Posedlost vzhledem

Poslední desetiletí jsou charakterizována prudkým propadem množství nevyhnutelné fyzické zátěže. Ještě donedávna všudypřítomná každodenní těžká dřina ze světa zmizela, namáhavost většiny dříve běžných činností a prací se z historického hlediska dostala na absolutní minimum. Naše tělo je interaktivní. Pokud je vystaveno velké zátěži, zesilují a zvětšují se svaly, souběžně narůstá i kapacita pohyb zabezpečujících orgánů a optimalizuje se celková zdatnost i výkonnost organismu. Pokud posedáváme, ať již s fajfčičkou na zápraží nebo se sáčkem smažených brambůrků před televizní obrazovkou, svaly mizí jako sníh pod náporem jarního slunce. Ztrácíme sílu, tělo měkne a o jeho tvaru hanba mluvit. Jsou to přírodní zákony, které buď respektujeme, nebo nerespektujeme. Podle toho pak také vypadáme.

Pracoval jsem téměř dvacet let jako vysokoškolský učitel na katedře tělesné výchovy. Každý rok přicházeli do naší posilovny slabší a slabší mladíci. Posilovat chodil pravidelně i jeden docent ve věku kolem 70 let. Jeho silové výkony byly vyšší, než jaké jsme naměřili při testech u 90% našich studentů – mladíků ve věku 18–24 let. Také držení těla studentů se rok od roku zhoršovalo. A to se do cvičení hlásili studenti dobrovolně. Tedy spíše ti, kteří již někde cvičili nebo kteří měli o pohybovou aktivitu sami jakýsi zájem. Nesetkávali jsme se tak s těmi, kteří většinu času strávili buď u počítačových her, nebo v hospůdkách. Ty jsme občas potkávali v areálu vysokoškolských kolejí nebo v menze. A byl na ně dost smutný pohled. Ostatně je dodnes.

Ještě děsivěji na mne působí adolescenti, které potkávám na sídlišti. Jsou shrbení, mají špatný pohybový stereotyp chůze, viditelně rozvinutý proximální nebo distální zkřížený syndrom, jsou latentně nebo manifestně obézní. Je to důsledek doby. Rodiče mají jiné starosti než se věnovat svým dětem, ve škole je tělocvik spíše zaměřen na ty aktivní, se kterými se dá vyhrát nějaká soutěž a tím i získat odměnu od ředitele nebo z ministerstva školství. Všude kolem mladých lidí jsou „pijavice“, které jim našeptávají, že jejich lidským právem je experimentovat s drogou, prát se s policisty na CzechTechu a dostávat od společnosti štědrou podporu, pokud se rozhodnou nepracovat a flákat se. Mladí lidé vidí, že když někdo většinu života na společnosti parazituje, tj. nepracuje, konzumuje alkohol, kouří a dopřává si drogy, společnost se o něj stará podstatně štědřeji než o ty, kteří tvrdě pracují. Tak jaképak strachy. Jakápak péče o vzhled a zdatnost.

Jak se ale objevuje více lidí, kteří svou leností a nezdravým způsobem života zdevastovali svůj vzhled, uvědomuje si stále větší počet mladých lidí, že nic není zadarmo. Že za vše se platí. I za pohodlí a komfort. Tito lidé současně vidí, že lidské tělo nemusí vypadat jako strašák na poli nebo jako tající sněhulák. Postavy sportovců a kulturistů ukazují, že tvar těla je pohybovou aktivitou silně ovlivnitelný. Pro mladé lidi je vzhled významný. Určuje do jisté míry kvalitu partnerky či partnera pro život. „Pružné mladice“ (termín vypůjčený od doc. MUDr. Plzáka, CSc.) se jen výjimečně vdávají za ošklivé, shrbené, neduživé mladíky. Když už od Boha dostaly, nebo si cvičením vybudovaly, přitažlivé ženské tělo, chtějí logicky, aby jejich partner vypadal jako muž. Stejně tak pohledný, sportovně vyhlížející mladík nebude vzdychat pro ochablou, neforemnou, natloustlou slečnu.

