Kolektivní posilování?

Snad každý soudný člověk si dnes uvědomuje, že je nutné cvičit. Současný svět na nás působí jako sádra na celém těle. Když má člověk měsíc nebo dva sádru na dejme tomu levé noze, je imobilizovaná končetina po odstranění sádry slabší. Atrofovaná. Nedostatek stimulů vede k odbourávání svalové tkáně. My dnes sedíme celé dny u počítačů, psacích stolů, televize nebo za volantem automobilu. Jsme v sádře celí. Ztrácíme svaly. Vědci již museli najít výraz, kterým by tento stav označili. Je jím “sarcopenie” - ztráta svalové hmoty, která obvykle doprovází proces stárnutí. Ztráta svalové hmoty, zapříčiněná její nedostatečnou stimulací pohybem.

Ztráty svalové tkáně, způsobené nedostatkem vhodné stimulace, jsou velmi pozvolné. Asi tak pozvolné, jako změny vzhledu. Když se každé ráno podíváme do zrcadla, žádné změny oproti minulému dni nevidíme. Ani za dvacet let. Kdo nás ale spatří po dvaceti letech, změny vidí. A značné. Ztráty svalů sice nebolí a nejsou ani okamžitě zjevné. Mají ale zásadní dopady na metabolismus a celkový zdravotní stav. Čím více svalů ztratíme, tím nižší je náš bazální energetický výdej. Tím méně proto také můžeme jíst, pokud nechceme ztloustnout. Čím méně jíme, tím sice do těla dodáme i méně energie a snížíme tak riziko vzniku nadváhy, současně ale tělu dodáváme i méně mikroživin a tím narušujeme metabolismus. Nedostatek pohybu a nízká stimulace svalů mají na náš život neblahé dopady.

Cvičení je v současném světě jediná forma odstranění oné sádry, která nás nenápadně a neviditelně oslabuje a posouvá nás směrem ke slabosti a nemocem. Jak ale cvičit? Jsme zavaleni doporučeními různých organizací. Každá z nich nabízí jinou formu cvičení. Pro co se rozhodnout? Když se podíváme do ženských časopisů, nadchneme se do Zumby, aerobiku, spinningu a dalších exotických přístupů k pohybu. Zastánci těchto pohybových forem si uvědomili, že lidé jsou v podstatě líní a cvičit se jim nechce. A tak se cvičení (záměrná fyzická stimulace) maskuje různými pěknými cvičebními úbory, řvoucí hudbou, pohlednou cvičitelkou a módními názvy. Je takové cvičení vhodné?

Pohyb doprovázel lidstvo celou jeho existenci. Bez pohybu bychom během krátké doby zahynuli. Pohyb měl vždy utilitární smysl. Vedl k nějakému cíli. Byl prostředkem získávání potravy, vody, tepla, vybudování obydlí, prostředkem ochrany před nebezpečím. Tento smysl v dnešním světě pohyb ztratil. Dnes se uživíme celodenním sezením. Například za volantem týráku, před monitorem notebooku nebo za pokladnou v Albertu. Chodit také moc nemusíme, máme auta. A zbytek dne strávíme sledováním produkce stále se zvyšujícího počtu různých šašků a komediantů. Nutno ještě přidat, že stále hloupější produkcí.

Pohyb nám dnes nevydělává peníze. Naopak nás stojí mnohdy nemalé peníze. Permanentka do fitcentra, sportovní oblečení a obuv, cesta do cvičení a zpět, peníze pro osobního trenéra, poplatek za cvičební cyklus aerobiku, jógy, Zumby či jiné formy cvičení. A to nemluvím o čase. Svět nám nabízí nové a nové formy pasivního trávení času. Přesněji řečeno “zabíjení času”. Můžeme si koupit satelit nebo kabelovou televizi a hnipat desítky hodin před televizní obrazovkou. Můžeme strávit celé dny u počítačových her, sledováním videa, posloucháním hudby. Nabídka je nekonečná. Co chce “ďábel” za tyto příjemnosti? Nic moc. Nechce naši duši. Chce naše svaly. A my mu je radostně dáváme. A on si pro ně nepřichází dramaticky, za hřmění hromů a blýskání blesků. Bere si každý rok malou část. Jedno malé, nepatrné procento. Za 30 let má 30% našich svalů!

Občas ale zapochybujeme a říkáme si, že s tím rostoucím bříškem nebo tukem na stehnech je nutné něco udělat. Přečteme si, že k udržení zdraví a zdatnosti stačí půlhodina chůze denně. Začneme chodit. Jenže nic tak zásadního se neděje. Tak si přečteme, jak je bezvadná Zumba nebo jiná forma intenzivnější aerobní zátěže. Zkusíme. A zjistíme, že v polovině cvičební hodiny nám jde o život, připadáme si mezi těmi zdatnějšími jako chcípláci. Další dva dny se nemůžeme pohnout a do další podobné zkušenosti se nám nechce.

Nakonec se probojujeme k informacím o posilování. Cvičení se zátěžemi. To vede ke zpomalení, zastavení nebo dokonce zvrácení procesu sarcopenie. Nejen svalstvo neztrácíme, ale naopak se jeho podíl na naší hmotnosti zvyšuje. Tak se rozhodneme posilovat. Pokud máme štěstí, máme blízko domova kvalitní fitcentrum, v něm funkční a moderní přístroje, zodpovědné instruktory fitness a zkušené osobní trenéry. Zaplatíme si měsíc nebo dva cvičení s jedním z takových osobních trenérů. Získáme solidní teoretické poznatky a praktické návyky cvičení. Pravidelně cvičíme. Vidíme pozitivní změny tvaru těla i zdatnosti a vitality. Snadno kontrolujeme svoji hmotnost.

Můžeme ale mít i smůlu. Rozhodneme se pro nějaké kolektivní cvičení, které zneužívá stále se zvyšující popularity posilování a presentuje zájemcům zastaralé a časem dávno překonané, neúčinné formy tohoto cvičení. Nedávno vydala ACSM (Americká společnost sportovní mediciny) výsledky průzkumu trendů v oblasti fitness. ACSM zašle několika tisícům odborníků v oblasti fitness a wellness dotazník, v něm je mnoho pohybových aktivit a odborníci mají sestavit žebříček těch z nich, o které bude v následujícím roce největší zájem u veřejnosti. Posilování se v tomto žebříčku pro rok 2012 umístnilo na druhém místě. Lidé si konečně jasně uvědomují, že jen chození nebo poskakování při hudbě nesplňuje kritéria, nutná pro prevenci sarcopenie.

Jenže jak se zvyšuje zájem o posilování, začínají se do něj “sáčkovat” zlatokopové. Lidé, kteří ještě před časem na posilování plivali, se najednou představují jako jeho největší propagátoři a zastánci. Něco podobného jsem osobně zažil na VUT v Brně. Pracoval jsem jako odborný asistent na katedře tělesné výchovy. Vybudoval jsem krátce po nastoupení do funkce krásnou a funkční posilovnu. Tělesná výchova byla na škole dobrovolná. Před mým příchodem byla na škole jen mizerná, špinavá, malá posilovna. Zájem o posilování byl mezi studenty nízký. Nová posilovna se stala populární a po čase více jak polovina všech studentů, zapsaných do nepovinných hodin tělesné výchovy, cvičila v mé posilovně.

Po čase asistenti, kteří do té doby tvrdili, že posilování je nezdravé, začali projevovat zájem o vedení posilovny. Nakonec jsem se dočkal toho, že mi vedoucí katedry po patnácti letech soustavné kvalitní práce na katedře, poté, co jsem zde vybudoval překrásnou, moderně koncipovanou posilovnu, oznámil, že vedoucí posilovny bude jedna “aktivní asistentka”. Z VUT jsem následně znechuceně odešel. Podobné je to s posilováním na celosvětové úrovni. Donedávna zakládali a vedli fitcentra nadšenci. Lidé, kteří sami dlouhá léta posilovali a kteří rozvoji cvičení se zátěžemi obětovali kus svého života. Dnes se do této oblasti ženou zlatokopové. A přináší hloupé a nekvalitní formy posilování. Podle neoficiálních zpráv bývalých studentů se kvalita posilovny na VUT za posledních 7 let prudce snížila a stejně tak i zájem studentů o posilování.

Začal jsem posilovat v roce 1967. V oddíle Tesla Brno. Oddíl měl závodní a kondiční oddělení. V závodním byli kulturisté. Muži, připravující se na vznikající soutěže ve sportovní kulturistice. Ti cvičili v posilovně. Kondiční cvičení probíhalo v tělocvičně. Profesor Bulva, předseda a duše oddílu, nechal posvařovat z kovových koulí činky. Cvičenci po rušné části hodiny nastoupili na spartakiádní značky, každý nafasoval dvě kulové činky. U klavíru seděla stará paní a hrála do rytmu cvičení. Profesor Bulva si vyskočil na švédský stůl a předcvičoval. Ostatní cvičili podle něj. Cvičení se mi líbilo. Ale asi bych u něj dlouho nezůstal.

Časem jsem se probojoval do závodního oddělení. Konečně jsem poznal, co je to skutečné posilování. Zátěž bylo možné (počtem cihliček, kotoučů, hmotnosti činek) individualizovat. Každý mohl cvičit ty svalové skupiny, které to potřebovaly. Každý mohl navozovat zlepšování individuálním tempem. Změny tvaru těla, velikosti síly i svalů byly rychlejší a viditelnější. Nikdy bych se již nechtěl dostat do “kondičního” oddělení. Přitom času, stráveného kolektivním cvičením, nelituji. Profesor Bulva nás mnohému naučil, dal nám solidní základy. Znalosti o cvičení se zátěžemi byly v těch letech ještě v plenkách. Vyvíjely se. Zkušenost nakonec ukázala, že účinnost kolektivního cvičení je v porovnání s cvičením individuálním mizivá. A riziko poškození pohybového systému vysoké.

