Syndrom TOFI

Již v sedmdesátých letech minulého století jsem při svých přednáškách na kurzech trenérů kulturistiky kritizoval tehdy silně propagovaný způsob hodnocení tělesné hmotnosti - Body Mass Index (BMI). V řadě publikací experti té doby doporučovali občanům udržovat hodnotu BMI na hladině kolem 21,0 kg/m2. Vypočítal jsem si tehdy z hodnot hmotnosti a výšky svůj BMI a nebyl jsem potěšen. Pohyboval se těsně nad hodnotou 25 kg/m2. Lavíroval jsem podle tabulek na hraně nezdravé “nadváhy”. Přitom jsem při pohledu do zrcadla viděl úzký pas, štíhlou a relativně svalnatou postavu. Nikde ani náznak hrozivých a nezdravých tukových vrstev.

Když jsem si vypočítal hodnotu BMI MVDr.Libora Minaříka, nejlepšího kulturisty té doby, interpretace vyzněla děsivě - Libor je obézní. Přitom měl tento vynikající sportovec naprosto dokonalou svalnatou postavu. Podle výsledků měření odborníků na tělovýchovném lékařství měl ve svém těle necelých 5% tuku (pro porovnání - štíhlý mladý muž má obvykle 15% tuku, štíhlá mladá žena 25% tuku). Zbytek zjištěné hmotnosti představovala zdravá, plně funkční a energeticky velmi náročná aktivní tělesná hmota. Propagovaná metodika posuzování stavu těla přitom zařadila tohoto štíhlého, svalově dokonale vyvinutého sportovce nemilosrdně do kategorie tlouštíků. Pokud by uvedenou hodnotu BMI viděl lékař, naléhavě by Dr. Minaříkovi doporučil podstatné snížení tělesné hmotnosti.

Metodika posuzování hmotnosti pomocí BMI přitom není naprosto nesprávná. Jen je k ní nutné připomenout, že je platná pouze pro “osoby žijící klasickým způsobem dneška”. K tomu je nutné dále připomenout, že klasický způsob života dneška je velmi nesprávný a nezdravý. Nedostatečně se pohybujeme, příliš mnoho času strávíme nezdravým sezením, konzumujeme nadměrné množství energie, zdroje přijímaných kalorií jsou nevhodně zvolené. Výsledkem této kombinace prvků “převažujícího způsobu života dneška” je obezita, diabetes, metabolický syndrom, nemoci srdce a cév. Statistiky prokazují, že se zvyšující se hodnotou BMI koreluje i výskyt zmíněných poruch zdraví. Proto nás lékaři nabádají ke střídmosti a udržování hodnoty BMI někde kolen zmíněné úrovně 21,0 kg/m2.

Podle současného obecného povědomí musí každý, kdo chce udržet štíhlou postavu, omezovat svoji stravu a více se pohybovat. Mnoho lidí se řídí radami lékařů jen na půl. Omezují svůj příjem energie. A to nejednou velmi striktně. Jenže už se nepřimějí ke zvýšení energetického výdeje. A tady nastává chybná adaptace. Dosáhneme sice svého cíle - nezvyšuje se naše tělesná hmotnost, tj. když se postavíme na váhy, vidíme očekávanou hodnotu. Ale současně pomaličku, ale jistě ztrácíme svalstvo. Méně svalů konzumuje méně energie. Dostáváme se do negativního bludného kruhu. Na sníženou potřebu energie nějakou dobu dokážeme reagovat dalším snížením přijmu potravy. To sice zabraňuje nárůstu tuku, současně to ale vede k dalšímu a významnějšímu poklesu množství svalstva a dalších metabolicky aktivních tkání. Svaly se tak nepřímo mění v tuk. Ten se přitom obvykle ukládá v dutině břišní. Nakonec je tu stav, označovaný vědci termínem TOFI.

Zkratku “TOFI” tvoří první písmena slov “Thin on the Outside, Fat on the Inside.” Tedy v češtině “Navenek hubený, uvnitř tlustý”. Takoví lidé se v minulosti vyskytovali skutečně velmi zřídka. Většina obyvatel si na živobytí vydělávala náročnou fyzickou prací. Teprve druhá polovina minulého století přinesla lavinu příležitostí uživit se bez pohybu. Sezením v kancelářské židli. Jenže to přináší zásadní problém. Pokud nejsou svaly stimulované, jsou “autopilotem” považovány za zbytečné a tělo se jich postupně zbavuje. Mozek se chová ke svým svalům jako podnikatel ke svým zaměstnancům. Pokud neodvádějí odpovídající penzum práce, dává jim výpověď.

A tak jsou dnes lidé zmateni některými novými výsledky vědeckých výzkumů. Nedávno se v tisku objevila série článků o vztahu mezi tělesnou hmotností a rizikem předčasného úmrtí. Vyplývá z nich, že lidé, zařazení podle BMI do kategorie “s nadváhou”, mají nižší riziko zvýšené nemocnosti a předčasné smrti v porovnání s lidmi, které BMI řadí do kategorie “normální”, tedy “štíhlý”. Nadměrná hmotnost “mírně natloustlých” lidí vystavuje svaly těla vyšší zátěži. Tělo vnimá jejich potřebu a proto si je zachovává, nezbavuje se jich. Naopak lidé, kteří necvičí a štíhlosti se snaží docílit pouze zásahy omezováním přívodu energie, jsou lehcí, jejich svaly nejsou pohybem podněcovány k činnosti a proto se jich tělo zbavuje. To může mít pro zdraví devastační důsledky. Čím mémě totiž máme svalů, tím méně má tělo k dispozici v případě nemoci nebo operace nezbytné aminokyseliny (základní složky bílkovin). Aminokyseliny se podílí na procesu srůstu jizev po operacích i na tvorbě protilátek v případě napadení těla bacilem. Čím méně máme svalstva, tím jsme zranitelnější při náhlých poruchách zdraví. Tím méně se můžeme bránit proti toxinům. Tím vyšší je riziko onemocnění a nestandardního průběhu nemoci. Nejsme tlustí, ale nejsme ani zdraví.

Pokud se v těle nachází nevyužitá energie, musí být uložena do zásob ve formě tuku. Základním skladištěm tuku je v těle podkoží. Podkožní tuk nás zneklidňuje, tvoří nevzhledné faldy, můžeme jen vidět. Pokud jsme fyzicky aktivní a přesto je v těle pozitivní energetická bilance, ukládá se tuk obvykle do podkoží. Pokud máme sedavé zaměstnání a sedavé koníčky, tj. pokud nevydáváme mnoho energie, ale přesto - i při omezeném příjmu potravy nastává pozitivní energetická bilance - tělo ukládá energii v oblasti viscerální, tedy v oblasti vnitřností, kolem ledvin, srdce, jater a dalších vnitřních orgánů. Tento způsob ukládání záložní energie je značně nezdravé, protože tento tuk je aktivní, pracuje jako samostatný orgán, uvolňující substance, ohrožující naše zdraví a život. Podílí se na vzniku nemocí srdce, mozkových příhod, některých typů nádorových ochoření a diabetu.

Výzkumy prokázaly, že hubení, ale současně pohybově pasivní lidé mají často vysoké množství viscerálního tuku. Vědci si dnes jasněji uvědomují rizika spojená s takovou kompozicí těla a proto označují takto zdravotně ohrožené jedince termínem “tofi”. Tuk se kolem vnitřních orgánů hromadí pozvolna, ale soustavně. Rok po roku se tak i zvyšuje ohrožení zdraví. Výzkumy prokázaly, že pohybově aktivní lidé s mírnou nadváhou jsou zdravější než pohybově pasivní lidé v hmotnostní kategorii “normální”.

Když se chci rychle dostat do Londýna, mám několik možností. Mohu tam jít pěšky. To je velmi chybná volba. Trvá to dlouho, náklady jsou vyšší než když zvolíme jakýkoli dopravní prostředek. Mohu jel autobusem. Je to únavné, jedna cesta si vezme 24 hodin, tj. 48 hodin jste na cestách. Nevyspíte se, přijedete do Londýna i při návratu domů vyčerpaní a zmuchlaní. Můžete jet vlastním autem. Je to ale rizkantní, udržet tak dlouho pozornost je nad síly většiny řidičů. Navíc musíte na anglických silnicích jezdit vlevo a to je opět vyčerpávající a nebezpečné. Nejlepší volbou je letadlo. Letíte necelé dvě hodiny, přiletíte do cíle v dobré kondici a náladě. Je to volba jak nejefektivněji dosáhnout konkrétní cíl.

