Magazín > Zdraví >

Tekutiny a obezita

V posledních letech téměř neustále slyšíme a čteme o nutnosti přijímat více tekutin, zvláště v horkých letních měsících. Autoři článků, nebádajících k intenzivnějšímu pití, upozorňují na rizika dehydratace, tepelného šoku, poruch funkce ledvin a dalších stavů, které může akutní nebo chronický nedostatek tekutin navodit. Po roce 1989 se u nás prudce zvýšil počet novin, časopisů, rozhlasových a televizních stanic. Všechna média jsou dnes závislá na penězích z reklamy. Nejvíce reklam získá takové médium, které se dobře prodává. A tak se média předbíhají ve shánění senzačních zpráv nebo takových informací, které přitáhnou pozornost čtenáře a přimějí jej ke konzumaci reklamovaných produktů. A samozřejmě přináší takové informace, které prospívají firmám, které danému médiu zadávají reklamu. Proto musíme informace z médií důsledně prověřovat. Nesmíme věřit všemu, co přináší.

Nedostatečný přívod tekutin je jistě nezdravý. Musíme ale nejprve definovat, jaká konzumace tekutin je optimální. Jinou potřebu nápojů mají lidé mladí a fyzicky pracující, jinou osoby starší a pohybově pasivní. Jiná je potřeba tekutin v horkých letních dnech, jiná během sychravých podzimních měsíců. Potřeba tekutin bude vždy větší v oblasti tropů než v chladných severských zemích. Neexistuje proto jednoznačné, jasné, přesně kvantifikované doporučení denní spotřeby tekutin.

Přesto můžeme téměř celý rok číst doporučení konzumovat denně nejméně 3 litry tekutin, a tímto nesmyslným doporučením se bohužel mnoho spotřebitelů slepě řídí. V některých sportovně zaměřených časopisech se dokonce můžeme setkat s vážně myšleným doporučením pít denně až 8 litrů tekutin. Podobné rady může dávat snad jen blázen a řídit se jimi může jen člověk chabého rozumu. Přesto se s podobnými extrémy čas od času v praxi setkáváme. Nadměrný příjem tekutin může nadělat více škod než případná krátkodobá žízeň.

Příjem energie dnes můžeme podstatně snížit, aniž bychom současně omezili přívod nezbytných živin. Můžeme toho dosáhnout tím, že snížíme konzumaci tekutin. To zní na první pohled nelogicky. Vždyť se neustále hovoří o tom, jak máme více pít. Jenže v posledním půlstoletí se podstatně změnila struktura přijímaných tekutin. V klasické vesnické usedlosti stál v předsíni, která představovala nejchladnější místnost stavení, kýbl s čerstvě napumpovanou, příjemně studenou vodou. Když někdo z rodiny pocítil žízeň, nabral do hrnku vodu a napil se.

Voda se pila čistá, bez sirupu nebo jiných sladidel. V obchodech se prodávala sodovka, ale ta se kupovala jen zřídka. Na pivo chodili chlapi jen občas, alespoň ti slušní sedláci, kteří na nějaké vysedávání v šenku neměli prostě ani peníze, ani čas. Pily se častěji neslazené bylinné čaje, méně se pila káva, čínský čaj a další slazené nápoje. Shrnuto, přijímáme oproti minulosti mnohem více energie v nápojích. Pokud dnes všudypřítomné energeticky bohaté nápoje zaměníme za čistou vodu, máme dostatečný přívod tekutin a současně významně snížíme přívod energie do svého organismu.

Množství energie, dopravené do těla tekutinami, se od roku 1965 do roku 2002 téměř zdvojnásobilo. To jsou výstupy z dvou významných výzkumů - the Nationwide Food Consumption Surveys” (1965, 1977 až 1978) a ”the National Health and Nutrition Surveys” (1988 až 1994, 1999 až 2002), které kvantifikovaly konzumaci nápojů u 46.567 dospělých Američanů. Od roku 1965 do roku 2002 se celkový denní příjem kilokalorií z nápojů zvýšil o 94%. Představuje to zvýšení přívodu energie z nápojů o 222 kcal/den. V roce 1965 představovalo procento kalorií získaných za den z nápojů 11,8% , v roce 1977 se zvýšilo na 14,2% , další nárůst byl zaznamenán v roce 1988 a to na 18,5%, v roce 2002 pak již tekutiny dodaly celkem 21% všech přijatých kilokalorií za den.

Vyjádřeno přímo v kilokaloriích, byl v roce 1965 denní příjem energie z nápojů 236 kcal na osobu, v roce 2002 už to bylo 458 kcal. Příjem slazených nápojů, jakými jsou různé „coly“, ovocné šťávy, čaje a kávy, vzrostl z 50 kcal na osobu a den v roce 1965 na 458 kcal na den v roce 2002. Spotřeba alkoholických nápojů narostla z energetického hlediska z 26 kcal na 99 kcal na osobu a den od roku 1965 do roku 2002.

Pokud přijmeme téměř 500 kcal za den prostřednictvím nápojů, a přitom se náš denní výdej energie pohybuje někde kolem 2000 kcal, pak pokud nechceme ztloustnout, musíme podstatně snížit množství přijaté potravy. Potrava však nedodává do těla pouze energii (glukosu resp. volné mastné kyseliny), ale i biologicky cenné látky, nezbytné pro správný běh metabolismu. Pokud tělu chybí vitaminy, minerály a další cenné složky stravy, není schopno zajistit obnovu a údržbu tkání. Snižuje se imunita a zvyšuje riziko vzniku nemocí. Proto musíme pečlivě sledovat, jak se do našeho těla dostává energie a její příjem optimalizovat. Konzumovat stravu, která je živinově hutná, tj. dodává v konkrétním množství co nejméně energie a co nejvíce mikroživin.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

WILDMAN, R. (2009): The Nutritionists: Food, Nutrition and Optimal Health. Second Edition. London, Routledge,

Taylor and Francis Group.

WILLIAMS, MH. (1992): Nutrition for Fitness and Sport. Dubuque, WCB Publishers.

SMOLIN, LA, GROSVENOR, MB. (2010): Nutrition and Weight Management. New York, Chelsea House.

SMOLIN, LA, GROSVENOR, MB. (2010): Nutrition for Sports and Exercise. New York, Chelsea House.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat