Klíč k obezitě?

Obezita představuje největší hrozbu pro moderní společnost. Postihuje každoročně větší segment populace průmyslově vyspělých zemí. Přináší postiženým značné problémy. Ukrajuje ze státních rozpočtů větší a větší díl. Mezi odborníky se vášnivě diskutuje o příčinách vzniku a rozvoje obezity. Obecně se všichni shodují, že obezita je výsledkem dlouhodobější nerovnováhy mezi příjmem a výdejem energie. Jedna skupina lékařů tvrdí, že energetický přebytek je způsoben nezodpovědností konkrétního obézního jedince, jeho neschopností řídit svůj život, kontrolovat svoji chuť k jídlu. Jíní lékaři se domnívají, že obezita je důsledkem biologické poruchy, která se vyvinula v nějaké fázi života a je nesnadné ji bez pomoci léků zvrátit. Proto hledají proti obezitě lék.

V televizi běžel nedávno program, v němž o svých potížích s hmotností vyprávěli lidé s ohromnou nadváhou. Jeden muž, vážící 483 kg, obvod pasu 230 cm, již několik let jen ležel v posteli na břiše, jedl a sledoval televizi. Při jeho převozu do nemocnice musely být použity těžší mechanismy, schopné uzvednout hmotnost vyšší jak půl tuny. Manželka nosila muži jídlo a dávala mu vše, na co dostal chuť, aniž by se jakýmkoli způsobem pokusila jeho chování ovlivnit. Lékaře zavolala až v situaci, kdy muž téměř nemohl dýchat. Těžce obézní muž se například vůbec nemohl otočit na záda. Váha jeho hrudníku byla tukem zvýšena natolik, že znemožňovala i prosté dýchání.

V dalším příběhu hovořila o svých potížích žena, jejíž hmotnost dosáhla před zásahem lékařů 540 kg. V tu dobu měla obvod pasu 240 cm. Více jak osm let nevycházela z domu, jen ležela v posteli, nebyla ani schopna zajít na toaletu a do koupelny. Popisovala příjemné pocity, které v ní vyvolává konzumace potravy. Nedokázala přestat jíst v situaci, kdy ještě viděla na podnose další jídlo. Podobně se vyjadřovali i ostatní těžce obézní. Nebyl to radostný nebo povzbudivý pořad.

Přesto je možné se nad v programu vyjádřenými názory zamyslet. Z výpovědí většiny postižených jasně vyplývalo, že totálně ztratili kontrolu nad svým chováním vůči jídlu. Stali se na jídle závislí. Stejně, jako jiní lidé na alkoholu, cigaretách nebo droze. Mnozí byli schopni sníst osminásobek toho, co konzumovali běžní lidé. Vypovídali upřímně. Nesnažili se ani nějak obhajovat. Jeden z postižených pronesl tuto smutnou větu: „Až zemřu, půjdu přímo do nebe. Očistec a peklo jsem si prožil již na tomto světě“.   

V tomto kontextu mne zaujalo několik článků na Internetu. Jeden z nich tvrdí: „Vědci možná odhalili biochemický defekt, který tvoří základ stravou navozené obezity u myší. To dává naději vytvořit nové typy farmak pro léčbu obezity u lidí“. Michal Cowley z Oregonské University vedl výzkum na myších, zaměřený k odhalení příčin leptinové resistence (odporu tkání vůči hormonu tukové tkáně leptinu). Tento hormon, vylučovaný tukovými buňkami, informuje mozek o aktuálním stavu energetických zásob ve formě tuku, které se v těle v daném okamžiku nachází. Reguluje příjem potravy tím, že se váže na neurony hypotalamu (část mozku). U osob štíhlých leptin citlivě koordinuje chuť k jídlu a chuť k pohybu. U osob obézních bylo nalezeno v krvi po jídle zhruba stejné množství leptinu, jako u osob štíhlých. Nějaký mechanismus ale zabraňoval účinku hormonu. Leptin se u obézních nedokázal navázat na neurony hypotalamu. Proto vědci hovoří o leptinové resistenci. Ta postihuje obézní a diabetiky. Za faktor, znemožňující leptinu jeho funkci, byla označena látka SOCS-3.

Dr. Cowley krmil geneticky identické myši po dobu 20 týdnů stravou o vysokém obsahu tuku. Protože myší žijí jen několik let, představuje úsek 20 týdnů velkou část jejich života, srovnatelnou s desítkami let přejídání u člověka. U zhruba 65% takto krmených myší se vyvinula obezita. Když byly porovnány obézní a normální myši, zjistili výzkumníci, že u obézních myší nedokázal leptin vyvolat reakci v buňkách hypotalamu. Při vstupních vyšetřeních před zahájením pokusu přitom tyto buňky reagovaly na přítomnost leptinu bězchybně. Jinak řečeno, byly plně funkční. Jejich porucha tedy nastala vlivem dlouhodobého přejídání resp. zvýšenou konzumací stravy o vysokém podílu tuku.

