• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Hodnota výsledků vědeckých výzkumů

Pravidelně čtu odborné knihy a specializované články, se zájmem sleduji výsledky vědeckých výzkumů. Není to ale právě snadná, pohodová činnost. Něco, co se dá dělat po práci jako součást uvolnění a zotavení. Poznatků ve všech oblastech lidského poznání lavinovitě přibývá. Za jeden kalendářní rok je údajně publikováno v každém oboru tolik nových informací, že by pouhé jejich přečtení zabralo zkušenému odborníkovi několik let. Navíc jsou informace nejednotné a velmi často protichůdné. Pochopení některých nových konceptů předpokládá stále širší základnu vědomostí. Dávno pryč jsou doby, kdy studium na tělovýchovných fakultách bylo hlavně o cvičení a sportování. Kdy převažovala praxe. Kdy o úspěchu studenta rozhodovaly spíše jeho fyzické předpoklady než schopnost vstřebávat teoretické poznatky. Dnes je nutné mít pro pochopení obsahu některých předmětů, resp. nových konceptů, výborné znalosti anatomie, fysiologie, biochemie, biomechaniky a genetiky.

Každý den brouzdám po Internetu a snažím se ze sítě vylovit zajímavé novinky. Občas mám štěstí. Zachytím kvalitní publikaci,  poutavý článek. zajímavý názor. Ale každý den není posvícení. Často objevuji jen materiály, které jsem si již před časem stáhl, ale k jejichž přečtení jsem se dosud nedostal. Nebo narazím na články, které se prokazatelně snaží čtenáře podvést a vytáhnout z něj peníze za nefunkční výrobek. Někdy spíše užasnu nad neodborností a neprofesionalitou presentovaných prací a nad naivitou “vědeckých týmů”.

Nedávno jsem na své oblíbené stránce “Medical News Today”  našel článek, jehož název mi připadá doslova předpotopní. Zní ve volném překladu zhruba takto: “Tělesná aktivita má malý dopad na obezitu dětí”. Hned první věta název upřesňuje: “Tělesná aktivita nemá významný vliv při snaze o snížení výskytu obezity u předškolních dětí, může však položit základy pro jejich zdravější budoucnost”. Autor se odvolává na studii skotských vědců, publikovanou v prestižním časopise “the British Medical Journal” (BMJ).

V této studii sledovali její autoři 545 předškolních dětí, navštěvujících 36 školek. Tato intervenční skupina byla porovnávána se stejně velkou skupinou dětí, náhodně vybraných z celkem 124 školek v Glasgow a blízkém okolí. Cílem bylo posoudit, do jaké míry může zvýšená pohybová aktivita sledovaných dětí ovlivnit hodnotu jejich BMI (Body Mass Indexu) a jak působí na rozvoj pohybových schopností a dovedností..

Děti, zařazené do intervenční skupiny (průměrný věk 4,2 roků), cvičily po dobu jednoho roku třikrát týdně vždy po dobu 30 minut. Toto cvičení představovalo pohybovou zátěž navíc, tj. nad osnovami doporučené množství pohybové aktivity ve školkách. K tomu byli ještě jejich rodiče stručně poučeni o vlivu cvičeni na zdraví a obdrželi standardní publikaci o zásadách kontroly hmotnosti. Děti byly zváženy, odborníky byla posouzena úroveň jejich pohybových dovedností a zjištěna jejich habituální pohybová aktivita v rodině.

Po půl roce a následně po jednom roce byly děti opakovaně zváženy, byla vypočítána jejich aktuální hodnota BMI a porovnána se vstupními údaji. Po ukončení projektu došli vědci k závěru, že zvýšení pohybové aktivity mělo na hodnoty BMI a na množství spontánní pohybové činnosti mimo školku minimální vliv. Významný byl ale  vliv cvičení na úroveň pohybových dovedností dětí ve skupině se zvýšeným množstvím pohybu. Podle názorů výzkumníků se může toto zlepšení motorické obratnosti pozitivně promítnout  ve vyšším sebevědomí dětí a jejich vyšší participaci na pohybových aktivitách ve škole či ve sportovních oddílech. Vyšší množství pohybu tak může v dospělosti zabránit vyššímu nárůstu jejich tukové tkáně.

Když se nad uvedeným výzkumem zamyslím, jímá mne doslova hrůza z toho, jak jsme si kolektivně zvykli na nedostatek pohybu u dětí. Odhadem se děti v minulých stoletích spontánně věnovaly pohybovým činnostem 15-30 hodin týdně. Naše děti tutéž doby prosedí u televize. A „vědci“ se snaží posoudit vliv zvýšení množství cvičení o hodinu a půl za týden na hmotnost dětí! To je prostě směšné! Děti byly vždy v historii nejaktivnější složkou každé populace. Zdravé dítě nedokáže sedět a nečinně se nudit. Má naopak tendenci aktivně poznávat své okolí a hledat v něm zdroje zábavy. Běhat, skákat, dovádět.

Dokud nebyl rozhlas, televize, počítače, kina, video a další vymoženosti dnešní doby, byly děti pohybově velmi aktivní. Musely pomáhat s pracemi v domácnosti a nejednou i při práci na stavbách, polích a v lesích. Pokud splnily své pohybově náročné povinnosti a byly ponechány volně v kolektivu, naběhaly spontánně za den deset a více kilometrů. Jejich hry, zvláště u chlapců, byly intenzivní,  divoké, zahrnovaly běh, lezení po stromech, rvačky.

Dnes děti sedí v autech (řada rodičů své ratolesti každý den přiveze až před školu nebo školku), ve škole, doma u učení, u počítačů a u televize. Podle amerických zdrojů stráví průměrné dítě u obrazovky 3-4 hodiny denně, tj. 20-30 hodin za týden, 80-120 hodin za měsíc a děsivých 1000-1500 hodin za rok. Výzkumy jasně a opakovaně potvrdily, že doba, strávená před televizní obrazovkou, je přímo úměrná stupni obezity. Čím více času dítě prosedí u televize, tím více tuku si jeho tělo ukládá do zásoby a tím nižší je jeho úroveň zdatnosti.

A náhle, ke svému překvapení, na webu čtu, že množství pohybu nemá vliv na hodnotu BMI a že je tedy podle závěrů studie nutné “najít způsoby, jak zabránit u dětí nárůstu tuku”. Nestačím se divit. Kdybych našel na webu článek, v němž autor tvrdí, že je nutné objevit Ameriku, divil bych se stejně. Měl bych pocit, že jeho autor právě spadl z višně!

Podle mého názoru není v oblasti prevence vzniku obezity co měnit a co objevovat. Stejně jako nemá smysl vysílat z Evropy další plachetnici s cílem objevit Ameriku. Navíc mám výhrady proti používání kritéria BMI při posuzování  aktuální hmotnosti.  To totiž nedokáže adekvátně posoudit stav dítěte. Index nerozlišuje hmotnost tuku a hmotnost aktivní tělesné hmoty. Cvičící, zdravé a zdatné, svalově plně rozvinuté dítě může mít BMI vysoký, dítě latentně obézní a tedy zdravotně ohrožené může mít vzornou hodnotu tohoto indexu.

Hlavně mne ale děsí nekompetentnost autorů daného výzkumu v otázkách kontroly hmotnosti. Hmotnost je vždy výsledkem dlouhodobějšího poměru mezi příjmem a výdejem energie. Příjem energie, tj. druh a množství stravy, je dán zvyklostmi dané rodiny nebo komunity. Je nesnadné jej podstatně měnit. Dnešní děti bezpochyby konzumují více stravy než děti v minulých stoletích, navíc se neustále zvyšuje jejich konzumace jednoduchých cukrů a nasycených tuků. Rodina má podstatně ztíženu kontrolu příjmu energie u dítěte. V USA například jsou ve většině škol automaty na nápoje typu cola a na rozličné pochutiny. Schopnost dětí odolávat těmto lákadlům je nízká.

Hlavní změny ale nastaly v oblasti výdeje energie. To je nutné neustále opakovat a připomínat. Na to je nutné klást důraz. Neuvěřitelným tempem roste počet přitažlivých forem pasivního trávení volného času. Televize, video, DVD, mobily, satelity a další technické vymoženosti doslova přišpendlily děti do pohodlných křesel. Pasivně tráví děti většinu času, který byl ještě nedávno spontánně věnován pohybovým hrám. To má dvojí negativní dopad:

• Zaprvé se při pasivních činnostech (sledování televize, počítačové hry) nezvýší hodnota aktuálního výdeje energie. Přijatá, ale nevydaná energie se musí ukládat do zásob. Množství zásobního tuku narůstá.
• Zadruhé nedochází k přírodou předokládané a naplánované stimulaci svalové tkáně. Organismus soustavně pohybově pasivní necítí potřebu budovat funkční a výkonný hybný systém, protože většinu času se požadavky na svaly pohybují pod hranicí předpokládaného spektra. Nízký podíl aktivní tělesné hmoty na celkové hmotnosti znamená nízkou hodnotu dlouhodobého, tj. bazálního výdeje energie. Celkový denní výdej energie pohybově pasivního a svalově nerozvinutého dítěte může být v porovnáním s dítětem aktivním denně nižší o 200 až  500 kilokalorií.

U dnešních dětí nedochází k plnému rozvoji pohybového systému. Množství svalové a kosterní hmoty je pod úrovni záměrů přírody. Logicky je na nízké úrovni i kapacita pohyb zajišťujících orgánů a systémů (srdce, cévy, plíce, enzymy). Nevhodně seřízený systém má redukovaný výdej energie, je nestabilní, snadno zranitelný, nedokáže odolávat patogenům a proto je náchylný k poruchám a nemocem.

Zdraví a celkový stav dítěte je v rukou rodičů. Společnost nemůže za rodiče převzít odpovědnost za děti. Pokud je dítě nevzdělané, neváháme za viníky označit rodiče. Není důvod se jinak chovat při označení viníků za obezitu nebo nízkou zdatnost dětí. Zodpovědnost z beder rodiny nemohou sejmout ani nekvalitní, zavádějící vědecké výzkumy.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

1. Medical News Today (2006): Physical Exercise Has Little Impact On Obesity In Young Children. 10 Oct .
2. Reilly, JJ,  Kelly, L, Montgomery, C, Williamson, A, Fisher, A, McColl, JH, Conte, R, Paton, JY, Grant, S. (2006): Physical activity to prevent obesity in young children: cluster randomised controlled trial. In.: BMJ Online.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2006 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat