travesti izmir edu.tr ilteriş karagöz

Na koho se obrátit při snaze o snížení tělesné hmotnosti?

Mám spoustu práce s přípravou druhého rozšiřujícího kurzu pro absolventy našich kurzů “Instruktor fitness” a pro další zájemce o kvalitní informace z oblasti fitness. Mám k dispozici neskutečné množství odborných knih v angličtině a němčině, připravuji grafické řešení práce (ilustrace, grafy, tabulky), píši a dolaďuji text i celkový design práce, k tomu se hlásí studenti ke konzultacím, zkouškám, máme nové studenty jak základního kurzu “Instruktor fitness”, tak i rozšiřujícího kurzu “Kontrola hmotnosti”. Takže se opravdu nenudím a někdy nevím, co dělat dříve. Proto jsem v posledních dvou týdnech nepřidal žádný nový článek na stránky fitnet (cz, eu). Nebyl prostě čas.

Měl bych se teď soustředit hlavně na knihy z oblasti psychologie, kterých mám ke studiu připravených asi sto. Jenže jsem v minulých dnech získal zajímavou učebnici (mimochodem má 525 stran) o výživě, cvičení a kontrole hmotnosti (Summerfield, 2012). Napsala ji špičková odbornice z “Marymount University” a je mi velmi líto, že jsem ji neměl tak zhruba před dvěma měsíci. Našel jsem v ní velmi zajímavé informace, které by se hodily do tehdy dokončovaného učebního textu “Kontrola hmotnosti”. Chci je po zpracování zařadit alespoň do druhého vydání tohoto učebního textu, které průběžně připravujeme.

Někdy jsem již z angličtiny tak umořený, že zatoužím přečíst si něco i v češtině. Tak kouknu do některého elektronického deníku. Obvykle do Lidovek. Jak jsem již jednou psal, jsem úrovní zlodějských českých politiků tak znechucen, že zásadně nečtu politické komentáře. Informace o “kultuře” mne také příliš nepřitahují, protože to, co dnes presentují “umělci” je spíše na zvracení než k obdivu. Tak koukám do sekce o zdraví a cvičení. Ale ani tam se asi nebudu smět dívat. Co tam nacházím je jen další důkaz nízké kvality až podprůměrnosti českých “novinářů”.

Přečetl jsem si v Lidovkách jeden článek o hubnutí. Jak asi víte, zpracoval jsem se spoluautorkami z Nového Zélandu a Rakouska na toto téma učební text o rozsahu 361 stran formátu A4, písmem Georgia 11. Celkem to představuje 177.725 slov, 1.185.737 znaků včetně mezer, 4.659 odstavců, 17.216 řádků (75 úderů na řádek, na straně 54-58 řádků), 120 grafů a 577 literárních odkazů (přitom jsme se snažili jako odkazy uvést jen práce od roku 2007 a jen výjímečně starší). Takže se na české poměry jedná o velmi rozsáhlou a propracovanou studii. Mimochodem, moje disertační práce, kterou jsem na Universitě Karlově obhájil v únoru roku 2000, měla 238 stran.

Problematice nadváhy a obezity se věnuji dlouhodobě a skutečně do hloubky. Proto mne vždy šokuje, co vypouští různí “novináři” v elektronických mediích. Co následně čtou statisíce čtenářů. Kteří se pak špatným doporučením autorů článků řídí. V minulém článku na stránce fitnet.cz jsem se podivoval nad nepřesnými a neodbornými informacemi v oblasti cvičení a hubnutí v jednom článku v Lidovkách. A teď jsem narazil na stejně odfláknutý článek stejné autorky ve stejném periodiku.

Autorka na začátku konstatuje, že “neúspěchy při hubnutí potkávají hodně lidí”. Dovozuje, že neúspěch navozuje ztrátu motivace se znovu o snížení hmotnosti pokoušet. Následně vhodně cituje slova obezitologa Martina Matoulka: “Pokud při redukční dietě dojde k přílišnému omezení příjmu energie, metabolismus člověka je schopný se adaptovat na tyto podmínky a přepne na úsporný režim. Bazální metabolismus se sníží”. Dále správně uvádí, že většina dietujících “opět začne jíst více.... zredukovaná kila se během krátké doby vrátí zpět a většinou přibude i pár kilo navíc”. To vše je pravda, ostatně to snad ví každý, kdo se kdy zajímal o snížení hmotnosti.

Správná je i následující věta: ”Při hubnutí navíc často dochází nejen ke ztrátě tukové, ale i svalové hmoty. Naopak při opětovném nárůstu hmotnosti se nabírá jen tuk”. Tato skutečnost již není tak známá a je dobře, že se objevila v článku, který si jistě řada osob s nadváhou a obézních přečetla. Jen je nepřesná. Vždy při dietách ztrácíme jak tuk, tak i aktivní tělesnou hmotu. Vždy, když se zvýší hmotnost, zvyšuje se nejen množství tuku, ale i aktivní tělesné hmoty (jen podstatně méně). Dietou navozená změna kompozice těla znamená, že můžeme mít stejnou hmotnost jako před dietou, ale přitom máme více tuku a méně aktivní tělesné hmoty. A tato sarcopenická nadváha je pro zdraví stejně nebezpečná jako nadváha absolutní. Následně jsme informováni, že “radikální a drastické hubnutí je škodlivé, zdravé je hubnout pomalu”. Ani tomu se nedá nic vytknout.

Až dosud jen konstatuji, že to, co autorka napsala je víceméně správné. Jenže teď jsem čekal, že autorka doporučí lidem cvičení, které vede k nárůstu svalové hmoty a tím i ke zvýšení hodnoty bazálního metabolismu. Cvičení ve fitcentru. Posilování. Případně cvičení pod dohledem osobního trenéra nebo jiného odborníka v oblasti fitness. Ale ničeho takového jsem se nedočkal. Autorka radí: “Pokud máte za sebou už několik neúspěšných hubnoucích pokusů, obraťte se určitě na odborníka”. To vypadá jako správná věta. Jenže další text ji devalvuje. “Praktický lékař vám navíc může doporučit další vyšetření, která odhalí případné zdravotní problémy, např. poruchu štítné žlázy”. Takže odborník je lékař!? Již jsem několikrát napsal, že znalosti většiny lékařů v oblasti výživy jsou mizivé. Nikomu nedoporučuji obrátit se o radu při snaze zhubnout na lékaře. Zodpovědně!

A text pokračuje: “Se sestavením správného jídelníčku vám může poradit také nutriční terapeut”. Nesmysl! Snad tisíckrát jsem již na stránkách fitnet napsal, že nárůst hmotnosti je důsledek dlouhodobější pozitivní energetické bilance. Pozitivní energetickou bilanci můžeme navodit buď nadměrným příjmem energie (absolutní hyperfagií) nebo nedostatečným výdejem energie (relativní hyperfagií). V dnešní době převažuje jako příčina nadváhy a obezity jednoznačně relativní hyperfagie. Nutriční terapeut je nám v takovém případě prospěšný stejně, jako mrtvému zimník! Musíme zvýšit výdej energie. Musíme zvýšit množství svalové hmoty. Musíme cvičit. Musíme posilovat!

Mám takové podezdření, že autorka je placena za své články lékařskou komorou. Naznačuje to alespoň její další věta: „Někteří pacienti se obávají, že budou pro lékaře zdrojem posměchu, a tak se raději trápí sami, než by si nechali poradit, upozorňuje obezitolog.” Musím se ptát: proč obezitolog? Rada obezitologa je nezbytná u patologických příčin nadměrného nakupení tukové tkáně. Jak opakovaně nacházím v nejnovějších odborných knihách (viz literatura), poruchami funkce některé žlázy s vnitřní sekrecí trpí jen promile obézních. Příčina nadváhy a obezity je dnes jednoznačně na straně výdeje energie. Nemáme svaly a nedostatečně se pohybujeme.

Nemohu opomenout ani další “nedocenitelnou” radu autorky: “A pokud vás trápí ztráta motivace a máte pocit, že nikdy nedokážete zhubnout, zvažte návštěvu psychologa”. Domnívám se, že psychologové a psychiatři mají jiné starosti, než radit lidem s nadbytečným nakupením tukové tkáně. Kdyby se na ně obrátili všichni tlouštíci, tak by snad ani nic jiného dělat nemohli. Opět si dovolím dovodit, že 99% osob s nadváhou či obezitou žádnou užitečnou radu od psychologa nemůže získat. Oni potřebují zvýšit hodnotu bazálního výdeje energie. Potřebují více svalové hmoty a více pohybu. Ne sedět hodinu v čekárně před ordinací a pak půl hodiny v ordinaci.

V kolonce “Hubněte zdravě” uvedla autorka následující skvost: “Optimální strava k hubnutí nestačí a je nutné doplnit ji pohybem. Ideální je cvičit třikrát týdně, u někoho dokonce obden”. Tak jistě je správné, že zásah do stravy k hubnutí nestačí. Ale to doporučení “cvičit dokonce obden” mne skutečně rozesmálo (smích je zdravý, děkuji autorce). Ještě v roce 1900 se lidé denně pohybovali v průměru 10-12 hodin, přičemž značná část tohoto pohybu byla v “anabolickém režimu” (pumpování vody a nošení kýblů, řezání a sekání dřeva, nošení trámů, rytí záhonků, nošení pytlů s obilím atd.). Dnes mnozí lidé vstanou, udělají sto kroků po bytě, sjedou výtahem do přízemí, nastoupí do auta, zaparkují před úřadem, vyjedou výtahem do své kanceláře, odpoledne sjedou z kanceláře do přízemí, nasednou do auta, zaparkují před domem, vyjedou výtahem k bytu, sednou k televizi nebo počítači a večer jdou spát. A takovým lidem se doporučuje “cvičit dokonce obden”! Fakt dobrý! Naši prapředci se pohybovali během týdne 70-90 hodin,dnes většina populace omezila pohyb na 10-30 hodin za týden. Propad představuje v průměru 60 hodin za týden!  To fakt vyrovná “cvičení dokonce obden”. Chce to jen umět počítat.

Na závěr si pro mne nechala autorka třešničku na dortu. V téže kolonce “Hubněte zdravě” uvedla: “Ke spalování tuků dochází zhruba po 30 minutách cvičení, jako je zumba, aerobic, běh, spinning, kick-box nebo rychlá chůze...”. Za tuto hloupost by se snad už mělo střílet! Než někdo začne psát o problematice hubnutí, tak si předtím má aspoň laskavě přečíst nějaké základy fysiologie. Při Zumbě a dalších intenzivnějších aerobních aktivitách spaluje cvičící hlavně glykogen a glukosu (viz například Fox, 2011). Navíc při aerobním cvičení dochází ke zvýšenému využívání aminokyselin pro tvorbu energie. Největší procentuální množství tuku spalujeme v klidu. RQ zdravého mladého muže resp. ženy v klidu (za bazálních podmínek) je 0,76, to znamená, že většinu energie v klidu získává organismus metabolismem tuků (Zierler, 1999).  Když běžíme nebo intenzivně cvičíme, klesá prudce využívání tuků a zvyšuje se tvorba energie ze svalového glykogenu resp. z glukosy z krevní plasmy. Nejvíce tuku spalují tedy lidé s nejvyšším množstvím svalů. Protože pasivně dnes trávíme nejvíce času, každá ztráta svalů nás předurčuje k pozitivní energetické bilanci.

Nechci, aby to vypadalo, že mám na autorku článku nějakou “pifku”. Jen mi vadí, jak ledabyle píše. Já než začnu psát text rozšiřujícího kurzu, přečtu desítky až stovky odborných knih. Porovnávám jednotlivé koncepty, hledám který z nich je opřen o kvalitnější výzkumy, snažím se vytvořit srozumitelnou a logickou strukturu tak, aby student dokázal přečtené pochopit a aplikovat v praxi. Během studia jsem získal kvalitní základy anatomie, fysiologie a biochemie. Přečetl jsem desítky knih o metabolismu. Ani v jedné z nich jsem nenašel například údaj, že “ke spalování tuků dochází zhruba po 30 minutách cvičení”. To je naprostá blbost! Neustále šířená nevzdělanými novináři.

Autorka komentovaných článků v Lidovkách si někde půlhodinky popovídá s nějakých uznávaným expertem, pak z poznámek vytvoří článek. Několik stovek slov (komentovaný článek má 364 slov). A má vyděláno. Jenže šíří hlouposti, nesmysly a nejasnosti! Jsme zemí s nejvyšším výskytem některých nemocí na světě. Máme ohromné množství osob s nadváhou, obézních, diabetiků, invalidů atd. Je nezodpovědné v takové situaci předkládat veřejnosti nesprávné informace. Informace, které ve svém důsledku mohou zabíjet!

Na koho se obrátit při snaze o snížení tělesné hmotnosti? Rozhodně nehledejte rady u lékařů, obezitologů (až na vzácné výjimky), dietologů nebo psychologů. Nejkvalitnější rady vám poskytnou odborníci v oblasti fitness - instruktoři fitness, osobní trenéři, poradci životního stylu, fitness konzultanti!


LITERATURA:

  1. CONTRADA, RJ, BAUM, A. (2011): The Handbook of Stress Science: Biology, Psychology, and Health. New York, Springer Publishing Company.
  2. FARREL, PA, Joyner, MJ, Caiozzo, VJ, et al. (2012): ACSM’s Advanced Exercise Physiology.  2nd Edition. Philadelphia, American College of Sports Medicine.
  3. FOX, SI. (2011): Human Physiology. Twelfth Edition. McGraw-Hill.
  4. HAMPLOVÁ, L. (2012): Nespěchejte, účinné je hubnout pomalu. In.: Lidovky.cz, 28. ledna.
  5. KATCH, VL, McARDLE, WD, KATCH, FI. (2011): Essentials of Exercise Physiology. London, Lippincott Williams & Wilkins, a Volters Kluwer business.
  6. KOLOUCH, V. (1999): Vliv posilování na vybrané komponenty zdravotně orientované zdatnosti. Praha, Universita Karlova. Disertační práce.
  7. KRAEMER, WJ, FLECK, SJ, DESCHENES, MR. (2012): Exercise Physiology. Integrating Theory and Application. Baltimore, Lippincott Williams & Wilkins, a Wolters Kluwer Business.
  8. McGUIRE, M, BEERMAN, KA. (2011): Nutritional Sciences. From Fundamentals to Food. Belmont, Wadsworth, Cengage Learning.
  9. SUMMERFIELD, LM. (2012): Nutrition, Exercise and Behavior. An Integrated Approach to Weight Management. Second Edition. Belmont, Wadsworth, Cengage Learning.
  10. THOMPSON, J, MANORE, M. (2012): Nutrition. An Applied Approach. Third Edition. Sydney, Benjamin Cunnings.
  11. WARDLAW, GM, SMITH, AM. (2012): Contemporary Nutrition. A Functional Approach. New York, McGraw-Hill Companies, Inc.
  12. ZIELRER, K. (1999): Whole body glucose metabolism. In.: American Physiological Society, Endocrinology and Metabolism. Vol. 276 no. 3.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2012 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat

Ženy nemusí mít tlusté břicho

Byly časy, kdy žili v běžné vesnici jen dva tlustí lidé - pan učitelský a pan farář. Byli to jediní lidé, kteří se uživili duševní prací. Pro získání prostředků k zajištění živobytí nemuseli používat své svalstvo.…

Více informací

Televize a zdraví

Výsledky jednoho rozsáhlého amerického výzkumu prokázaly, že náhodně vybraná skupina populace sledovala v průměru televizi 3,6 hodin denně. Mezi jednotlivci byly ovšem ohromné rozdíly. Někteří televizi nesledovali vůbec, jiní…

Více informací

Návštěva fitcentra

  Na stránkách fitnet přesvědčuji vytrvale čtenáře o prospěšnosti cvičení - a cvičení ve fitcentrech obzvláště. Na většinu z nich pak možná působím jako vzor, který nevynechá cvičení ani jediný den v týdnu.…

Více informací