Pohybová aktivita a zdraví
V dnešní době nikdo nepopírá skutečnost, že se oproti předchozím generacím podstatně méně pohybujeme. Snížilo se především množství habituální a spontánní pohybové činnosti. Naopak se nepřiměřeně zvýšila nabídka přitažlivých pasivních forem trávení volného času. A tak kdo nechce nést poměrně tvrdé zdravotní následky pohybové pasivity, musí do svého života pohyb záměrně zařazovat. Jenže jakou formu má pohyb mít? Má to být tolik doporučovaná “půlhodina chůze střední rychlostí”, plavání, nějaký sport nebo cvičení ve fitcentru?
Máme za průmyslově vyspělými státy světa stále jisté zpoždění, a proto bychom měli využívat jejich zkušeností a neobjevovat Ameriku. Jak ukazují zkušenosti ze Spojených států, dochází zde ve struktuře zájmu o pohybové aktivity k podstatným změnám. Nesmíme se nechat mýlit fotografiemi z Kalifornie a věřit tomu, že každý Američan je svalnatý a denně tráví dlouhé hodiny v posilovně, každá Američanka je štíhlá a její největší radostí je večerní hodinka joggingu. Podle výsledků šetření celá jedna čtvrtina Američanu se pohybově totálně pasivní. Nejhůře jsou na tom ženy, černoši, Hispánci, starší lidé a lidé s nízkými příjmy.
Mladí lidé dávají přednost snowboardingu a skateboardingu. Tyto dva sporty se v posledních letech nejrychleji rozšiřovaly. S nimi držely krok další netradiční aktivity jako skálolezectví, surfing, jízda na horských kolech v horském terénu, in-line skating a další. Věnují se jim nejvíce mladí lidé, označovaní jako “Generation Y”, tj. lidé narození v letech 1979 až 1994. Celkem asi 6 milionů studentů středních škol se účastní sportovních soutěží, dalších zhruba 20 milionů sportuje v klubech mimo školu.
Počty mladých sportovců v milionech působí impozantně. Bližší pohled ale tak radostný není. Snižuje se zájem mladých o klasické sporty. Počet účastníků soutěží v baseballu v posledních letech poklesl o 10%, počty basketbalistů se snížily o 17%, zájem o softball se snížil o 36% a zájem o volejbal dokonce o 37%. Počet fotbalistů (soccer), kterých v USA bylo vždy v porovnání s evropskými zeměmi velmi málo, sice nepoklesl, ale také se nezvýšil.
Zajímavý je pohled na nejpopulárnější pohybové aktivity v USA. Na prvním místě je rybaření (54,8 milionů), následují rekreační chůze a plavání. Protože se ale počet Američanů v letech 1987 až 2000 zvýšil o 15%, počty rybařících ve skutečnosti poklesly o 20%. Když zvážíme energetický výdej a hladinu stimulace hybného systému při rybaření, chůzi a plavání, pochopíme, proč neustále roste počet obézních a proč vědci bijí na poplach před epidemiemi sarcopenie, osteoporosy, pádů a zlomenin kostí. Pohybová aktivita je stále brána jako jedna z forem příjemného trávení volného času. Zdůrazňuje se dosažení příjemných prožitků při cvičení. To je ale hrubá chyba. Pokud má mít tělesná zátěž stimulující efekt, musí se jednotlivé systémy těla dostat do spektra, v němž je již zátěž vnímána jako nepříjemná.
Podle statistik je dnes v USA přibližně 65% osob, trpících nadváhou nebo přímo obezitou. Ze zbývajících 35% má větší polovina (60%) nevhodnou kompozici těla, tj. přestože jejich celková tělesná hmotnost je v normě, mají málo aktivní tělesné hmoty a tedy nadbytek tuku. Zdravotně jsou tito lidé ohroženi stejně, jako lidé manifestně obézní. Prostým součtem nám tedy vyjde, že zdravotně ohroženo je dnes v nejprůmyslovější zemi světa téměř 85% populace. Více jak 8 osob z deseti. To jsou fakta naprosto ohromující. A alarmující. Neutěšujme se představou, že v České republice je situace nějak výrazně lepší.
Tento děsivý stav nelze řešit povzbuzováním populace k pomalé chůzi nebo vysedáváním nad rybářským prutem. Je nutné vystavit svalstvo zátěži, která v těle vyvolá anabolické prostředí. Jenže činnosti, které navodí zapojení rychlých neuromotorických jednotek nejsou a nikdy nebudou příjemné. Kdo se k nim nepřinutí, zaplatí přírodou stanovenou cenu. Tou cenou je sarcopenie - ztráta cenné svalové hmoty. Sarcopenií vyvolaný pokles hodnoty bazálního metabolismu je dálnicí k obezitě, metabolickému syndromu, diabetu, nemocím srdce a dalším poruchám zdraví.
Výše uvedený, téměř zoufalý, stav dospělé populace, se bude v nejbližších letech pravděpodobně ještě zhoršovat. Zájem o sporty u mladé generace totiž stále klesá. Jedním z důvodů je to, že mladí nejsou připraveni na jakoukoli zvýšenou zátěž. Svědčí o tom statistické údaje o úrazech při jednotlivých sportech. Výzkumy prokázaly, že v basketbalu připadá jeden úraz na zhruba 100 hodin hry. U běžců připadá jedno zranění na 200 až 400 hodin aktivity, v tenisu na 1400 hodin hry.
Zajímavý je z tohoto pohledu údaj o zraněních při posilování, tedy při programech, které tvoří základ cvičení ve fitcentrech. Jeden úraz při posilování připadá na 8000 hodin cvičení se zátěžemi. Pravděpodobnost, že se zraníte při cvičení ve fitcentru je tedy osmdesátkrát nižší než když hrajete basketbal. Nebo jinak, na jedno zranění v posilovně připadá 80 zranění pří basketbalu, 40 zranění při běhu a téměř 6 zranění při tenisu.
Každý rok je v USA léčeno z důvodu sportovního zranění 775.000 dětí ve věku pod 15 let. Přibližně 80% zranění vznikne při americkém fotbalu, basketbalu, baseballu a kopané (soccer). Téměř 75% zraněných je ve věku 5-14 let. To je jasný doklad toho, že mladí lidé nejsou na sporty kvalitně připravováni. Nemohu nevzpomenout na slavnou větu známého trenéra amerického fotbalu Joe Haverina: “Děti chtějí sportovat. Chtěji soupeřit, chtějí stát na stupních vítězů. Ale nemají na to. Prvním úkolem každého trenéra je udělat dětem svaly a teprve pak je učit pohybové dovednosti”. Tato slova jsem si opisoval z časopisu “Scholastic Coach” někdy kolem roku 1984. A hojně jsem je šířil na kurzech, seminářích a vědeckých konferencích. Přesto se od těch dob ve školní tělovýchově a v přípravě mladých sportovců nic nezměnilo. Pracuje se zde stále podle principu “kdo přežije - ten hraje”-
Pokud má pohybová aktivita přispívat ke zdraví, musí respektovat aktuální stav daného zájemce o cvičení, navozovat v těle anabolické procesy a stavět na principu progresivní resistence. Tato kritéria splňuje beze zbytku cvičení ve fitcentru, nejlépe pod vedením osobního trenéra nebo fitness konzultanta. Zátěž musí být soustavná, propojená vhodnými úseky odpočinku. Doporučovat jako ideální aktivitu rybaření, chůzí nebo kondiční plavání je v dnešní době nejen nevhodné, ale doslova nebezpečné.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
- Facts of Life (2002): Sport for Life: Avoiding Pitfalls, Attaining Benefits. In.: Center for Advancement of Health
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.
Mohlo by vás zajímat
Pěšinka
Když se chce student VUT v Brně dostat z kolejí Pod Palackého vrchem k budově elektro-fakulty, může jít spořádaně širokým a úpravným chodníkem. Jenže to je dost velká zacházka, trvá to moc dlouho. Může jít zkratkou podél…
Více informacíDélka a kvalita života dnešních dětí je ohrožena
Poprvé v novodobé historii, kterou charakterizuje soustavný vzestup průměrné délky života, hrozí vážné nebezpečí, že průměrná délka života budoucích generací bude nižší než průměrná délka života jejich předků. Pod…
Více informacíTělesná zdatnost a mozková příhoda
Mozková příhoda představuje třetí nejčastější příčinu smrti ve většině průmyslově vyspělých zemí. Když atak nemoci neskončí smrtí, většinou velmi negativně ovlivní kvalitu života postižených. Mnozí jsou vinou…
Více informací