Výsledky výzkumu Dr.Cowleye jsou povzbudivé. Zdá se, že leptinová resistence je funkční, nikoli trvalá. Je možné ji zvrátit zvýšením množství pohybové aktivity a změnou způsobu stravování. Když totiž Dr. Cowley podstatně snížil množství tuků v jídelníčku  sledovaných myší, došlo po jisté době k normalizaci stavu, tj. k odstranění leptinové resistence a návratu celého systému k původnímu nastavení, zjištěnému při vstupním vyšetření. Myši zhubly. Z výsledků dosavadních výzkumů soudí Dr. Cowley, že obezita, stejně jako diabetes, je nemoc. „Obezita není důsledkem selhání vůle. Je důsledkem selhání biologické regulace organismu“.

Toto selhání je ale navozeno předchozím chováním daného jedince. Dlouhodobější nadměrný přívod potravy vyvolá poruchu, která je následně nesnadno ovlivnitelná. To zvyšuje význam stravování u dětí. Již jsme na stránkách fitnet několikrát upozornili, že o obezitě dětí rozhodují jejich rodiče. Tím, jaký režim pro své potomky ve svých domovech vytvořili. Pokud rodiče s dětmi cvičí a sportují, pokud racionálně regulují množství a kvalitu jejich stravy, programují jejich organismus k optimalizaci metabolismu. Správně nastavený organismus si udržuje optimální hmotnost nejpřirozenějším způsobem. Koordinací chuti k jídlu a chuti k pohybu. Tak je na světě regulována hmotnost živých tvorů miliony let.

Až naše generace vytvořila pro člověka nenormální prostředí. V minulých tisíciletích nebylo možné, aby někdo ležel 8 let na posteli a jen se přejídal. Nebylo na to dost zdrojů. Člověk musel dost tvrdě pracovat, aby získal prostředky k přežití. Pokud se nepohyboval, brzy zahynul hlady nebo podchlazením. Lidé byly schopni uložit si na zimu jen omezené množství potravy, které zajišťovalo pro většinu z nich pouhé základní přežití. Nebylo možné překrmovat jednoho člověka. Nezbylo by dostatek stravy pro ostatní. Nouze naučila lidi šetřit. Nepohyblivý tlouštík v normálním prostředí brzy zahynul.

Žijeme v nenormálním světě globálního nadbytku. Tento historicky naprosto nový stav někteří lidé nezvládnou. V mládí je jejich regulace příjmu a výdeje energie narušena chybným chováním rodičů, kteří svého potomka překrmují. Tím navodí leptinovou resistenci. Tuková tkáň se snaží mozek informovat o tom, že je dostatek zásob energie a je čas energii vydávat. Jenže chyba v metabolismu zabrání leptinu tuto zprávu předat mozku. Postižený vidí, že je tlustý. Jeho mozek je ale přesvědčen, že energie je nedostatek. Spouští mechanismy pátrání po potravě a její zvýšené konzumaci. Je to bludný kruh. Čím více tuku je v těle, tím více leptinu tukové buňky produkují. Mozek ale na leptn nemůže reagovat, protože se narušila schopnost leptinu proniknout na místo určení.

Než budou objeveny účinné léky, existuje jen jedna cesta k nápravě leptinové resistence. Více pohybu a méně stravy. Protože největšími konzumenty tuku jsou svalové buňky (sval v klidu metabolizuje ze zhruba 80-90% jen tuky), je dobré mít hodně svalů. Je tak zajištěn neustálý odběr tuků a jejich přeměňování na energii. Množství svalů se dá zvýšit posilováním. Pohybovou aktivitou, která vyvolá v těle anabolické procesy. Nejlepší podmínky pro posilování nabízí moderní fitcentra a posilovny. Jak správně posilovat se dozvíte od profesionálů – osobních trenérů a  fitness konzultantů..

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

  1. PERKEL, J. (2007): Resistance to Hormone Leptin Called Key to Obesity. In.: Evanston Northwest Healthcare. 
  2. SENDER, B. (2007): Leptin resistance: the key to obesity?

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2007 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat

Kam spěje akademická oblast?

Absolvoval jsem vysokou školu. Získal jsem následně dva doktoráty. Našel jsem pro studiem získané znalosti uplatnění v životě. Studiem na škole a následným samostudiem jsem získal poznatky, které předávám dále a slušně se…

Více informací

Je obezita nemoc?

Již delší dobu sleduji na Internetu pozvolný vzestup velmi nebezpečného trendu. Snahy definovat obezitu jako nemoc. V této velké hře o peníze hrají hlavní roli farmaceutické společnosti a lékaři. Trend udělat z boubelatých…

Více informací

Kdo může za obezitu?

Obézních na celém světě soustavně přibývá. Nejvíce postižené jsou průmyslově rozvinuté země. Obezita ale začíná být velkým problémem i v zemích, kde donedávna umírali lidé hladem. Světová zdravotnická organizace WHO…

Více informací