Senioři, váha a nemoci

Nemusíte ani příliš číst odbornou literaturu. Stačí se dobře dívat kolem sebe a uvidíte to sami. Zvyšuje se počet ochablých a obézních mužů, žen i dětí. A hlavně - přibývá ochablých seniorů, tj. lidí ve věku nad 65 let. Pokud budete sledovat pacienty v kterékoli nemocnici, po chvilce si uvědomíte, že většinu tvoří právě lidé starší, a mezi nimi opět ti ochablí a obézní. Pokud správně uvažujete, dojdete k jednoznačnému závěru. Nedostatek pohybu a nadměrný přívod energie člověka oslabují a přispívají k jeho zvýšené nemocnosti. Snižují podstatně kvalitu života ve stáří. Od tohoto konstatování je již krůček ke správnému výstupnímu rozhodnutí: „Musím cvičit, jinak budu předčasně ochablý a častěji nemocný“. Otázkou zůstává, jakou zvolit nejvhodnější pohybovou aktivitu. Protože nerozhoduje kvantita pohybové zátěže, ale především její kvalita.

Je s podivem, jak málo lidí dnes cvičí. Nejčastěji jsou oslabení nebo trpí různými poruchami zdraví starší lidé. A je opět s podivem, že právě staří lidé cvičí nejméně. Přestože právě jim může vhodný pohyb nejvíce prospět. Jak ukazují statistiky, nezařazuje do svého denního režimu dostatek pohybu zhruba 65% mužů a téměř 80% žen ve věku nad 65 let! Pokud necvičí mladík či mladice, samozřejmě se to negativně projeví na jejich zdatnosti a výkonnosti. Tyto změny však nejsou dramatické a tak prvním zaregistrovaným varováním jsou obvykle změny tvaru postavy. Při nevhodném pohybovém a stravovacím režimu se po čase ztrácí charakteristické rysy mužské i ženské postavy, křivky těla se zaoblí sádlem.

Poměrně dlouhou dobu jsou ovšem „neviditelné“ negativní dopady nesprávně zvoleného životního stylu na zdraví. Kvalita života mladých není nedostatkem pohybu, a na něj navazujícím poklesem úrovně zdatnosti, příliš snížena. Pokud ale setrvávají v nesprávných postojích k pohybu a ke stravě senioři, hodně brzy a hlavně hodně tvrdě „narazí“. Spirála prudkého poklesu kvality života u pohybově pasivních seniorů připomíná proces, zahájený šlápnutím na dobře uježděnou klouzačku. Jak na klouzačku jednou vstoupíte, nesnadno vystupujete. To si asi každý dokáže živě představit. I když budete jasně vidět, jak špatně to s vámi pravděpodobně dopadne, prudký pád nezastavíte. Jedete, a nepomůže žádné  „piky-piky na hlavičku nehrám“. Z tohoto pohledu je lepší se klouzačkám vyhýbat, než se zdlouhavě léčit z tvrdých pádu. Přeloženo to znamená, že je lepší pravidelně a technicky správně cvičit, než vysedávat v čekárnách lékařských ordinací.

Během života se mnohý z nás potýká s nadváhou a hodně času jej stojí udržení tělesné hmotnosti na přiměřené úrovni. Je to správné a chvalitebné chování, za předpokladu, že naše zvýšená hmotnost je zapříčiněna nárůstem tuku. Nadměrné zásoby tuků v těle prokazatelně zhoršují zdravotní stav člověka a zvyšují výskyt jistých závažných neinfekčních onemocnění. To prokázaly stovky vědeckých výzkumů.

Někteří autoři se pokusili stanovit optimální hmotnost člověka pomocí indexu tělesné hmotnosti (Body Mass Indexu - BMI). Například Ošancová (1987) definuje jako kritérium „žádoucí hmotnosti“ pro muže BMI 22,7 kg/m2 a pro ženy BMI 22,4 kg/m2. Podobných, a ještě přísnějších, definicí „optimální“ hmotnosti můžeme v literatuře najít bezpočtu. Statisíce lidí je četly a pokouší se jimi řídit. Jsou nadále rozšiřovány v módních časopisech a pomocí oblíbených televizních pořadů. A páchají na seniorech děsivé, fatální škody!

Pozor! Uvedená doporučení jsou pro seniory nesprávná a dokonce neobyčejně nebezpečná! Mohou vést k vyšší nemocnosti a dokonce k předčasné smrti!

Pokud si výše uvedená doporučení přečte stárnoucí člověk, změří svoji výšku, postaví se na váhu, vypočítá si hodnotu BMI a s největší pravděpodobností zjistí, že se od ideálu značně odlišuje. Jen pro představu, muž vysoký 180 cm a vážící 80 kg má BMI 24,7 kg/m2, a to je hodnota, vysoko přesahující uvedené doporučení (22,7 kg/m2). Má daleko od optima a blízko k nadváze (definované jako BMI nad 25,0 kg/m2). Muž vážící při výšce 180 cm například 95 kg (osobně takových šedesátníků znám dost) má BMI 29,3 kg/m2 a blíží se obecně uznávané hranici pro označení „obézní“ (BMI nad 30,0 kg/m2). Pokud chce mít muž při výšce 180 cm doporučenou hodnotu BMI 22,7 kg/m2, musela by se ručička váhy zastavit zhruba na značce 73,5 kg. Sami si takového muže představte. Podle našich dlouholetých zkušeností bude buď vychrtlý nebo latentně obézní. V každém případě bude mít daleko k plnému zdraví a optimální výkonnosti!

Pokud chce žena, vysoká 165 cm, dodržet doporučenou hodnotu BMI 22,4 kg/m2, musí se ručička váhy zastavit na hodnotě 61 kg. Toho lze poměrně snadno dosáhnout v mladším věku, po menopause je to ale obvykle nesnadné. Pokud váží žena při výšce 165 cm například 75 kg, hodnota jejího indexu hmotnosti je 27,5 kg/m2 a vysoko přesahuje zmíněná doporučení.

Podle statistiky spadá do kategorie osob s nadváhou (BMI 25,1 kg/m2 až 29,9 kg/m2) a osob obézních (BMI nad 30,0 kg/m2) zhruba 55% žen a 65% mužů ve věku nad 45 let (údaje z USA, rok 1997). V naší zemi na tom nejsme o nic lépe. Upozorňuji na skutečnost, že doporučení řady institucí a odborníků týkající se optimální hmotnosti, jsou daleko přísnější.

Má-li senior upřímný zájem o udržení svého zdraví, nechá se často zmást výše uvedenými sugestivními doporučeními a pokusí se o snížení své tělesné hmotnosti. To znamená, že se bude snažit, aby ručička vah při vážení ukazovala na co nejnižší možnou hodnotu. A obvykle se dopustí fatální chyby! Omezí příjem potravy – tj. začne držet nějakou dietu. Přijímaná strava nám však dodává jak makroživiny (bílkoviny, tuky a sacharidy), tedy látky, z nichž si tělo dokáže uvolnit energii pro své metabolické pochody, tak i mikroživiny (minerály, vitamíny), tedy látky, nezbytné pro bezchybný průběh většiny metabolických procesů v organismu. Pokud omezíme celkový příjem energie, dojde ve zdrcující většině případů současně i k poklesu přívodu biologicky cenných faktorů stravy a obvykle i k poklesu přívodu bílkovin. Cíle je však dosaženo - starý člověk ke své radosti hubne. Čím rychleji, tím větší důvod ke spokojenosti! Mnohdy je za tento trend dokonce pochválen jak členy rodiny, tak i ošetřujícím lékařem. To jej samozřejmě utvrzuje v názoru, že nastoupil správnou cestu.

Jenže není to tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Pečlivě naplánované a důsledně kontrolované vědecké výzkumy prokázaly, že pokles hmotnosti je u starších osob jednoznačně doprovázen vzestupem úmrtnosti! Epidemiologické studie jasně a nelítostně demonstrovaly, že nízká hodnota indexu hmotnosti, tolik propagovaná našimi „experty“, vede u seniorů ke zvýšení nemocnosti a úmrtnosti (morbidity a mortality). Vzestup úmrtnosti byl prokázán u mužů, jejichž BMI je nižší jak 23.5 kg/m2 a u žen s BMI pod 22 kg/m2 (Evans, 2002). Podle jiných zdrojů je nejnižší úmrtnost mladých lidí ve věku 20-29 let spojována s BMI 21,4 kg/m2, nejnižší úmrtnost osob ve věku 65 let byla ale zaznamenána při hodnotě BMI 26,6 kg/m2 (Shephard, 1997) !

To pro ilustraci znamená, že dejme tomu sedmdesátiletý muž, vážící při výšce 180 cm přibližně 76 kg, má zvýšenou pravděpodobnost buď rozvoje vážného onemocnění či předčasné smrti, naopak muž, vážící při výšce 180 cm 86,5 kg má nejnižší pravděpodobnost poškození zdraví a zřejmě se dožije vysokého věku. Převedeno na něžné pohlaví, postmenopausální žena, vážící při výšce 165 cm 60 kg, je vystavena zvýšenému riziku onemocnění a smrti. Naopak žena, jejíž hmotnost ve stejném věku a při stejné výšce dosahuje 72,5 kg, má nejnižší pravděpodobnost onemocnění a ohrožení života. Jednoduše a jasně řečeno, dosažení nízké hodnoty BMI omezením příjmu energie nejen nezlepší naše vyhlídky na dlouhý a zdravý život, ale vede prokazatelně k jeho zkracování.

