• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Je uklízení dostatečný prostředek kontroly hmotnosti?

V Internetové verzi novin "IDnes" v sobotu 15. července 2006 jsem si se zájmem přečetl krátký článek s názvem „Uklízení pomáhá odbourávat kilogramy“. Zaujala mne hned první věta. „Nebaví vás posilovna?“  Jasně z ní vyzařuje odmítavý postoj autora k posilování, tedy trend, který je pro větší část současných pracovníků medií charakteristický. A který lidem této země nesmírně škodí. Jsme totiž pátým nejtlustším národem na světě. Představujeme národ, jehož budoucnost je vážně ohrožena. Měli bychom dělat vše pro to, abychom blížící se pohromě zabránili. A ne vydávat články, které snižují význam jednoho z nejúčinnějších prostředků možné záchrany.

Posilovna je cvičební prostor, vybavený přístroji, na nichž lze měnit velikost odporu a tím i modifikovat náročnost cvičení. Zvyšovat ji nebo snižovat v návaznosti na možnosti konkrétního jedince nebo zamýšlený efekt cvičení. Je nezbytnou součástí každého kvalitního fitcentra. A kvalitní fitcentrum je nezbytnou součástí každého moderního sídliště, města, městečka i vesnice. Je to moderní typ společenského centra. Místo setkávání moderních lidí. 

Jedno takové fitcentrum pravidelně navštěvuji. V těchto horkých letních dnech je téměř celé dopoledne prázdné. Vítám to, na rozdíl od majitele fitcentra. Krásně, v klidu a pohodě si zacvičím přesně onen program, který jsem si předem určil. Nikdo mi necvičí na přístroji, na který se chci přesunout po dokončení poslední série předchozího cviku. 

Žiji na sídlišti. A když se dívám na své spoluobčany, zdá se mi, že uklízení asi na odbourávání kilogramů nestačí. Když některé z nich navštívím, mají uklízeno. Ale jejich těla „uklizena“ nejsou. Jsou většinou obézní a navíc ochablí, nepevní. Přestože je občas do fitcentra lákám, nejsem úspěšný. Dívají se na mne, jako kdybych jim nabízel nějakou divnou sprosťárnu.

Autor v textu pokračuje slovy: „američtí vědci přišli se zajímavým zjištěním“. Tu větu doslova miluji. Sám ji také používám. Ale vždy poté, co jsem si přečetl odborný článek v uznávaném časopise. V takovém, v němž může být text uveřejněn až poté, co jej posoudili jiní odborníci, poté, co splňuje přísná kriteria struktury a navíc je zaštítěn nějakou uznávanou universitou s dobrou pověstí. Takové články jsou většinou střízlivé a naznačují, že závěry, které presentují, musí být ověřeny dalšími, přesněji zaměřenými výzkumy. Takové články najdete nejčastěji na amerických internetových stránkách. Vydávají je američtí vědci.

Jsou i jiné zdroje. A těch je více. I zde kralují Američané.  Hned po prvních několika odstavcích textu či větách je vám nabízen ten či onen zázračný paták, který za vás – bez potu a námahy – vyřeší veškeré problémy, od zácpy až po rakovinu. I tyto zdroje se odvolávají na „americké vědce“ a nějakou věhlasnou universitu. Takové zdroje vynechávám a chovám k nim značný odpor. Jsou to zdroje lidských pijavic nejhoršího zrna. I ony mají často v názvu slova typu Harvard (nepřipomíná vám to nějakého domácího podvodníka, který snad už není na Bahamách, ale v americkém vězení“?)

„Lidé by se měli vrátit ke starým způsobům péče o domácnost a brát to spíše jako dárek než trest,“ odvolává se autor článku na slova nějakého profesora Harveye Simona z „Harvard Medical School“. „Vše, co člověka donutí k pohybu – od zahradničení po sex, je dobré pro zdraví“, pokračuje profesor. S tím se dá jen souhlasit. Jenže je to současně nesmysl.

Jsme dnes schopni se „vrátit ke starým způsobům péče o domácnost?“. Vzpomínám si na moji mámu, když přišel čas velkého prádla (a přicházel v pětičlenné rodině dost často). Vynosit koše špinavého prádla na půdu, kde byla domovní prádelna. Nanosit tamtéž dřevo a uhlí. Zatopit, ohřát vodu, vyvařit prádlo, v rukách na valše je pak drhnout , následně ve studené vodě máchat povlečení a další velké a těžké kusy prádla, ždímat v rukách, dát vyždímané kusy do košů, vynést na velký domovní balkon, na něm natáhnout šňůry, pověsit prádlo, po usušení je posbírat, odnést v koších do bytu, zde pokropit a žehlit. Nakonec uložit čistotou vonící prádlo do uklízených skříní.

