Přizpůsobovat sebe nebo prostředí?

Člověk se svým způsobem vymyká z řady ostatních živočichů, obývajících tuto planetu. Rozšířil se po celém světě, na většině obsazeného území dokázal postupně zlikvidovat své přirozené nepřátele, například krokodýly, hady, štíry, tygry, vlky a další nebezpečné tvory. Svoji zranitelnost snížil vynálezem zbraní, vytvořením pevných obydlí a jejich zabezpečením proti dešti, bleskům, chladu a jiným nepříznivým přírodním vlivům. Naučil se pěstovat dobytek, sázet a sklízet obiloviny, šlechtit ovocné stromy, našel způsoby zrychleného transportu, například jízdu na oslu nebo na koni. Všechny své objevy a vynálezy neustále zdokonaluje s cílem zvýšit svoji bezpečnost a usnadnit si ještě více život.

Dnes můžeme vycházet z obydlí bez strachu z dravců, dokážeme překonat bez námahy tisíce kilometrů během několika hodin, domlouvat se s kýmkoli kdekoli na světě. Komunikujeme pomocí mobilů a výpočetní techniky, nemusíme každý den vyrážet na hon, abychom získali dostatek zdrojů energie. Stačí zajít do místní Delvity či prodejny jiného potravinářského řetězce. Nebo si z pohodlného křesla před televizní obrazovkou mobilem objednat čerstvou pizzu. Máme to v porovnání s předky skutečně dobré.

Všechny vyjmenované výhody, a to se jedná jen o jejich nesmírně omezený a zkratkovitý přehled, vznikly díky schopnosti člověka aktivně přizpůsobit svým potřebám prostředí, v němž se nachází. Nejprve naši předci přišli na to, že proti dešti a jiným vlivům světa se mohou chránit v jeskyních. Později se naučili šikovně sestavit kmeny stromů a vytvořit tak první stavby. Proti napadení jinou skupinou lidí se naučily rody, žijící na jednom místě, chránit vybudováním hradeb okolo svých obydlí. Lidé brzy přišli na to, že se rychlostí běhu nemohou většině živočichů rovnat. Vymysleli oštěp a luk se šípy. Později střelné zbraně. Tak byli schopni ulovit unikající kořist i když byli oproti ni o poznání pomalejší.

U tohoto bodu se zastavím. V osmdesátých letech jsem díky docentu Dostálovi z Fakulty tělesné výchovy a sportu Karlovy University v Praze, autorovi krásné knihy o kondičním běhu, mohl pravidelně číst časopisy “Runner” a “Runner’s World”. Byla to léta tzv. “běžeckého boomu”. Obléci se do sportovního a jít si večer zaběhat se v jistých kruzích stalo téměř společenskou nutností. Články v uvedených časopisech byly zajímavé a inspirující. Navozovaly chuť do cvičení a do běhu zvlášť. Hlavním argumentem autorů bylo tvrzení, že pohyb byl celou historii pro člověka nezbytný, a větší část pohybu představovala chůze resp. běh. Když lidé lovili, museli zvěř honit, tj. běžet za ní a uštvat ji - od toho je odvozeno i slovo “hon”. Muži získávali pro svoje rodiny obživu tak, že chodili na lov, na hon. Připadalo mi to logické. Hlouběji jsem se nad problémem běhu nezamýšlel.

Nedávno jsem četl zajímavý článek, který označil běh za pohybovou aktivitu pro člověka naprosto nepřirozenou a nevhodnou. Autor uvedl, že lidé ve své dlouhé historii nikdy nijak zvlášť neběhali. Nikde totiž nebyly asfaltové silnice, chodníky, běžecké trasy a stadiony. V lesích i na prérii byla půda pokryta hustou trávou, keři a stromy, byla nerovná, plná děr, kamenů, větví a spadlých kmenů stromů. A hadů. V noci byla tma jako v pytli, takže běžec by například v lese nebo jiném v podobně nerovném terénu neustále klopýtal a padal. Riziko zranění by přitom bylo nesmírně vysoké. Navíc lesy i volné prostory ovládali dravci. Tygři, lvi, vlci, hyeny. Běžící jedinec by se stal jejich snadnou kořistí.

Pokud se člověk vydal do okolí bydliště, pohyboval se ve skupinách, chodil pomalu a opatrně našlapoval, navíc pouze za světla. Při vlastním lovu se skryl někde v závětří, aby zvěř nedokázala zachytit jeho pach, připravil na zvíře past, případně na ně číhal s připraveným oštěpem nebo lukem. Jakmile se kořist dostatečně přiblížila, lovec divoce, prudce zaútočil. Ulovenou zvěř, mnohdy velmi těžké kusy, potom musel nést nerovným terénem do svého domova. To byla práce spíše těžká, při níž byly krátké úseky chůze s nákladem (například ulovený srnec) prokládány krátkými odpočinky. Pochod byl pozvolný a pomalý. Běh naprosto nepřipadal v úvahu.

Zatímco většina ostatních živočichů dala evolučně přednost přizpůsobení se vnějšímu prostředí, dal se člověk cestou přizpůsobování světa kolem sebe svým potřebám. Stavěl domy, silnice, továrny. Vymyslel stavební stroje, aby se příliš nenamáhal. Nákladní auta, jeřáby, bagry, buldozery a další stroje převzaly za člověka většinu dřiny. Současně se zvyšoval počet činností, které nutí člověka k vývojově nezvyklému způsobu chování - zůstávat v jistých polohách delší dobu bez pohybu. Zvyšoval se také prostor pro odpočinek a zábavu. Proto začal člověk vylepšovat prostředí domova. Aby nemusel sedat na tvrdé a nepohodlné kameny nebo zem pokrytou kůží, vymyslel židli. Dnes si můžeme díky pohodlným židlím a ještě pohodlnějším křeslům po práci krásně odpočinout. Máme to dobré.

