Posilování a Parkinsonova choroba

Dlouho se lidé domnívali, že posilování, tj. cvičení s činkami, na kladkách, lavičkách a přístrojích, je vhodné jen pro vrcholové sportovce. Běžný, zdravý občan v tu dobu vnímal, pod vlivem hloupých článků v médiích, posilování jako nesmyslnou dřinu a zbytečné plýtvání sil. Byl ochoten pochopit, že do posilovny zajde mladý muž a cvičí tam s činkami. Naprosto nesmyslná se mu ale zdála představa posilujících osob středního věku, osob staršího věku, žen, dětí. A naprosto mimo mísu pak na něj působily názory o vhodnosti posilování pro osoby s některými nemocemi a zdravotními problémy.

V tu dobu lidé, kteří si vybudovali posilovny a pravidelně v nich cvičili, museli poslouchat tupé řeči o tom, že posilování je jen “nafukování svalů”. Nebo stejně inteligentní výrok “silný a blbý”, naznačující, že skutečně inteligentní lidé jsou jen ti, kteří vypadají jako chcípáci. Ostatně dodnes se setkáváme s tím, že se o fitcentrech a posilovnách mluví jako o “mučírnách” nebo nám přihlouplí novináři vnucují představu o tom, že se v posilovnách “dře”.

V roce 2001 jsem si z Londýna přivezl knihu “Resistance training for health and rehabilitation”. V ní světoznámí odborníci psali o prospěšnosti cvičení se zátěžemi (resistance training) pro osoby po prodělané mozkové příhodě, infarktu, při diabetu, hypertenzi, pro ochablé staré osoby (frail old) atd. Bylo poučné tuto knihu číst. Když jsem ale s názory, vyvozenými z četby, vystoupil v rámci postgraduálního studia na vědeckých konferencích, narazil jsem na ostrý odpor lékařské komunity.

Bylo to v dobách, kdy se již posilovny pozvolna začaly plnit ženami a staršími osobami. Ale lidé se zdravotními problémy se tohoto cvičení stále báli. A bojí se dodnes. Lékaři jim obvykle naznačí, že se mají “šetřit”. A brát prášky. Považuji takové rady za zastaralé a nesprávné. Ale lékaři mají v naší společnosti stále vysoký status a pacient spíše uvěří svému lékaři než nějakému odborníkovi z oblasti fitness. Ostatně, když jsem se snažil ke cvičení ve fitcentru přemluvit svého dobrého kamaráda, který trpí dlouhá léta diabetem typu 2, nepochodil jsem. Dnes už si musí píchat insulin.

V učebním textu pro kurz “Instruktor fitness” definujeme důvody, které vedou lidi ke cvičení. V dnešní době stále převažují estetické důvody. Většina žen chce být menší, většina mužů větší. Ženy a dívky se snaží zbavit tuku, mladíci pak chtějí zvýšit množství svalů. Druhou hlavní motivací pro posilování je snaha zlepšit sportovní výkon, soutěžit v silovém trojboji nebo v kulturistice. Na třetím místě se krčí zdravotní důvody. A ty by v naší společnosti měly stát v popředí. Nejsme zrovna zdravý národ.

Dnes se ale stále jasněji ukazuje posilování jako nejvhodnější pohybová aktivita z pohledu prevence vzniku nemocí a případně jako podpůrný prostředek standardní léčby. Naprosto klíčové je posilování při kontrole hmotnosti. Ztráta svalové hmoty vede k poklesu hodnoty bazálního výdeje energie a tím k chronické pozitivní energetické bilanci. Vědci dnes již jednoznačně označili posilování jako nejvhodnější formu cvičení v prevenci a léčbě metabolického syndromu, insulinové resistence a diabetu typu 2. Naprosto jasně to definovali vědci z Kalifornské University: “Více svalové hmoty - a ne pouze méně zásob tuku - je rozhodující pro snížení rizika vzniku diabetu typu 2!"

Na jedné z mých oblíbených internetových stránek ““Medpage today” jsem v těchto dnech našel další přesvědčivý důkaz prospěšnosti posilování pro nemocné. Autor komentuje výsledky výzkumu, které prokázaly velmi pozitivní dopad posilování u osob, trpících Parkinsonovou chorobou. Posilování se v tomto směru ukázalo být podstatně prospěšnější, než mix protahovacích cviků a aerobiku a zhruba odpovídalo efektu působení standardních léků. Sledované osoby zaznamenaly podstatnější zlepšení stavu po 12 až 24 měsících progresivního posilování než ty osoby, které prováděly cvičení, dosud doporučované společností, věnující se léčbě Parkinsonovy choroby (Fitness Counts umbrella).

Jednalo se o poměrně malou studii, které se účastnilo jen 86 pacientů. Ti prováděli cviky, zaměřené na snížení chvění a dalším symptomů choroby (Fitness Counts). Bylo u nich zaznamenáno zlepšení po 12 měsících. Po dalších 12 měsících se ale stav vrátil na původní úroveň. Podskupina, která se věnovala progresivnímu posilování, však zaznamenala po 24 měsících cvičení 7,3 bodové zlepšení podle “Unified Parkinson’s Disease Rating Scale (UPDRS)”. To podle autorů představuje více než mírné klinické zlepšení. Efekt je přirovnáván k působení standardních léků (levodopa). “Zlepšení motorického stavu za 24 měsíců u progresivní neurodegenerativní nemoci naznačuje, že dlouhodobé posilování můžeme považovat za integrální složku celkové kontroly nemoci”, uzavírá Dr. Corcos, vedoucí projektu.

Dosud převažoval názor, že při kontrole ochoření je vhodné cvičení mírné intenzity, hlavně chůze a protahování. Od intenzivních forem cvičení byli pacienti odrazováni. Dr. Corcos a jeho tým získali pro výzkum 86 pacientů s Parkinsonovou chorobou. Celkem 48 pacientů cvičilo 6 měsíců, 38 pacientů cvičilo celkem 24 měsíců. Ve skupině bylo 58% mužů, průměrný věk byl 59 let a trvání nemoci před zahájením výzkumu v průměru 7 let. Pacienti byli náhodně rozděleni do dvou skupin. Jedna se věnovala dvakrát v týdnu jednu hodinu progresivnímu posilování, druhá prováděla mix cviků pro pružnost, rovnováhu, aerobik a posílení svalů. Hodnocení bylo prováděno v době, kdy pacienti nebrali léky.

Během prvních šesti týdnů došlo u obou skupin ke klinicky významnému snížení potíží. U posilujících byla hodnota změny o 6,42 bodů škály, u mix skupiny byla změna o 5,38 bodů škály. Po dvanácti měsících se ale rozdíl stal statisticky významný (P=0.023), rozdíl se dále zvýšil po 18 měsících (P=0.017) a po 24 měsících (P<0.001). Po 24 měsících byl rozdíl na škále výhodnější pro posilující skupinu o 7,3 bodu. To vedlo vědce k definici závěru: "Posilování je nejvhodnější cvičení pro osoby trpící Parkinsonovou chorobou" ("Pumping Iron Best Exercise in Parkinson’s").

Nesmíme se na výsledky tohoto výzkumu dívat jako na jednoznačný návod pro všechny pacienty s uvedenou chorobou. Průběh nemoci je u každého pacienta jiný a proto musí každý nemocný maximálně spolupracovat se svým ošetřujícím lékařem. Lékaři by pak o uvedené studii měli vědět a sami by měli zvážit, kterému pacientovi mohou posilování doporučit a pro kterého nemusí být tou nejvhodnější intervencí. Na prvním místě to ale znamená, že by dnešní lékař měl vědět co nejvíce o posilování a měl by být ve spojení s kvalitními profesionály v oblasti fitness. Nikdo nemůže po lékařích žádat, aby pacientům sestavovali posilovací program a vysvětlovali jim, jak správně cvičit s činkami, na kladkách a posilovacích přístrojích. Pokud je ale posilování vhodnou intervencí, musí ji lékaři pacientům nabídnout. Tím, že jim doporučí kvalitního profesionála v oblasti fitness.

Pro lidi, kteří se chtějí označovat za profesionály v oblasti fitness to zase znamená, že se musí seznámit s problematikou některých onemocnění, například metabolického syndromu, diabetu, případně Parkinsonovy choroby natolik, aby byli konkrétním pacientům schopni sestavit vhodný cvičební program a dokázali je správně motivovat ke cvičení.

Na závěr uvedu větu lékaře, Dr. Browsteina: “Neexistují nevyléčitelné choroby. Jsou jen nemoci, které neumíme vyléčit”! Pohyb je geniální, přírodou koncipovaný lék na většinu chorob dneška. Jde jen o to umět pacientům tento lék správně a citlivě dávkovat. Lékaři to neumí. Měli by to (ve spolupráci s lékaři) umět profesionálové v oblasti fitness - osobní trenéři, instruktoři fitness, fitness konzultanti, poradci životního stylu.


LITERATURA:

  1. BROWNSTEIN, AH. (2006): Extraordinary Healing. The Amazing Power of Your Body’s Secret Healing System. Harbor, Harbor Press, Inc.
  2. GRAVES, JE, FRANKLIN, BA. (2002): Resistance Training for Health and Rehabilitation. Champaign, Human Kinetics.
  3. PHEND, C. (2012): Pumping Iron Best Exercise in Parkinson’s. In.: MedPage Today, February 16.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2012 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat


Sebevražda pohodlím

Sebevražda v užším slova smyslu je chování zaměřené k násilnému ukončení vlastního života. Obvykle se lidé k sebevraždě rozhodnou v nějaké mimořádně stresové situaci, v tíživém postavení, pod vlivem negativních...
více...
Sebevražda pohodlím

Je posilování vhodná pohybová aktivita?

Navštěvuji více či méně pravidelně posilovny a fitcentra již téměř 40 let. Hned při prvním setkání s touto formou pohybové aktivity jsem byl doslova okouzlen. Podvědomě jsem cítil, že cvičení se zátěžemi nejen zlepší...
více...
Je posilování vhodná pohybová aktivita?

Televize a zdraví

Výsledky jednoho rozsáhlého amerického výzkumu prokázaly, že náhodně vybraná skupina populace sledovala v průměru televizi 3,6 hodin denně. Mezi jednotlivci byly ovšem ohromné rozdíly. Někteří televizi nesledovali vůbec,...
více...
Televize a zdraví