Proto se mnozí mladí lidé rozhodují cvičit. Fitcentra jsou dnes téměř na každém rohu, vybavení je obvykle kvalitní, na novinových stáncích je spousta kulturistických časopisů. A tak se začne cvičit. Jenže po měsíci či dvou se na těle neduživého mladíka nebo natloustlé slečny nic moc nezmění. V tu chvíli si začnou mladí více všímat článků o výživě. Tu je reklama na proteiny, tu na aminokyseliny, kreatin, karnitin, HMB, dehydroepiandrosteron či jiný anabolický prekursor. Nabídka doplňků výživy je nekonečná a navíc každým dnem narůstá. Je to dobrý „bussiness“.

Přináší spoustu dobrého. Je vhodné podpořit tělo po cvičení rychlou dodávkou sacharidů (doplňují se tak snadněji cvičením vyčerpané glykogenové zásoby v rychlých svalových buňkách), je vhodné dodat tělu dostatečné množství stavebních látek pro opravu poškozených buněk případně tvorby nových struktur ve svalech (bílkovin resp. aminokyselin).

Jenže mladí lidé zde snadno padnou do pasti. Image svalnatých těl je fiktivní. Modely, které vidíme na první stránce kulturistických časopisů, vypadají většinu roku podstatně odlišně. Navíc dnes většina vydavatelů má dobré grafiky, kteří dovedou upravovat již tak ohromující fotografie do neuvěřitelných tvarů. Ve snaze podobat se vzorům začnou nadšenci, toužící po svalnatém, brutálním vzhledu, konzumovat nejdříve tělu neškodné a snad i prospěšné produkty, jakými jsou proteinové a sacharidové produkty (Roberte Komiši, pokud čteš tento článek, vidíš, že nenadávám na doplňky výživy), různé sportovní nápoje, vitaminy, minerály, snacky a další přípravky.

Když se po aplikaci výše zmíněných produktů zase tak moc neděje, začnou se nadšenci zajímat o další skupiny produktů – karnitin, kreatin, DHEA, HMB, clenbuterol atd. Tyto přípravky jsou sice silně propagovány, ale jejich skutečný dopad na zdraví cvičících je dosud nedostatečně prozkoumán. Ale také se o nich nedá s určitostí říci nic špatného. Když se ani po aplikaci těchto kontroverzních produktů zase tak nic moc neděje, tj. vzdálenost mezi aktuálním stavem těla a vzhledem vzoru je stále propastná, přistupují mnozí cvičící k riskantnímu kroku a začnou si hrát s hormony, nejčastěji s anaboliky, insulinem a růstovým hormonem. To je již život ohrožující ruská ruleta a pravděpodobnost poškození zdraví je v takovém případě nesmírně vysoká.

Nebezpečí, že vaše dítě podlehne „posedlosti vzhledem“ v posledních letech narůstá. Úspěch je dnes vše, nehledí se na to, čím se bude později platit. Je to jako v pohádkách. Upiš mi duši, budeš se mít dobře. Jaksi v tom zapadá ta poslední část věty „Já si pak pro tebe přijdu a půjdeš do pekla“. V USA provedli odborníci z Harvardské University rozsáhlý výzkum, kterého se účastnilo více jak 10 tisíc adolescentů (přesněji 6 212 dívek a 4 237 chlapců). Výsledky presentoval časopis „Pediatrics“. Podle autora jedna ze dvanácti dívek a jeden z osmi chlapců přiznali, že v minulém roce použili některé produkty, zaměřené na zlepšení vzhledu nebo nárůst svalové hmoty (Weisse, 2005). Nejčastěji byl výskyt konzumace prokázán u skupin, které v dotazníku odpověděly, že nejsou spokojeny se svým vzhledem či tvarem těla.

Zhruba 5% chlapců a 2% dívek používají s cílem zlepšit svůj vzhled alespoň jednou týdně potencionálně škodlivé výrobky, včetně injekčně podávaných steroidů (Weisse, 2005). Tato skupina také častěji odpovídala, že má zájem zvýšit množství a vyrýsování svalů a že se chce podobat vzorům, které vidí na kulturistických soutěžích, na televizní obrazovce nebo v časopisech. Když byly tyto vzory identifikovány, šlo vždy o vize extrémně hubených modelek nebo nerealisticky svalnatých hrdinů akčních filmů či účastníků soutěže o titul Mr.Olympia. Psycholog Alison Field z Harvard Medical School upozorňuje na fakt, že dnes musí každý rodič předjímat pravděpodobnost nespokojenosti svého dítěte se vzhledem. Mladí lidé se mohou ve snaze rychle se přiblížit svým vzorům dopustit vážných chyb. Je dobré jim včas předejít.

