Pohybová pasivita dětí převažuje doma i ve škole

Před poměrně nedávnou dobou byly ulice méně využívány auty, zato více lidmi a hlavně dětmi. Na ulicích se hrával v zimě hokej, v létě fotbal, vybíjená nebo se zde skákalo přes švihadla. Mladíci a dívky trávili spoustu času ježděním na kolech. Dnes se na silnici hrát nic nedá. Mnohdy se přes silnic nedá ani bezpečně přejít. Pustit samotné dítě na kole do současného silničního provozu hraničí je jasným projevem nezodpovědnosti. Po válce bylo všude plno nezastavěných plácků po vybombardovaných domech. Děti zde skotačily, stavěly bunkry, hrály na honěnou, schovávanou nebo na vojáky. Na chodnících bylo vidět děvčátka s kočárky a panenkami. Hry dívek byly v porovnání s hrami chlapeckými méně dynamické a divoké, přesto představovaly dostatečné zvýšení denního pohybu.

Dnes dříve tradiční výrok rodičů “běž si ven hrát” nahradily výroky “běž se dívat na televizi”, “běž hrát hry na počítači” nebo “pusť si video”. Rodiče se bojí pouštět děti ven samotné. Jednak se silniční provoz natolik zvýšil, že je riziko těžkého zranění nebo smrti dítěte v tomto prostředí velmi reálné. Zvýšil se také značně výskyt různých úchylů, drogově závislých, teploušů a pedofilů, kteří mohou zdravý vývoj dětí vážně ohrozit. Je lepší mít svého potomka pod dohledem. Stát pro zvýšení bezpečnosti dětí při hrách venku nic nedělá, soudy úchyly a různé psychopatické zrůdy osvobozují “pro nedostatek důkazů” nebo jim udělují směšné tresty. Až se vnucuje myšlenka, zda většina soudců sama nepatří mezi úchyly.

Škola také ke zvýšení zdatnosti dětí příliš nepřispívá. Učební látky ve všech oborech vědění přibývá. Boj o hodiny výuky proto vyhrávají klasické předměty. Tělocvik byl vždy na chvostu zájmu ředitelů škol a tento jev se spíše prohlubuje. Již v sedmdesátých letech se vášnivě diskutovalo o zavedení třetí hodiny tělocviku do výuky. Vždy se ale od záměru odstoupilo. Výsledky tohoto sebezničujícího trendu se již na celém světě dostavily. Nadměrnou hmotnost můžeme prokázat u dvou dětí z deseti. Ještě nepříliš dávno ohrožovala obezita necelých 5% dětské populace.

Škola pár desítek metrů od mého bytu realizuje výuku tělocviku v létě na místním hřišti. Když vidím intenzitu a kvalitu zátěže dětí, je mi smutno. Učitelé obvykle nechají děti obíhat hřiště. Jeden nebo dva zdatní žáci běží v čele, za nimi se podstatně pomaleji a zjevně neochotně sune větší část třídy, na konci se loudají obézní žáci. Mám pocit, že podobné pojetí tělocviku žáky od pohybu spíše odrazuje než je k němu přitahuje. Škola má žákům předat základní pohybové dovednosti, které jim umožní se v životě věnovat některé z běžných pohybových aktivit. Hlavně má ale zajistit rozvoj základních pohybových schopností - síly, vytrvalosti, rychlosti a obratnosti. Když pozoruji dnešní děti, vidím jasně, že u většiny z nich jsou uvedené schopnosti na mizerné úrovni.

Na Internetu jsem našel článek (Williams, 2006), který se zabývá nedostatkem pohybu současné mladé generace. Autor zdůrazňuje fakt, že hlavní příčinou převažující pozitivní energetické bilance a tím i nadváhy a obezity u dětí je nedostatek pohybu - nikoli nadměrná konzumace potravy. Nárůst tzv. “junk food”, tj. stravy, dodávající mnoho energie a málo biologicky aktivních složek, sehrává též jistou roli. Ale ta není zásadní. Zásadní je pohybová pasivita dětí a mládeže. S tímto názorem se plně ztotožňuji.

Nalezl jsem i zajímavá statistická čísla. Podle údajů z let 2003-2004 trpí zvýšenou tělesnou hmotností 17 procent amerických dětí. Přitom podle údajů z roku 1970 byla zjištěna nadváha u 7 procent dětí ve věku 6-11 let, a u 5 procent mladých lidí ve věku 12-19 let. Významnou příčinou tohoto alarmujícího stavu je neustále se snižující počet hodin tělesné výchovy na většině škol. Pokud se nějaká škola dostane do ekonomických potíží, automaticky snižuje náklady na výuku tělocviku (platy učitelů, počet hodin, výdaje za pronájmy tělovýchovných zařízení atd.). Na středních školách se do hodin tělocviku hlásí jen 38% žáků prvního ročníku, v posledním ročníku klesá účast žáků v hodinách TV na pouhých 18%. A to se nebere v potaz kvalita konkrétní výuky. U nás v posledních letech jdeme stejným směrem.

Odborníci správně usuzují, že se cvičení musí již u dětí stát samozřejmostí, dobrým zvykem. Ihned se ale autor článku dopouští tradiční, hluboce zakořeněné chyby. Dovozuje, že musíme dělat vše proto, aby bylo cvičení pro děti a mládež zábavné a přitažlivé. Prostě “fun”. S tímto názorem ostře nesouhlasím. Ve školách se v poslední době neustále razí tendence “škola hrou”. Učitelé vymýšlí různé obezličky, aby děti u výuky udrželi, aby jim poznatky předali nějakou zábavnou, přitažlivou formou. Málem nechodí po hlavě a neodráží se ušima. Nejsem zastáncem nějaké drezúry dětí ve škole. Vše má ale své hranice. Je rozdíl mezi snahou pomoci dítěti s učením a šaškováním.

Dítě se během výuky nemá bavit. Ve škole se učí nejen poznatky, ale i pracovat. Soustředit se na to, co říká učitel. Není to příjemné, ale je to nutné. V životě nebude dnešnímu dítěti jeho šéf dávat příkazy zábavnou formou. Nebude se při zadání úkolů pitvořit. Pokud zaměstnanec nesplní úkol, má „padáka“. Bez legrace, hravé formy, šaškování.

Pokud nechci, aby moje dítě přejel automobil, musím je naučit, jak se v silničním provozu chovat. Podívat se doleva, pak doprava, zaznamenat zda jede auto, jak je daleko, posoudit jakou jede rychlostí. Teprve když je vše bezpečné, vstoupit do vozovky. U toho se nedá prosit, přemlouvat, šaškovat a hrát si. To se prostě dítě musí naučit. Jinak jej může automobil vážně zranit nebo zabít.

Stejná je dnes situace se cvičením. Tady také není prostor na šaškování a přemlouvání. Děti se mají v rodině a ve škole seznámit s různými aktivitami a vytvořit si k některé z nich dlouhodobý pozitivní vztah. Například k fotbalu, basketbalu nebo lyžování. Současně se ale musí seznámit s aktivitami, které udrží jejich pohybové schopnosti dlouhodobě na vysoké úrovni, které umožní úspěšnou a bezpečnou participaci na zvolené aktivitě. Pokud někdo celý rok sedí u pracovního stolu, počítače nebo televize a pak jednoho dne vezme lyže a jede na hory, riziko zranění (utržení vazu, natržení svalu nebo zlomeniny) je nesmírně vysoké. Bezpečnost lyžování musí být během roku podpořena pravidelným cvičením ve fitcentru, které udržuje  pohybový systému v optimálním stavu.

Pokud se v dnešním světě děti věnují jen sportům nebo aktivitám, které je baví, je zátěž hybného systému paroxysmální (nepravidelná). Během dlouhých období pohybové pasivity dochází k oslabení svalů, šlach a vazů. Nadměrná zátěž při emocionálně přitažlivé hře pak vede spíše k poškození organismu než k jeho zlepšování.

Dnešní děti musí být vedeny k zodpovědnosti za svůj život. Musí vědět, že převážný komfort (pohodlí, legrace, zábava) vede dříve nebo později k diskomfortu (svalové atrofii, ztrátě vytrvalosti a obratnosti). Děti musíme od mládí vést k vědomému zařazování diskomfortu do jejich života (učení, práce v domácnosti, cvičení). Protože ke skutečnému komfortu vede cesta přes diskomfort. Pokud dětem jen ustupujeme, ubližujeme jim.

Dlouhá léta prosazujeme názor, že cvičení ve fitcentru, cvičení na posilovacích strojích, s činkami a kladkami, je pro děti a dospívající ideální formou pravidelného, účinného, formativního zatěžování. Pokud rodiče nechtějí, aby jejich dítě zemřelo při přecházení ulice, musí jej naučit, jak bezpečně přecházet. Pokud rodiče nechtějí, aby jejich děti byly ve střední fázi života obézní, pokud nechtějí, aby vinou obezity onemocněly diabetem a nemocemi srdce, musí je naučit cvičit. Bez šaškování, podbízení, ustupování. Pokud nemají dostatek znalostí s tímto typem cvičení, mohou si zaplatit službu osobní trenérky nebo trenéra.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

  1. ACSM (1998): AMERICAN COLLEGE OF SPORTS MEDICINE POSITION STAND: “The Recommended Quantity and Quality of Exercise for Developing and Maintaining Cardiorespiratory and Muscular Fitness, and Flexibility in Healthy Adults. In.: Med. Sci. Sports Exerc., Vol. 30, No. 6, pp. 975-991.
  2. BAILEY, ML, KHODIGUIAN, N, FARRAR, PA. (1996): Effect of resistance exercise on selected physiological parameters during subsequent aerobic exercise. In.: J.Strength and Cond. Res. 10:2, 101–104.
  3. BRUESS, C, RICHARDSON, G. (1992): Decisions for health. Dubuque, WCB.
  4. CHOPRA, D. (1987): Creating health. Beyond prevention, toward perfection.  Boston, Houghton Miffin Company.
  5. KABELÍKOVÁ, K, VÁVROVÁ, M. (1997) : Cvičení k obnovení a udržování svalové rovnováhy. Praha, Grada (Avicenum).
  6. KAPLAN, RM, SALLIS, JF, PATTERSON, TL. (1993): Health and human behavior. New York, McGraw-Hill.
  7. MARTENS, R. (1987): Coaches guide to sport psychology. Champaign, Human Kinetics.
  8. PARR, RB. (1998): Exercise for Overweight Kids. In.: Physsportsmed. 26:6, June.
  9. REJESKI, WJ, KENNEY, EA. (1988): Fitness motivation. (Preventing participant dropout). Champaign, Life Enhancement Publications.
  10. WILLIAMS, DE. (2006): At home and school, kids are sedentary. In.: CNN Health, 28. listopad.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2011 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat


Děti a chronické poruchy zdraví

Děti byly v minulých stoletích ohrožovány především infekčními chorobami. Po narození není ještě imunitní systém plně funkční a musí se nejprve naučit rozpoznávat jednotlivé škodlivé organismy a látky, najít...
více...
Děti a chronické poruchy zdraví

Nadváha a obezita zvětšují srdce dětí

Poškozování srdce probíhá souběžně s nárůstem tukových zásob.  Negativní  vliv nadměrné hmotnosti na zdraví tak můžeme zaznamenat již u „buclatých“  adolescentů. Proto je nutné pravidelně sledovat obézní děti...
více...
Nadváha a obezita zvětšují srdce dětí

Třetí hodina tělocviku

Při pohledu do Internetových novin v posledních týdnech mládnu. Připadá mi, že je zhruba období 1977-1982. V tu dobu jsem studoval na fakultě tělesné výchovy a sportu University Karlovy v Praze. A snad ve všech...
více...
Třetí hodina tělocviku