Syndrom “Zoufalých manželek”

Nesleduji televizní seriály. Nikdy jsem je pravidelně nesledoval, a to ani v dobách vrcholné slávy Dietlových seriálů. Tehdy se alespoň objevovaly občas dobré herecké výkony a děj měl odpovídající spád a logiku. Podle komentářů známých jsou dnešní seriály ubohými napodobeninami dřívějších seriálů a navíc došlo k neuvěřitelnému propadu kvality hereckých výkonů. Musím se ale přiznat, že jsem koncem roku 2006 udělal výjimku. Viděl jsem několik částí amerického seriálu “Zoufalé manželky”. Do značné míry to byla náhoda, ale jsem za ní vděčný. Na seriálu mne zaujal fakt, že hrdinkami seriálu nebyly nakrucující se dvacetileté herečky, ale ženy ve věku nad 30 resp. nad 40 let. A protože se od mládí věnují problematice cvičení, které ovlivňuje tvar lidského těla, nemohl jsem si nevšimnout faktu, že hrdinky seriálu si do středního věku dokázaly udržet velmi pěknou až krásnou postavu.

Tento fakt vyniká zvláště v kontrastu s tím, co denně vidím ve svém okolí. Postava stále se rozšiřujícího počtu mužů i žen se nápadně podobá tajícímu sněhuláku. Nedaleko mého bydliště je základní škola. Nemohu tedy přehlédnout ani to, že se dívky ve věku kolem 14 let nepřirozeně zakulacují a jejich postava nejednou připomíná postavy žen o desetiletí starších. Zvláště zarážející jsou “těžké zadečky” současných dívek. Pokud zásadně nezmění svůj přístup ke stravě a cvičení, budou ve středním věku podobné spíše svým babičkám než zmiňovaným herečkám v americkém seriálu.

Ženy vždy v historii usilovaly o to, aby působily pěkným dojmem. Neváhaly přitom použít rozličné pomůcky, například nosily šaty, zakrývající přirozený tvar těla nebo se škrtily ve šněrovačkách. O udržení pěkné postavy usilovaly nejvíce ženy mladé, jejichž hlavním cílem bylo „dostat se pod čepec“. Vdavky pro ženy v dobách, v nichž nebyl povolen rozvod, představovaly ekonomické zajištění jak pro ně samé, tak pro jejich děti. Jakmile byla žena vdaná, význam pěkné postavy ustupoval. Navíc se v průměru dožívaly ženy podstatně nižšího věku než dnes.

V minulosti byl život od dnešního značně odlišný. Bylo více přirozeného pohybu a období dostatku až nadbytku byla pravidelně střídána obdobími nedostatku až hladu. Hlavním problémem v těch dobách nebyla obezita. Proto se ženy nemusely nějak přehnaně v jídle omezovat. Pro lidi té doby představovala největší riziko nízká tělesná hmotnost. Hubení lidé v dobách nedostatku nejdříve umírali, obecně snadněji onemocněli závažnými chorobami typu tuberkulosy. Jak dokumentují obrazy a sochy ze středověku byly ideální ženy mírně uplácané až buclaté.

Dnes ale není buclatost považována za ideál. Filmové hvězdy jsou štíhlé, pružné a ladné. Jenže udržet si v dnešním světě ladnou postavu není snadné. Navíc se dnes v průměru dožívají ženy podstatně vyššího věku v porovnání se ženami minulých staletí. Dnešní žena může předpokládat, že bude žit do 80-90 let. Při současném způsobu života však je mnoho žen se svojí postavou spokojeno mnohdy jen 5 let. Zhruba ve věku 16 let dívka zkrásní a změní se v ženu. Je štíhlá, pružná, okouzlující. To zaznamenají muži v jejím okolí a začnou se jí dvořit. Mnohé dívky pak na prahu dospělosti upadnou do lásky a krátce na to do jiného stavu. Následuje druhé těhotenství, péče o děti a práce v domácnosti.

Na samém počátku dospělosti dívka nabere několik kilogramů a její postava se změní k horšímu. Ve snaze o znovuzískání štíhlosti se upne na nějakou dietu. Následuje fluktuace hmotnosti, při níž jsou období poklesu hmotnosti střídána obdobími jejího vzestupu. Přitom se ale negativně mění kompozice těla a snižuje se hodnota bazálního výdeje energie. Žena se stává redukovaným energetickým systémem, který pro zajištění své existence potřebuje stále méně energie. Mnohé ženy tedy zhruba po dosažení věku dvaceti let ztloustnou a nadbytku tuku se do konce života nezbaví. Ze zhruba 80 let života se mohly pyšnit pěknou postavou pouhých pět let.

Většina žen po jisté době svůj boj o udržení nebo znovuzískání pěkného tvaru těla vzdá. Muži se také poměrně brzy mění k horšímu, nechají si narůst pivní bříška a více než tvar těla manželky je zajímá fotbal v televizi. Jenže tento přístup k životu je v dnešní době nebezpečný. Na rozdíl od minulosti je rozvod přijatelný a poměrně častý. A tak bývá nejednou žena ve středním věku konfrontována se skutečností, že pokud chce najít nového partnera, musí se svým tělem něco udělat. Možná i vy jste slyšeli výrok „Žena má být krásná a muž má mít peníze“. V dnešní době je snadnější vydělat peníze než si vybudovat pěknou postavu.

A tak se odborníci setkávají s novým problémem, který pracovně pojmenovali „syndrom zoufalých manželek“. Ženy středního s dokonce staršího věku trpí anorexií a bulimií. V zoufalé snaze o dosažení štíhlosti se dopouští stejné chyby jako mladé nezkušené dívky a nebezpečně omezují příjem potravy. Ohrožují tak významně svoje zdraví a snižují podstatně kvalitu života. Na rozdíl od mladých dívek nejsou pod kontrolou rodičů a blízkých a tak mohou svůj stav dlouho úspěšně skrývat. Čím déle tyto ženy omezují příjem potravy, tím více zdravotních potíží si mohou přivodit.

Protože přibývá žen, které chtějí i ve středním věku udržovat štíhlost, objevuje se i více případů těch žen, které překročí rozumnou hranici a propukne u nich mentální anorexie. Tato nemoc se může projevit až po třicítce u žen například po rozvodu nebo jiném traumatu středního věku. Do středního věku se dostaly dívky, které trpěly anorexií, a i když u nich došlo k uzdravení, jisté sklony k neracionálním způsobům stravování v nich přetrvávají a v příhodných obdobích mohou vést k tomu, že se nemoc opět projeví. Roste tak počet žen, jejichž přístup ke stravě je neracionální a nezdravý a které potřebují odpovídající léčbu. Dosud se však tímto narůstajícím problémem nikdo systematický nezabýval.

Odborníci z „The Eating Disorder Center of Denver (EDC-D)“ pod vedením Dr. Tamary Pryor se rozhodli vyšetřit a po dva roky sledovat ženy, které byly léčeny s poruchami stravování. Zjistili, že 94% léčených žen mělo potíže se stravováním již v dospívání. U pouhých 6% pak nemoc poprvé propukla až v dospělosti. Z faktorů, které se na propuknutí nemoci podílí, pak byly zdůrazněny zneužívání v dětství, trauma, žal a životní ztráta. Na vzniku nebo opakovaném propuknutí nemoci v dospělosti se z psychologických rysů podílí zejména nízké sebehodnocení nebo sebeúcta, nenávist k vlastnímu tělu, případná psychiatrická porucha. V závěrech hovoří vědci o nutnosti více se problémem zabývat a vytvořit podmínky pro účinnou léčbu postižených.

V textu zprávy o výzkumu se opakovaně upozorňuje na negativní vliv, který má na dnešní společnost televize a další média, v nichž jsou vyzdvihovány a na obdiv stavěny mladé a štíhlé ženy. Většina z nich přitom nic podstatného pro svoji štíhlost kromě hladovění neudělala. Jakmile se tyto vzory okoukají nebo jakmile ztratí přitažlivý vzhled, jsou ihned nahrazeny novými „hvězdami“. Dívka nebo žena průměrného vzhledu je s těmito umělými, nepřirozenými vzory téměř neustále konfrontována. To může u vnímavých nebo psychický labilnějších žen vyvolat nemoc.

Dr. Tamara Pryor v komentáři k výsledkům výzkumu konstatuje: „Pro ženy ve věku nad 30 let není statistický normální mít stejnou postavu, jako měly, když jim bylo 18-20 let“. V tomto směru s ní plně nesouhlasím. Samozřejmě s věkem dochází k změnám, které jsou přirozené a neodvratné. Na druhou stranu není řada těchto změn způsobena procesem stárnutí, ale spíše procesem „neužívání“. Z našeho současného života se doslova vytratil pohyb. A muži i ženy se nejen méně pohybují, ale navíc méně namáhají svoje svaly v celé škále jejich možností. Přitom sval je koncipován tak, aby dokázal svůj výkon (svoji sílu) postupně a citlivě zvyšovat v souladu s požadavky konkrétního pohybového úkolu. Nejprve tak zapojuje pomalá vlákna, následně vlákna rychlá oxidativní a nakonec vlákna rychlá glykolytická. Pokud nevyužíváme sval v celé škále jeho kapacity, dochází k odumírání nevyužívaných vláken.

