Závislost na cvičení

Otázka:

Blížím se k šedesátce a začínám to stále intenzivněji vnímat. V poslední době se cítím často unavená, pobolívají mě záda a klouby, snadno se zadýchám a už ani neunesu to, co dříve. Když čtu vaši stránku, věřím tomu, že je cvičení prospěšné a že bych měla něco začít dělat. Slyšela jsem ale, že když člověk delší dobu pravidelně cvičí, stane se pro něj cvičení něco jako droga a musí pak stále cvičit. Tak se trochu bojím, abych po čase neměla nějaké podobné problémy. Můžete mi napsat, jak to s tou závislostí na cvičení vlastně je?

Odpověď:

Tělesná zátěž má na lidský organismus celkově příznivý vliv. Je to logické. Miliony let se člověk vyvíjel ve vzájemné interakci se svým prostředím a dokonale se na něj adaptoval. Všechny systémy a orgány těla jsou nastaveny na pohyb, předpokládají jej a dokáží se jeho požadavkům pružně přizpůsobit. Naopak nedostatek pohybu narušuje nejen činnost jednotlivých orgánů, ale i souhru různých orgánových systémů a organismu jako celku.

Typickým příkladem, osvětlujícím vzájemný vztah mezi pohybem a našim zdravím, je funkce mízního systému. Tento systém se výrazně podílí na čistění organismu, tj. na odvádění metabolitů a dalších toxických látek z tělesných tkání. Srdce každým stahem vypudí do tepen jisté množství krve. Krev se posouvá do tepének a nakonec do krevních vlásečnic. Na tepenné části vlásečnice je vyšší osmotický tlak než v jejím okolí a tak jisté části krve (plasma, kyslík, aminokyseliny, cukr atd.) projdou stěnou vlásečnice a stanou se součástí extracelulární tekutiny, která obklopuje buňky všech tkání. Buňky si z extracelulární tekutiny mohou vzít vše potřebné, stejně jako my si nakupujeme v blízké samoobsluze. Když potřebují kyslík, vezmou si jej, když potřebují tu nebo onu aminokyselinu pro tvorbu konkrétní bílkovinné struktury uvnitř buňky, opět si je z tekutiny vezmou. Naopak co buňka již nepotřebuje, to vyhodí do extracelulární tekutiny. Stejně jako my vyhazujeme nepotřebné zbytky do popelnic.

V extracelulární tekutině jsou tedy kromě potřebných látek a sloučenin, které se do ní dostaly z krve, i látky nepotřebné a škodlivé. Ty je nutné odstranit, jinak se nahromadí a poškozují organismus. Poruchy odvádění extracelulární tekutiny způsobují například otoky končetin atd. Část metabolitů se z extracelulární tekutiny dostává přímo do krve. Na žilní části vlásečnice je nižší osmotický tlak než v jejím okolí a tak jsou menší látky z extracelulární tekutiny vtaženy zpět do krevního oběhu. Tím se do krve dostane kysličník uhličitý a drobnější metabolity, které projdou škvírami stěny krevní vlásečnice.

Větší odpady metabolismu se však zpět do krve tímto způsobem nedostanou. Právě na odstraňování těchto potencionálních škodlivin se specializuje mízní systém. Začíná slepými konci, do kterých se nasává extracelulární tekutina a tím i většina nepotřebných látek, které se v ní nacházejí. Tekutina v mízních cévách se nazývá míza. Ta cestuje složitým systémem, prochází mimo jiné i mízními uzlinami, kde je již zahájeno odstraňování některých patogenů. Nakonec se míza dostane zpět do krevního oběhu, z nějž jsou veškeré zplodiny metabolismu a nepotřebné sloučeniny vyloučeny buď ledvinami, nebo eliminovány v játrech.

Krevní oběh má své srdce – pumpu, která každým stahem vypudí do oběhu krev a tím zajišťuje i její koloběh. Mízní systém ale žádné srdce nemá. Pohyb mízy je zajišťován třemi způsoby:

  1. kruhovými a podélnými hladkými svaly ve stěně cévy
  2. stahem svalů, ležících v blízkosti mízní cévy
  3. podtlakem a přetlakem v hrudní a břišní dutině, které vznikající při nádechu a výdechu

Zásadní vliv na pohyb mízy má jednoznačně pohybová činnost. Při intenzivním cvičení se pohyb mízy zrychluje 5 až 15krát! Mízní cévy jsou, zvláště na končetinách, umístěny mezi svaly. Při kontrakci svalu se zvětšuje svalové bříško, stlačuje stěnu mízy a posouvá její obsah směrem ke vstupu do krevního oběhu. Pohybu opačným směrem brání systém chlopní. Při cvičení intenzivně dýcháme a tím se i zvyšují hodnoty podtlaku a přetlaku v hrudní a břišní dutině. Když naopak sedíme u televize, dýcháme plytce, svaly se nestahují a míza se téměř nehýbe. Zplodiny metabolismu a další škodliviny doslova otravují organismus. V míze se množí patogeny, které přetěžují imunitní systém. Když se pohybujeme, pohyb mízy se zrychluje, tělo se intenzivněji zbavuje škodlivin, navíc se do krve vyplavují tzv. endorfiny, látky ladící organismus pozitivně. Tělo se cítí čisté a funkční a dává nám to najevo.

Tento pocit potřebujeme celý život, ale ve vyšším věku představuje pro kvalitu našeho života doslova požehnání. O pozitivním vlivu endorfinů na psychiku obecně a na náladu po cvičení speciálně začali hovořit běžci v osmdesátých letech minulého století. Používali termín "running high" a tento stav přirovnávali k euforii. Tehdy také začali odpůrci pohybových aktivit tyto informace zneužívat a postavili chuť do cvičení do stejné roviny s patologickými stavy drogově závislých osob.

Nejsem psycholog. Ale zhruba 35 let pravidelně cvičím. Nikdy jsem nezažil, že by se mi ruce třepaly touhou sáhnout si na činku. Realita je daleko střízlivější. Většinu roku se do cvičení spíše nutím, poctivě řečeno nechce se mi, a mozek mne snad až příliš ochotně zásobuje nepřebernou zásobou důvodů, proč zrovna dnes je dobré se moc nehýbat. Někdy ale opravdu cítím, že si potřebuji zacvičit. Většinou v létě, kdy mám jako vysokoškolský učitel dva měsíce volno. Obvykle si vybírám dovolenou v celku a využívám ji k tomu, abych sedl k počítači a napsal nějakou knihu, přečetl publikace a materiály z Internetu, které jsem za rok nashromáždil, ale ke kterým jsem se kvůli nedostatku času během roku nedostal. Pak jsou i takové dny, kdy sedím 16 hodin před monitorem. Po celodenní pohybové pasivitě nedokáži usnout, jsem celý rozlámaný a druhý den toho moc nenadělám. Proto teď většinou vypínám počítač o něco dříve a zacvičím si. I pozdě večer. Po cvičení lépe spím a ráno jsem daleko čilejší a lépe se mi pracuje. Nevím, zda je toto závislost.

Nechápu, kde vznikla fáma o tom, že se člověk může stát na pohybu závislý. Příjemný pocit z pohybové činnosti je podmíněn jejím předchozím prováděním. Po diskomfortu přichází komfort. Existence komfortu je podmíněna předchozímu vystavení se diskomfortu. Po třech letech tvrdé dřiny jsem dostavěl dům. Po pěti letech náročného studia jsem získal druhý doktorát. Po mnoha letech studia angličtiny jsem schopen se domluvit a číst anglicky psané knihy. Komfort na základě předchozího diskomfortu. Drogově závislí polknou nějaký paták a pak se vznáší. Dosáhli komfortu bez diskomfortu. Touží to opakovat. Ten, kdo prožil léta nad učebnicemi nebo dřinou na stavbě je spokojený s tím co dosáhl, ale netouží opět dřít a honit se.

Problémem většiny populace dnes je se vůbec k pohybu přinutit. Jsme psychicky závislí na konzumaci a pohodlí. Miliony let musel člověk vynaložit hodně úsilí, aby pro sebe a svoji rodinu zajistil dostatek potravy. Námaha byla všudypřítomná, odpočinek byl vzácností. Od těch dob máme snad přímo v genetickém vybavení tendenci hodně jíst a při pohybu se všemožně šetřit. Teprve v posledních desetiletích nastala situace, kdy se člověk dokáže uživit pouze duševní prací. Proto jsme také až nyní svědky bezprecedentního vzestupu výskytu obezity a z ní pramenících poruch zdraví.

Miliony let nás k pohybu nemilosrdně nutila příroda. Dnes jsme ji "přečůrali". Dostaneme se k potravě i bez dřiny. Jenže toto vítězství může být vítězstvím Pyrrhovým. Tělo při nedostatku vhodného pohybu trpí. Podle výsledků vědeckých výzkumů nastanou při vynucené třítýdenní naprosté nehybnosti na lůžku biochemické změny, které odpovídají změnám, vyvolaným přibližně deseti lety přirozeného stárnutí.

Píšete, že se v poslední době cítíte občas unavená a tu či onde vás pobolívá. To většinou není primárně důsledek procesu stárnutí, spíše je třeba hledat příčinu v nedostatku pohybu. Sval je interaktivní orgán. Jakmile jej dostatečně nevyužíváme, dochází k jeho atrofii – ubývání a zeslabování. Mozek nehodlá živit tkáně, které pro organismus nic nedělají. Úbytek svalů mění řadu metabolických pochodů, zpomaluje se pohyb mízy, organismus se zahlcuje zplodinami látkové přeměny, zvyšují se zásoby tuků atd. Z tohoto stavu je jen jedna bezpečná cesta. Začít cvičit!!!!

Než se rozhodnete cvičit, poraďte se s kvalitní fitness konzultantkou. Většina osob po padesátce má plně rozvinuté svalové nerovnováhy (dysbalance), narušené pohybové stereotypy, nízký toleranční limit nejen jednotlivých svalů, ale i vazů, šlach a kostí. Čím jsme starší, tím více chorob máme. To, že jsme diabetici, že máme nějaké problémy se srdcem a podobně, to nás nesmí od cvičení v žádném případě odradit. Pokud je pro zdravé, mladé lidi cvičení vhodné, pak pro starší a nemocné je naprosto nezbytné. Jen je nutné se přesněji řídit radami odborníka v oblasti fitness.

Při úvahách o cvičení je obava ze závislosti na cvičení tou poslední, které je třeba se bát. Cvičím více či méně pravidelně od roku 1967 a přiznám se upřímně, že se celá ta léta téměř do každého cvičení dost přemlouvám. A že až příliš často zvítězí přirozená pohodlnost až lenost a nějak si vždy vysvětlím, proč zrovna dnes nebudu cvičit. Soustřeďte se tedy spíše na to, jak si zorganizovat čas, jak si najít vhodnou dobu na pravidelné cvičení. Postavte svoje cvičení na vhodném posilovacím programu, který doplníte odpovídající aerobní činností. Opakuji, že nejlepší je zaplatit si služby kvalitní odbornice, která vám odpoví na všechny případné dotazy a nejasnosti.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2011 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat


Nechci vypadat jako kulturista

Otázka: Chci začít posilovat, ale nechci vypadat jako kulturista. Co mi poradíte? Odpověď: Tuto otázku prostě miluji. Slyšel jsem ji již mnohokrát, a téměř vždy mne na vazbu "nechci vypadat jako kulturista" napadne...
více...
Nechci vypadat jako kulturista

Zdravější životní styl může zabránit vzniku mozkové příhody u žen

Od narození do smrti procházíme jednotlivými fázemi života. Každá z nich přináší určité problémy a obtíže, které nám připadají v daném okamžiku ohromné, téměř nepřekonatelné. Když na ně později v životě...
více...
Zdravější životní styl může zabránit vzniku mozkové příhody u žen

Jak zbavit tělo škodlivých látek?

Minulé století přineslo naprosto zásadní změny způsobu života člověka. Výčet objevů, které se během tohoto století staly samozřejmou součástí našeho života, je snad nekonečný, od rádia, přes automobily, letadla,...
více...
Jak zbavit tělo škodlivých látek?