Běh a zdraví

Když jsem se začal zajímat o vliv pohybové zátěže na zdatnost a zdraví člověka, vypukl právě “boom” joggingu v USA. Byla to doba tuhého komunismu. Sedmdesátá léta minulého století. Dostat se k zahraniční knize bylo tehdy téměř nemožné. Měl jsem ale štěstí a přátelé mi poslali publikaci “Physical Fitness. A Way of Life” od Buda Getchella. Tu knihu jsem pečlivě pročetl a mám ji dodnes. Na titulní stránce je snímek, zobrazující procházející se dvojici, muže a ženy na kole, mladého běžce a na zadní straně běžící mladou ženu. Amerika v tu dobu začala bojovat s nemocemi srdce pomocí běhu. Kdo neběhal, byl považován za lenocha a zpozdilého člověka.

Koncem sedmdesátých let jsem studoval na Karlově Universitě. Během studia jsem se setkal s mnoha velmi významnými odborníky, mezi jinými s vynikajícím fysiologem profesorem Seligerem, docentem Blahušem nebo s docentem Emilem Dostálem z katedry atletiky. V tu dobu jsem dostával každý měsíc výtisk amerického časopisu “Muscle a Fitness” a v něm jsem nacházel zajímavé články o posilování. Můj učitel docent Dostál měl přístup k časopisům “Runner” a “Runner’s World”. Dohodli jsme se na tom, že si navzájem budeme tyto časopisy půjčovat. A tak jsem mohl pravidelně číst články, oslavující běh a jogging jako nejvhodnější pohybovou aktivitu. Názor o vhodnosti běhu byl tehdy převládající. Naopak jsem se neustále setkával s negativním pohledem tělovýchovných odborníků na posilování. Docent Dostál měl ale k posilování kladný vztah, a i když sám dával přednost běhu, ve svých přednáškách nejen od posilování neodrazoval, ale jako jeden z prvních je plně schvaloval a doporučoval.

Já jsem naopak vždy považoval za nejvhodnější aktivitu posilování. To jsem pak doplňoval  cvičením jógy a jízdou na kole. Na kole jsem jezdil denně - do práce, do banky, za přítelkyní - v létě i v zimě. Na kole jsem trávil hodinu až dvě hodiny denně. Upřímně řečeno, na běh mi nezbyl čas. A navíc moje osobní zkušenost s během nebyla tou nejlepší. Neuměl jsem správně dýchat, brzy mne začaly pobolívat kolena a hlezenní klouby. Běhat jsem ale v průběhu studia Fakulty tělesné výchovy a sportu UK musel - běh byl součástí řady předmětů, například atletiky a pobytu v přírodě. Musel jsem například absolvovat orientační běh, jehož délka se nakonec ukázala být 15 km. Byl jsem z takové dávky utahaný a necítil jsem ani nejmenší touhu si podobný zážitek zopakovat. Jenže články v časopisech od docenta Dostála mne neustále utvrzovaly v názoru, že neexistuje z hlediska zdraví nic vhodnějšího jak pravidelný běh. A tak jsem prožíval intenzivní pocit provinění, že se běhu více nevěnuji.

Pohled na běh se začal měnit v osmdesátých letech. V USA se začaly stavět první kvalitní fitcentŕa typu Gold’s Gym nebo World’s Gym, chvála posilování se začala objevovat nejen v stále větším počtu časopisů, ale i v materiálech Americké společnosti tělovýchovného lékařství (ACSM), pozitivní dopad posilování na zdraví a zdatnost dokazovaly výsledky stále většího počtu vědeckých výzkumů. Naopak se začaly objevovat zprávy o tom, že na ohromném zájmu Američanů o běh v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století nejvíce vydělali ortopedové. Nadšení muži a ženy středního věku s nadváhou nebo obezitou si během způsobili značné problémy s koleny a páteří. Boom běhu se pozvolna vytratil a lidé začali chodit do fitcenter. V těch nejen posilovali, ale začali využívat přístroje, které umožňovaly zatěžovat srdce a oběhový systém, a přitom šetřily kolena a další klouby.

Jeden z nejpřesvědčivějších argumentů proti tvrzení, že je běh přirozený způsob přemistňování a že jako takový provázel lidstvo od nepaměti, jsem našel v článku, nabízejícím historický pohled na běh. Propagátoři běhu vždy argumetovali tím, že v minulosti se muži pravidelně vydávali na lov a značnou část cesty absolvovali během. To mohlo být pravdivé v nějakých stepích, kde byla pouze tráva a jinak rovný terén. Ale takových destinací je na zeměkouli poměrně málo. Většina kmenů žila u řek a v lesích. Vyběhnout si navečer do lesa by znamenalo rychlou smrt - buď by byl běžec roztrhán divokou zvěří, nebo by zakopl o nějaký kořen stromu a způsobil si vážné zranění. V lese v těch dobách nebyly cesty, lidé se pohybovali po stezkách, kolem kterých se vyskytovali hadi a další tvoři, které nebylo dobré vyděsit, protože v takovém případě okamžitě útočili a představovali tak pro člověka velké riziko náhlé smrti.

