• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Omezte čas strávený sezením!

Naši předci získali tím více prostředků pro zajištění svého života, čím více se pohybovali. Dnes získáváme tím více život zajišťujících prostředků, čím více sedíme. Prostě je taková doba. Většina doporučení nejvýznamnějších zdravotních organizací k udržení zdraví a zdatnosti se shodují v názoru, že "k zajištění zdravého života postačí půl hodiny až hodina fyzické aktivity mírné intenzity denně". Stále jasněji se ale ukazuje, že negativní zdravotní dopady pohybové pasivity, která je dnes všudypřítomná,  jsou podstatně významnější, než se dosud předpokládalo. Jasně se ukazuje, že pasivní polohy, do nichž nás dnešní život stále důrazněji nutí, naše zdraví vážně ohrožují. Nedostatek pohybu a nevhodná strava jsou dnes považovány za zabijáka číslo jedna. Ničí zdraví současné populace lidí více než kouření!

Nemyslete si, že jsem nějaký fitnes-šílenec, který ráno s radostí vyskočí z postele (to se mi ještě nikdy v životě nestalo, k mé velké lítosti), dá si zdravou snídani, a pak už jen šťastně běhá, skáče a zvedá činky. Realita je daleko střízlivější. Ráno po snídani obvykle zapnu notebook, kouknu do novin, přečtu několik článků na oblíbených webových stránkách, následně čtu některou z odborných pdf publikací z oblasti cvičení, stravy, obezity a příbuzných oblastí, dělám si z četby průběžné poznámky. Notebook vypínám po půl jedné odpoledne. Ve tři hodiny pak pouštím druhý notebook a snažím se psát - příspěvky pro stránky fitnet, nové části pro učební texty nebo části textu pro připravované rozšiřující kurzy a moduly kontinuálního vzdělávání. Mezi osmnáctou a devatenáctou hodinou vypínám notebook a pouštím velký počítač, odepisuji na maily, provádím administrativu týkající se kurzů atd. Kolem jedenácté zalehnu a snažím se usnout. Ze zhruba 16 hodin dne, tedy času kdy nespím, se aktivně pohybuji pouhé dvě až tři hodiny. Zbytek dne jsou nejvíce zatíženy moje sedací svaly.

Sedím. U počítačů trávím každý rok více času. Nenudím se, neválím se. Mám plány, které mohu uskutečnit jen tím, že budu u počítačů trávit ještě více času - čtu kvalitní odborné knihy, pracuji na učebnicích pro rozšiřující kurzy, inovuji učební texty pro kurzy instruktorů fitcenter, připravuji moduly kontinuálního vzdělávání, pracuji na jedné knize, občas přeložím nějakou anglickou publikaci pro konkrétní nakladatelství. Tyto standardní denní situace střídají další pasivní formy práce - konzultace se studenty, ať již při vstupních nebo průběžných konzultacích či zkouškách, komunikace se studenty prostřednictvím mailů resp. programů Skype nebo ICQ. I v těchto situacích si nemohu vyskakovat. Sedím a sedím.

Jedinou výjímkou z tohoto režimu je zhruba jednou za tři dny asi tak pětiminutová cesta do místní Billy a zpět, tedy cesta za nákupy. A každodenní návštěva fitcentra. Cesta tam a zpět mi vezme tak asi deset minut, přibližně 75 minut strávím cvičením na přístrojích, tj. posilováním, které ve svých příspěvcích na stránkách fitnet tak intenzivně propaguji, asi tak dvacet až třicet minut běhám na orbitreku. Osprchuji se,  obléknu, dojdu za pět minut domů a zpět k notebooku. Z pohledu výše uvedených doporučení jsem ovšem osoba spíše vzorná. Denně cvičím zhruba hodinu a půl, takže vysoce překračuji i ta nejpřísnější doporučení. Při výšce 182 cm vážím zhruba 79 kg, odhadem mám 13,5% tuku a moje množství aktivní tělesné hmoty je o 6-7 kg vyšší než se považuje za ideální pro moji výšku a věk. Takže by vše mělo být v pořádku.

Jenže není. Představa, že hodinové cvičení denně je zárukou zdraví a zdatnosti, je falešná. Prokazuje to stále více výsledků vědeckých výzkumů i realita. Nejnověji na rizika pasivního pojímání života upozorňují australští lékaři. Došli k závěru, že “každá hodina u televizoru zvyšuje riziko předčasného úmrtí na nemoci srdce”. Sledovali 8.800 dospělých a zaznamenávali počet hodin strávených před obrazovkou. Osoby, které strávily sledováním televizních programů 4 a více hodin denně vykázaly v porovnání s osobami, které sledovaly televizi méně jak 2 hodiny denně, o 46% vyšší riziko smrti ze všech příčin a o 80% vyšší riziko úmrtí na nemoci srdce. Tyto hodnoty byly nezávislé na kouření, hypertenzi, zvýšené hladině cholesterolu, nevhodné stravě, nadměrnému obvodu pasu a množství cvičení ve volném čase. A co je nejvýznamnější - výsledky nebyly jednoznačně závislé na obezitě či nadváze, platily  i u osob s normální hmotností.

Výzkum se soustředil na vztah mezi sledováním televize a výskytem nemocí. Posoudit množství hodin strávených před obrazovkou je snadnější než hodnocení vlivu ostatních pasivních činností. Je ale úplně jedno, jestli sedíme u televize, u monitoru počítače, v kině, divadle, na koncertu nebo fotbalovém utkání. Lidské tělo bylo přírodou koncipováno pro pohyb - pro pohyb po převážnou část dne. Dosavadní generace s tím neměly problém. Pohyb byl neodlučitelnou součástí jejich každodenní habituální práce. Lidé většinu dne chodili, pracovali na poli, v lese, na stavbách. Když dokončili jednu práci, pustili se do další. My dnes vstaneme s kancelářské židle a sedneme si za volant vozu, na sedadlo v kině, divadle nebo na koncertu, do křesla před televizí ve svém bytě.

Vědci v posledním půlstoletí intenzivně sledovali vztah mezi cvičením a zdravím. Prokázali jednoznačný pozitivní vztah mezi pravidelnou pohybovou zátěží, zdravím a zdatností. Dosud ale nebyl sledován vztah mezi důsledky dlouhodobého sezení a zdravotním stavem. A ukazuje se, že kromě pravidelného a účelného cvičení musíme ve svém životě záměrně omezovat čas, strávený sezením.

Rozhodně se nesmíme nechat uchlácholit tvrzením, že naše zdraví zachováme na vysoké úrovni půlhodinou chůze denně. To si musí zvláště důkladně uvědomit senioři. Můžeme chodit i několik hodin denně, naše svaly budou přesto ztrácet svoje rychlá glykolytická vlákna. Ta si tvoří velké zásoby glykogenu (zásobního cukru). Pokud tato vlákna vinou neužívání zaniknou (přemění se na vazivo), sníží se citlivost tkání vůči insulinu a je jen otázkou času, kdy se u nás rozvine cukrovka. Rychlá svalová vlákna zapojuje mozek do činnosti až v okamžiku, kdy je konkrétní sval zatížen na 70-90% jeho aktuální možností. Činnosti této intenzity z našeho života zmizely a musíme je do něj vřazovat vědomě a záměrně. Cvičením ve fitcentru.

Věřím, že se dožiji dne, kdy vláda nařídí, aby na každé židli byl povinně viditelný nápis: “Pozor - vysedávání na této židli může zkrátit váš život, přispět ke vzniku nemoci srdce a rakoviny!”

LITERATURA:

1. ScienceDaily (2010): Sedentary TV Time May Cut Life Short. Jan. 12, 2010.
2. TOY, BJ, HEALY, PF. (2009):Primary Care for Sports and Fitness. A Lifespan Approach. Philadelphia, F. A. Davis Company.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2010 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat