Mohou cvičit starší lidé?
Starší lidé nejen mohou cvičit. Oni cvičit musí! První polovinu života slouží tělo nám. Druhou polovinu musíme sloužit my jemu! Jinak prožijeme značnou část vyššího věku v nezáviděníhodném stavu. Tento stav přitom u většiny z nás není nevyhnutelný. Pokud nakonec přijde, měl by být co nejkratší. V žádném případě bychom neměli být omezeni vlastním tělem v pohybu delší dobu. Kapacita organismu provést v důsledku zvýšené zátěže pozitivní metabolické a strukturální změny není věkem podstatně změněna. Svědčí o tom jednoznačně výzkumy, realizované v gerontologickém centru Tuft’s University v USA. Lidé ve věku 87–96 let zde podstatně zvýšili sílu svých svalů a jejich objem pomocí odborně sestaveného, individuálního posilovacího programu. Toto zlepšení podstatně přispělo ke zlepšení kvality jejich života. Mnozí po mnoha letech byli schopni opět chodit bez pomocí hole.
Stáří sebou nejednou přináší jisté nemoci. Lékaři nás proto ponoukají k opatrnosti, odpočinku, užívání stáří. To je nejen nevhodná, ale dokonce nebezpečná rada. Legalizuje naši přirozenou tendenci k pohodlnosti a svalování nároků života na bedra ostatních. Tímto přístupem si sice ušetříme něco námahy. Důsledky na náš život a zdravotní stav jsou však drastické.
Živý organismus je koncipován pro pohyb. Pohybem se zdokonaluje. Jakékoli snížení hladiny pohybové zátěže náš stav z dlouhodobého hlediska zhoršuje. Proto bychom měli v každé fázi života dbát na zařazení optimální fyzické zátěže do každého dne. Každá nemoc sebou přináší podstatné omezení pohybu. To pak logicky navozuje v těle katabolické reakce.
Po každé nemoci jsme oslabeni, protože jsme ztratili zvýšené množství tělních bílkovin. Ztratili jsme v bitvě s nemocí jisté území. Můžeme se zakopat v nových, pomocí léků a lékařů obhájených pozicích. Při příštím ataku nemoci zase o něco ustoupit. Jenže jednoho dne již nebude kam ustupovat. Proto je moudřejší ihned po uzdravení zahájit protiútok. Dobít ztracené posty. Vrátit se do postavení, v němž jsme byli před bitvou.
Jak na to? Musíme v těle navodit anabolické prostředí. Stav, kdy tělo zadržuje stravou přijatý dusík a ukládá jej do svých struktur. Navodit pozitivní dusíkovou bilanci! Toho lze prokazatelně docílit pomocí posilování. Neexistuje jiný, stejně účinný mechanismus obnovy tělesných tkání. Mechanismus prostý jakýchkoli negativních vedlejších účinků.
Musíme zahájit pravidelné, přiměřené cvičení. Zbavit se kontraproduktivního strachu, najít odborníka v otázkách cvičení, konzultovat s ním svůj stav, nechat si sestavit individuální posilovací program. Během společného cvičení s odborníkem zvládnout dokonale techniku provádění cviků, optimalizovat stravu a odpočinek. Vydržet první fázi, v níž je pohyb nepříjemný a unavující. Tělo se poměrně rychle dokáže na zvýšenou zátěž adaptovat. Cvičení nás následně méně unavuje, zvýší se naše sebedůvěra, lépe vnímáme signály těla, kterými nás informuje o svém aktuálním stavu. Tím na ně můžeme přesněji, citlivěji reagovat.
Spolupráce s odborníkem na otázky cvičení je v této fázi kritická. Naprosto nezbytná. Jakmile se ale naučíme cvičit, můžeme spolupráci s odborníkem omezit na občasné kratší konzultace. Stejně jako po absolvování autoškoly sedáme za volant sami, bez učitele. Kondiční hodiny si ovšem můžeme zaplatit kdykoli, když z jakýchkoli důvodů delší dobu nejezdíme.
Věřím pevně, že za nějakých deset, dvacet let budou fitcentra přeplněna seniory. Protože právě jim tento typ cvičení nejvíce prospívá. Mladí lidé se alespoň jistou dobu bez cvičení obejdou. Nezpůsobí jim to žádné škody.
Pohybová pasivita ve vyšším věku má dramatické a mnohdy fatální důsledky.
UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.
Copyright © 2006 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.
Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.