• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Lžeme si do kapsy?

Je obecně známo, že sami sebe vidíme příznivěji, než jakými ve skutečnosti jsme. Nejsme dokonalí. Nikdo nás nepochválí a tak se nejednou musíme chválit sami. Máme obvykle lepší mínění o svém vzhledu, schopnostech i výkonnosti, než jaké nám přisuzuje naše okolí. Současně většinou dobře víme o svých chybách a nelibě neseme, když nás na ně někdo přímo a otevřeně upozorní. Je to stejné, jako když se na objektiv fotografa natáčíme stranou, o které se domníváme, že je pro náš vzhled příznivější.

Obezita je výsledkem dlouhodobější nerovnováhy mezi příjmem a výdejem energie. Našemu vzhledu příliš neprospívá a tak máme tendenci ji tajit. Oblékáme se tak, abychom před zraky okolí co nejpečlivěji zamaskovali nevábné záhyby tuku v pase. Jsme raději, když nám někdo řekne, že jsme statní nebo plnoštíhlí, než když na nás netaktně vybafne, že trpíme nadváhou nebo jsme přímo obézní.

Přestože se kupí poznatky o negativním dopadu nadměrného nakupení tukových zásob v těle na naše zdraví, obézních přibývá. Svědčí o tom výsledky různých výzkumů. Ve Spojených státech, nejprůmyslovější zemi světa, došli při sčítání obézních k neradostnému závěru. Z deseti dospělých Američanů jich šest splňuje kritéria pro označení „s nadváhou“ nebo „obézní“ (BMI nad 25,0 resp. 30,0 kg/m²) (Ezzatti et al, 2006). Lékaři si lámou hlavu otázkou, jak změnit tento neradostný stav. Obezita je prokazatelně bránou do řady závažných nemocí. Představuje hrozbu nejen pro jednotlivce, ale pro celou společnost.

Nyní se objevil výsledek výzkumu, který dospěl k šokujícímu závěru. Počet obézních je v USA pravděpodobně vyšší, než se dosud uvádělo. Příčinou je fakt, že si lidé tak trochu lžou do vlastní kapsy. Neudávají při výzkumech správné údaje. Proto jsou chybné i z daných nepřesných údajů vypočítané výsledky.

Většina výzkumů, zjišťujících počet obézních, je postavena na telefonickém kontaktu. Dotazovaný sdělí výzkumníkům požadované údaje a ty jsou dále statistickými metodami zpracovávány a na základě získaných dat vyhodnocovány. Jak prokázali vědci, většina žen uvedla nižší hodnotu tělesné hmotnosti než odpovídá skutečnosti. To je logické. Řada žen z mého okolí se váhám zdaleka vyhýbá, pokud již na nějakou vstoupí, vždy tak, aby údaje na ní nemohlo spatřit nezvané oko.

Muži v tomto směru byli přesnější. Zato však většina z nich nadhodnotila svoji výšku. V dospělosti se čas od času zvážíme, většinou již ale neupřesňujeme svoji výšku. Ta je u většiny mužů udávána zbytek života podle měření, oficiálně zaznamenaného ve vojenské knížce. Výšku, kterou nám vojenští lékaři naměřili u odvodu, opakujeme automaticky zbytek života.

Je známou skutečností, že jak stárneme, snižuje se tloušťka meziobratlových plotének a naše výška se snižuje. Pokud výzkumníkům udáme vojenskou míru například 182 cm, ale ve svých šedesáti již měříme jen 179 cm, zkreslí chybný údaj významně vypočítanou hodnotu BMI. Konkrétně je BMI muže o hmotnosti 82 kg při výšce 182 cm 24,75, a řadí jej do kategorie „normální“. Pokud je ale při stejné hmotnosti jeho výška jen 179 cm, posouvá jej  výsledek  25,6 do kategorie „s nadváhou“. Rozdíl mezi „vojenskou“ a skutečnou výškou může být přitom podstatně výraznější, zvláště u mužů ve věku nad 65 let.