Jak se tak naše civilizace zdárně šířila, hromadily se i určité negativní dopady úprav vnějšího prostředí. Máme se dobře díky práci šetřícím objevům a vynálezům. Jenže současně klesá u stále vyššího segmentu členů moderních společností i množství svalů. Tím se snižuje jejich výdej energie. Energie je nezničitelná. Jakmile do systému vstoupí, musí jím být využita nebo uložena do zásob ve formě tuku. Množství zásob tuku v tukové tkáni se stává jedním z největších problémů současného světa.

Obezita přispívá ke vzniku řady závažných chorob. Tyto choroby snižují kvalitu i délku života. Naše výlučná schopnost měnit svět k obrazu svému se začíná obracet proti nám. Podle názoru odborníků je současná úroveň stimulace organismu na mizivé úrovni. Proto se zvyšuje výskyt chronických neinfekčních nemocí. Ty navíc postihují stále mladší jedince. Pokud bude současný pokles stimulace pokračovat, začne se zkracovat průměrná délka života. Může to dojít tak daleko, že budou děti umírat dříve než jejich rodiče.

Vážnost situace dokazují statistiky Světové zdravotnické organizace (WHO). Jenže statistika je věda nezáživná. Běžný člověk se ve statistikách nevyzná a ani se k nim většinou nedostane. Jsou však některé pochopitelné a dostatečně přesvědčivé důkazy toho, jak špatnou cestou se lidstvo vydalo. Ukázky negativní adaptace jedince na civilizací navozené změny prostředí. Prostě jsme to přehnali a některé změny nás začínají ničit.

Každý má doma židli. Židle má nějakou šířku. Čím jsme tlustší, tím širší musí být i židle. Pro většinu populace se vyrábí normativní židle. Ta má šíři, odpovídající pozadí průměrného občana. Jak ukazuje přiložený graf, šíře židle se v minulém století několikrát změnila. A zdá se, že se bude měnit dále. Uvedený graf nám o našem chování říká více než komplikované statistické údaje. Tloustneme. Tloušťka je nezdravá.

Co dělat, aby se část těla, na níž sedáme, soustavně nezvětšovala? Musíme do života vrátit to, co jsme z něj v dobrém úmyslu odstranili. Trochu té námahy a dřiny. Profesor Hošek, bývalý děkan Fakulty tělesné výchovy University Karlovy, napsal jednou nádherný článek “Koncept salutogeneze, možnosti rozvíjení”. Stojí za to si jej přečíst. Mluví v něm o konceptu “Diskomfortem ke komfortu”. Stručně se dá vyjádřit asi takto: „Dlouhodobé vystavování se komfortu nás dovede k diskomfortu“. Naopak vhodně zvolený diskomfort se v našem životě projeví po létech jako komfort. Prospěje nám. Zkvalitní náš život.

Oním ideálním diskomfortem naší doby je cvičení ve fitcentru. Zde můžeme naprosto přesně, citlivě nastavit zátěž, která po čase povede k nárůstu svalů, zvýšení hustoty kostí, zdokonalení činnosti srdce a plic, ke zlepšení postavy a snížení rizika onemocnění. Fitcentra jsou dnes již snad v každém městě. Pokud někdo neví, jak se v tomto prostředí orientovat, může si zaplatit služby odborníků - fitness konzultantů a osobních trenérů. Jsou to sice investice. Ale investice, které se vrátí ve zvýšené kvalitě života. V podobě delšího a lepšího života.

Pro mnohé může být podnětné zjištění, že cvičení ve fitcentru vede mimo jiné i ke zmenšení našeho pozadí. Vejdeme se díky němu snadno do standardní židle. Nedopadneme jako onen člověk na horním snímku. Ten chudák je obětí lidské schopnosti přizpůsobovat vnější prostředí svým potřebám.

Jenže příroda má své zákony. A pokud je překročíme, platíme tvrdou pokutu. Ta může mít například podobu mohutného pozadí.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

  1. DOSTÁL, E. (1981): Běh pro zdraví.Ptaha, Olympia.
  2. HOŠEK, V. (1994): Koncept salutogeneze, možnosti rozvíjení. In: Podpora zdraví.
  3. HOŠEK, V., BARTůŇKOVÁ, S. (1994): Role aktivity v rámci podpory zdraví. In: Podpora zdraví.
  4. SHERMAN, C.: Reversing heart disease. Are lifestyle changes enough? In: Phys Sportsmed., 1994, Jan, 22:1, 91-96.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2006 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat


Vztah mezi obezitou a rakovinou prsu

 Je obecně známou skutečností, že obézní ženy mají vyšší riziko rozvoje rakoviny prsu po menopause. Přitom obézních žen spíše přibývá než ubývá. A obezita postihuje stále mladší ročníky. Ženy mají od přírody...
více...
Vztah mezi obezitou a rakovinou prsu

Morbidní obesita

Američanka Gayle Laverne Grinds, 218 kg vážící žena, zemřela ve věku 40 let poté, co více jak 6 let již jen ležela na gauči ve svém domě. Přivolaní záchranáři ji nebyli schopni zvednout a přenést do sanitky. Dům byl...
více...
Morbidní obesita

Život a námaha

V posledních desetiletích jsme zdokonalili postupy snižování množství a namáhavosti pohybu ad absurdum. Naši předkové vymysleli spousty přístrojů, jejichž jediným cílem je omezit množství pohybu. Původně podobné vynálezy...
více...
Život a námaha