Většina populace se dnes svým vzezřením vzdaluje od dříve běžného, přirozeně svalnatého, štíhlého vzhledu. Od průměru. Většina je hluboce pod nornou, pár jedinců je vysoko nad ní. Ti tvoří nerealizovatelné vzory. Lidská postava byla miliony let tvarována vlivy prostředí. Ty během necelého století z našeho života zmizely. Nejhůře tento stav odnáší mladí lidé. Jsou vystaveni nepřirozeným vlivům. To se nejvíce projevuje na jejich těle. Jsou buď neduživí, nebo obézní. Nebo obojí dohromady (syndrom obezity při normální hmotnosti).

Od rodičů a geneticky šťastnějších vrstevníků slyší mladí s nevyvinutým svalstvem jízlivé a posměšné narážky. Z hlediska pohybových vzorů a způsobu stravování nemají ve své rodině většinou pozitivní vzory. Mnozí z nich slučují se svým vzhledem celou svoji osobnost a vidí tak sami sebe jako nekvalitní a nepotřebné jedince. Kolem sebe vidí v médiích obdivované vzory, které jen prohlubují jejich nespokojenost se sebou samými. Odtud je již jen krůček k riskantnímu, život ohrožujícímu chování. Nebo k depresím a sebevraždám.

Fitcentra jsou nové typy společenských center, v nichž se lidé setkávají v rámci aktivního využívání volného času. Jsou vybavena přístroji, umožňujícími simulovat vliv dříve přirozených podmínek života. Cvičení ve fitcentru prokazatelně zlepšuje vzhled, zdatnost i zdraví. Je ale současně nutné vytvářet pro mladé lidi přirozené, realizovatelné vzory. Současná kultura – a toto tvrzení uvádím opakovaně – je patologická!!! Zdegenerovaná! Mrzačí lidi buď tím, že je odrazuje od pohybu nebo tím, že před ně staví nerealizovatelné vzory.

Rodiče musí věnovat více času svým dětem. Doporučuji každému, kdo má své děti skutečně rád, aby je vedl nejen k dobrému studijnímu prospěchu, ale i k pravidelnému cvičení. Jak se dítě naučí cvičit ve fitcentru (posilovat), jak si uvědomí, co je v médiích reálné a co je chiméra, je pravděpodobnost vzniku „posedlosti vzhledem“ a z ní vyplývajících negativních důsledků mizivá.  Nejlépe naučí vaše dítě správně cvičit, správně vnímat a hodnotit svůj vzhled, specializovaný odborník.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

  1. JOHNSTON, JE. (1994): Appearance Obsession. Learning to love the way you look. Deerfield, Health Communication.
  2. NEUMARK-SZTAINER, D. (2005): I'm, Like, So Fat! Helping Your Teen Make Healthy Choices About Eating and Exercise in a Weight-Obsessed World. New York.
  3. WEISE, E. (2005): Adolescents bulk up their bodies. In.: USA TODAY, 31. 7. 2005.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2007 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat


Soustředíte se na cvičení?

Každý den přináší nové důkazy o tom, že současný převažující způsob života je pro naše zdraví krajně nevhodný až nebezpečný. Ubývá podnětů pro využívání svalové tkáně a souběžně se zvyšuje nabídka...
více...
Soustředíte se na cvičení?

Obézní při normální hmotnosti

Na stránkách fitnet jsme již publikovali spoustu článků, zabývajících se otázkami zdravé stravy, budování štíhlé postavy, kontroly hmotnosti a posilování. Tyto okruhy k sobě patří a navzájem se podporují a podmiňují....
více...
Obézní při normální hmotnosti

Postava

Někdy v sedmdesátých letech jsem si koupil knihu autora Richarda Gordona "Doctor at sea". Je to odlehčené čtení o problémech života mladého britského lékaře. Knihy autora (Doktor v domě, Doktor na moři atd.) byly později...
více...
Postava