Soustředíte se na cvičení?

Každý den přináší nové důkazy o tom, že současný převažující způsob života je pro naše zdraví krajně nevhodný až nebezpečný. Ubývá podnětů pro využívání svalové tkáně a souběžně se zvyšuje nabídka chutné, leč biologicky chudé stravy. Stravy dodávající spousty energie a naprostý nedostatek biologicky cenných složek. Odolávat nástrahám současného životního stylu je přitom velmi nesnadné. Proč se mořit namáhanou činností, když to není nezbytné? Proč se mořit chůzí když se mohu svézt tramvají nebo autem? Proč si nedopřát pochutin, když jsou levné a narážíme na ně na každém kroku?

V současném světě v sobě nachází stále menší počet lidí dostatek síly nepodlehnout pohodlnosti (najít si čas pro kvalitní pohybovou aktivitu) a dlouhodobě odolávat svodům lákavých pochutin (zabránit vzniku pozitivní energetické bilance). Výsledkem je soustavný nárůst obezity, neviditelný, ale o to nebezpečnější pokles množství svalstva (sarcopenia), negativní změny kompozice těla, vznik metabolického syndromu a na něj navazujících poruch zdraví. Dnes žije v USA, vlajkové lodi civilizace, k níž historicky náležíme, zhruba 50 milionů osob trpících některou z chronických neinfekčních nemocí! Od roku 1970 přitom neustále roste počet osob s nadváhou a obézních.

Cestou z obezity není omezování stravy. Za poslední čtvrt století spatřily světlo světa snad tisíce “zaručených” diet. Přesto se počty tlouštíků nejen nesnižují, ale dále rostou. Potvrzuje to nejnovější vědecké prohlášení, které vydala v těchto dnech (konec června, začátek července 2008) významná organizace “American Heart Association” (Kumanyika et al.). Lékaři si jasně uvědomují přímou souvislost mezi nedostatkem pohybu a narušeným zdravím populace a hledají cesty, jak zastavit negativní procesy, ohrožující současné lidstvo.

Podle našeho názoru je dnes jedinou schůdnou cestou k celoživotnímu udržení energetické rovnováhy zajištění vysoké úrovně výdeje energie. Na prvním místě je pak nutné zabránit všudypřítomnému a téměř nevyhnutelnému ubývání svalů. Lidský organismus je interaktivní a přizpůsobuje se pružně aktuálním vlivům vnějšího prostředí. Protože přirozené prostředí nenabízí kvalitní podněty k udržení optimálního množství svalstva, musíme do něj tyto podněty uměle vrátit. V tomto směru je nejvýhodnější cvičení v kvalitně vybaveném fitcentru.

Dnes snad jen naprostý hlupák neví o tom, že je nutné cvičit. Přesto skutečně efektivně a soustavně cvičí stále jen nepatrná část populace. Stále se setkáváme spíše s paroxysmálním přístupem k tělesné zátěži. Lidé týdny a měsíce žijí naprosto pasivně a pak o víkendu nebo na dovolené cvičí až několik hodin denně. Výsledkem takového přístupu je ovšem velmi často přepětí nebo zranění. Pár cyklů tohoto nesmyslného přístupu ke cvičení pak vede k trvalé nechuti ke cvičení, definované okřídlenou větou “sportem k trvalé invaliditě”.

Dalším nešvarem je nízká koncentrace na cvičení. Pokud cvičíme, postupujeme tak trochu proti přírodě. Lidé mají od nepaměti tendenci ukládat si energii do zásoby. Nejefektivněji je energie uskladněna v podobě tuku. A tuk se nejraději ukládá na stehnech, bocích a kolem pasu. Smyslem zásob energie je rezerva pro předpokládané zlé časy. V dávných dobách se téměř pravidelně střídala období dostatku či dokonce nadbytku s přibližně stejně dlouhými obdobími nedostatku. Kdo si stačil v období dostatku vytvořit dostatečné zásoby energie, měl z čeho čerpat v obdobích nedostatku a tím se zvyšovala i jeho naděje na přežití nevyhnutelných energetických krizí.

Lidé ale získávali převážnou část své historie (tj. 99,99% existence lidstva) zdroje obživy prostřednictvím fyzické činnosti. Při ní využívali v plném rozsahu kapacitu svého pohybového systému. Svaly jsou největšími konzumenty energie v těle. Proto když lidé nemuseli pracovat, odpočívali. Tím omezili spotřebu energie a ta mohla být uložena na horší časy do zásoby. Lidé nikdy ve své historii příliš necvičili. Neměli to zapotřebí. Situace se ale v posledním necelém století diametrálně změnila. Většina z nás si na živobytí vydělává vysedáváním u kancelářského stolu, za volantem náklaďáku nebo před monitorem počítače. Naše svaly nejsou stimulovány a tělo se jich zbavuje. Tím se snižuje jednak bazální výdej energie, jednak aktuální výdej (pohybem). Pokles výdeje energie v kombinaci s lákavou nabídkou pochutin je smrtelný koktejl.

Po našich předcích jsme zdědili “lakomé geny” (thrifty genes), které nás nabádají k šetření energie a odrazují od jejího výdeje. Jenže tato rada je špatná. Vede nás do slepé uličky - k obezitě, metabolickému syndromu, diabetu a chronickým neinfekčním chorobám. Pokud chceme v dnešním světě přežít a udržet si do vysokého věku přijatelnou kvalitu života, musíme se proti svým genům vzbouřit. Odmítnout jejich radu. Nešetřit energií, ale naopak se naučit s ní spíše plýtvat. Vědomě a programově. Jinak zamřeme ve středním věku na infarkt.

Geny jsou ale silné a je nesnadné postupovat proti jejich nabádání. Snad každý normální a současně upřímný člověk přizná, že se mu cvičit až zas tak moc nechce. Zvláště v těchto horkých letních dnech. Je příjemnější posedět v chládku zahradní restaurace a popíjet dobře vychlazené pivko. Případně koukat na televizi, surfovat Internetem nebo číst pohodlně natažený na gauči oblíbeného autora. K tomuto soudnému chování nás hlasitě nabádají naše geny. Mají tisíciletou zkušenost s tím, že dobré časy dlouho nevydrží a co by dup se přižene nějaká povodeň, neúroda, plenicí vojsko nebo jiná pohroma. A po ní hlad a bída. Situace, v níž se vyplatí mít k dispozici solidní zásobu energie. A nejjistější zásobu energie představuje tuk v oblasti pasu, na stehnech a zadku.

Lidé cítí, že je cvičení moc nepřitahuje, ale současně stále slyší, že když cvičit nebudou, zvýší se riziko vzniku závažných nemocí. Jak toto dilema vyřešit? Lidé tedy jdou cvičit, ale snaží se současně nějak umlčet hlasité varování genů. Geny prostě s cvičením silně nesouhlasí. Nechtějí se smířit s tím, že nesmyslně utrácíme cennou energii na provádění nesmyslných pohybů. A tak se v mnoha cvičících hromadí nechuť ke cvičení, které dříve nebo později podlehnou a najdou si výmluvu, proč nemohou ve cvičení pokračovat.

Existuje spousta forem cvičení, při nichž se lidé snaží přirozenou nechuť ke cvičení zahlušit. Například cvičení v kolektivu. V aerobiku, džezgymnastice a jak se všechna ta cvičení jmenují, cvičí současně 50 a více žen. Cvičení je navíc doprovázeno halasnou hudbou a cvičitelka se snaží navodit pozitivní náladu. Jak jednou do takového kolektivu zapadneme, je nesnadné přestat cvičit a odejít. A tak se snadněji přeslechne varování genů. Jiní lidé si během cvičení, například jízdě na stacionárním kole, joggingu nebo běhu v přírodě nasadí na uši sluchátka a naslouchají oblíbeným písničkám. Nebo si na řidítka kola položí knihu, šlapou a přitom si čtou. Opět jde o snahu přehlušit vnitřní odpor buněk proti pro ně nelogickému plýtvání energií a zbytečnému hopsání.

Podle našeho názoru je neúčelné snažit se přehlušit přirozený hlas těla. Musíme si ale tělo na cvičení naprogramovat. Musíme si jasně uvědomit, že cvičení je nutné a nezbytné. Musíme vzít v potaz své genetické nastavení a hlas těla respektovat. Nepřehlušovat jej hlasitou hudbou. Cvičení musíme brát jako vědomě přijatý diskomfort, jehož cílem je dosáhnout v budoucnosti vyšší komfort života. Štíhlou, funkční postavu, výhodnou kompozici těla, vysoké množství svalové hmoty, rozumné zásobárny energie, optimální úroveň hodnoty bazálního metabolismu, celkové zdatnosti a výkonnosti.