Zní to nezvykle, protože jsme neustále přesvědčováni o opaku. Klasická doporučení nás nabádají k omezování příjmu energie a k dosažení optimální hodnoty BMI. Jenže BMI není spolehlivé kritérium správné hmotnosti. Nedokáže totiž rozlišit mezi tukem a aktivní tělesnou hmotou. Pokud se naše hmotnost snižuje proto, že se zbavujeme nadměrných zásob tuku, jedná se o zdravý a prospěšný proces. Pokud je ale pokles hmotnosti těla podložen ztrátami nesmírně cenné svalové hmoty, podrývá taková změna naše zdraví a zvyšuje pravděpodobnost vzniku a rozvoje závažných onemocnění. Výzkumy přitom jasně prokázaly, že pokles hmotnosti, navozený omezením příjmu potravy, může být až z 80% způsoben ztrátou svalů a jen z 20% poklesem podílu tuku (Connor, Connor, 1989). Pokud tedy snížíme dietou svoji hmotnost o 10 kg ztratili jsme až 8 kg svalů a pouhé 2 kg tuku. U seniorů je téměř vždy pokles hmotnosti způsoben ztrátou svalové hmoty. Přitom svalová hmota má pro udržení zdraví a vysoké kvality života seniorů zásadní význam (Rubenoff, Castaneda, 2000).

To jsou velmi závažná zjištění. Pokud přesvědčujeme seniory, aby podstatně snížili svoji hmotnost a řídili se přitom hodnotou BMI, zvyšujeme pravděpodobnost jejich předčasného úmrtí a vlastně jim nesmírně škodíme!

Jakmile jednou dojde u starší osoby k poklesu hmotnosti těla (vinou diety, prodělané nemoci apod.), jsou neúčinné téměř všechny postupy, zaměřené na dosažení nárůstu hmotnosti pouze pomocí manipulace se stravou - a to i v případě, když jsou odborně sestavené a zajišťují jak dostatečný přívod jak energie, tak i bílkovin a mikroživin. Ve vyšším věku dochází prokazatelně k narušení regulace příjmu tekutin a potravy. Znamená to, že starý člověk necítí žízeň ani v okamžiku, kdy je jednoznačně dehydrován (má nedostatek tělních tekutin). Stejně tak nemá senior chuť na jídlo ani v situaci, kdy jeho organismu chybí energie nebo důležité biologické složky, které se do organismu mohou dostat pouze prostřednictvím stravy (Evans, 2002). Jde o nesnadno ovlivnitelný, mimovolní, hormonální mechanismus.

 Pokud senior hubne, znamená to pro něj skutečné nebezpečí! Za kritéria pro posouzení závažnosti nedostatečného přívodu potravy se považují nejčastěji (Evans, 2002):

  • pokles hmotnosti o 5% během jednoho měsíce (30 dní), resp. o 10% během tří měsíců (180 dní)
  • BMI </= 21 kg/m2
  • postižený nechává na talíři 25% obsahu u dvou třetin podaných jídel

Možná jste teď zmateni a říkáte si: „Tak co tedy máme dělat? Hubnout nebo nehubnout?“.  Co je správné? Odpověď je jednoznačná. Neztrácejte hmotnost omezováním příjmu energie, a to nikdy v životě. Udržujte dlouhodobě správnou kompozici těla. Řečeno srozumitelněji: dbejte celý život na to, aby váš organismus neztrácel cennou svalovou hmotu. Většina případů obezity je v současných podmínkách zapříčiněna předchozí ztrátou svalstva! A svaly zákonitě ztrácíme vždy, kdy je nedostatečně využívána jejich geneticky stanovená kapacita. Jak opakovaně prokázaly výsledky složitých vědeckých výzkumů, při současném převažujícím způsobu života ztrácí člověk za jeden rok přibližně 1% svalů, přičemž se toto tempo s rostoucím věkem zrychluje. Čím méně máme svalů, tím méně energie denně vydáme na zajištění nezbytných (základních) metabolických činností! Nevyužitá energie se mění na zásobní tuky. Zvýšené zásoby tuků škodí našemu zdraví. Ztráta svalstva je pohodlnou dálnicí k obezitě, nemocem a předčasné smrti!!!

Z dosavadního textu jasně vyplývá, že pokud zabráníme ztrátám svalů (sarcopenii), udržujeme dlouhodobě vysoký bazální výdej energie, jsme pohybově aktivnější, neukládáme tuky a jsme celkově zdravější a zdatnější. Pokud neztrácíme svaly a zabráníme nárůstu zásobního tuku, hodnota BMI se nemění. Může být poměrně vysoká a přitom nás neohrožuje. Proto se nikdy neřiďte pochybnými zjednodušenými doporučeními.

