Doplňky výživy a běžný občan

Doplňky výživy se staly neoddělitelnou součástí našeho každodenního života. Doslova před nimi není úniku. Pokud mezi doplňky výživy zařadíme veškeré vitamíny, minerály a jejich komplexy, nenajdeme dnes snad jediného člověka, který by mohl s čistým svědomím říci, že žádný doplněk stravy nikdy nekonzumoval nebo nekonzumuje. Na doplňky dnes narazíme u benzinových čerpadel, v lékárnách zabírají největší a nejviditelnější část dané provozovny, krásně barevné krabičky s prapodivnými názvy na nás koketně vykukují z regálů v Delvitě, u Meinla nebo v Tescu. Nabízí nám je i prodavačka v malé prodejně na malebné vesničce. Když si koupíme jakýkoli běžný časopis, ihned po jeho otevření se na nás vysype halda reklam, z nichž je jasné, že pokud si ihned nekoupíme zinek, vápník, chrom, molibden nebo tryptofan, náš život nebude stát ani za zlámanou grešli, naše sexuální výkonnost nebezpečně poklesne a nevyhnutelně snížená pracovní výkonnost neunikne pozornosti našeho přísného šéfa. Prostě kdo nebere, nejpozději do týdne potupně zahyne. Nejvěrnějšími odběrateli doplňků výživy jsou tradičně návštěvníci fitcenter a obecně lid sportující a kondičně cvičící. Jsou to lidé, kteří si váží vlastního zdraví, jsou pro něj ochotni něco dělat, a proto jejich pozornosti nemohla uniknout ani oblast výživy.

Výroba vitaminů, minerálů, spalovačů tuků, energizerů, optimalizátorů metabolismu a dalších běžných doplňků výživy je dnes snad nejrychleji se rozvíjející oblastí průmyslu. Zaměstnává ve své výrobě velký počet dělníků, další lidé se živí výzkumem, prodejem, reklamou a dalšími souvisejícími činnostmi. Čím více peněz výrobci a prodejci vydělají, tím více jich mohou investovat. Proto jsme svědky prudkého vzestupu celé této oblasti. Díky téměř pohádkovým ziskům z výroby a prodeje doplňků výživy si mohou zainteresovaní podnikatelé dovolit dynamickou reklamu. Většina časopisů, věnujících se otázkám cvičení, je dnes jednoznačně závislá na penězích, které získá za reklamu od výrobců doplňků výživy.

Tomu také odpovídá jejich obsah. Převážná část článků je nepokrytým vychvalováním konzumace rozličných produktů. Výrobci zneužívají obecné neznalosti běžného čtenáře v oblasti výživy, fysiologie cvičení, biochemie či metabolismu a chrlí na něj umně sestavené, komplikované informace, po jejichž přečtení “laik se diví, odborník žasne”. Zdůrazněny jsou v reklamě především přísliby zázračných změn, které nastanou ihned po spolknutí první pilulky – zmizí tuk, narostou svaly, zlepší se paměť, zvýší se sexuální výkonnost. Prostě po aplikaci doplňku výživy se dosavadní trudný život zázrakem promění v “procházku růžovou zahradou”. Nic jiného není nutné dělat, jen si hodit do hlavy pilulku!

Nechci ale vyvolávat nějaké “proti-doplňkové” nálady. Doplňky tu prostě jsou a zůstanou. Jsou jako každá jiná realita našeho života. Jako alkohol, nikotin, kofein, automobily, počítače, televize, divadlo nebo bůček. Já jako jedinec se musím umět ve svém prostředí orientovat, vybírat si z něj podněty a jevy, které mému životu prospívají a vyhýbat se těm, které jej ohrožují. To je podstata udržení homeostasy, stálosti vnitřního prostředí, která je předpokladem a zárukou přežití.

Alkohol mi může usnadnit psychické uvolnění po celodenní pracovní zátěži. Mohu se jím ale také zpít do němoty nebo se dobrat až ke tvrdnutí jater. Automobil mi umožní rychlejší a snadnější přesun z místa A do místa B, při nepřiměřené rychlosti mne ale jízda autem může stát život. Nebo přivést do vězení. V divadle se mohu příjemně pobavit, pokud ale mám sedavé zaměstnání a další pasivní koníčky, může obdiv k hereckým výkonům podstatně přispět ke vzniku obezity nebo ke zkrácení mého života. Počítač mi může usnadnit a urychlit každodenní práci. Vysedávání nad počítačovými hrami se ale také může stát závislostí a ohrozit moje psychické i tělesné zdraví. Tučné maso mi může dodat dostatek energie pro dlouhodobější  fyzicky náročnou práci, například při stavbě domu. Nepřekonatelná láska k nadměrné konzumaci bůčku mne však může již ve středním věku dovést k infarktu myokardu nebo přímo do márnice. Je prostě na mém rozhodnutí, jaké salutory a patogeny na sebe nechám dlouhodobě působit. Jen je nutné mít stále na zřeteli fakt, že dlouhodobé vystavování se komfortu vede k diskomfortu. Že nic na světě není zadarmo. Pilulka do hlavy a je po problému. Perpetum mobile.

Výrobci doplňků správně argumentují tím, že naše strava již není, co byla za dob našich dědů. Chybí jí pestrost, obvykle není čerstvá, zelenina a ovoce jsou většinu roku příliš drahé, nemáme čas se zabývat dlouhou přípravou a tak dáváme přednost připraveným jídlům, jejichž kvalita je dost pochybná. Dostáváme sice dostatek až nadbytek makroživin, chybí však mikroživiny. Ty je potřeba dodávat. Prostřednictvím doplňků výživy. Tím se vše napraví a nastane opět rovnováha, přispívající k dlouhodobému udržení zdraví. Spokojenost je na obou stranách – na straně konzumenta i výrobce.

Jenže stejně jako nelze sestavit perpetum mobile, nejde ani dosypáním konkrétních látek do těla zneutralizovat všechny negativní vlivy nevhodného životního stylu na naše zdraví. Žijeme v prostředí, které WHO – Světová zdravotnická organizace – označila za “obesogenní”. Obezita přispívá ke vzniku a rozvoji chronických neinfekčních onemocnění, které představují největší hrozbu pro zdraví jedinců i celých společenství. Dnes je obezita označována v nejnovějších materiálech všech odborných zdravotnických organizací za pandemii, která může vést až ke kolapsu naší civilizace. Eliminovat tento problém dosypáním minerálů a vitaminů do těla je sice lákavé, ale nereálné řešení. Problém totiž nespočívá v tom, co konzumujeme. Spočívá v tom, co tělo potřebuje.

Lidský organismus, jak jsem již uvedl výše, může prospívat jen tehdy, pokud udržuje dynamickou rovnováhu mezi vnitřním a vnějším prostředím. Z vnějšího prostředí se snaží přijímat pouze ty látky, které potřebuje pro zajištění své funkce a stavby. Zpět do vnějšího prostředí vylučuje vše, co nepotřebuje nebo co jej ohrožuje. Nejlépe je možné tento princip života vysvětlit na svalstvu. Sval je interaktivní orgán, který se v návaznosti na vnější vlivy aktivně přizpůsobuje. Pokud daná kapacita svalů není využívána, například když sedím u televize a dálkovým ovladačem přecvakávám mezi programy, snižuje se postupně jejich struktura i výkon. Naopak při nadměrné zátěži reaguje sval hypertrofií, zvýšením své kapacity.

V praxi to znamená, že současný převažující způsob života způsobuje úbytek svalů a snížení jejich síly. Můžete do těla dodat tuny bílkovin, draslíku, vápníku a dalších látek. Pokud v těle nevznikne požadavek na konkrétní prvek, nebude jej tělo zadržovat a zabudovávat do své struktury. Čím více dodám do těla některé obecně prospěšné látky, tím více ji ve stavu vnitřní nepotřeby musí tělo vyloučit. Přetěžují se tím vylučovací systémy, nemůže nastat žádný prospěšný efekt.

Je to stejné jako s našimi nákupy do domácnosti. Pokud máme v bytě funkční ledničku, skvěle a bez sebemenší poruchy fungující, nekoupíme novou, ani kdyby nám ji někdo sebevíce nabízel. Stejně tak dokud nenastane nutnost, nekoupíme nový koberec, televizor, rádio, válendu nebo kávovar. Nač vyhazovat peníze, když současný přístroj nebo zařízení dobře funguje. Jakmile nám ale začne televizor blikat a vynechávat, nasloucháme se zájmem názorům prodavače na vhodnost daného výrobku. Nový televizor potřebujeme. Jakmile jej ale zakoupíme a on dobře funguje, mají další prodejci televizorů nulovou šanci nás přimět ke koupi jejich výrobku. Do té doby, než se opět vynoří nutnost koupit nový televizor. Než se nový televizor pokazí.