Ženy se v těch dobách zdržovaly spolu s dětmi v bezprostřední blízkosti bydliště, tj. kolem jeskyně nebo nějakého příbytku, zajišťujícího bezpečí a ochranu před dravci. Daleko nevycházely a věnovaly se přípravě stravy, staraly se o oheň a děti. Muži vycházeli na lov v tlupách, drželi se pohromadě a pomalu a opatrně našlapovali, pozorně sledovali, zda je jejich okolí bezpečné. Když došli k lovišti, ukryli se za stromy nebo křoví, čekali v závětří až se nějaké nepozorné zvíře přiblíži na dostřel luku nebo oštěpu. V takové situaci rychle vyrazili a zaútočili. Pokud byli úspěšní, připevnili kořist na dlouhou pevnou hůl a nesli ji do tábora. Tam předali ulovenou zvěř ženám a čekali na jídlo. Jak vidíte, moc běhání v jejich denním režimu nebylo.

V poslední době proti běhu vystupuje stále více odborníků. Jedním z nich je i Greg Brookes, který patří k nejlépe placeným osobním trenérům v Anglii. Jeho dlouhodobá praxe jej přesvědčila o tom, že lidské tělo se dokáže bránit rychlé ztrátě tukové tkáně. Tuk pro něj znamená zásoby energie pro těžké doby a proto si jejich hladinu žárlivě střeží. Pokud začneme hodně běhat, zásoby tuku se začínají zmenšovat a to si naše tělo přeloží jako ohrožení. Začne s energií pečlivěji hospodařit a každou ušetřenou kilokalorii hned ukládá do svých zásob. A navozuje chronický pocit hladu, kterým se nás snaží přinutit k vyšším dodávkám energie. Boj je to lítý a obvykle v něm vítězí naše biologická podstata. Stejně tak mají k běhu výhrady i další odborníci. Upozorňují na to, že pokud nezvládáme přesnou techniku běhu, běžíme neefektivně a je jen otázkou času, kdy se objeví nějaké zranění. Zranění nás od běhu odradí a vrátíme se k pasivnímu způsobu života.

Na jedné stránce s obsahem komentovaných a níže v literatuře uvedených článků souhlasím. Nesmí to být ale pochopeno tak, že si neuvědomuji potřebu ovlivňovat aerobní zdatnost. Pokud si někdo, kdo má ke cvičení negativní vztah, přečte v oblíbeném deníku článek o tom, jak se nemá běhat, neměl by to chápat jako doporučení, že má dále pohodlně vysedávat za volantem svého auta, před monitorem počítače nebo obrazovkou televizoru. Pohyb je v dnešní době naprosto nenahraditelný, představuje “geniální, přírodou koncipovaný lék na většinu chorob dneška”. Na druhé straně jsem rád, že se původní naprosto výlučné postavení aerobních aktivit mírně oslabilo a naopak výrazně vzrostl význam péče o svalovou zdatnost.

Pro štíhlé mladé a zdatné muže a ženy představuje běh stále velmi prospěšnou aktivitu. Její prospěšnost klesá v rostoucím věkem a rostoucí tělesnou hmotností. Naše klouby nesnadno zvládají nárazy, navozené během. Odborníci se shodují v názoru, že každý došlap při běhu zatěžuje klouby dva a půl násobkem naší hmotnosti. Čím jsme starší a buclatější, tím více je nutné zvážit výhody a nevýhody běhu a nahradit jej vhodnějšími formami záměrné fyzické stimulace - chůzí, posilováním, protahováním. Vhodná je i jóga a Tai-Chi.

Základní formou záměrného ovlivňování zdraví a zdatností má být cvičení ve fitcentru. Cvičení na posilovacích přístrojích. Tento typ zátěže zastaví ztráty svalů případně navodí jejich nárůst, zlepší stav šlach, vazů, kostí, kloubů, pozitivně je ovlivněno i srdce, plíce a další pohyb zajišťující orgánové systémy. Vhodná zátěž aerobního charakteru - jízda na kole, jogging, běh na orbitreku - pak umožňuje intenzivněji ovlivňovat oběhový systém. Kdo od mládí pravidelně cvičí, může si vhodný program cvičení na základě dosavadních zkušeností sestavit sám. Kdo ale z jakýchkoli důvodů “zaspal” a nabral pár kilogramů tuků, neměl by se pouštět do žádných dramatických změn pohybového režimu. Nejvhodnější je zaplatit si služby kvalifikovaného osobního trenéra a s jeho podporou a radami navozovat bezpečné a postupné změny těla.


LITERATURA:

  1. DOSTÁL, E. (1981): Běh pro zdraví. Praha, Olympia.
  2. GETCHELL, B. (1976): Physical Fitness. A Way of Life. New York, Wiley and Sons.
  3. Neběhejte. Nezhubnete, a navíc si ublížíte, radí slavný fitness trenér. In. IDnes.
  4. Špatnou technikou běhu si člověk může přivodit i zranění, říká trenér. In.: IDnes

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2011 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat


Je cvičení ve fitcentru bezpečné?

Každý, kdo se alespoň trochu zajímá o otázky zdraví a zdatnosti, si jasně uvědomuje, že musí cvičit. Najít si ke cvičení čas je ale v dnešním světě stále nesnadnější. Obecně řečeno, naši předci vydělávali tím...
více...
Je cvičení ve fitcentru bezpečné?

Posilováním proti nadváze a obezitě?

Posilování propaguji od konce šedesátých let minulého století. Nemohu racionálně zdůvodnit, proč se mi tehdy ze všech možných forem cvičení zalíbilo nejvíce právě posilování. Dnes ale mohu jednoznačně říci, že jsem se...
více...
Posilováním proti nadváze a obezitě?

Návštěva fitcentra

  Na stránkách fitnet přesvědčuji vytrvale čtenáře o prospěšnosti cvičení - a cvičení ve fitcentrech obzvláště. Na většinu z nich pak možná působím jako vzor, který nevynechá cvičení ani jediný den v týdnu....
více...
Návštěva fitcentra