Jak sami sebe vnímáte?

Na co myslíte, když se doma díváte do zrcadla? Když spatříte při procházce městem ve skle výkladní skříně obrys své postavy, co vám jako první probleskne hlavou? Pocítíte oprávněnou spokojenost až hrdost, nebo si spíše otráveně řeknete: „Jsem moc malý(á), moc hubený(á), moc tlustý(á), nesouměrný(á) ? Napadne vás ihned, že byste měli být štíhlejší nebo svalnatější a že už s tím tělem vážně musíte něco začít dělat?

Jen málokdo je se svým vzhledem plně spokojený. Každý přitom zná zhruba svoje slabiny a čas od času vyhlašuje smělé plány, jak je odstraní. Nespokojenost s tvarem těla je základní motivující podnět ke změně, ona rozhodující síla, která nás zvedne z pohodlného křesla a dotlačí do místního fitcentra, na hřiště nebo do tělocvičny. Z tohoto pohledu je oprávněná nespokojenost s vlastní postavou pozitivním faktorem, uvolňujícím energii k činům. Nespokojenost má smysl pouze tehdy, když navozuje přiměřené korektivní chování!

Jenže je zde past. Někdo má dost co napravovat, ale přesto je se svým nedokonalým vzhledem v podstatě spokojený. Plně se pak věnuje všem ostatním důležitým aspektům svého života, jako jsou vzdělávání, zaměstnání nebo rodina. Jiní lidé jsou vzhledem sice naprosto „v normě“ nebo dokonce patří k těm „povedenějším“, přesto se trápí svými subjektivně vnímanými nedostatky tak intenzivně, že to podstatně narušuje jejich život a duševní rovnováhu. Sami sebe tak okrádají o oprávněnou radost ze života. Většinou naprosto zbytečně! Vždyť je známo, že „Nikdo není dokonalý!“

Jak poznat vztah k vlastnímu tělu? Možná vám v tomto směru pomůže následující test:

 
 
OTÁZKA
 
ANO
 
NE

Odmítli jste někdy pozvání přátel jít si zasportovat nebo zaplavat, jen proto, že jste nechtěli, aby vás viděli v plavkách nebo sportovním oblečení?

 
 

Způsobí u vás konzumace i malého množství stravy pocit viny nebo intenzivní přesvědčení, že určitě ztloustnete?

 
 

Trápíte se – nebo jste doslova posedlí – myšlenkou, že je vaše tělo nedostatečně štíhlé, příliš hřmotné nebo celkově nepěkné?

 
 

Znervózňuje vás, že nejste dostatečně silní nebo svalnatí?

 
 

Neoblékáte si nějaké šaty jen proto, že se v nich cítíte příliš tlustí?

 
 

Míváte špatnou náladu z toho, že se vám nelíbí vaše vlastní tělo?

 
 

Zažili jste někdy nepříjemný intenzivní pocit, že se vám vaše tělo naprosto nelíbí?

 
 

Chcete něco na svém těle změnit?

 
 

Porovnáváte se někdy s ostatními a máte přitom depresivní pocit, že v tomto srovnání jste to vždy vy, kdo  „tahá za kratší slánku“?

 
 

 

V klidu si projděte jednotlivé otázky a upřímně na ně odpovězte. Pokud jste odpověděli na více jak tři otázky „ano“, pak máte negativní vztah k vlastnímu tělu. To samo o sobě neznamená nic špatného. Může vám to dodat sílu a energii k zahájení potřebných kroků k nápravě. Na druhé straně však intenzivně vnímaná nespokojenost může mít časem silně negativní dopad na vaše duševní zdraví, případně může vést k rozvoji některé z forem dysmorfofobie (mentální anorexie, mentální bulimie, svalové dysmorfie).

 

Jak se smířit s vlastním tělem?

  • Pokaždé, když se prohlížíte v zrcadle, najděte na svém těle alespoň jeden dobrý rys, který vyváží jeden jeho vnímaný nedostatek, opakujte si pravidelně, v čem jste dobří
  • Zamyslete se nad tím, který kulturní vliv – modelky, baletky, časopisy, televize, tlak přátel atd. – vám znemožňuje pocítit spokojenost se svým tělem a vědomě jej eliminujte.
  • Rozeznejte to, co je možné změnit  od toho, co je nezměnitelné. Co je dáno geneticky a za co může zvolený způsob života. Změňte, co změnit můžete, a smiřte se s tím, co změnit nelze.
  • Akceptujte skutečnost, že se lidské tělo vyvíjí a mění. Zralá žena se nemá srovnávat v pubertální dívkou. Krása má více podob, život má více hodnot.
  • Posuzujte lidi spíše podle toho, jací skutečně jsou a jak se k vám chovají, než podle toho, jak vypadají. Uvědomte si, že podobně se chová většina lidí. Každý vás neposuzuje podle tvaru těla!
  • Zbavte se závislosti na vážení. Váha neukazuje, jak vypadáte, ale kolik vážíte. Důležité je složení těla, ne jeho hmotnost. Mnozí hubení lidé jsou tlustí (latentní obezita, syndrom obezity při normální hmotnosti), mnozí silní lidé jsou statní, nikoli tlustí.
  • Neznevažujte sami sebe, nepoužívejte ani v žertu termíny „jsem tlusťoch“, „mám velký zadek“, „vypadám jako velryba“, „tuk se na mně třepe“, „vypadám děsně“  atd.
  • Dívejte se kriticky na obrázky v časopisech. Modelky, aerobní hvězdy i kulturisté vypadají ve skutečnosti daleko prozaičtěji než na podiu nebo na fotografiích. Image se dnes vytváří uměle!
  • Pochvalte se za to, v čem jste dobří, v čem dokonce vynikáte nad ostatními. Nezploštěte pohled na sebe pouze na aktuální vzhled.
  • Uvědomte si, že zlepšení je možné, ale musí vycházet z dlouhodobé změny způsobu života, je lepší zůstat nedokonalý, ale stejný než létat mezi extrémy (být pár měsíců hubený a pár měsíců tlustý). Fluktuace hmotnosti ohrožuje zdraví více než obezita.
  • Cvičení představuje klíč ke změně vzhledu, strava hraje vždy až druhé housle. Vědci prokázali, že lidé, kteří cvičí, jsou zdravější než lidé pohybově pasivním a to při jakékoli struktuře stravy.
  • Cvičení zlepšuje nejen postavu, ale také zdraví, náladu, pracovní a sexuální výkonnost. Cvičení nás má pozitivně měnit ve všech těchto dimenzích. Trochu silnější člověk s dobrou povahou je oblíbenější, než podrážděný neurotik s dokonalým tělem.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

  1. ABRAHAM, SF. (2003): Dieting, body weight, body image and self-esteem in young women: doctors’ dilemmas. In.: Young Women‘s Health, Vol. 178, June 16, str. 607-611.
  2. American Psychiatric Association (2000): Practice Guideline for the Treatment of Patients With Eating Disorders. Second Edition.
  3. JOHNSTON, JE. (1994): Appearance Obsession. Learning to Love the Way You Look. Deerfield Beach, Health Communications, Inc.
  4. MAYNARD, C. (1998): Body Image. In.: Current Health 2, September.
  5. RUSSELL, M, CARR, PL. (2003): How to Address Eating Disorders. In. Women’s Health in Primary care, Vol. 6 No.2, Februar, str. 76-81.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2007 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

 

Mohlo by vás zajímat


Tělochlubiči

Tvar těla živých organismů je odrazem jejich interakce s vnějším prostředím. Tělo je uzpůsobeno tak, aby maximálně usnadňovalo získávání potravy a současně zajišťovalo maximální možnou ochranu před konkrétními...
více...
Tělochlubiči