Kdybych si do hlavy nasypal náklaďák vápníku, využije moje tělo jen to množství, které skutečně potřebuje a zbytek  bude pracně vylučovat. Pokud nezatížím prostřednictvím svalů kost, nebude se sama od sebe, jen tak z dobré vůle, zpevňovat, tj. do své struktury zabudovávat více vápníku. Když přijmu ve stravě 100 jednotek vápníku a moje tělo jich bude potřebovat jen 50, přebytečné množství prostě vyloučí. Když to neudělá, dojde k jeho poškození. Vylučovací mechanismy se přitom dlouhodobým přetěžováním mohou poškodit až zhroutit. Ve světě byl mimochodem v posledních letech zaznamenán enormní nárůst případů chronického poškození ledvin.

K zásadním problémům konzumace doplňků výživy patří:

1. Doplňky dodávají mému tělu jednotlivé látky “podle oka”

Dejme tomu, že daný produkt dodává 100 jednotek vápníku a 200 jednotek draslíku. Moje tělo přitom potřebuje vápníku 150 jednotek a draslíku jen 20 jednotek. Tělo mé přítelkyně bude naopak prospívat, pokud bude pravidelně dostávat 200  jednotek vápníku a 50 jednotek draslíku. Vnitřní potřeba lidského těla je stanovena na základě statistických průměrů. Uvedu příklad. Vezmu milion lidí a všem změřím délku chodidla. Zjistím, že průměrný člověk potřebuje botu velikosti sedm. A všem lidem dám sedmičky polobotky. Jak tomu, kdo má ve skutečnosti nohu velikosti 5, tak i tomu, kdo potřebuje dvanáctky. Složení doplňků výživy je stanoveno na stejném principu. Proto je pravděpodobnost toho, že bude prospívat právě mému tělu poměrně nízká.

2. Kdo slyšel před 30 lety něco o IGF 1, cytokinech, resistinu, ghrelinu atd.?

Většina těchto sloučenin, kolujících v lidském těle odnepaměti, byla výzkumy odhalena až v posledních letech. Objevením vitaminů a minerálů jsme pouze opatrně pozvedli pokličku nad kastrolkem, v němž se vaří polévka života. Běžná strava obsahuje miliony bioaktivních látek, z nichž každá přispívá svým nezastupitelným dílem do komplexních metabolických procesů. Látky se přitom vzájemně ovlivňují, buď usnadňují, nebo naopak znemožňují metabolismus látek jiných (za příklad mohou sloužit antivitamíny). Dodávat za tohoto stavu vědění do těla izolované látky je slušně řečeno riskantní až nezodpovědné.

3. Člověk nikdy ve své historii nebyl schopen přijímat nadměrné množství jednotlivé látky bez současné konzumace látek ostatních, od ní neoddělitelných.

Moderní technologie dokáže vyrobit samotnou syntetickou látku a dodat jí do těla dosud netušené, za přírodou stanovených podmínek nerealizovatelné, množství. S takovou realitou nemá naše genetické vybavení zkušenost a při řešení podobných situací se může dopouštět tragických omylů. Nadměrné množství konkrétní látky může zásadně zasáhnout do metabolismu, představuje do jisté míry lék. Zatím nebyly provedeny komplexní výzkumy působení izolovaných látek na lidské zdraví, a proto je vhodnější vsadit na historickou zkušenost organismu a nevystavovat jej situacím, s nimiž si nemusí vědět rady.

K čemu tímto článkem směřuji? Zdravé lidské tělo nejlépe samo ví, které látky mu prospívají a které mu škodí. Které potřebuje a kterých se musí zbavit. Má na to „automatického pilota“. Jakmile nějakou látku z vnějšího prostředí potřebuje, dá to najevo chutí k jídlu nebo chutí na konkrétní potravinu. Tuto zázračnou schopnost bychom měli vědomě podporovat. Když danou látku stravou dodáme, je zabudována do potřebných struktur. Pokud ji nedodáme, tělo chátrá, nemůže realizovat potřebné kroky k zajištění správného běhu metabolismu. Musí hledat náhradní řešení a při nich se často dopouští chyb – pro takové stavy se používá termín “maladaptace”. Maladaptací je například dnes velmi rozšířený “metabolický syndrom”, předstupeň diabetu a nemocí srdce. Pokud dodáváme tělu nadměrné množství jakékoli látky, kterou nepotřebuje pro zajištění svého správného chodu, musí ji pracně vyloučit.