Když chci zhubnout, zvýšit tělesnou zdatnost nebo podpořit svoje zdraví, mohu omezovat stravu. Je to otravné, musím bojovat s věčnou chutí k jídlu, navíc tělo snižuje při dietách hodnotu bazálního energetického výdeje a tím sabotuje moji snahu. Mohu každý den chodit na procházku nebo se pustit do joggingu, věnovat se joze, tai-chi, Pilates a dalším formám cvičení. Ovlivňuji tím ale svoje svalstvo jen velmi nepatrně, nenavodím zásadní zlepšení v žádné oblasti tělesné zdatnosti. Nejlepší volbou je cvičení ve fitcentru. Mohu zatížit svoje tělo přesně na oné hladině, která navozuje pozvolné a bezpečné zlepšování. Ovlivňuji tím nejen pomalá svalová vlákna, ale i ta vlákna, která zajišťuji rychlou a intenzivní práci. Jen ve fitcentru jsem dnes schopen optimálně stimulovat svoje svalstvo a tím dlouhodobě zajistit jeho dokonalý funkční stav.

Zůstat štíhlým představuje v dnešním světě pouhou polovinu na cestě ke zdraví a pohledné postavě. Druhou - a daleko významnější - polovinou problému zajištění zdraví a pěkné postavy je udržet optimální množství svalů. Zatímco štíhlosti můžeme docílit omezováním stravy a vysokou porcí aerobních aktivit, svaly dokážeme udržet a případně i jejich podíl navýšit jen posilováním.

TOFI je syndrom, je to shluk příznaků, které mají tendenci se kombinovat. Vstupní branou do tohoto syndromu je pohybová pasivita. Nevyužívané svaly jsou odbourávány, tím se sníží potřeba energie, následuje nadměrné ukládání tuku kolem vnitřních orgánů. Je nesmyslné pracně a většinou neúčinně léčit dopady ztrát svalů a nadměrného nakupení viscerálního tuku. Je rozumné zabránit vzniku syndromu TOFI. Je rozumné cvičit ve fitcentru. Je rozumné svaly vědomě a záměrně posilovat!


LITERATURA:

  1. HARRISON, J. (2010): Invisible belly fat: how you can be thin but not healthy. In.: Global
  2. FRYAN, KN. (2003): Metabolic Regulation. A Human Perspective. Oxford, Blackwell Science.
  3. KUK, JL, KATZMARZYK, PT, NICHAMAN, MS, CHURCH, TS, BLAIR, SN, ROSS, R. (2006): Visceral fat is an independent predictor of all-cause mortality in men. In: Obesity. 2006;14:336-341.
  4. REVILL, J. (2006): Are You a Tofi? In. The Observer
  5. SLENTZ, CA, AIKEN, LB, HOUMARD, JA, et al. (2005): Inactivity, exercise, and visceral fat. STRRIDE: a randomized, controlled study of exercise intensity and amount. Journal of Applied Physiology. 2005;99:1613-1618.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2012 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat


Držátka lásky

Poprvé jsem se s termínem “love handles” setkal při čtení článků v amerických verzích časopisu Muscle and Fitness někdy v osmdesátých letech minulého století. Věděl jsem, že slovíčko “handle” má význam...
více...
Držátka lásky

Pilulky a kosti

Pohyb nám umožňuje přibližovat se k věcem příjemným a vzdalovat se od věcí nepříjemných. Proto každé omezení pohybu výrazně snižuje kvalitu našeho života. Pohybujeme se díky činnosti pohybového systému. Ten sestává...
více...
Pilulky a kosti

Cvičíme správně?

V posledních letech může jen málokdo prohlásit, že nic neslyšel o nezbytnosti cvičení v prevenci vzniku obezity, při snaze o udržení přijatelné postavy nebo posílení zdraví. Téma “cvičení” se objevuje v televizi,...
více...
Cvičíme správně?