travesti izmir edu.tr ilteriş karagöz

Posilování zesiluje kosti u dětí

Američané jsou posedlí sportem dětí. Rodiče jsou hrdí, když jejich děti hrají hokej, baseball, fotbal, basketbal a další hry. Podporují je, chodí s nimi na zápasy profesionální ligy daného sportu, platí jim osobní trenéry v naději, že se jejich dítě stane jedním ze slavných sportovců. Přiznejme si, že na prvním místě v motivaci zde není ani tak zdraví dítěte, jako spíše ekonomické aspekty sportovní slávy. I my slyšíme v televizi, kolik si ročně vydělá Rooney, Ronaldo, Messi a slavné hvědy dalších sportů. Nejsou to žádné drobné. V každém případě ale účast v jakémkoli sportu zvyšuje pohybový projev dítěte, zvyšuje množství jeho svalů, navozuje vyšší výdej energie a zlepšení funkce srdce, cév a dalších orgánů a orgánových systémů mladého organismu. Je lepší sportovat, než nedělat nic.

Děti se mají pohybovat. To v současných podmínkách života znamená, že mají cvičit. Záměrně zatěžovat svaly a orgánové systémy, zajišťující energii pro jejich činnost. Sport je jen jednou z variant cvičení, tedy fyzické stimulace dětí, a podle mého názoru ne zrovna tou nejlepší. Základním smyslem tréninku je dnes ve většině sportovních oddílů eliminovat ty, kteří na vrcholové provádění daného sportu nemají odpovídající předpoklady. Z tréninku je vyloučit, nechat je osudu, a dál se starat jen o ty talentované, sportovně nadané jedince, kteří skýtají naději na dosažení vysoké výkonnosti. Ty pak připravovat až do dospělosti nebo v pravý čas výhodně prodat nějakému bohatému klubu. Což vidíme každoročně ve fotbale. Z některých oddílů se stávají líhně talentů. Je to jen bussiness - najít talent, rozvinout jej na určitou úroveň a co nejvýhodněji jej zpeněžnit. Se zdravím dětí to nemá nic společného. Když, tak okrajově.

Jakmile jednou sportovec z jakýchkoli důvodů ztratí formu a není již pro tým přínosem, vrací se mezi běžné lidi a nikdo se již nestará o to, jak se mu daří a co dělá. Protože požadavky vrcholového sportu narůstají, vydávají se hráči v utkání ze všech sil. Pohybový výkon při únavě vede ke zranění. Když sledujeme sportovce ve věku nad 30 let, většinou čteme, že jsou opět zranění a musí se týdny až měsíce léčit. Většina hráčů sportovních her končí svoji sportovní činnost práve kvůli zranění. A zranění je do značné míry důsledkem nedostatečné fyzické přípravy sportovců. Již před více jak třiceti lety upozorňovali odborníci na to, že příprava mladých sportovců není optimální. Příliš brzy se trenéři pustí do technické přípravy, tj. učí hráče kop na branku, přihrávky a další technické aspekty hry. Zapomínají přitom na celkovou fyzickou připravenost. Na dosažení maximální síly svalů, pevnosti kostí, šlach a vazů, na vysokou aerobní kapacitu, stabilitu a rovnováhu.

Sportovců je v porovnání s celou populací jen velmi malé množství. V posledních letech přitom klesá zájem dětí o účast ve sportu. Děti raději sedí u svých počítačů, hrají různé hry nebo komunikují v sociálních sítích. Bohužel podle toho také vypadají. Jsou ochablí, mají málo aktivní tělesné hmoty, slabé svaly, nedostatečně rozvinuté kosti, vazy a šlachy. A samozřejmě nadbytek tuku, který jasně prozrazuje jejich pohybovou pasivitu. Vědci se děsí stavu, kdy stále větší množství dětí a dospívajících trpí metabolickými poruchami, včetně matabolického syndromu a diabetu typu 2. A nyní výzkumy ukazují, že děti mají velmi slabé kosti.