Kdy vznikne v těle potřeba nějaké látky? Většinou tehdy, když je její zásoba v těle vyčerpána. Obvykle po tělesné zátěži. Když za den vydáme 5000 kcal a můžeme do těla oněch vydaných 5000 kcal opět dodat stravou bez obav z obezity, dostane se do těla i ohromné, až nadměrné množství všech mikroživin. Potřebné složky si tělo ponechá na zesílení svalů, kostí, vytvoření většího počtu enzymů a dalších metabolicky aktivních struktur. Zbytek vyloučí. V takovém případě nemusíme mít zvláštní obavy z nedostatku mikroživin, samozřejmě pokud je naše strava vyvážená.  Doplňky výživy mají v takovém případě význam v tom, že nám umožní dostat do těla více energie v malém obsahu, například sacharidové nebo bílkovinné (proteinové) koncentráty.

Pokud sedíme v práci, pak v dopravních prostředcích a večer před televizní obrazovkou nebo ve vypolštářovaném divadelním sedadle, nevydáme mnoho energie. Pokud jíme jako běžný člověk, tloustneme. Na to reagujeme tím, že omezíme příjem energie (dietou). Logicky tak omezíme i přívod mikroživin. Pokud je dodáme pomocí doplňků výživy, můžeme se – ale také nemusíme – trefit do skutečných potřeb organismu. Dodáme pak některých látek málo a jiných mnoho. Výsledkem bude pravděpodobně maladaptace a porucha zdraví.

Základním předpokladem zdraví, vysoké zdatnosti a pracovní výkonnosti, je z dlouhodobého pohledu pravidelné cvičení. Jeho pomocí vydáme více energie, navodíme v těle podmínky pro udržení vysokého podílu svalů, kostí a snížíme pravděpodobnost tvorby nadměrných zásob tuku. Strava hraje v takovém případě až druhé housle. Tělo si obvykle samo řekne, co potřebuje, a v tomto směru se jen zřídka dopouští chyb.

Klíčem ke zdravému životu je vhodný pohybový režim. Konzumace doplňků výživy má představovat okrajový a pokud možno časově omezený prostředek intervence.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

  1. BAHRKE, MS, YESALIS, ChE. (2002): Performance-Enhancing Substances in Sport and Exercise. Champaign, Human Kinetics.
  2. BOOTH, FW, GORDON, SE, CARLSON, ChJ, HAMILTON, MT. (2000): Waging war on modern chronic deseases: primary prevention through exercise biology. J.Appl. Physiol. 88:774-787.
  3. BOOTH, FW, CHAKRAVARTHY, MV, GORDON, SE, SPANGENBURG, EE. (2002): Waging war on physical inactivity: using modern molecular ammunition against an ancient enemy. J Appl Physiol 93: 3–30, 2002.
  4. Booth, FW, Chakravarthy, MV. (2002): Cost and Consequences of Sedentary Living: New Battleground for an Old Enemy. In.: President’s Council on Physical Fitness and Sports – Research Digest, Series 3, No. 16, March.
  5. EVANS, W.: Exercise, nutrition, and aging. In.: Clin. Geriatr. Med., 1996, Nov., 12 (4), str. 761-784.
  6. HOŠEK, V. (1986): Vybrané kapitoly o motivaci sportovního tréninku. Praha, VMO ÚV ČSTV.
  7. WILMORE, JH, COSTILL, DL. (1999): Physiology of Sport and Exercise. Champaign, Human Kinetics.
  8. McCOMAS, AJ. (1996): Skeletal Muscle. Form and Function. Champaign, Human Kinetics.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2010 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat


"Spalovače tuku"

Otázka: Mám delší dobu problémy s tělesnou hmotností. Čtu občas články o “spalovačích tuku” a dalších doplňcích, údajně přispívajících k hubnutí. Mám je používat nebo jsou...
více...

Doplňky, doplňky…

Na svých Internetových stránkách upozorňujeme čtenáře na jistá rizika, spojená s konzumací doplňků výživy. Nejsme žádnými chronickými odpůrci těchto přípravků. Máme dobré přátele, kteří doplňky výživy vyrábí...
více...
Doplňky, doplňky…

Stáří a doplňky výživy

Staří lidé jsou často chatrného zdraví, i jejich vzhled je většinou nanicovatý až žalostný. Je smutné sledovat ochablé, vyhublé, kostnaté staříky a stařenky v domovech důchodců. Navzdory odborné péči viditelně...
více...
Stáří a doplňky výživy