Rada nad zlato

Více či méně pravidelně cvičím (jezdím na kole, dělám jógu a posiluji ve fitcentru) od roku 1967, k tomu jsem vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu University Karlovy, získal na ní dva doktoráty, patnáct let jsem učil tělesnou výchovu na vysoké škole, léta jsem pracoval jako učitel Tělovýchovné školy ČSTV, založil jsem několik fitcenter, napsal vysokoškolská skripta, několik set stran učebních textů pro různé typy školení, pár knih a spoustu článků, věnujících se vztahu mezi tělesnou zátěží a zdravím, zdatností resp. výkonností člověka. Mám dostatek praktických zkušeností, spoustu teoretických poznatků, dostatek až nadbytek odborných knih a navíc denně nacházím na Internetu další zajímavé zdroje informací. Dalo by se tedy říci, že bych měl být člověk s rozhledem v dané oblasti lidského vědění, že bych měl být schopen oddělit v této oblasti zrno od plev.

Na Internetu nacházím velmi cenné informace, zajímavé výsledky výzkumů, komplexní přehledy o konkrétním problému (reviews), rozsáhlé publikace, zpracované týmy špičkových vědců (Reports of the Surgeon General atd.). Na druhé straně je ale Internet doslova přecpán zdroji a informacemi nekvalitními, jednostrannými, komerčně zaměřenými, hloupými až životu nebezpečnými. Cenné informace stahuji, upravuji a zařazuji do speciálních adresářů pro pozdější použití, nekvalitní informace jen znechuceně přecházím a hledám trpělivě další přínosné www stránky.

Jenže ne každý má stejné možnosti rozpoznat správné a zkreslené informace na síti, vybírat to dobré a nezdržovat se nesmysly. Přitom se mnohé nesmysly objevují i na webových stránkách jinak spolehlivých, neziskových a vytvářených s dobrým úmyslem. Je až s podivem, jak se některá tvrzení mechanicky opakují i v době, kdy již jednoznačně ztratila svoje opodstatnění. Doba se dnes rychle mění, objevují se nové přístupy k řešení problémů. S tímto trendem je nutné udržovat krok, jinak opakujeme kdysi platné, ale dnes již zastaralé, nevhodné až škodlivé poučky.

Jednou z takových neustále se opakujících pouček je tvrzení, že “každý má před zahájením cvičení navštívit svého lékaře a poradit se s ním o svém záměru zvýšit množství pohybové aktivity”. Na první pohled zní taková rada logicky. Čas od času čteme v tisku, že při běhu nebo jiném cvičení zemřel člověk. Zpráva jistě nesmírně zarážející, která nás od cvičení spíše odradí než k němu přitáhne. Tyto nesmírně ojedinělé události se stávají chutným soustem zvláště pro bulvár, který vše ještě přibarví a nafoukne. Výsledek takové zprávy se pak dá shrnout do sdělení: “Necvičil, umřel, cvičil, umřel taky - nač se mořit nějakým cvičením, lepší je sedět v hospůdce a dávat si do nosu”.

Když analyzujete případy náhlých úmrtí při sportu, zjistíte, že vlastní příčinou srdečního selhání byla vždy nějaká skrytá vada, kterou by bylo nesnadné odhalit i při poměrně důkladném vyšetření. Jistě si pamatujete na smrt několika fotbalistů přímo na hřišti. Sportovci jsou obvykle velmi pečlivě sledováni týmovými lékaři a podstupují pravidelné, neobyčejně důkladné prohlídky. Přesto k tragediím ve sportu čas od času dochází.

Jsou lékaři, a zvláště obvodní nebo rodinní, oněmi stoprocentními, nezastupitelnými odborníky, kteří jediní dokáží správně poradit zájemci o cvičení? Jeden lékař našemu klientovi řekl, že “pro něj není posilování ani v nejmenším vhodné cvičení”. Kde vzal onen lékař tento “vědecký” poznatek? Mohu se vší zodpovědností prohlásit, že to, co daný lékař řekl, byl nesmysl, za který by se pan doktor měl hodně stydět. A omluvit! Zájemce o cvičení byl zdravý, netrpěl žádným chronickým onemocněním, měl jen mírnou nadváhu a prokazatelně nevhodnou kompozicí těla. Posilování pro něj představovalo nejvýhodnější formu pozitivního ovlivnění jeho zdraví a zdatnosti. Bylo jasně ideálním nefarmakologickým preventivním prostředkem proti vzniku chronických neinfekčních nemocí.

Daný muž jen potřeboval radu odborníka - jaké cviky, jakou intenzitu zátěže zvolit, jak často cvičit, jak u jednotlivých cviků dýchat a jak změnit přístup ke stravě. Tyto informace zájemce o cvičení u lékaře nezíská. Lékaři takové informace většinou nedávají. Protože je nemají. Není divu. Jsou nenahraditelnými experty v jiných oblastech. Poznatky o vlivu tělesné zátěže na zdraví se v posledních desetiletích nesmírně rozrostly a je nesnadné je soustavně sledovat. Dnes jsou k dispozici ověřené poznatky, jak mají cvičit lidé po infarktu myokardu, jak osoby po mozkové příhodě, lidi trpící rakovinou, astmatem, artritidou, poruchami ledvin, bolestmi zad atd.. Tyto informace předáváme na našich kurzech nově vznikajícím kategoriím odborníků - fitness konzultantům, osobním trenérům, instruktorům fitcenter.

Pokud chce cvičit člověk, který trpí vážným ochořením, je spolupráce s lékařem nezbytná. Jenže akutní stav nemoci netrvá věčně. Jakmile se organismus zotaví z nejhoršího, přispívá vhodná tělesná zátěž k rychlejšímu zotavení. Lékař má “vytáhnout” pacienta z toho nejhoršího. Pak se o něj má starat spíše odborník na cvičení. A abychom se nedostali až do stavu, kdy nám pomůže jen lékař resp. operace nebo jiný složitý zákrok, měli bychom se na odborníky v otázkách cvičení obracet preventivně, s předstihem, dokud jsme relativně v dobrém zdravotním stavu. V takovém případě není nutné chodit k lékaři. Kvalitní fitness konzultant musí před sestavením programu provést komplexní diagnostiku. Při ní získá dostatek podkladů pro zodpovědné rozhodování. Pokud usoudí, že rada lékaře je nezbytná, sám klienta k lékaři odešle. Nejedná se tady o to, kdo je chytřejší nebo důležitější. Zda lékař nebo odborník na cvičení. Jde o to, aby každý dělal jen to, čemu skutečně rozumí.

Jak je to se znalostmi lékařů v oblasti vlivu cvičení na zdraví? Nedávno jsem našel vědecký výzkum s velice zajímavými výstupy. Lékaři odpovídali na otázku, proč nepovzbuzují své pacienty k pravidelnému cvičení.

55% dotázaných odpovědělo (podle mého názoru podle pravdy), že na rady o cvičení prostě nemají čas. To chápu. Sedím v čekárně, spěchám, v ordinaci je pacient, se kterým si pan doktor hodinu vypráví o tom, jak má cvičit, jak u cvičení dýchat, jak jíst atd. To nejsou informace, které se dají předat za pár minut. Protože se lékaři setkávají s vážně ohroženými pacienty, mají tendenci komunikaci s relativně zdravým pacientem minimalizovat. Je to pochopitelné a svým způsobem správné.
35% lékařů si myslí, že rady o cvičení jsou zbytečné, protože se jimi pacienti stejně neřídí. Každý pacient chce raději “prášek”, na nějaké hopsání po hřišti nemá obvykle ani náladu ani čas. Rady v tomto směru jim jdou “jedním uchem tam a druhým ven”. Nač se tedy zbytečně namáhat a ztrácet drahocenný čas, který se dá použít na potřebnější činnosti. Navíc 31% lékařů odpovědělo, že pacienti o rady týkající se cvičení nemají zájem a že tedy nevidí důvod, proč jim je vnucovat.
33% dotázaných lékařů se domnívá, že rady, týkající se cvičení, jsou podružné a že z hlediska zdraví je důležitější sdělit pacientům jiné informace o optimalizaci životního stylu, především jak změnit způsob stravování a jak kontrolovat stres. Tato odpověď jasně dokazuje, že ve výuce lékařů existují velké díry, které bude nutné co nejdříve odstranit. To je úkol pro odborníky, zajišťující obsah výuky na lékařských fakultách.
33% lékařů poctivě odpovědělo, že nemá pro konzultace o pohybové aktivitě dostatek znalostí a že tedy nemohou zodpovědně radit. Považuji tuto odpověď za přímou a správnou. Tito lékaři si již uvědomují, že existují “exercise specialists”, tj. odborníci na cvičení, a že je v zájmu pacientů tyto odborníky vyhledat a získat od nich v dané oblasti ty nejlepší poznatky. 28% lékařů sdělilo, že si nedovedou představit, jaké informace jsou pro pacienty v otázkách cvičení důležité a vhodné.
22% lékařů naprosto otevřeně odpovědělo, že za informace o cvičení nejsou zdravotními pojišťovnami placeni a že tedy diskuse s pacientem o cvičení je práce navíc a zadarmo, na což nemají náladu, chuť ani čas. Při návštěvě pacienta provedou takoví lékaři vše, za co jsou placeni a ostatní si musí pacienti zaplatit u jiných specialistů, v tomto případě u fitness konzultantů či osobních trenérů
11% dotázaných lékařů k mému úžasu prohlásilo, že cvičení není zdravé a není tedy jediný důvod, proč k němu pacienty povzbuzovat. Jeden lékař z deseti má názory, které se hodí tak nejvýš do středověku” Zjevně nesledují tito suverénní “experti” odborné časopisy, v nichž se to jen hemží důkazy o nenahraditelnosti tělesné aktivity pro udržení zdraví. To jsou pak oni lékaři, kteří atrofovanému, přitloustlému, ale jinak zdravému pacientovi zakazují posilování, které pro něj představuje nejrychlejší a nejbezpečnější cestu ke zlepšení zdraví.
7% lékařů se domnívá, že pohybový režim je věcí osobní volby životního stylu každého člověka, do níž se nesluší zasahovat. Tento názor je pragmatický. Čím více lidí žije současným převažujícím způsobem života, tím více jich je nemocných, tím více musí navštěvovat lékaře a tím větší výdělky lékaři mají. Trochu morbidní přístup k práci lékaře. Osobně cvičím mimo jiné i proto, abych se podobným lékařům do rukou nikdy nedostal, případně pokud možno až co nejpozději a na co nejkratší dobu.

Jaký učinit závěr. Tradují se chybné a nesmyslné informace, které neodrážejí současnou realitu. Lékař není nejlepším rádcem v otázkách cvičení. Pokud chcete být co nejdéle zdraví, nespoléhejte až na lékaře, na onu poslední instanci. Kdo chce být zdravý, kdo chce udržet do co nejvyššího věku vysokou kvalitu života, obrací se včas na kvalitní odborníky v oblasti cvičení. protože ti jsou schopni a ochotni předat svým klientům správné informace. Investice do rady odborníka na cvičení se několikanásobně vrátí. Každá dnes ušetřená koruna za rady v oblasti cvičení vás v budoucnosti bude stát desítky a možná i stovky korun.

Lékařů a jejich práce si vážím. Ale jsou mistry ve své oblasti. A tou oblastí není pohybová aktivita.

LITERATURA:

ACSM - American College of Sports Medicine Position Stand: “The Recommended Quantity and Quality of Exercise for Developing and Maintaining Cardiorespiratory and Muscular Fitness, and Flexibility in Healthy Adults. In.: Med. Sci. Sports Exerc., Vol. 30, No. 6, pp. 975-991, 1998.
ACSM - American College of Sports Medicine Position Stand: Exercise and Physical Activity for Older Adults. In.: Med. Sci. Sports Exerc., Vol. 30, No. 6, 1998.
ACSM - American College of Sports Medicine Position Stand: Appropriate Intervention Strategies for Weight Loss and Prevention of Weight Regain for Adults. In.: Med. Sci. Sports. Exerc., Vol. 33, No. 12, 2001, pp. 2145–2156.
ACSM, ADA, Dietitians of Canada: Joint Position Statement: Nutrition and Athletic Performance. In. Med Sci Sports Exerc, 2000, vol 12, str. 2130-2145.
ACSM (1988) - American College of Sports Medicine - OPINION STATEMENT: Physical Fitness in Children and Youth. In: Med Sci Sports Exerc, Vol 20, No 4, 1988., pp. 422-423).
Blair, SN, LaMonte, MJ, Nichaman, MZ. (2004): The evolution of physical activity recommendations: how much is enough? Am J Clin Nutr 2004;79(suppl):913S–20S.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Rada nad zlato

Rychlý kontakt