• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Budeme ve stáří dementní?

Dnešní svět klade velké požadavky na naše rozhodování. Každou vteřinu života se rozhodujeme, a mnohá z těchto rozhodnutí ovlivňují náš život - pozitivně nebo negativně - nejen okamžitě, ale třeba i za dvacet nebo padesát let. Lidé se přitom často rozhodují špatně. A za špatné rozhodování buď ihned, nebo později v životě, platí. Dokonce se zdá, že na neschopnosti lidí správně se rozhodovat dnes parazituje stále více darebáků. Vezměme si různé ty organizace, půjčující peníze, nebo pořádající tzv. “předvádějící akce”. Někam se svezou důchodci, tam na ně profesionální podvodníci intenzivně působí a přinutí je nakonec koupit za dvoj až trojnásobné ceny šmejdy, které tito lidé ani nepotřebují. Přitom současná zločinecká vláda tvrdí, že “se proti tomu nedá nic dělat”. Dělat se dá. Na prvním místě je ale nutné zavřít členy současné vlády a celý Parlament. A pak zavřít na padesát let tyto “podnikatele”, kteří okrádají lidi, neschopné se správně rozhodovat.

Abychom se správně rozhodovali, protřebujeme mít v pořádku orgán, zodpovědný za kognitivní činnost - mozek. Jenže mozek, stejně jako každý další orgán našeho těla, je vystavován vlivům vnějšího prostředí. Některé faktory tohoto prostředí funkci mozku zlepšují, jiné naopak zhoršují. Například když si dáme pár piv, naše schopnost se správně rozhodnout je téměř na nule. V současném světě převládají ve vnějším prostředí faktory, které náš mozek poškozují. Negativní vliv na výkon mozku má i současná strava o vysokém obsahu tuků. Prokázaly to naprosto přesvědčivě výzkumy na pokusných zvířatech. V posledních desetiletích se zvyšuje počet osob, trpících různými poruchami činnosti mozku, hlavně mezi seniory. Například se velmi rychle zvyšuje výskyt Alzheimerovy choroby. Toto nesmírně závažné onemocnění bylo ještě na začátku minulého století velmi vzácné. Dnes představuje sedmou nejčastější příčinu smrti. Vinou Alzheimerovy choroby umírají každoročně téměř 3% obyvatel průmyslově vyspělých zemí.

Péče o nemocné je obecně finančně náročná. A podle některých statistik nejvíce musí pojišťovny platit za ošetřování lidi s Alzheimerovou chorobou a dalšími demencemi. Proto se zvyšuje počet výzkumů, věnovaných posouzení vlivů vnějšího prostředí na funkci mozku. Velmi intenzivně se tomuto problému věnují na Universitě v Minnesotě. Zajímavé výsledky jednoho ze svých výzkumů presentovali vědci minulý měsíc na setkání “Society for Neuroscience” v městě New Orleans.

Vědci naučili pokusné myši přeběhnout na určitý hudební tón z jedné místnosti do druhé. To je standardně přijímané kritérium schopnosti zvířat učit se a pamatovat si. V následujících 4. měsících přijímala polovina pokusných zvířat normální stravu. Druhá polovina mohla konzumovat stravu o vyšším podílu tuku (40% energetického obsahu stravy). Celkový energetický obsah stravy byl ale u obou skupin stejný. Vědci opakovali po 4. měsících testy paměti. Skupina pokusných zvířat, která přijímala normální stravu, měla stejné výsledky jako v prvním testu. Skupina s tučnou stravou vykázala mnohem horší výsledky.

Vědci následně výzkum změnili. Polovina zvířat v každé skupině měla přístup na běžící kola. Strava se přitom nezměnila. Jen nyní polovina zvířat, konzumujících tučnou stravu, mohla cvičit a polovina nemohla. Totéž platilo pro skupinu s normální stravou. Tento režim trval 7 týdnů, přičemž každý týden byly prováděny kontrolní testy funkce mozku. Výsledky ukázaly, že zvířata na stravě o vysokém podílu tuků se neustále zhoršovala. Ale jen ta, která necvičila! K velkému překvapení vědců běhající (a tučnou stravu konzummující) pokusná zvířata vykázala značné zlepšení schopnosti myslet a pamatovat si! Po 7. měsících byly výsledky jejich testů paměti stejné, jako na počátku experimentu - bez ohledu na to, že byla jejich strava nezdravá. Jinak řečeno, cvičení “kompenzovalo, napravilo nezdravou stravou navozený pokles poznávacích schopností sledovaných zvířat”.

K podobným závěrům došli i vědci z “Kyoto University” v Japonsku. Ti shromáždili skupinu myší se sklonem ke vzniku a rozvoji Alzheimerovy choroby (její obdoby u hlodavců), vedoucí k těžké ztrátě paměti. Předchozí výzkumy ukázaly, že strava o vysokém podílu tuku zrychluje postup rozvoje nemoci až k její plné, závěrečné formě, a že strava o nízkém podílu tuku a zvýšené množství pohybu naopak zpomalují mentální zhoršování. Nebylo ale jednoznačně prokázáno, která intervence je účinnější - zda snížení množství tuku ve stravě nebo pravidelné cvičení hlodavců. Proto vědci upravili design výzkumu. Nejprve krmili všechny hlodavce tučnou stravou po dobu deseti týdnů. Následně některé z nich soustředili do skupiny, s nízkotučnou stravou, a jiné do skupiny, v níž hlodavci pravidelně běhali. Třetí skupina současně snížila obsah tuku ve stravě a začala běhat. Zbytek hlodavců pokračoval beze změny, tj. strava byla tučná a necvičili.

Po deseti týdnech vzniklo na mozku zvířat, zařazených do této čtvrté skupiny (tučná strava, málo pohybu), podstatně více míst, na kterých byly uloženy pláty škodlivin, spojovaných s Alzheimerovou chorobou, než u všech ostatních zvířat. Také výsledky jejich testů paměti byly mnohem horší. Skupina, která byla převedena na stravu o nízkém obsahu tuku měla lepší výsledky testů a méně poškozených mist v mozku v porovnání se zvířady ve čtvrté skupině. Překvapivý byl pro vědce výsledek skupiny zvířat, která konzumovala tučnou stravu, ale cvičila. Jejich mozek byl zdravější a měla lepší výsledky v testech paměti. Jinými slovy - cvičení bylo “mnohem účinnější než úprava stravy v prevenci vzniku a rozvoje Alzheimerovy choroby”. Tak to ve svých závěrech formulovali vědci. Samozřejmě, nejlepší výsledky byly zjištěny u skupiny myší, které měly zdravou stravu a dostatek pohybu.

Vzhledem k tomu, jak krutou je Alzheimerova choroba a jak finančně náročné je její léčení, jsou výsledky těchto a podobných výzkumů velmi významné. Vědci zatím neumí pojmenovat příčiny, proč tučná strava resp. nedostatek pohybu zhoršují stav mozku. Také nemohou s jistotou říci, zda výsledky, získané sledováním hlodavců, budou stejné i u lidí. Ale snížení výskytu Alzheimerovy choroby patří k významným úkolům současné vědy. Vědci musí zjistit, zda a případně jak infiltrují volné mastné kyseliny z tučné stravy do mozku, zda tento proces představuje startovní čáru, za níž se mozkové buňky nekontrolovatelně poškozují v cyklu bludného kruhu. Otázkou také zůstává, proč jsou při této chorobě nejvíce poškozována ta centra mozku, která zajišťují učení a paměť. Zdá se, že při cvičení vznikají biochemické substance, které brání prostupování volných mastných kyselin do mozku a ukládání škodlivých složek v centrech učení a paměti. V každém případě je k dispozici dostatek informací, které by měly soudné lidi vést k rozhodnutí snížit obsah tuku v přijímané stravě a ke zvýšení každodenního množství pohybu.

V poslední době se lidé dožívají v průměru vyššího věku než jejich předci dejme tomu v roce 1900. Tehdy měl člověk při narození reálnou naději dožít se 47 let. Dnes se toto číslo posunulo nad 70 let, vyšší je u žen než u mužů. Jenže nejde jen o to, dožít se vyššího věku, ale přitom trávit značnou část stáří v nemocnicích a ústavech. A ukazuje se, že při současném převažujícím způsobu života prudce roste výskyt diabetu, nemocí srdce, rakovin a bohužel i demencí. Lidé sice žijí déle, ale kvalita jejich života je “pod psa”.

Podle WHO (Světové zdravotnické organizace) se do roku 2050 výskyt případů demence ztrojnásobí. WHO uvedla, že zatímco v roce 2010 na světě žilo s demencí 35,6 milionu lidí, v roce 2030 už to má být téměř 65,7 milionu a v roce 2050 dokonce 115,4 milionu. Onemocnění s sebou nese značné sociální problémy i finanční náklady. O většinu pacientů se starají příbuzní, kteří tak na sebe berou velkou část z celkových nákladů v odhadované výši 604 miliard dolarů (přes 11,4 bilionu korun). WHO ve své první zevrubné zprávě k tomuto tématu očekává, že finanční náklady na boj s nemocí porostou dokonce rychleji než počet případů. Katastrofální náklady přivedou v následujících letech miliony domácností pod hranici chudoby.

Demence je onemocnění mozku, které ovlivňuje paměť, chování i schopnost provádět běžné úkony. Projevuje se většinou u starších lidí a ve zhruba 70 procentech případů je jejím důvodem Alzheimerova choroba. Mezi symptomy onemocnění patří kromě ztráty paměti i změny nálad, problémy s komunikací a myšlením. V bohatých zemích se demence v posledních desetiletích stala závažným zdravotnickým tématem. WHO vybídla k posilování povědomí o nemoci a k posílení pomocných programů všude na světě. WHO upozorňuje, že jednou z hlavních překážek účinnější léčby demence jsou problémy s diagnózou. I v bohatých zemích je více než polovina případů demence odhalena až v její pozdní fázi.

Při hledání podkladů pro tento článek jsem opět narazil na paradox, na který na stránkách fitnet neustále upozorňuji. Značná část autorů výzkumů doporučuje, že množství pohybu, nezbytného pro úspěšnou intervenci v prevenci demence, odpovídá zhruba půl hodině kondičního běhu (jogging). Je to jako na kolovrátku. Cvičte, ale stačí půl hodinka chůze. Změny způsobu života, které zaznamenaly poslední tři až čtyři generace lidstva, jsou naprosto šokující. Ještě v roce 1900 žilo 90% obyvatel USA na rodinných farmách. Pěstovali obilí, starali se o dobytek, jedli přirozenou stravu ten den uvařenou, chodili pravidelně ve stejnou dobu spát a ve stejnou dobu vstávali. A během dne byli lidé na farmách na nohou 12-14 hodin. Neskákali jako šílenci při Zumbě (nic proti Zumbě), nebyli většinu dne zadýchaní a zpocení. Pracovali standardním tempem, věděli, co chtějí ten den, ten týden resp. měsíc udělat. A podle toho upravovali i intenzitu práce.

My dnes 12-14 hodin denně sedíme u notebooků, televize, za volantem aut, na poradách, jednáních, ve škole a při konzultacích. Pak hodinu skáčeme jako pominutí. A jsme nadšeni z toho, jak pečujeme skvěle o své tělo a zdraví. Připadá vám to logické? Od té doby, co se soustavně snižuje podíl pohybu v denním režimu člověka, se také zvyšuje výskyt chronických neinfekčních nemocí, roste počet osob s nadváhou a obezitou, zvyšuje se výskyt sarcopenie, osteoporosy, metabolických poruch, diabetu, prediabetu. A demencí! Co za tuto cenu získáváme? Více času u televize, více peněz na auta, počítače, dovolené, tučné jídlo a pohodlná křesla. To není dobrý obchod!

Pokud nechceme na stáří trpět demencí, musíme pro to něco dělat. Výzkumy jasně ukazují, že “pohyb je geniální, přírodou koncipovaný lék na většinu chorob dneška”. Pokud chceme zachovat zdraví mozku, nestačí sedět doma a luštit křižovky, jak doporučují někteří “odborníci”. Právě naopak. Kdo si chce uchovat do co nejvyššího věku zdravý mozek, musí podstatně zvýšit množství denního pohybu.

LITERATURA:

1. REYNOLDS, G. (2012): Can Exercise Protect the Brain From Fatty Foods? In.: New York Times, November 7th.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2013 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat