dítě musí pracovat nebo sportuje, jsou požadavky na svaly vysoké a proto dochází k jejich nárůstu. Pokud ale dítě do školy a ze školy vozíme autem, doma se dítě učí, dívá na televizi nebo hraje počítačové hry a víkendy trávíme pasivně v lehátku na chalupě, nemá tělo důvod svaly zvětšovat. U značné části dnešní mládeže můžeme hovořit o nedostatečném rozvoji svalů. Pokud jsou svaly slabé, nevytváří zvýšené požadavky na činnost orgánů, zajišťujících jejich činnost. Proto se dostatečně nerozvine ani srdce a oběhový systém, slabé zůstanou plíce, nevytvoří se potřebné pohybové stereotypy, plně se nevyvinou kosti, šlachy a vazy. Málo svalů potřebuje pro svoji údržbu málo energie.

Svalově oslabený jedinec je náchylný k nemocem. Má chronicky nízký výdej energie. Proto i při standardním, nepříliš vysokém příjmu potravy vzniká pozitivní energetická bilance. Ta vede k obezitě. Obezita zvyšuje riziko vzniku metabolického syndromu, diabetu, nemocí srdce a dalších chronických neinfekčních chorob. Chorob, které představují hlavní “zabijáky” dneška. Pokud se náš pohybový systém plně nerozvine, je náchylnější ke zranění. I nepříliš náročný pohyb nás přetěžuje. Působí nám potíže a vyvolává nepříjemné pocity. Proto se do pohybu moc neženeme. Pokud již cvičit začneme, dlouho to nevydržíme. A tak se náš stav neustále zhoršuje. Snižuje se kvalita našeho života.

O stav zdatnosti dětí se má starat také škola. Ani ta ale své úlohy v tomto směru neplní.Osnovy stále doporučují pouhé dvě hodiny tělocviku týdně. To je v porovnání s oficiálními doporučeními (ACSM, 1988) směšně málo. Navíc obsah hodin tělocviku je závislý spíše na kvalitě učitele. Hodiny tělocviku na škole nedaleko mého bydliště probíhají občas na hřišti. Učitel “vyžene” 30 žáků na 300 metrový ovál a nechá je obíhat kolečko za kolečkem. Vpředu běží dva až tři zdatní resp. trénovaní žáci, za nimi v úctyhodné vzdálenosti se pomalu a viditelně neochotně valí “hlavní peloton”. Úplně vzadu pak funí žáci obézní a svalově nevyvinutí. Jejich počet se  rok od roku zvyšuje. Moření spolužáků s pobavením sledují žáci od tělocviku osvobození. I těch v posledních letech přibývá. Takto pojatý “tělocvik” je spíše organizované vytváření celoživotního odporu k pohybu.

Pohyb je přitom v dnešní době naprosto nezbytný. Zabraňuje ztrátám svalů, posiluje kosti a vazy, zvyšuje výdej energie a tím předchází vzniku obezity. Cvičit však musíme správně. Okamžitá zátěž musí respektovat naše okamžité fyzické možnosti. Jinak se zraníme nebo ztratíme o cvičení zájem. To platí dvojnásobně pro cvičení dětí. Jenže skutečně jen málokdo si dokáže právě nejvhodnější cvičební program sám sestavit. Cvičení osob nezkušených je chaotické a neúčelné. Neefektivní. Nevede nejkratší cestou k cíli.

Organizujeme kurzy, v nichž vychováváme odborníky v oblasti fitness. Osobní trenéry, fitness konzultanty, instruktory fitcenter. Ti jsou schopni odborně posoudit aktuální stav zájemce o cvičení a sestavit mu na základě získaných poznatků účinný a přitom bezpečný program zátěže. Její kvality i kvantity. Jenže u nás si lidé ještě na služby těchto odborníků nezvykli. Nepovažují je za nezbytné. Raději si každý zfušuje svůj program podle oka. Výsledky takových pokusů o snížení hmotnosti, zvýšení množství svalů, zlepšení postavy nebo zdraví pak nebývají úspěšné. Pokus se zadrhne na nějaké přehlédnuté drobnosti. Výsledkem je zranění nebo ztráta chuti do cvičení.

Služeb odborníků v oblasti fitness by měli nejvíce využívat lidé starší, oslabení nějakou nemocí a děti. U nich může vhodně zvolený cvičební program podstatně zlepšit stav. Jakmile se s pomocí odborníků naučíme správně cvičit, můžeme se bezpečně pustit do cvičení sami. Můžeme pak spokojeně cvičit mnoho let, protože výsledky našeho snažení jsou hmatatelné a příjemné. Proto nás cvičení baví a nevzdáváme se jej. O radu můžeme opět odborníky požádat po jakémkoli delším vysazení ze cvičení, způsobeném delším zvýšeným pracovním vytížením, nemocí nebo jinými příčinami.

Ve Spojených státech, nejprůmyslovější zemí světa, se stává cvičení dětí pod vedením osobních trenérů samozřejmostí. Zodpovědní rodiče si stále jasněji uvědomují, že pokud nechají dítě na pospas standardním podmínkám života, bude na prahu dospělosti svalově ochablé, obézní nebo diabetické. Jeho vyhlídky do života budou tristní. Výsledky výzkumů z roku 2005 ukázaly, že pravidelně cvičí s osobním trenérem 824.000 amerických dětí ve věku 6 až 17 let. Přitom běžná sazba za hodinu cvičení se pohybuje mezi 40 až 60 dolary (Heflin, 2007). Není to zrovna malá částka. Soudní rodiče si ale jasně uvědomují, že pokud dítě onemocní, jsou náklady na léčbu mnohonásobně vyšší. Lepší je vzniku požáru zabránit než jej hasit.

Z hlediska dlouhodobého zajištění vysoké zdatnosti, výkonnosti a zdraví je nejvhodnější cvičení ve fitcentru. Umožňuje modulovat velikost zátěže tak, aby respektovala okamžité možnosti cvičících. Cvičit ve fitcentru se však musíme naučit. Nevěřte tomu, že vám zásady cvičení někdo vysvětlí za pár minut někde v koutku fitcentra. Z osobní zkušenosti vím, že základní zasvěcení do cvičení si vezme několik hodin. Protože koncentrovaně dokážeme naslouchat odbornému výkladu maximálně několik desítek minut, je vhodné rozdělit seznamování s technikou cvičení a dalšími aspekty cvičení do 10 až dvaceti hodin.

Život se dnes rychle mění a s ním se mění i priority. Základní hodnotou však zůstává zdraví. Mnoho lidí je zaslepeno možnostmi, které současný život přináší. Ztrácí orientaci. Ženou se za podružnými radostmi a zapomínají na to nejdůležitější. Na péči o své tělo. O své svaly. O zdraví svých dětí. Šetřit můžeme téměř všude. I na svém zdraví. I na zdraví svých dětí. Takové šetření se však z dlouhodobého hlediska hrubě nevyplácí.

Význam práce osobních trenérů a dalších odborníků v oblasti fitness každým dnem stoupá. Pokud se rozhodneme použít jejich služeb, naučíme se bezpečně a účinně cvičit. Přispějeme tak rozhodně ke zvýšení kvality svého života, případně života svých dětí. Snížíme riziko vzniku obezity, metabolického syndromu, diabetu, nemocí srdce a cév. Poruch, které stále častěji a dříve ohrožují i naše děti.


LITERATURA:

  1. ACSM (1988) - American College of Sports Medicine - OPINION STATEMENT: Physical Fitness in Children and Youth. In: Med Sci Sports Exerc, Vol 20, No 4, 1988., pp. 422-423).
  2. ANDERSEN, RE. (2003): Obesity. Etiology, Assesment, Treatment and Prevention. Champaign, Human Kinetics.
  3. BOUCHARD, C. (2000): Physical Activity and Obesity. Champaign, Human Kinetics.
  4. BOOTH, FW, ChAKRAVARTHY, MV. (2002): Cost and Consequences of Sedentary Living: New Battleground for an Old Enemy. In.: President’s Council on Physical Fitness and Sports – Research Digest, Series 3, No. 16, March.
  5. CHAN, KM., MICHELI, LJ. (1998): Sports and Children. Champaign, Human Kinetics.
  6. CHEUNG, LWY., RICHMOND, JB. (1995): Child, Health, Nutrition and Physical Activity. Champaign, Human Kinetics.
  7. CLAIN, MR., HERSHMAN, EB. (1989): Overuse injuries in children and adolescents. In.: Phys Sportsmed, 17:9, Sept 89, str. 111 – 123.
  8. DiFIORI, JP. (1999): Overuse Injuries in Children and Adolescents. In.: Physsportsmed, Vol.27, No1.
  9. ELRICK, H. (1996): Exercise - The Best Prescription. In.: Physic Sportmed, 24:2,  February 96.
  10. HEFLIN, R. (2007): More kids turning to personal fitness trainers. Parents spend up to $60 an hour to help children shape up, lose weight. In.: MSNBC, 24. června.
  11. OSEID, S, CARLSEN, KH. (1989): Children and  exercise. Human Kinetics Books, Champaign.
  12. SAFER, DJ (1991): Diet, behavior modification, and exercise: a review of obesity treatments from a long-term perspective. South Med J 84:1470.
  13. WHO/FAO (2003): Diet, nutrition,  and the prevention of chronic diseases. Geneva, World Health Organization.
  14. WHO EUROPE (2000): CINDI Dietary Guide.
  15. Williams, M.H.: Exercise effects on childrens health. Internet, Sports Science Exchange Article, SSE#43, Volume 4 (1993), Number 43 (supplement).

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2007 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat

Jiří Válka

Kulturistice a fitness se věnuje 15 let. Od roku 2000 působí v jediném fitcentru (posilovně) tohoto druhu, v Brněnském Gold’s Gymu. Zde také v místní soutěži, která se každoročně pořádá, obsadil jednou 1. a jednou 5.…

Více informací

Poradenství může zabránit vzniku diabetu

Podle názoru Světové zdravotnické organizace WHO žijeme v „obesogenním“ prostředí. Vinou výrazného nedostatku pohybu a chronického nadbytku potravy, charakterizujících převažující životní styl dneška, dochází u většiny…

Více informací

Unce prevence

Staré přísloví tvrdí, že unce prevence je účinnější než tuna léků. Zřejmě již naši předkové měli dosti špatné zkušenosti s účinností léčby jednou narušeného zdraví. Ale tato zkušenost otců jako by v posledních…

Více informací