Tělochlubiči

Tvar těla živých organismů je odrazem jejich interakce s vnějším prostředím. Tělo je uzpůsobeno tak, aby maximálně usnadňovalo získávání potravy a současně zajišťovalo maximální možnou ochranu před konkrétními predátory. Za přirozených podmínek života se tvar těla jedinců daného druhu příliš neliší. Podíváme-li se na stádo pasoucích se žiraf nebo zeber, nezaznamenáme mezi dospělými jedinci žádné významné odlišnosti. Jejich těla jsou formována stejnými vlivy a podmínkami. Jakékoli odlišení od normy sebou přináší nevýhody a rizika. Daný jedinec je viditelnější a tím snadněji zaznamenatelný pro dravce nebo pomalejší a tím je pro něj těžší získat dostatek potravy.

Člověk se během svého vývoje stále více vzdaluje přírodě. Vytvořil si umělé prostředí, které jej chrání před útoky predátorů, navíc většinu predátorů dávno vyhubil. Moderní svět nabízí velmi rozličné formy získávání zdrojů obživy a tak dnes již jen málokdo používá ve svém povolání svaly. Působení vlivů, které se miliony let podílely na formování člověka a vytvořily i tvar jeho těla, z našeho života v posledních stoletích vymizely nebo se jejich intenzita snížila na minimum. Většina z nás se v životě příliš nenadře. Je to příjemné. Ale má to i své neblahé, a pro mnohého i nečekané, důsledky. Mění se, a to mnohdy zásadně, tvar těla.

Pohyb je zajištěn činností pohybového systému. Pasivního a aktivního. Činností kostí a svalů. Pohyb zároveň oba tyto systémy zpětně ovlivňuje. Pokud jsou kosti a svaly dostatečně zatěžovány, jsou optimálně prokrvovány. Tím se k nim dostane dostatek živin a jsou průběžně odváděny toxické zplodiny jejich metabolismu. Zatěžovaný sval, a kost k níž se upíná, sílí a prospívá. Naopak svaly a kosti, bez dostatečné stimulace pohybem, slábnou a jsou náchylnější k poruchám. Oslabené svaly také potřebují pro svoji činnost a obnovu méně energie.

Na tvar těla má kromě svalů velký vliv i zásobní tuk. Jeho množství a rozložení. Ukládání energie do zásob umožnilo lidem stěhovat se, vydávat se na delší výpravy. Gram tuku obsahuje dvojnásobek uskladněné energie v porovnání s bílkovinou nebo cukrem. Štíhlý muž má v těle v podobě tuku uloženo zhruba 100 tisíc kilokalorií, což je zásoba energie na přibližně 60 dní bez stravy. Štíhlá žena má zásoby energie podstatně vyšší, 15 až 20 kg, což může zajistit její přežití až po dobu 110 dní. Pokud by bylo stejné množství energie uloženo v sacharidech, naše hmotnost by byla více jak dvojnásobná. V tom případě by byl pohyb mnohem nesnadnější a náročnější.

Pokud se pohybujeme, vydáváme energii. Nejvíce energie ale vydáme na zajištění základních tělesných pochodů. Velikost tohoto bazálního výdeje energie závisí na množství svalové hmoty. Pokud svaly nezatěžujeme, slábnou a zmenšují se. Tím se automaticky snižuje i jejich potřeba energie. Čím méně energie vydáváme, tím více nám jí (za předpokladu relativně stálého přívodu) přebývá. Přebytečná energie se musí uložit do zásoby. Mění se negativně kompozice těla. Ubývá svalů a přibývá tuku. Tvar těla je výkladní skříní stavu jeho vnitřních orgánů. Jakmile se neadekvátně zvýší zásoby tuku, dochází k poruchám metabolismu, které vedou k diabetu, hypertenzi a nemocím srdce.

K výše uvedeným úvahám o tvaru těla mne přivedlo vysílání rozhlasu Praha 2 ve středu 19. prosince 2007. Redaktorka v něm rozprávěla s hostem o koncepci wellness. Přitom přišla řeč i na cvičení ve fitcentru. A redaktorka národu oznámila, že se ve fitcentrech setkáváme s “tělochlubiči”, tj. lidmi, kteří cvičí proto, aby se mohli chlubit dosaženými změnami tvaru těla. Z dalšího hovoru vyplynulo, že normální je být tlustý a ochablý a kdo takový není, je nějaký divný a nenormální. Také host se o tělesném cvičení nijak pozitivně nevyjadřoval a spíše apeloval na dosažení duševní pohody.

Pohledy na oblasti wellness a fitness se mohou lišit. Základ však má u většiny populace tvořit tělesná zdatnost. Jak již v dávných dobách lidé na základě zkušenosti odvodili, je „v zdravém těle zdravý duch”. V dnešní době totálně vymizely podněty pro udržení svalové zdatnosti. Ztráta svalů je otevřenou branou k pozitivní energetické bilanci, obezitě, diabetu a nemocem srdce. A samozřejmě se svalové oslabení a změna svalového tónu projeví na tvaru těla. Ten připomíná spíše tajícího sněhuláka. Není na něm nic k chlubení. Tělo obézních je deformované. Pokud se někomu přihodí to, že se jeho tělo změní k horšímu, má to pro něj na prvním místě být intenzivní podnět ke změně. K tomu, aby něco ve svém životě změnil.

Pokud nejsme spokojeni s tvarem svého těla, můžeme tento problém řešit v zásadě dvěma způsoby. První z nich je nepohodlný, finančně náročný a velmi zdlouhavý. Můžeme se začít chovat způsoby, které navodí změnu tvaru těla k lepšímu. Změnit přístup ke stravě a zvýšit množství pohybu. Znamená to bojovat sám se sebou. Již dávní předci věděli, že “zvyk je železná košile”. Jednou získané návyky se nás drží a nutí nás chovat se ověřeným způsobem. Změnit svoje chování je jako nastěhovat se do jiného bytu. Pokud se přesuneme do jiného bytu, čtvrti nebo města, musíme si zvykat na nové prostředí, hledat si jiného lékaře či zubaře, chodit nakupovat do jiných obchodů, jiným způsobem jezdit do práce, setkávat se s jinými lidmi, změnit známé a přátele. Proto se neradi stěhujeme, neradi měníme byt, neradi měníme nábytek v pokoji.  Raději setrváváme v prostředí, které nám sice dokonale nevyhovuje, ale nenutí nás k razantním změnám způsobu života. Drobné každodenní obtíže jsou daní, kterou dobrovolně platíme za svoji neochotu přikročit k zásadním změnám.

A tak většina z nás řeší svoji nespokojenost s vlastní postavou druhým způsobem. Zneváží pěknou postavu. Zneváží ty jedince, kteří si pěknou postavu dokázali vybudovat a udržet. A to v očích svých i svých blízkých. Na principu známé bajky o kyselých hroznech. Například označí osoby s estetickou postavou za “tělochlubiče”. Představme si brněnskou přehradu v letech, kdy se v ní dalo koupat. Na plážích byla v krásných letních dnech jedna deka vedle druhé. Na jedné z dek sedí „natloustlý“ muž se svojí stejně „natloustlou“ ženuškou. Mamka si pochutnává na zmrzlině a taťka pije již své třetí pivečko. V tu chvíli prochází kolem muž se ženou, na nichž je vidět, že se o svá těla starají. Že cvičí. Taťka se koukne na své bříško a pak si všimne, jak jeho žena obdivně sleduje pevné tělo kolemjdoucího muže. Taťka také zaznamená tvar těla štíhlé ženy. Cítí se však ohrožen obdivem své ženy k pohledné postavě muže.

A zde je prostor pro oba výše zmíněné scénáře. První z nich je pozitivní. Taťka řekne mamce: tak se koukám, že se tomu muži moc nepodobám, asi budu muset začít cvičit. V následujících dnech zajde do blízkého fitcentra, zakoupí roční permanentku, koupí sportovní obutí a oblečení, zaplatí si služby kvalitního osobního trenéra, přestane chodit s kamarády na pivo a sledovat nekonečné seriály české televize. Dohodne se s ženou za změně jídelníčku, každý den vyjde na hodinovou procházku. Po čase zakoupí nové, o číslo menší džíny, košile a bundy a za pár let bude sebevědomě chodit po plážích brněnské přehrady.

Druhá varianta řešení rozporu mezi tvarem vlastního těla a těla optimálního je krátká, snadná a finančně nenáročná. Žádné permanentky, žádné nové oblečení, žádná námaha. Taťka prohodí ledabyle ke své boubelaté polovičce: vidíš ty tělochlubiče? Ti se teda nesou! Je to rychlé, snadné, nic to nestojí. Není nutné přistupovat k žádným změnám. Není nutné nic kupovat. Za pár let za toto pohodlné řešení zaplatíme krutou daň, ale dnes nic měnit nemusíme.

Zaráží mne, že v době, kdy světová zdravotnická organizace varuje před důsledky pandemie obezity, kdy byla obezita označena odborníky za hlavní příčinu vzniku nádorových onemocnění, se najde někdo, kdo považuje snahu udržet si pěknou postavu za “tělochlubičství” a málem nenavrhuje “za pěknou postavu spravedlivý trest”. Navíc takový názor zazní z rozhlasu, na jehož provoz musí každý z nás nedobrovolně přispívat ze své kapsy. Daná redaktorka přitom svým hloupým výrokem ovlivnila statisíce posluchačů. Utvrdila je v přesvědčení, že normální je být tlustý, ochablý a neforemný. Nebýt prostě "tělochlubič".

Nevím, zda paní redaktorka navštěvuje fitcentrum. Já cvičím ve fitcentrech a posilovnách zhruba 40 let. Dlouho jsem se pohyboval ve světě kulturistiky. Počet osob, které by se daly označit termínem „tělochlubič“, bych spočítal na prstech jedné ruky. Spíše si každý cvičící s rostoucí úrovní zdatnosti ostřeji uvědomuje, jak daleko má ještě k tomu, aby se mohl považovat za osobu s pěknou postavou. Aby se mohl svým tělem chlubit. Lidé cvičící ve fitcentrech jsou ve své absolutní většině racionální, soudní a přemýšliví. Na rozdíl od většiny, která se povaluje u televizí a přejídá se. Na rozdíl od některých redaktorek rozhlasu.

Možná paní redaktorce prospěje, když si nebude všímat tělochlubičů a soustředí se raději na to, aby i její tělo bylo pěkné. Protože tělo s rozvinutými svaly a vhodným množstvím správně uloženého tuku je nejen pěkné (zvláště u žen), ale i zdravé.


UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2008 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat


Nesedět! Hýbat se!

Včera jsem na stránku fitnet.eu dal krátkou informaci o nejnovějším oficiálním stanovisku Americké společnosti sportovní medicíny (the American College of Sports Medicine - ACSM) ke cvičení zjevně zdravých dospělých občanů...
více...
Nesedět! Hýbat se!

Zdraví životní styl

V tisku a na Internetu se stále častěji setkáváme s termínem “zdravý životní styl”. Jen se tento termín používá v odlišných významech a tak nakonec zájemce o zlepšení vlastního zdraví a zdatnosti neví, co je...
více...
Zdraví životní styl

Postava

Někdy v sedmdesátých letech jsem si koupil knihu autora Richarda Gordona "Doctor at sea". Je to odlehčené čtení o problémech života mladého britského lékaře. Knihy autora (Doktor v domě, Doktor na moři atd.) byly později...
více...
Postava