Děti nezatěžují svoje svaly. Sval při stahu vyvíjí tah na kost. Ten vede k pohybu kosti a tím i odpovídající části těla. Současně jde ale i o stimul, který vede ve fázi rekuperace k zesílení nejen svalů, ale i kosti, k níž se tyto svaly upínají. Pokud děti jen sedí u počítače, v autě, ve škole, u televize, jejich svaly netahají za kosti. Tím se nezvyšuje síla a odolnost jak svalů, tak i kostí. Lékaři zjišťují takové oslabení svalů u dětí, které mohou vést ke zvýšené lámavosti jejich kostí již ve středním věku. Obecně se dnes uvádí, že kostní hmota, za předpokladu optimální stimulace (vhodným cvičením), narůstá do zhruba 35 let života, od té doby dochází k jejímu trvalému, pozvolnému úbytku. Ten je ale opět ovlivněn hladinou stimulace. Posilování je považováno za optimální formu cvičení při snaze o ovlivnění množství kostní tkáně. Podle výsledků výzkumů mohou bezpečně a účinně posilovat již děti ve věku 5 až 6 let. Posilování u nich vyvolá zvýšení svalové hmoty, nárůst svalové hmoty, zpevnění šlach a vazů a zlepšení funkce kloubů. Pokud děti před zahájením tréninku v jakémkoli sportu posilují, snižuje se riziko jejich zranění, a prodlužuje “sportovní životnost”.

Dlouhá léta mělo posilování ve sportu špatnou pověst. A zvláště pak posilování dětí a adolescentů. Děti často posilovaly tajně doma ve sklepě nebo garáží s nevhodnými činkami. Při takovém tréninku bez dohledu odborníka docházelo často ke zranění. Děti jsou soutěživé a tak když se jich sešlo v garáži více, zkoušely, kdo z nich zvedne vyšší zátěž. To samo vedlo ke spoustě zranění. Pokud ale děti posilují individuálně, pod dohledem kvalitního osobního trenéra, v kvalitně vybavené posilovně (fitcentru), pak patří posilování k aktivitám s nejmenším výskytem zranění. Někteří vědci se domnívají, že věk do 14 let je ideální pro záměrné budování síly kostí. Jedná se o přirozené “okno příležitosti” (window of opportunity), otevřené přírodou pro rychlý a účinný růst minerálové hustoty kostí.

Hustotu kostí zvyšuje i dynamické cvičení, jako výskoky, skoky do dálky a zrychlení běhu. Jenže je tu problém v tom, že není možné takové aktivity citlivě regulovat. Při posilování nastavíme zátěž a při cvičení se kosti zesilují. Když se síla svalů i kostí zvýší, mírně zvýšíme zátěž a opět dochází k bezpečnému, citlivému nárůstu množství svalů a hustoty kostí. Při výskocích a dalších dynamických činnostech můžeme snadno překročit okamžité možnosti konkrétní části těla, zvláště šlach a vazů. Dojde k mikrotraumatu, následující tréninky pak stav jen zhoršují. Může dojít ke kumulativnímu traumatickému syndromu a k dlouhodobějšímu vysazení z pravidelného tréninku. Vynucená pohybová pasivita vyvolává ztráty svalové a kostní tkáně.

Jak mají posilovat děti? Nejlépe pod dohledem kvalitního odborníka v oblasti fitness. Ten dokáže na základě znalostí a zkušeností nastavit proměnné programu tak, aby docházelo k pozvolnému, bezpečnému zvyšování jak svalové, tak i aerobní zdatnosti. Děti ještě většinou necvičí pro zdraví. Jsou zdravé. Odborník musí zajistit jejich dlouhodobější adherenci ke cvičení. Jsme přesvědčeni, že posilování má být individuální. Děti se od sebe liší, o jejich fyzické vyspělosti nerozhoduje kalendářní věk, ale spíše věk biologický. Pokud děti posilují kolektivně, mají fixně nastavené zátěže. Pro jednoho desetiletého chlapce může být taková zátěž příliš nízká, pro druhého naopak příliš vysoká. U jednoho nenavozuje optimální stimulaci a změny množství a síly svalů nastávají příliš pomalu, u druhého může být zátěž nadměrná a vést ke zranění.

V posledních letech upozorńují vědci na to, že o zdatnosti, výkonnosti, zdraví a kvalitě života rozhoduje náš způsob života v dětství a mládí. Když porovnáme způsob života dětí v roce 1900, 1950 a 2000, vidíme propastný propad habituální pohybové zátěže dětí. Ten je doprovázen bezprecedentním nárůstem konzumace tučné a sladké stravy. Důsledkem těchto změn je nejen nižší zdatnost dětí, ale i zvýšená nemocnost a úmrtnost lidí ve věku mezi padesáti a šedesáti lety. Pokud nejsou v dětství, v některém z “oken příležitosti” optimálně stimulovány jisté orgány těla, již nikdy se nemohou v následujícím životě podstatně změnit. Involuční změny, charakteristické pro stárnutí, pak nastupují dříve, jsou závažnější a hrubě snižují kvalitu života.

Pokud se naše dítě v dětství neustále povaluje v křesle před obrazovkou televize, sedí před monitorem notebooku a hraje několik hodin za den hry, pokud dítě všude vozíme autem, jeho svaly se v “oknu příležitosti” nemají důvod zvětšovat, a toto výhodné období není využito. Slabé svaly znamenají nižší množství aktivní tělesné hmoty, nízkou hodnotu výdeje energie, chronickou pozitivní energetickou bilanci, nadváhu, obezitu, metabolický syndrom, diabetes typu 2 a nemoci srdce. Nemůžeme od dětí očekávat, že si tyto vztahy, které ostatně chápe jen mizivá část dospělých, jasně uvědomí a budou záměrně cvičit. Stav dětí je výkladní skříní péče rodičů o ně. Pokud vidíme rodinku s tlustými, svalově ochablými potomky, pak můžeme konstatovat, že se o ně rodiče nedokázali řádně postarat.

Pojem osteoporosa znala ještě před třiceti lety jen malá skupinka lékařů. Dnes je to obecně známý pojem. Slabé kosti vedou k jejich vyšší lámavosti. Zlomeniny krčku femuru pak mohou vést ke smrti nebo k nutnosti strávit zbytek života na vozíčku. Donedávna byly osteoporosou ohrožovány hlavně ženy. Až 90% zlomenin krčku femuru postihuje ženy. Jenže v posledním desetiletí přibývá osteoporotických mužů. Řídnutém kostí je ohrožena větší část dnešní populace. Boj proti oslabování kostí musí začít co nejdříve. Již u dětí. Děti musí posilovat. Kost se totiž posílí jen tehdy, když na ni vyvíjí silné svaly vysoké požadavky. Pokud budou naše děti sedět u televize a počítačů, začnou se jim kosti lámat již ve středním věku.

Stav dětí a adolescentů vyvolává na čele odborníků vrásky. Pokud nezahájíme včas nějaké zásadní změny života mladých, budou se lékaři setkávat s nemocemi, které dnes postihují sedmdesátníky, již u osob ve věku 30 až 50 let. Posilování se ukazuje být nejúčinnější forma intervence s cílem zajistit optimální podmínky pro zdravý rozvoj dětí a adolescentů. Každý odborník v oblasti fitness musí mít nejnovější informace o cvičení dětí. Proto náš tým připravuje k tomuto tématu rozšiřující kurz. Zatím jsme pro naše absolventy a další zájemce připravili dva rozšiřující kurzy, které na 250 až 360 stranách textu shrnují nejnovější informace o kontrole hmotnosti a o cvičení a posilování seniorů. K těmto kurzům se můžete průběžně přihlásit. Bližší informace o kurzech najdete na stránce www.fitnet.eu v sekci "Rozšiřující kurzy". Také u naší organizace můžete získat kvalifikaci "Instruktor fitness" a stát se tak odborníkem v oblasti fitness.


LITERATURA:

  1. BEE, J. (2011): Core Strength Training for Kids. In.: Livestrong.com.
  2. FAIGENBAUM, AD, WESTCOTT, WL, LOUD, RL, LONG, C. (1999): The Effects of Different Resistance Training Protocols on Muscular Strength and Endurance Development in Children. In.: Pediatrics, 104;e5.
  3. HAHN, F. (2009): Strong Kids, Healthy Kids. New York, Amacon.
  4. NEIGHMOND, P. (2009): Pumping Iron Builds Bone Strength For Kids, Too. In.: npr.org

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2012 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat

Podmínky bezpečného a efektivního posilování dětí

V lidské ontogenezi se postupně uskutečňují geneticky projektované pochody, modifikované do jisté míry převažujícími vlivy vnějšího prostředí. Konkrétní předpoklad a záměr přírody, zakódovaný v našich genech, se může…

Více informací

Cvičení a hustota kostí

Žijeme ve světě, z nějž se rychlým tempem ztrácí námaha. To je jistě dobrá zpráva. Nemusíme zdroje obživy získávat v potu tváře, chodit domů z práce ztrhaní a vyčerpaní, jak bylo obvyklé ještě poměrně nedávno.…

Více informací

Ženy, svaly a kosti

O kosti se během života až zase tolik nestaráme. Bereme je jako samozřejmost a dokud si nějakou tu kost bolestivě nenarazíme nebo nezlomíme, o stav opory měkkých tkání těla neprojevujeme nejmenší zájem. Nebavíme se o něm se…

Více informací