Ženy středního věku uváděly většinou svoji výšku poměrně přesně. U starších žen však byl výskyt nadhodnocené výšky zhruba stejný, jako u mužů. Pokud tedy nějaká starší žena oznámila po telefonu jak nižší hmotnost, tak i nesprávnou, nadhodnocenou výšku, byl výsledek podstatně a skutečně výrazně zkreslen. Výzkum pak vykázal méně osob s nadváhou a osob obézních, než kolik jich ve skutečnosti v dané zemi existuje.

Ať již uvedeme při dotazování jakékoli údaje, skutečnost tím nezměníme. Možná jen nějaký vědec přijde s méně senzačním závěrem své studie. Naše zdraví je však ohroženo stejně, ať si již lžeme do kapsy nebo ne. Připomíná mi to jeden zajímavý zážitek. Starší manželé mi ke kávě nabídli chutné koláče a jen se smutně dívali, jak si pochutnávám. Znejistěl jsem, proč si také nevezmou. Odpověď zněla: „My nemůžeme, jdeme zítra k lékaři na kontrolu cukru a on by to poznal. Vezmeme si až přijdeme“. Překvapilo mne, proč si tito příjemní lidé neuvědomují, že nešidí lékaře, ale sebe.

Obezita je výsledkem nerovnováhy mezi příjmem a výdejem energie. Problém u většiny současné populace není na straně příjmu stravy. Nejíme v porovnání s našimi předky zase o tolik více. Náš problém je v tom, že se v porovnání s nimi nedostatečně pohybujeme. Většinu dne, týdne a roku sedíme, stojíme nebo ležíme. Při těchto činnostech je výdej energie nepatrný. Pokud své svaly nezatěžujeme, atrofují, zmenšují se. Méně svalů konzumuje v klidu méně energie. Jsme v bludném kruhu. V kruhu, na jehož konci číhá obezita a metabolické nemoci.

Ověřenou cestou z obezity je cvičení ve fitcentru. Během hodiny cvičení se podstatně zvýší výdej energie. Posilovací cviky navozují v těle anabolické procesy. Množství svalů se zvyšuje a tím se zvyšuje i hodnota výdeje energie v době, kdy sedíme, stojíme nebo ležíme. Cvičení ve fitcentru je ale nejen ověřenou prevencí vzniku obezity. Pokud již nadměrné množství tuku v těle máme, je cvičení ve fitcentru nejjistější cestou k jeho odstranění.

Nemá cenu lhát si do kapsy. Skrývat své tělo ve volných šatech. Cestou k dlouhodobě štíhlé postavě je cvičení ve fitcentru. Aby cvičení bylo účinné, abychom čas ve fitcentru optimálně využili ve svůj prospěch, musíme umět cvičit. Nejlepší cestou jak se naučit cvičit je rada od odborníka na cvičení – osobního trenéra nebo fitness konzultanta.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

1. Booth, FW, Chakravarthy, MV. (2002): Cost and Consequences of Sedentary Living: New Battleground for an Old Enemy. In.: President’s Council on Physical Fitness and Sports – Research Digest, Series 3, No. 16, March.
2. BUCKWORTH, J, DISHMAN, RK, (2002): Exercise Psychology. Champaign, Human Kinetics.
3. EVANS, WJ. (1995): What is sarcopenia? In: J Gerontol Biol Sci, Nov, 50,s Spec No, 5-8.
4. Ezzati, M, Martin, H, Skjold, S, Hoorn, SV, Murray, JL. (2006): Trends in national and state-level obesity in the USA after correction for self-report bias: analysis of health surveys. In.: Journal of the  Royal  S ociety of Medicine, Vol. 99, Ma  2006.
5. WHITMARSH, B. (2001): Mind and Muscle. Champaign, Human Kinetics.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2011 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat