Je cvičení jen nějaká kratochvíle?
Donedávna se lidé dívali na cvičení jako na jistou formu kratochvíle pro mladé lidi. Pro lidi, kteří nemají příliš povinností a skutečných starostí a tak hopsáním zabíjí čas. Když už má člověk rodinu, má se co ohánět, aby zajistil vše potřebné pro její bezchybný běh a na nějaké poskakování a trdlování nemá ani čas, ani náladu. V minulosti nebyli sprotovci tak finančně zabezpečeni jako dnes. Ještě v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století většina fotbalistů a hokejistů pracovala a sport byl pro ně něco navíc. Trénovali po práci, sezona byla v porovnání s dnešní dobou kratší, odměna pro sportovce v porovnání s dnešní dobou směšná. Většinou lidé cvičili do nějakých dvaceti let a sportovali nejvýše do nějakých třiceti let. Pak již množství i kvalita pohybové zátěže prudce klesala. Zůstávala ale poměrně vysoká hladina habituální zátěže, tj. značná část populace pracovala manuálně a vydala během pracovní doby hodně energie. Zatěžovala a využívala svůj pohybový systém. Práce obvykle představovala dostatečnou stimulaci svalů a bráníla jejich ubývání.
Pracovní náplň byla fyzicky více a psychicky méně náročná. Možnosti medicíny byly omezené. Lidé se v průměru dožívali nižšího věku. Dnes se situace změnila v tom smyslu, že fyzická zátěž se z našich životů doslova vypařila, psychická zátěž neúměrně narostla, mnohdy až do úrovně chronického distressu. Lékaři nás dokáží dostat často i z velmi závažných zdravotních postižení. Průměrně se dnes dožíváme vyššího věku. To je jistě věta, která zní pozitivně a optimisticky. Každý chce žít do vysokého věku. Jenže se ukazuje, že kvalita života ve vyšším věku je stále více ohrožena. Většina lidí ve věku nad 65 let trpí některou z chronických neinfekčních chorob. A v poslední době vědci stále častěji varují před demencemi. Lidé ve vyšším věku ztrácí paměť a schopnost orientovat se ve svém prostředí. Jsou pak závislí na pomoci lidí kolem sebe. Sami žít nemohou, protože by se svým vlastním chováním mohli ohrožovat. Péče o osoby s demencí je mimochodem finančně nesmírně náročná. Pokud bude přibývat takto postižených občanů, nebudou peníze na jejich léčbu a ošetřování.
Demence obvykle nepřichází jen tak ze dne na den. Je důsledkem nedostatečné pohybové stimulace kombinované s nedostatkem vhodné mentální stimulace. Vědci již jednoznačně prokázali, že vhodná pohybová zátěž navozuje podněty pro mozkové neurony a že pravidelná pohybová činnost zlepšuje kognitivní mozkovou činnost. Nárůst osob, trpících Alzheimerovou chorobou však v posledních letech nutí vědce hledat účinné cesty prevence a léčby demencí. Vědci z Mayo Clinic v letošním roce realizovali studii, která prokazuje, že kombinace mírné tělesné zátěže a práce na počítači má výraznější pozitivní vliv na mozkovou činnost ve věku nad 70 let, než jen samo cvičení nebo jen pouhá práce s počítačem. Donedávna přitom vědci starší lidi od vysedávání u počítačů spíše odrazovali.
Vědci z Minnesoty dali dohromady skupinu 926 osob z Olmsted County, ve věku 70 až 93 let. Ti vyplnili dotazníky, v nichž odpovídali na otázky o pohybové aktivitě a frekvenci užívání počítače v posledním roce. Mírná tělesná aktivita byla definována jako svěží chůze, turistika, aerobik, posilování, golf bez používání vozíku, plavání, tenis (čtyřhra), jóga, bojová umění a cvičení na přístrojích ve fitcentru. Dále účastníci výzkumu zaznamenávali aktivity, stimulující mysl, jako čtení, umělecké činnosti, práce na počítači, aktivní hry, hru na hudební nástroje.
Stárnoucí “baby-boom” generace (lidé narození v letech 1946-1964) podle závěrů výzkumu bude trpět demencemi výrazně méně, než současné generace seniorů. Tito lidé jsou zvyklí pracovat na počítačích a ve vyšším věku se k nim dostávají častěji, než v dobách, kdy museli chodit do práce a starat se o rodinu. Stejně tak baby-boom generace již pravidelně cvičila ve fitcentrech, které ve Spojených státech vznikaly v druhé polovině sedmdesátých a první polovině osmdesátých let. Naučili se cvičit s činkami, kladkami, na přístrojích, kladkách a lavičkách. A s rostoucím věkem nevidí většinou důvod cvičení vynechávat. To je značný rozdíl oproti předchozím generacím, které spojovaly cvičení spíše se sportem. Sport lidé v těch dobách sice sledovali, ale sami se svým tělem nic moc nedělali.
Studie hodnotila množství cvičení, používání počítačů a vztah k neurologickým rizikům, tedy k mírnému kognitivnímu zhoršování. Mírné kognitivní zhoršování je střední fáze mezi normální ztrátou paměti, která doprovází stárnutí, a časnými projevy Alzheimerovy choroby. Z účastníků studie, kteří necvičili a nepoužívali počítač, pouhých 20,1% spadalo do kategorie “kognitivně v normě”, a 37,6% vykazovalo znaky mírného kognitivního zhoršení. Z účastníků studie, kteří pravidelně cvičili a pracovali s počítačem, spadalo do kategorie “kognitivně v normě” celých 36,0% a jen 18,3% vykazovalo znaky mírného kognitivního zhoršení. Vědci svůj výzkum uzavřeli s tím, že je nutné v tomto směru dále bádat s cílem zajistit u stále vyššího věku se dožívajících seniorů do co nejvyššího věku odpovídající funkci mozku.
Musím se přiznat, že mne studie zaujala. Jsem starší člověk a u počítače trávím snad až moc času. Rediguji dvě Internetové stránky, píši učební texty, sleduji odborné zdroje informací na Internetu, čtu na počítači odborné publikace a knihy v pdf formátu (případně ve formátech mobi, epub, deja vu), připravuji rozšiřující kurzy, komunikuji pomocí Skype se spoluautorkami v Rakousku a na Novém Zélandě, vedu si v Excelu rozsáhlou evidenci studentů a absolventů akreditovaných a rozšiřujících kurzů atd. Jinak řečeno, sedím u notebooku nebo počítače dlouhé hodiny. Přitom píši články, v nichž varují čtenáře, jak je sezení nezdravé a jak je nutné je omezovat. Sám se snažím co půl hodinky vstát a něco udělat nebo si trochu zacvičit. Jenže mi to připadá nedostatečné. A tak mám alespoň radost z toho, že práce na počítači bystří mozek a zabraňuje jeho chátrání. A moje radost je o to větší, že v kombinaci s cvičením (které sice šidím, ale stále se pohybuji více než průměrný občan mého věku) má práce na počítači ještě pozitivnější dopad na kognitivní funkce mého mozku.
V dnešní době není cvičení jen kratochvílí pro mladé, dynamické lidi. Jedince se spoustou volného času a energie. Protože fyzická náročnost života se dlouhodobě a nezadržitelně snižuje, a tento trend se bude spíše prohlubovat, je naprosto nezbytné pohyb považovat za prevenci vzniku demencí. V prevenci demencí je nutné, aby lidé nejen cvičili, ale aby neustále a soustavně kladli jisté zvýšené nároky i na svoji psychiku. Používali pravidelně mozek. Nestačí koukat na prostoduché seriály, kterými nás neustále zavaluje Česká televize, Nova a Prima. Pravidelné sledování těchto ptákovin je nejjistější cestou k demencím ve vyšším věku. Nutí nás zaujímat každodenně na dlouhou dobu pasivní polohy v sedu. Vede k vypnutí mozku a naivnímu přijímání mírně zmodernizované formy “červené knihovny”.
Pokud je čtenáři tohoto článku dvacet nebo čtyřicet roků, může si říci, že jej starosti o kognitivní funkci mozku netrápí. Jenže čas běží nemilosrdně a rychle. Pokud žijeme klasickým způsobem života dneška, ztrácíme již po třicítce svalovou hmotu tempem 1% za rok. Nic přitom na sobě nevidíme. Pokles množství aktivní tělesné hmoty je následně doprovázen poklesem hodnoty bazálního metabolismu, pozitivní energetickou bilancí a nadváhou nebo až obezitou. Menší množství svalů vede nevyhnutelně k menším požadavkům na činnost mozku při regulaci jejich činnosti.
Stejně tak pokud máme nějakou standardní práci, v níž děláme neustále tytéž činnosti a můžeme tak na pracovní dobu téměř vypnout mozek a pracovat na “automat”, a po práci sedneme k “bedně” a konzumujeme hollywoodské filmy, seriály a sitcomy, dost riskujeme. Nenápadně, ale plynule, se snižuje kapacita našeho mozku. A na stáří z toho může být demence. Kilo prevence je lepší než tuna léčení. O stav svého svalstva a mozku se musíme starat celoživotně.
LITERATURA:
- ScienceDaily (2012): Computer Use and Exercise Combo May Reduce the Odds of Having Memory Loss. In.: sciencedaily.com, May 1.
- SARAFINO, EP, SMITH, TW. (2011): Health Psychology. Biopsychosocial Interactions. New York, John Wiley and Sons.
- SEARS, A. (2010): PACE. The 12 Minute Fitness Revolution. Royal Palm Beach, Wellness Research&Consulting, Inc.
- SEIDENBERG, PH, BEUTLER, AI, et al. (2008): The Sports Medicine Resource Manual. Philadelphia, Saunders, Elsevier.
- TOATES, F. (2011): Biological Psychology. Third Edition. Harlow, Pearson Education Limited.
UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.
Copyright © 2012 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.
Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.
Mohlo by vás zajímat
Cvičení a nemoc
Náš život se během druhé poloviny dvacátého století výrazně změnil. Především v něm pokleslo množství pohybové aktivity na historické minimum. Navíc se změnila i kvalita pohybu. Z našeho denního pohybového režimu zmizela…
Více informacíUpdate
Svět počítačové techniky patří k nejdynamičtěji se rozvíjejícím oblastem lidské činnosti. Lidé, kteří si za doslova “nekřesťanské” peníze kupovali své první počítače koncem osmdesátých let, si možná vzpomenou, že…
Více informacíDiabetes negativně ovlivňuje plodnost mužů
Diabetes byl v minulosti nepříliš rozšířenou chorobou. Průměrný věk obyvatel se v minulých staletích a tisíciletích pohyboval v rozpětí 25-47 let. Lidé byli obvykle štíhlí až hubení, protože se denně mnoho hodin…
Více informací