Pěšinka

Když se chce student VUT v Brně dostat z kolejí Pod Palackého vrchem k budově elektro-fakulty, může jít spořádaně širokým a úpravným chodníkem. Jenže to je dost velká zacházka, trvá to moc dlouho. Může jít zkratkou podél pole, které se prostírá mezí objekty kolejí a fakulty. Cesta je hrbolatější, blátivější, ale dá se po ní jít i v dešti a nepohodě. Je rychlejší a přímočařejší. Ale i ona se vine značným obloukem kolem pole. Během roku je pole buď plné bláta, nebo na něm roste obilí a tak nezbývá, než jej obcházet. V zimě, když udeří mrazy a napadá sníh, se na poli brzy objeví vyšlapaná cestička, kterou si studenti krátí vzdálenost z kolejí do poslucháren. Tato cesta je téměř přímá, je tedy i nejkratší.

Pěšinka se na poli objeví každý rok. Snad je v lidech doslova geneticky zakódována trvalá tendence neustále šetřit vlastními silami, a to i v situaci, kdy je takové chování nesmyslné a doslova kontraproduktivní. Snad každý ví, že tělesná zdatnost mladých lidí a současné populace vůbec je nesmírně nízká, že přibývá obézních dětí a adolescentů a že neuvěřitelným tempem vzrůstá výskyt diabetu a dalších chronických nemocí. Hlavního viníka tohoto stavu není nutné nijak složitě hledat. Je dobře znám. Je jím nedostatek pohybové aktivity.

Naši předkové žili v naprosto jiném světě. Pohybová aktivita představovala nedílnou součást všech každodenních činností a tvořila základ všech nezbytných úkonů. Práce a pohybu bylo tolik, že bylo logické naplno využít každé možnosti pohybu se vyhnout, nějak si jej zjednodušit a usnadnit, od pohybu si co nejvíce odpočinout. Zaujmout polohu v sedu nebo lehu a dát chronicky přetěžovaným svalům vzácnou příležitost obnovit zdroje energie a opravit poškozené struktury.

Naši dědové nepracovali s počítači, neseděli za volanty automobilů, netelefonovali si mobilními nebo pevnými telefony. Když chtěl soused něco říci sousedovi ve vedlejší vesnici, musel tam prostě zajít. Mnohdy přitom ušel i desítky kilometrů. Po celodenní těžké práci, při níž byl neustále v pohybu. Pokud si takový chodec zkracoval cestu, mělo to logiku. Ušetřil pár kroků, vydal méně energie a méně unavil své již tak přetížené svalstvo. 

Lidé celou svoji historii šetřili energií. Měli k tomu prokazatelně pádné důvody. Zkracovali si cestu, vynalézali nástroje a přístroje, jejichž pomocí byli schopní snížit pracnost konkrétních každodenních činností. Dosáhli v tomto směru téměř dokonalosti. Náš dnešní svět se díky objevům a vynálezům z minulého století od světa předků neuvěřitelně liší. Všechna práce je mechanizována, automatizována a optimalizována, většinou jen sedíme a mačkáme knoflíčky. Po práci nás domů odvezou automobily, vlaky, autobusy nebo tramvaje, doma na nás čeká útulné křeslo, dobré jídlo, barevná televize, video, stovky satelitních programů, počítačové hry atd.

Když chceme něco říci příbuznému, který žije několik hodin chůze od našeho bytu, sáhneme do kapsy, vytáhneme mobil, zmáčkneme jedno tlačítko (jeho číslo máme přece naprogramováno) a už se vyřizuje a zařizuje, dojednává a domlouvá. Sedíme přitom v křesle, za volantem vozu (to se sice nesmí, ale dělá se to) nebo přímo v útulné hospůdce.

Naši dědové neustále hledali postupy, jak si usnadnit život, jak se zbavit všudypřítomné dřiny a ukrást trošku toho vzácného a vytouženého odpočinku. Třeba tím, že si zkrátili cestu polní pěšinkou. Náš život naproti tomu připomíná sádru, která nás nemilosrdně udržuje v konstantní pohybové pasivitě. Dnes není problém v tom, že bychom byli příliš sedření tělesnou prací. Dnes je problém v tom, že naše svaly nezasáhla za den ani desetina těch stimulů, kterým se při sebevětší snaze nemohli vyhnout naši dědové. A dnes již stoprocentně víme, že tyto dříve až nadbytečné stimuly jsou v optimálním množství doslova životodárné. Že jsou lékem. Brání vzniku obezity, diabetu, jsou prevencí vzniku nemocí srdce a dalších, dnes tak hojně se vyskytujících “chronických neinfekčních chorob”.

Cestička, vyšlapaná v zasněženém poli umožní studentům Vysokého učení technického zkrátit si cestu mezi kolejemi a učebnami. Mezi místem, kde sedí a sledují přednášky a místem, kde sedí a studují, sedí a dívají se na televizi, sedí a pracují na počítači, sedí a konzumují stravu. Je to cesta, musím říci, velmi krátká. Trvá pět až deset minut, podle toho, jak se loudáte nebo jak spěcháte. Je to kraťoučká aktivní spojnice mezi pasivitou a pasivitou. Je to vzácná příležitost použit dynamicky své svaly, zvýšit frekvenci dechu, vyčerpat trochu energie a jejich nadměrných, často až příliš viditelných, zásob uložených pod kůží, nejčastěji v oblasti pasu.

Studenti by měli s nesmírnou rozkoší vychutnávat ony krátké, vzácné chvilky svalové aktivity, které jim nabízí přesun z jednoho místa na druhé. Měli by si záměrně vyšlapávat cestičky, které ji prodlužují, cestičky, které se klikatí, zatáčí a meandrují, které vzdalují cíl cesty o desítky a stovky kroků, cestičky, které maximálně prodlouží vzácné okamžiky zvýšené potřeby energie a okysličení každé buňky těla.

Přestože se život kolem nás zásadně změnil, nezměnily se naše zvyky. Stále, po vzoru našich dědů, šetříme energii, i když nám její zásobárny neesteticky nadouvají oblast pasu. Snažíme se šetřit svoje svaly, přestože nemají ani tu nejzákladnější hladinu nezbytné stimulace, která by zabránila jejich ubývání (atrofii). Jsme v tomto snažení neobyčejně úspěšní. Na každém sídlišti uvidíte vyšlapané cestičky - zkratky k obchodu, k zastávce městské dopravy nebo ke školce a ke škole. Těmito zkratkami chodí obtloustlé děti, jejich obtloustlé matky a otcové.

Všichni úspěšně šetříme energii. Šetříme své svalstvo. Proto všichni úspěšně tloustneme, ztrácíme svaly, řídnou nám kosti, pozbýváme schopnost využívat cukry, ucpávají se nám cévy. Proto předčasně umíráme.


UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2008 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat


Jaký je náš deficit pohybu proti předkům?

Stále více výsledků vědeckých výzkumů jednoznačně ukazuje, že “prodloužené úseky pohybové pasivity ve formě sezení, jsou nejen všeobecně rozšířené, ale hlavně jsou velmi nezdravé” (Reynolds, 2012). Například...
více...
Jaký je náš deficit pohybu proti předkům?

Cvičení a nemoci

Když jsme mladí, rádi se pohybujeme. Hrajeme s chutí a vervou různé hry, například vybíjenou, fotbal nebo hokej. Pokud necháte děti bez dohledu, v kolektivu jiných dětí a ve vhodném prostředí, umožňujícím pohybovou...
více...
Cvičení a nemoci

Tělesná zdatnost a mozková příhoda

Mozková příhoda představuje třetí nejčastější příčinu smrti ve většině průmyslově vyspělých zemí. Když atak nemoci neskončí smrtí, většinou velmi negativně ovlivní kvalitu života postižených. Mnozí jsou vinou...
více...
Tělesná zdatnost a mozková příhoda