Náš život je dnes nepřirozeně pohodlný. Z našeho života zmizelo bez náhrady 70-80% oněch podnětů, které se v minulých staletích podílely na stimulaci pohybového systému. Proto máme dnes slabé svaly a řídké kosti. Čím méně svalů máme, tím nižší je základní výdej energie. V takovém případě je udržení energetické rovnováhy neřešitelným problémem. Trestem za nedostatečnou stimulaci a následnou ztrátu svalů je nezastavitelný nárůst množství zásobního tuku a „změknutí“ postavy. V takovém případě nepomohou žádné prášky, lázně, zábaly, mastičky. Omezování stravy proces devastace postavy jen urychlí.

Řešení problémů s postavou je přitom snadné a prosté. Musíme do života vědomě a záměrně vrátit ony podněty, které lidstvo doprovázely celou jeho historii a které byly vytlačeny až v posledním století. Nemusíme proto ale fárat do dolů, kácet stromy nebo nosit pytle s obilím. Postavu udržující podněty najdeme ve fitcentrech. Činky, kladky, lavičky a přístroje s nastavitelnou zátěží nám umožní optimálně zatížit svaly a navodit v těle anabolické prostředí. Čím více máme svalů, tím je postava pevnější a vzhlednější, tím vyšší je náš každodenní výdej energie, tím snadnější je udržení nebo znovuzískání souměrné, přitažlivé postavy.

Herečky, ztvárňující zoufalé manželky, jsou jasným důkazem toho, že nemusíme po pěti nebo deseti letech, během nichž jsme byli se svým vzhledem plně spokojeni, smutně konstatovat, že naše pěkná postava je nenávratně ztracena a že do smrti musíme nad svým tělem jen zoufat. V padesáti letech sice nebudeme vypadat jako dvacetiletí. To ale neznamená, že musíme v třetí dekádě života na svůj vzhled rezignovat a spokojit se do smrti s tvarem tajícího sněhuláka. Cvičení ve fitcentru pozitivně ovlivňuje nejen naše zdraví, ale i tvar těla. Pevná, souměrná, proporcionální postava se dá udržet do vysokého věku. Syndrom zoufalých manželek je výsledkem neznalosti a lenosti.

Doporučují cvičení ve fitcentru všem mužům a ženám, kteří nechtějí složit ruce v klín a po třicítce jen smutně vzpomínat na doby, kdy se na sebe dokázali do zrcadla podívat s radostí. Cvičit ve fitcentru se musíme nejdříve naučit. Obraťte se na odborníky v otázkách cvičení, na osobní trenéry a fitness konzultanty. Najděte si vhodné fitcentrum a pravidelně cvičte. Zapomeňte na diety a omezování. Klíčem k udržení pěkné postavy je vybudovat si zdravé, funkční svalstvo!

 


LITERATURA:

  1. ABC News (2005): Anorexia Also Strikes Middle-Aged Women. Midlife Events Can Trigger the Disorder. 
  2. CNN News (2007): Experts: Older women seeking help for eating disorders
  3. FOSTER, J. (2008): Middle Aged Women: Thin at All Cost.
  4. PANASCH, J. (2008): Study shows midlife eating disorders on the rise. The condition can affect people of any age, but the treatment holds steady
  5. SMITH, L. (2008): Desperate Housewives’ Syndrome Hits In Middle Age. In.: CBS Television Stations, Inc.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2008 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat


Obezita dívek není benigní

Již jsme na našich stránkách několikrát upozorňovali na problémy, které vytváří v životě dívek a žen nadměrné nakupení zásobního tuku v těle. Svět se v posledních desetiletích výrazně změnil. Vyžaduje od nás...
více...
Obezita dívek není benigní

Cvičení a kontrola hmotnosti

Již ve starém Řecku lidé říkali “V zdravém těle zdravý duch”. Jenže aby tělo bylo zdravé, musíme je používat. Musíme se pohybovat. Paradoxně, v posledních staletích se lidé pohybují stále méně. Epidemie pohybové...
více...
Cvičení a kontrola hmotnosti

Je celulitida věčná?

Termín “celulitida” označuje stav nějaké části těla, nejčastěji stehen, hýždí, případně lýtek, připomínající vzhled pomerančové kůry. Nehezkým „ďolíčkováním“ kůže trpí především ženy, přičemž...
více...
Je celulitida věčná?