Základním krokem při kontrole tělesné hmotnosti je tedy naprosto jednoznačně udržení vysokého množství svalů. To lze zajistit nejlépe posilováním. Většina současné populace ztratí do 65 let zhruba 5 - 10 kg svalů (v porovnání se stavem ve 20-25 letech). Důsledky takové ztráty jsou pro naše zdraví naprosto devastující. Přitom  je možné ztrátám svalů cíleně zabránit, protože jsou většinou způsobeny nesprávným životním stylem. Nevyužíváním svalů na jejich geneticky nastavenou kapacitu.

Pokud již k poklesu množství svalů došlo, je to chyba. Svaly jednoznačně nemusíme ztrácet! Navíc v každém věku můžeme ztráty svalů vhodnými změnami způsobu života nejen zastavit, ale dokonce můžeme navodit jejich opětný růst. Výrazný nárůst svalové síly a objemu svalů byl po vhodně sestaveném posilovacím programu zaznamenán i u osob ve věku 87 – 96 let (Evans, Rosenberg, 1991).

Pozor! I zde je ale háček! V životě není nic jednoduché a nic není zadarmo. Cvičení, nejlépe zajišťující prevenci ztrát svalů – tj. posilování - může prospět, ale i uškodit. Je zde jasný axiom. Pokud má posilovací program zdraví prospívat, musí být vždy individuální, musí respektovat zvláštnosti konkrétního cvičence. Zdravý rozum dá, že nemůžete brát totožné léky jako váš soused. Stejně samozřejmě ani nemůžete cvičit stejný program, jako jiný člověk.

Program si můžete sestavit sami, ale je zde vysoké riziko, že uděláte fatální chybu nebo se při cvičení zraníte či jinak poškodíte. Ideálním řešením je nechat si sestavit posilovací program od odborníka, který rozumí problematice stárnutí, přitom má dostatečné teoretické ale i praktické zkušenosti z oblasti cvičení.

Každý soudný senior dnes musí vědět, že vhodné cvičení je pro jeho zdraví a kvalitu života naprosto podstatné. Cvičit, to ale neznamená jen chodit na procházku nebo doma náhodně cloumat s kilovými činkami. Pokud má mít cvičení skutečně zásadní a hlavně pozitivní fysiologický dopad na náš organismus, musí výrazně ovlivňovat stav svalů. Musí respektovat případné nemoci, kterými trpíme, musí přihlížet k lékům, které berete, respektovat váš věk, pohlaví, zkušenost se cvičením apod.

Nenechte se ukolébat nesmyslnými báchorkami o tom, jak vhodná je pro seniory chůze nebo drobné práce v domácnosti. Pokud skutečně chcete pomocí cvičení předejít ztrátám svalové hmoty a na ně navazujícím oslabením zdraví, pokud chcete pomocí cvičení zvýšit úroveň své zdatnosti, pokud chcete zásadně pozitivně ovlivnit kvalitu svého života, musí cvičení splňovat jistá jasně definovaná kritéria. Ta vám nejpřesněji nastaví odborník na cvičení!

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

  1. CONNOR, SJ, CONNOR, WE. (1989): The New American Diet. New York. Simon and Schuster.
  2. EVANS, W, ROSENBERG, IH (1991): Biomarkers. New York, Simon and Schuster.
  3. Evans, WJ (2002): Aging and Malnutrition: Treatment Guidelines. Medscape.
  4. OŠANCOVÁ, K. (1987): Zajímavosti kolem obezity. In.: HEJDA, S. et al: Výživa a zdravotní stav člověka. Praha, Avicenum.
  5. Roubenoff, R,  CASTANEDA, C. (2002): Sarcopenia. Understanding the dynamics of ageing muscle.
  6. SHEPHARD, R.J. (1997): Aging, physical activity, and health. Champaign, Human Kinetics.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2009 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat


Jak zbavit tělo škodlivých látek?

Minulé století přineslo naprosto zásadní změny způsobu života člověka. Výčet objevů, které se během tohoto století staly samozřejmou součástí našeho života, je snad nekonečný, od rádia, přes automobily, letadla,...
více...
Jak zbavit tělo škodlivých látek?

Klíčem je výdej

Jedním z rizikových faktorů vzniku a rozvoje srdečně-cévních chorob je nadměrná akumulace tuku v těle - obezita. Přitom srdečně cévní choroby stále představují nejčastější příčinu invalidity a smrti ve všech...
více...
Klíčem je výdej

Prevence nebo nákladná léčba?

V těchto dnech sledujeme odporné nátlakové akce lékařů. “Buď nám budete více platit, nebo se sbalíme a půjdeme pracovat do zahraničí. Za peníze daňových poplatníků této země jsme zadarmo vystudovali lékařské fakulty...
více...
Prevence nebo nákladná léčba?