Před několika dny jsem si klikl na jeden článek na stránce ACSM. Našel jsem zde informace o posilování. Jak je prospěšné a vhodné. A k tomu byl obrázek, který vidíte na začátku mého článku. Cvičitelka s módním mikrofonkem, usměvavá a radostná předcvičuje a ostatní cvičí - stejně jako cvičené opičky, po ní. Dýchla na mne z toho článku hrůza. Není přece rok 1967! Jak může někdo ve třetím tisíciletí propagovat něco, co je zastaralé a překonané? To jsou ti “zlatokopové”, kteří se snaží nahrabat si na popularitě posilování. Lidé, kteří si ani nedají tu práci, aby podstatu posilování pořádně pochopili. Čím více takových výžírek se do oblasti posilování prodere, tím dříve tuto prospěšnou pohybovou aktivitu lidem znechutí a zničí ji. Tak jako aktivní asistentka zmrzačila posilování na VUT!

Kdo chce v dnešním světě kontrolovat bez problémů svoji hmotnost, musí zabránit sarcopenii. Toto tvrzení je nesnadné jednoznačně vysvětlit v jednom krátkém článku. Proto tým osvědčených autorů (Lenka Kolouchová, Hana Roberts, Vladimír Kolouch) otázkám, souvisejícím se vztahem posilování a kontroly hmotnosti, věnoval rok a půl intenzivní práce. Zpracoval nejnovější informace o vztahu mezi cvičením a kontrolou hmotnosti. Dané informace nabízíme našim absolventům i dalším zájemcům v rozšiřujícím kurzu “Kontrola hmotnosti”.

Pro zájemce o tento kurz jsme shromáždili na 360 stranách A4 (písmem Georgia 11) naprosto předvědčivé informace o nutnosti individuálního posilování v současném světě. Informace jsme si nevycucali z prstu. V literatuře uvádíme 577 odkazů na knihy a odborné články. Vybírali jsme přitom jen ty nejnovější zdoje informací, zhruba z posledních tří až pěti let. Každý, kdo se zajímá o problematiku kontroly hmotnosti najde v tomto učebním textu nezbytné poznatky pro konzultační činnost v oblasti fitness.

Po prostudování textů každý pochopí, proč v boji s tukem a v prevenci vzniku různých nemocí nepomáhá “každý pohyb”. Že pohyb musí mít jistou kvalitu a kvantitu. A nebude lidem doporučovat aktivity, které jsou neúčinné. Neprojeví se jako “zlatokop” v oblasti posilování.

Kolektivní posilování je hrubě chybný koncept. Každý, kdo tento typ cvičení propaguje, automaticky prokazuje, že oblasti vlivu tělesné zátěže na lidský organismus naprosto nerozumí. Nechápe ji.


LITERATURA:

  1. KOLOUCHOVÁ, L, ROBERTS, H, KOLOUCH, V. (2012): Kontrola hmotnosti. Brno, Fitnet.
  2. KRAEMER, WJ, FLECK, SJ, DESCHENES, MR. (2012): Exercise Physiology. Integrating Theory and Application. Baltimore, Lippincott Williams & Wilkins, a Wolters Kluwer Business.
  3. LAITNER, B. (2011): Resistance training is far from futile. In.: McClatchy-Tribune News Service, Nov 27.
  4. MADER, SS. WINDELSPRECHT, M, PRESTON, L. (2012): Human Biology. Twelves Edition. New York, McGraw-Hill, Connect, Learn, Succeed.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2011 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat

Nepřesné informace

Informace, s nimiž se běžný čtenář setkává na Internetu, jsou velmi nesourodé a nejednotné. Přitom všechny se odvolávají na “výsledky vědeckých výzkumů” a působí velmi věrohodně. Teprve časem se síla argumentů…

Více informací

Nechcete být chudí? Cvičte!

Možná jste se již setkali s názorem, že z pohledu duševní hygieny je vhodné se často usmívat. Někteří odborníci tvrdí, že úsměv na tváři je vnějším projevem optimálního nastavení vnitřního prostředí našeho těla.…

Více informací

Proč ženy musí posilovat

Když jsem v roce 1994 a v následujících letech navštěvoval fitcentra v Anglii, všiml jsem si nápadného rozdílu oproti stavu v naší zemi. Většina cvičících byla ve věku 30-60 let. A větší polovinu cvičících…

Více informací