Musíme se na cvičení dívat z úhlu jeho účelnosti. Naši předci necvičili. Oni pracovali. Bez práce v jejich dobách nebyly koláče. Dnes si vysedíme za den více koláčů než naši dědové získali týdenní těžkou dřinou. Vydáme přitom minimum energie, Naši dědové nepracovali pro svoje potěšení. Pracovali z nutnosti. Kdyby nepracovali, neměli by co jíst a zemřeli by. Nebylo nad čím přemýšlet. Navíc v minulých stoletích neexistovaly nesmyslné sociální podpory, z nichž dnes žije spousta nepřizpůsobivých spoluobčanů. Jak si kdo ustlal, tak si i lehl. Nedostatek pohybu prostě a jednoduše vedl k hladu, bídě a předčasné smrti.

Nedostatek pohybu vede i dnes k předčasné smrti. Jen větším obloukem. Kdo necvičí, začne ztrácet aktivní tělesnou hmotu, poklesne hodnota jeho bazálního výdeje energie, následuje obezita, cukrovka, nemoci srdce, invalidita a předčasná smrt. Lidé, kteří se v minulosti nepřinutili k pohybu (práci), zemřeli hlady. Lidé, kteří se nepřinutí k pohybu dnes (necvičí), umírají na chronické neinfekční nemoci. Umírají předčasně. A jejich smrti předchází obvykle bolestivá fáze nízké kvality života.

Ke cvičení musíme změnit postoj. Nesmíme si zacpávat uši hudbou nebo cvičením v kolektivu. Každý je zodpovědný za svůj život. Každý si musí jasně uvědomit, že jsme první generací v historii lidstva, které předala příroda do vlastních rukou péči o vlastní pohybový systém. Kdo tuto štafetu života vědomě a zodpovědně nepřevezme, zaplatí krutou cenu.

Doporučuji cvičit v klidném, tichém fitcentru. Před cvičením si jasně uvědomit, co chci cvičit. Pak provádět v rozumném tempu jeden cvik za druhým. Naslouchat přitom hlasu svého těla. Někdy je nutné cvičení zmírnit, vzít si o stupeň lehčí činku, zařadit mezi sériemi delší přestávky, program zkrátit nebo naopak prodloužit. Jak si tělo řekne. Čím déle cvičíte, tím méně se tělo proti zvýšené zátěži vzpouzí. Na každý cvik je nutné se plně soustředit. Neodmítat hlas těla. Vzít jej v potaz a upravovat podle něj okamžitou zátěž.

Tělo k ničemu nepřinutíte. Ale téměř ke všemu je přimějete laskavou řečí. Cvičení není kratochvíle na víkend nebo dovolenou. Cvičení je způsob života. Něco, co nás v současných životních podmínkách musí provázet celý život.


LITERATURA:

  1. BUCKWORTH, J, DISHMAN, RK. (2002): Exercise Psychology. Champaign, Human Kinetics.
  2. KUMANYIKA, SK. et al. (2008): Population-Based Prevention of Obesity. The Need for Comprehensive Promotion of Healthful Eating, Physical Activity, and Energy Balance. A Scientific Statement From American Heart Association Council on Epidemiology and Prevention, Interdisciplinary Committee for Prevention (Formerly the Expert Panel on Population and Prevention Science). American Heart Association, Circulation, 2008;118:000-000.
  3. STENSON, J. (2008): Workout warning: Beware photos of buff bods. Muscle mags can undo the feel-good effects of exercise, study says. In.: MSNBC, June 24.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2011, PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat


Bodybuilding a posilování

Hodně čtu. Mám doma spousty knih, učebnic a skript. Stahuji další odborné knihy a články z Internetu. Oblast fitness se dynamicky rozvíjí a kdo chce tento trend zachytit, musí neustále číst. Pokud chceme plně pochopit...
více...
Bodybuilding a posilování

Posedlost vzhledem

Poslední desetiletí jsou charakterizována prudkým propadem množství nevyhnutelné fyzické zátěže. Ještě donedávna všudypřítomná každodenní těžká dřina ze světa zmizela, namáhavost většiny dříve běžných činností...
více...
Posedlost vzhledem

Čím jste starší, tím významnější je pro vás posilování!

Herci, zpěváci, režiséři a další komedianti chtějí vydělávat. Automobilky chtějí vydělávat. Producenti potravin a supermarkety chtějí vydělávat. Všichni dohromady vytváří současné obesogenní prostředí. Proto...
více...
Čím jste starší, tím významnější je pro vás posilování!