Tělesná zdatnost a mozková příhoda

Mozková příhoda představuje třetí nejčastější příčinu smrti ve většině průmyslově vyspělých zemí. Když atak nemoci neskončí smrtí, většinou velmi negativně ovlivní kvalitu života postižených. Mnozí jsou vinou následků nemoci nuceni odejít do předčasného důchodu, omezena bývá často pohyblivost a duševní výkonnost. Osoby po prodělané mozkové příhodě obvykle nemohou řídit motorová vozidla a provádět práce, které vyžadují koncentraci a rychlé rozhodování.

V minulém století se vědci a lékaři soustředili na problematiku prevence a léčby nemocí srdce. Tyto choroby měly na svědomí stále stoupající počet předčasných úmrtí obyvatel vyspělých zemí. Zhruba od počátku osmdesátých let docházelo k postupnému poklesu úmrtí na infarkty a další formy nemocí srdce. Výskyt mozkových příhod však nejen neklesal, ale dále se zvyšoval. Ohroženi byli především starší muži a ženy v období kolem menopausy. Muži však jako oběti mozkové příhody výrazně převažovali a tak se první výzkumy forem prevence a efektivní léčby nemoci soustředily především na ně.

Mozková příhoda má mnoho podobných rysů jako infarkt. Hovoří se o ní pokud je zastaven přívod krve k mozkovým buňkám a to buď zablokováním tepen krevním vmetkem nebo krvácením do mozkové tkáně po prasknutí cévy. Pokud se ve stěnách cév ukládají tukové částice, zvyšuje se riziko jak infarktu, tak i mozkové příhody. Tukové částice se ve stěně cév ukládají tehdy, pokud dojde vinou nevhodného složení stravy nebo nedostatku pohybu ke změnám složení krevních lipidů.

První intervence byly zaměřeny do oblasti výživy. Nastala doba vyšetřování hladiny cholesterolu, zatracovala se vajíčka, vepřové maso, sádlo, máslo a obecně všechny tuky. Teprve později zaměřili odborníci svoji pozornost na pohyb. Řada výzkumů prokázala, že jedním z rizikových faktorů, podílejících se na změnách krevních lipidů, je pohybová pasivita, jíž byl vystaven v druhé polovině minulého století stále vyšší počet obyvatel. Nedostatek pohybu představuje primární příčinu pozitivní energetické bilance, vede k postupnému poklesu úrovně zdatnosti a následně k nadváze, obezitě a diabetu.

Lékaři se rozhodli ověřit, zda vyšší zdatnost může zabránit vzniku metabolických změn, vedoucích k infarktu nebo mozkové příhodě. Výsledky prvních výzkumů nebyly přesvědčivé. Účastnili se jich většinou jen muži. Navíc údaje o úrovni zdatnosti nebo množství pohybové aktivity byly odvozovány z podkladů, které účastníci sami vědcům dodávali. Nebylo téměř možné ověřit jejich pravdivost a adekvátnost. Přesto se ukázalo, že osoby s vyšší úrovní zdatnosti a osoby pohybově aktivnější jsou mozkovou příhodou ohroženi méně než osoby s nadváhou a pohybově pasivní.

Před zhruba dvaceti lety se vědci v “the Cooper Aerobics Center” v Dallasu a v “Stroke Center” na Duke University rozhodli posoudit vztah mezi úrovní tělesné zdatnosti a rizikem mozkové příhody důsledněji a současně zjistit, zda výsledky získané sledováním mužů platí i pro ženy. Do svého výzkumu zařadili 61.000 dospělých, z nichž zhruba jednu čtvrtinu tvořily ženy. Sledované osoby vyplnily rozsáhlé dotazníky, v nichž poskytly vědcům podklady pro vyhodnocování získaných výsledků testů. Dále všichni účastníci výzkumu absolvovali vyšetření na zátěžovém ergometru, které umožnilo posoudit aktuální úroveň zdatnosti. Na základě vyhodnocení úrovně zdatnosti byli pak účastníci výzkumu rozdělení do čtyř skupin a dalších 18 let byl sledován jejich zdravotní stav. Celkem během výzkumu postihla mozková mrtvice 692 mužů a 171 žen.

Muži ve skupině s nejvyšší zjištěnou úrovní zdatnosti vykázali o 40% nižší výskyt nemoci v porovnání s muži ve skupině s nejnižší zdatností. Zdatné ženy měly dokonce sníženou pravděpodobnost mozkové příhody v porovnání s ženami nezdatnými o celých 43%. Muži ve skupině se střední úrovni zdatnosti měli snížené riziko nemoci o 15-30% v porovnání s nezdatnými muži, středně zdatné ženy pak vykázaly o 23-57% nižší riziko oproti nezdatným ženám. Výsledky výzkumu se podstatně nezměnily ani, když byly brány v potaz faktory jako kouření, tělesná hmotnost, hypertenze, diabetes a genetika. V závěrech výzkumu vědci zdůrazňují, že podle dosažených výsledků představuje snížená tělesná zdatnost samostatný rizikový faktor vzniku mozkové příhody. Čím je daný jedinec zdatnější, tím nižší je i jeho pravděpodobnost utrpět mozkovou příhodu.

Jak získat vyšší tělesnou zdatnost? Podle realizátorů výzkumu stačí v prevenci vzniku mozkové příhody zařadit do denního programu půl hodiny svižné chůze. K podobnému závěru došli i vědci pod vedením Dr. Kikkinose, kteří posuzovali vliv úrovně zdatnosti na riziko onemocnění srdce. Je však skutečně půlhodinová chůze dostačující podnět k udržení nebo zvýšení zdatnosti? Skutečnost je dnes taková, že se ve většině průmyslově vyspělých zemí účast obyvatel na fyzicky náročných pohybových aktivitách snížila na historické minimum. Jakékoli malé zvýšení zátěže pak sice vede k jistému zlepšení sledovaných ukazatelů, nevytváří však stimuly pro činnost organismu, srovnatelné s minulými staletími.

Domnívám se, že doporučení půl hodiny chůze střední rychlostí je pro dnešního člověka nedostatečné. V porovnání s habituální tělesnou zátěží předchozích generací zmizely z našeho života během jedné generace dvě hodiny náročné práce (řezání dřeva, kácení stromů, nošení pytlů s obilím nebo bramborami, kopání studní, rytí nebo orání půdy, práce v lese, na stavbách a na polích) a dvě až čtyři hodiny chůze a lehčích prací. Tento ohromný propad pohybové činnosti není prostě možné vyvážit půlhodinovou procházkou.

Chůze budiž chválena! Jenže je nutné přiznat, že při chůzi nedochází ke stimulaci velké částí svalů těla. A i v těch svalových skupinách, které se na chůzi podílí, dochází pouze ke stimulaci pomalých svalových vláken. Chůze tak nebrání vzniku a rozvoji moru dnešní doby - sarcopenie (ztráty svalové hmoty). Ztráta svalů občana žijícího klasickým způsobem dneška dosahuje 1% za rok. Z tohoto pohledu představuje doporučení denní půlhodinové chůze pouhé oddálení zdravotních problémů, způsobených nedostatkem pohybu o pár roků. Ztráta svalů je doprovázena poklesem hustoty kostí, poklesem hodnoty bazálního metabolismu, poruchami funkce kloubů, zvýšeným rizikem pádů a dalšími komplikacemi.

Pokud chceme dlouhodobě udržovat vysokou úroveň zdatnosti a výkonnosti, chránící nás před mozkovými příhodami, infarkty a dalšími nemocemi, musíme zatěžovat svaly v celém spektru jejich kapacity. Musíme tedy nejméně třikrát v týdnu většinu svalů těla vystavit zátěži na hladině 70-90% jejich aktuálních možností. Zabráníme tím svalovým ztrátám a zajistíme funkční stav pohybového aparátu do vysokého věku.

Optimálním prostředím pro udržení zdatnosti, výkonnosti a zdraví jsou fitcentra. V nich můžeme zvyšovat jak svalovou, tak i aerobní zdatnost a citlivě reagovat na případné výkyvy úrovně zdatnosti (cvičení po nemoci či jiném vynuceném vysazení z pravidelné zátěže).

Souhlasím s výsledky komentovaného výzkumu, že pohyb představuje nejúčinnější podnět pro udržení zdatnosti a zdraví. Upozorňuji současně čtenáře, že pouhá chůze k udržení funkčního stavu lidského organismu jednoznačně nestačí.


LITERATURA:

  1. Associated Press (2008): Being fit — even moderately— cuts stroke risk. Feb. 22, 2008.
  2. PECK, P. (2008): A Little Fitness Goes a Long Way in Primary Stroke Prevention. In.: MedPage Today, February 22.
  3. HOOKER, S. et al. (2008): Cardiorespiratory Fitness as a Predictor of Fatal and Nonfatal Stroke in Asymptomatic Women and Men. In.: ASA Meeting 2008; Abstract 110.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2008 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat


Jaký je náš deficit pohybu proti předkům?

Stále více výsledků vědeckých výzkumů jednoznačně ukazuje, že “prodloužené úseky pohybové pasivity ve formě sezení, jsou nejen všeobecně rozšířené, ale hlavně jsou velmi nezdravé” (Reynolds, 2012). Například...
více...
Jaký je náš deficit pohybu proti předkům?

Cvičení a nemoci

Když jsme mladí, rádi se pohybujeme. Hrajeme s chutí a vervou různé hry, například vybíjenou, fotbal nebo hokej. Pokud necháte děti bez dohledu, v kolektivu jiných dětí a ve vhodném prostředí, umožňujícím pohybovou...
více...
Cvičení a nemoci

Zodpovědnost za zdraví dětí

 Pohled na dnešní děti a dospívající je stále méně radostný. Zatímco se rodiče v minulých stoletích v obavách chmuřili nad vyhublými a vytáhlými těly svých potomků a přemýšleli, kde pro ně sehnat trochu více...
více...
Zodpovědnost za zdraví dětí