Svaly nad zlato

Jednou z nejvýznamnějších charakteristik naší doby je bezprecedentní prodlužování průměrné délky života. Jinými slovy - máme velmi vysokou naději žít podstatně déle než naši předkové. Například ještě v roce 1900 se lidé dožívali v průměru pouhých 47 let. Od roku 1900 do roku 2000, to znamená  za pouhé jedno století, se průměrná délka života zvýšila více než za předchozích 5000 let. Dnes je reálné se dožít osmdesáti let pro většinu populace. Jak vyplývá z tabulky, má člověk, který se dožil 47 let, velkou šanci žít dalších 37 let.

Tabulka 1:  Pravděpodobná délka dalšího života u různých věkových skupin.

 

Věk
Zůstává let života
Věk
Zůstává let života
40
43,6
66
20,2
41
42,7
67
19,4
42
41,7
68
18,6
43
40,7
69
17,8
44
39,8
70
17,0
45
38,8
71
16,3
46
37,9
72
15,5
47
37,0
73
14,8
48
36,0
74
14,1
49
35,1
75
13,4
50
34,2
76
12,7
51
33,3
77
12,1
52
32,3
78
11,4
53
31,4
79
10,8
54
30,5
80
10,2
55
29,6
81
9,7
56
28,7
82
9,1
57
27,9
83
8,6
58
27,0
84
8,1
59
26,1
85
7,6
60
25,2
86
7,1
61
24,4
87
6,7
62
23,5
88
6,3
63
22,7
89
5,9
64
21,8
90
5,5
65
21,0
91
5,2
 

Dnes může osoba, která se dožila 42 let, s velmi vysokou pravděpodobností očekávat, že bude žít dalších plných 42 let, takže je vlastně v polovině své životní pouti. Délka života se tak za pouhé jedno století téměř zdvojnásobila! Tabulka ovšem neříká, jaká bude kvalita těchto "let navíc". Zda je prožijeme aktivně, v plné nezávislosti, nebo zda během nich budeme jen nepříjemnou přítěží pro své okolí. Většina populace v tomto směru stále podléhá jistému fatalismu, tj. spoléhá v otázkách délky života a jeho úrovně na nevyzpytatelný "osud" nebo na zásahy lékařů.

Naše doba se od minulých století liší i možností analyzovat vybrané skutečnosti a vyvodit z nich odpovídající závěry. Vědci se každý rok zdokonalují ve stavbě hypotéz, je stále více peněz na realizaci dosud netušených výzkumných projektů a moderní výpočetní technika umožňuje provést v několika minutách propočty, které by v minulých stoletích zabraly danému vědátoru celý život. Výsledky složitých a pečlivě provedených výzkumů se hromadí, navazují na sebe, specifikují a upřesňují další bádání. Naše znalosti o lidském těle se v několika posledních desetiletích zmnohonásobily. A toto tempo nárůstu vědeckých poznatků se bude v následujících letech dále zrychlovat.

Jenže jen málokdo z běžné populace se k nejnovějším výsledkům výzkumu dostane, jen málokdo dokáže od sebe oddělit vědecké výsledky významné od nevýznamných až zavádějících, a ještě méně z nás ke ochotno se dostupnými jednoznačnými závěry vědců v reálném životě řídit. Je pohodlnější držet se ve vyjetých kolejích, které nastavili naši otcové. Jenže podmínky života se neuvěřitelně rychle mění, a řada změn má nesmírně závažný dopad i na náš každodenní život. Pokud nezměníme od předků mechanicky převzatý životní styl, budou dopady na naše zdraví a kvalitu života naprosto zdrcující.

Nejcharakterističtější změnu v našem životě představuje prudký pokles požadavků pro činnost svalového systému. Přitom sval představuje základní kámen stavby lidského těla, jeho aktivita je podnětem pro zvýšení činnosti většiny orgánů a orgánových systémů těla. Základní význam má svalová tkáň i pro energetický metabolismus. Nedostatek svalové hmoty nebo její nízká aktivita navozují značný pokles hodnoty výdeje energie a tvoří základ pro vznik a rozvoj obezity. Nedostatek svalů je prvním bezpečně rozpoznatelným milníkem na cestě k insulinové resistenci, diabetu, metabolickému syndromu a nemocím srdce a cév. Milníkem, který nás má varovat, upozornit na to, že jdeme špatným směrem. Ztráta svalové hmoty se dá obrazně přirovnat ke šlápnutí na dlouhou klouzačku. I z ní je nesnadné vystoupit. Jak na ni jednou vstoupíme, řítíme se nezadržitelně k neblahým koncům. Je lepší jí včas rozpoznat a vyhnout se jí.

Vědci z gerontologického centra Tufts University v USA upozorňují na další nebezpečný důsledek ztráty svalstva. Pokles množství aktivní tělesné hmoty (ATH) o 10% podle jejich poznatků vede ke "snížení imunity a k vyššímu výskytu infekčních onemocnění" (Roubenoff, Castaneda, 2001).  Když jsme nemocní, ležíme, a tím se sníží požadavky na pohybový systém. Sval je interaktivní orgán, který na nedostatek stimulace reaguje atrofií. Čím méně máme svalů, tím více je ohroženo naše zdraví, tím vyšší je i pravděpodobnost smrti.

Přitom vědci jasně prokázali, že při dnešním klasickém způsobu života ztrácíme za dekádu přibližně 2,5 kg až hrozivých 5,0 kg svalů. Znamená to, že zhruba za 20-30 let ztrácí většina populace 10-20% ATH! V praxi to znamená, že převážná část osob ve věku nad 50 let má sníženou schopnost bránit se běžným infekcím. Senioři tedy snadněji podléhají atakům patogenů. Když jsou nemocní, nevyužívají svaly a tím je rychleji ztrácejí, navíc potřebují více léků a zaměstnávají více své lékaře. Pokud nedojde rychle k zásadní změně, bude se krize našeho zdravotního systému stupňovat až ke konečnému kolapsu. A nepomůže jen svádět vinu na konkrétního ministra zdravotnictví!

Uvedená tvrzení nejsou přehnaná. Lékaři v minulém desetiletí přijali nový odborný termín pro stav, vážně ohrožující život seniorů - sarcopenie. Sarcopenie není nemoc. Je to stav, charakterizovaný výrazným úbytkem svalové hmoty, vytvářející vhodné podmínky pro vznik a rozvoj řady závažných nemocí. Přitom lidé, trpící sarcopenií, nemohou mluvit o smůle nebo nepřízni osudu. Sarcopenii si většina postižených způsobila sama nevhodným životním stylem, konkrétně nedostatečnou stimulací svých svalů. Někteří odborníci dokonce označují saropenii za "důsledek neznalosti a lenosti" (Evans, 2000).

Pokud chceme zvýšit pravděpodobnost toho, že se dožijeme vysokého věku v plném zdraví, nesmíme spoléhat jen na osud, léky nebo um lékařů. Řešení máme na dosah ruky. Podle výsledků nejnovějších vědeckých výzkumů našim největším trumfem je dostatek svalové hmoty. O stavu svých svalů, až na vzácné výjimky, rozhoduje každý z nás sám - tím jak je využívá. Výzkumy nad jiné jasně dokázaly, že pokud není sval alespoň dvakrát v týdnu zatěžován na hladině 70-90% maxima, dochází k jeho oslabování. Přitom habituální (obvyklá, častá) tělesná aktivita dnes takové podněty absolutně nepřináší (Booth et al., 2002). Musíme je tedy do svého pohybového režimu vřazovat záměrně. Musíme navštěvovat fitcentra a posilovny.

Fitcentra jsou v našem povědomí spojena s mladou generací. Cvičení seniorů ve fitcentru nám stále připadá nepřirozené. Když se již mluví o cvičení starších osob, vždy se zmiňuje spíše mírná aerobní zátěž (30 minut pomalé chůze za den). To je však základní a neobyčejně nebezpečný omyl. Senioři potřebují posilovat mnohem více než mladí lidé. Není důležité, jestli má mladý muž biceps o pár centimetrů větší nebo menší. Obvykle má stále dostatek svalů a dostatek podnětů pro jejich udržení. Pokud ale ztrácí svaly starší člověk, jde již doslova o život (Roubenoff, Castadella, 2001).

Vynikající odborník v otázkách cvičení seniorů, prof. William Evans, odpověděl na otázku, zda aerobní aktivity zajišťují udržení optimálního množství svalů, lakonickým " NE ". Aerobní zátěž prokazatelně nedosahuje úrovně, která ve svalech navozuje anabolické procesy. Proto považuji doporučení pomalé chůze jako nejvhodnější aktivity pro seniory nejen za nesprávné, ale dokonce za velmi neprofesionální až bezohledné.

Soudně uvažující senior dnes jednoznačně musí do svého pohybového režimu zařadit posilování. Před zahájením posilovacího programu je nutné se poradit s odborníkem v otázkách cvičení. Umět cvičit je stejná dovednost, jako umět řídit auto. Kdo se naučí řídit auto, jezdí bez nehod. Kdo se naučí cvičit, tráví čas ve fitcentru bez nehod!

__________________________________________________________________________________________________________________________________

LITERATURA:

  1. BOOTH, FW, CHAKRAVARTHY, MV, GORDON, SE, SPANGENBURG, EE. (2002): Waging war on physical inactivity: using modern molecular ammunition against an ancient enemy. J Appl Physiol 93: 3-30.
  2. EVANS, WJ. (1995): What is sarcopenia? In.: J Gerontol A Biol Sci, Nov, 50 Spec No, 5-8.
  3. ROUBENOFF, R, CASTANEDA, C. (2001): Sarcopenia: Understanding the Dynamics of Aging Muscle. JAMA, Vol. 286 No. 10, September.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2007 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat

Hubnutí a ztráta svalů

Nadváha a obezita se v posledních několika desetiletích šíří po celém světě doslova závratnou rychlostí. Dnes do kategorie “s nadváhou” (BMI 25,0-29,9 kg/m2) nebo “obézní“ (BMI nad 30,0 kg/m2) spadá již více jak 6…

Více informací

Kalorie pečlivě počítající povaleči

Na Internetových stránkách se doslova každý den setkávám s články, které zdůrazňují nezbytnost každodenního pohybu. Zdá se mi přitom, že každý, kdo umí číst, přečetl podobných článků nepočítaně. Výsledky…

Více informací

Pečujte o své svaly a kosti

Jakékoli problémy, které se objeví v nejprůmyslovější zemi světa - USA - mají tendenci přecházet postupně na další průmyslově vyspělé země. Proto je dobré průběžně sledovat, jaké konkrétní zdravotní a sociální…

Více informací