Je pravdou, že moje máma byla štíhlá. Současně ale tvrdím, že tu z dnešního pohledu naprosto strašnou až neuvěřitelnou dřinu neabsolvovala proto, aby byla štíhlá. A kdyby měla jinou možnost (dát prádlo do automatické pračky) stoprocentně by to udělala. Když jsme se, já a můj bratr, přeměnili z dětí v halamy, rozhodl táta, že budeme do sklepa pro uhlí chodit my (aby náš přešly roupy, jak říkal). Větší polovinu roku musel jeden z nás dvakrát až třikrát denně do sklepa (4 patra v domě bez výtahu) a vynést 4–6 kýblů uhlí, navíc jsme museli denně vynášet popel, nanosit dřevo na zatápění atd. Dnes jsem tátovi za to rozhodnutí vděčný, protože to byl skvělý trénink. Tehdy jsem to viděl jinak. Raději bych seděl u televize (na rozdíl od dnešních dětí jsem měl štěstí, tehdy byl tento žrout času na finanční poměry rodiny příliš drahý).

V těchto dnech jsem četl zajímavou disertační práci (Asano, 2005). Její autor prokázal, že při kontrole hmotnosti je výhodnější anaerobní zátěž, protože podstatně zvyšuje EPOC (excess post exercise oxygen consumption). Česky řečeno, navozuje výdej energie, který přetrvává ještě dlouho po ukončení cvičení. V závěru práce tvrdí autor, že dlouhá desetiletí vládnoucí názor o vhodnosti aerobní aktivity při kontrole hmotnosti je chybný a přispěl svým způsobem k současnému enormnímu vzestupu obezity ve Spojených státech. Z pohledu účinné kontroly hmotnosti je výhodnější intenzivní přerušované cvičení  (high intensity interval exercise - HIIE). Česky řečeno - posilování.

Většina domácích prací dneška spadá do kategorie s nízkou náročností. Nepumpujeme vodu, nemusíme řezat dřevo, nemusíme v rukách ždímat těžké kusy mokrého povlečení. Prostě provádíme jen lehkou práci. Ta je ve své podstatě aerobní. Stačíme při ní bez obtíží a zadýchání krýt energetické požadavky zatěžovaných svalů. Dýcháním dostaneme do těla dost kyslíku. Proto tělo využívá na krytí svých potřeb aerobní procesy uvolňování energie. Tyto lehké aktivity nejsou schopny navodit v těle anabolické procesy. Proto nestimulují růst svalů, a dokonce ani nezajišťují dostatečné požadavky na to, aby tělo udržovalo to množství svalů, které právě má. Nedokáží zabránit vzniku sarcopenie, osteoporosy, metabolických poruch a obezity. Dnešní převažující pohybová zátěž, do níž spadá i ono „uklízení“ není dostatečně náročná. Nevyžaduje zapojení rychlých neuromotorických jednotek. Proto musí být doplněna cvičením, které tyto podněty dokáže vyvolat. A tímto cvičením je posilování.

Považuji komentovaný článek a články jemu podobné za nezodpovědné, nevhodné až nebezpečné. Ukolébávají běžného občana v dojmu, že toho za den dělá dost, či spíše až moc. Není to pravda. Zátěž je u většiny nízká, nevyvolává potřebu udržet stávající množství svalstva. Navozuje jeho ztráty. Nedostatek svalů představuje v dnešní době nesmírné nebezpečí pro zdraví a život.

Svaly se nedají koupit. Každý si je musí udělat sám. A většina současné populace neví, jak. Proto snadno uvěří nesmyslům o tom, jak uklízení udrží zdatnost a štíhlost. Podívejte se, kolik je lidí s nadváhou a obézních! Kdyby uklízení pro optimalizaci pohybového režimu stačilo, nebyla by v této zemi snad jediná tlustá žena (české ženy jsou čistotné a pracovité, ve většině bytů se "dá jíst ze země"). To považuji za dostatečný důkaz nesmyslnosti tvrzení onoho „profesora z Harvardu“.

Můžete tento můj názor označit za „kecy“, jak to nedávno udělala jedna čtenářka. A spokojeně věřit, že když nechodíte do posilovny, nic moc se neděje. Že uklízení zlepší vaši kondici, vylepší zdraví a povede ke zhubnutí. Je to vaše věc. Je to váš život. Jen při pohledu na své spoluobčany smutně konstatuji, že tvrzení o zázračném působení uklízení je blbost!

Souhlasím s tím, že máme co nejvíce chodit, umývat nádobí, vytírat podlahy, nosit nákupy. Případně mít sex. "Proti tomu žádná", jak se hovorově říká. Ale je to málo. Cvičení ve fitcentru je dnes naprosto nezbytné, nenahraditelné. Pro každého, kdo chce zlepšit svoji kondici a udělat něco pro své zdraví a postavu.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

1. Asano, S. (2009) Excess post exercise oxygen consumption and interval training. Thesis submitted to The Graduate College of Marshall University, Huntington, West Virginia.
2. Uklízení pomáhá odbourávat kilogramy. In.: IDnes, 15.7.2009. http://ona.idnes.cz/uklizeni-pomaha-odbouravat-kilogramy-d88-/ona_telo.asp?c=A060419_123850_ona_telo_eck

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2009 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat