Kolik pohybu denně potřebují děti?

V odborné literatuře se můžeme setkat s různými názory na množství pohybu, zajišťujícího přiměřenou hladinu zdatnosti, výkonnosti a zdraví. Pohybová aktivita má na zdatnost a zdraví živých organismů jednoznačně pozitivní dopad. V posledních desetiletích přitom dochází k nebezpečnému propadu habituální tělesné zátěže u všech skupin populace. Ubývá dříve nezbytných denních činností, vyžadujících zapojení svalstva, naopak přibývá nových, příjemných forem pasivního trávení volného času. Tento trend je nezastavitelný. Má na zdraví a zdatnost populace jako celku i jeho jednotlivých složek devastující dopad. Bránit se můžeme jen zvýšením množství záměrné fyzické aktivity. Musíme více a efektivněji cvičit.

Jak často a jak dlouho ale máme cvičit? V tomto ohledu se odborníci stále nedokáží shodnout. Nejrozšířenější je doporučení, které v roce 1996 publikoval americký Surgeon General (viz literatura). Podle něj půl hodiny pohybové aktivity na úrovni rychlejší chůze většinu dní v týdnu významně zvyšuje zdatnost a výkonnost člověka. Více cvičení vede k dalším pozitivním dopadům na zdraví a výkonnost. Za nejvýznamnější však považuje Surgeon General onen rozdíl mezi pohybovou pasivitou a základní úrovní pohybové aktivity (viz graf).

Jiné organizace projevily s uvedeným názorem zásadní nesouhlas a za nezbytnou považují nejméně jednu hodinu pohybu denně. Zdá se, že z hlediska fysiologického mají pravdu. Více pohybu opravdu více prospívá, což potvrzuje i materiál, který vydal Surgeon General (Physical Activity and Health). Jenže je tu i druhý pohled. Čím déle cvičíme, tím vyšší je riziko, že se cvičení do našeho denního režimu nevejde a jednoho dne prostě cvičit přestaneme. Odborněji vyjádřeno, s délkou cvičení se snižuje adherence se cvičením. Protože je působení fyzické stimulace kumulativní, je ze zdravotního hlediska výhodnější cvičit raději méně, ale dlouhodobě a pravidelně.

Řada vědců považuje za nejohroženější segment společnosti děti a mládež. Tyto skupiny jsou snadno ovlivnitelné reklamou, mají silnou tendenci získat žádoucí věci rychle a bez předchozích investicí. Psychologové označují příslušníky mladé generace termínem „instant gratification generation“, tedy „generace okamžitého uspokojování“. Děti mají vrozenu tendenci „přibližovat se k věcem příjemným a odtahovat se od věcí nepříjemných“. Stále se zvyšující část mládeže zařadila pohyb do kolonky „věc nepříjemná“. Výsledkem je enormní vzestup obezity u mladé generace.

„Děti potřebují nejméně 90 minut cvičení denně, aby zabránily rozvoji nemocí srdce a cév ve středním a vyšším věku“. To jsou závěry výzkumu, publikovaného ve známém odborném periodiku „the Lancet“  v červnu 2006. Vědci došli ke svým závěrům na základě měření aktivity dětí v Dánsku, Estonsku a Portugalsku. Celkově sledovali 1.700 dětí ve věku devět až patnáct let. Hladinu rizika pro vznik infarktu myokardu vypočítali vědci ze skóre, které získali z hodnot krevního tlaku, hladiny cholesterolu, markerů insulinové resistence  a tloušťky kožních řas.

Když vědci porovnali množství zaznamenané pohybové aktivity se skórem rizika infarktu, zjistili jednoznačně, že čím aktivnější dané dítě bylo, tím nižší bylo i skóre rizika infarktu. Zároveň se prokázala nepřímá úměra mezi množstvím pohybu a pasivními formami trávení volného času. Čím méně děti cvičily, tím více času trávily u televize, videa a počítačových her. Zajímavý je i výstup z výzkumu, podle nějž pohybově nejpasivnější děti měly i nejhorší přístup ke stravě. Konzumovaly nejvíce nasycených tuků, slazených nápojů a jednoduchých cukrů.

Dosavadní doporučení množství tělesné zátěže pro dnešní děti jsou tedy nedostatečná. Pokud se množství cvičení dětí a dospívajících nezvýší, hrozí za pár desetiletí epidemie až pandemie závažných nemocí. To přinese nejen spoustu osobních tragédií, ale i enormní tlak na finanční zdroje společnosti. Ty budou muset být vynaloženy na léčení nemocí, kterým se dalo předejít vhodnou strukturou cvičení.

Pokud chceme, aby se děti cítily při cvičení dobře, aby je cvičení bavilo, aby se jim cvičení líbilo a nejen se mu nevyhýbaly, ale aktivně je samy vyhledávaly, musíme se aktivně postarat o to, aby měly v optimálním stavu pohybový systém. Dostatečně silné svaly, šlachy, vazy a kosti. Je nutné si uvědomit, že každé vysazení z pravidelné pohybové aktivity navazuje procesy ztrát svalů a oslabování ostatních složek hybného systému. Pro děti je prospěšné jen ono spektrum fyzické zátěže, které organismus nebo jeho jednotlivé složky již zatěžuje, ale ještě nepřetěžuje. Nižší zátěž je neúčinná, nevede ke zvyšování zdatnosti, nadměrná zátěž škodí, vede ke zranění, nepříjemným a bolestivým zážitkům. Optimální strukturu zátěže jsme dnes schopni nejlépe nastavit ve fitcentru.

Hodiny tělesné výchovy na našich školách jsou pro zajištění optimální úrovně zdatnosti a výkonnosti mladé generace nedostačující. Dvě hodiny řízené aktivity týdně je málo. Je povinností rodičů vytvořit v rodině takovou atmosféru, v níž bude cvičení vnímáno jako nedílná, samozřejmá součást každodenního života. Mnohdy rodiče vyhodí spousty peněz za zboží, které jejich dětem spíše škodí než prospívá. Jen málokdo dnes zaplatí svému dospívajícímu potomkovi permanentku do fitcentra nebo služby kvalitního osobního trenéra. Přitom právě tato investice se zdá být z hlediska vytvoření podmínek pro dlouhý a zdravý život v současném světě nejvýznamněji.

 

LITERATURA:

  1. BOUCHALOVÁ, M. (1987): Vývoj během dětství a jeho ovlivnění. Praha, Avicenum.
  2. DOVALIL, J. (1986): Pohybové schopnosti a jejich rozvoj ve sportovním tréninku. Praha, VMO ÚV ČSTV.
  3. DOVALIL, J. (1988): Věkové zvláštnosti dětí a mládeže a sportovní trénink. Praha, Universita Karlova.
  4. HAVERIN, J. (1983): Strength before sports on the junior high level. In.: ScholasticCoach, 6, 106-107
  5. HAVLÍČEK, I. et al. (1973): Sportovní příprava mládeže. Praha, Sportpropag.
  6. CHOUTKOVÁ, B., KUČERA, M. (1970): Mládež a sport. Praha, Olympia.
  7. KOLOUCH, V. (1991): Vhodnost posilování pro děti a mládež. In.:V.Brněnské dny autekologických aktivit pro harmonizaci člověka. Sborník referátů pracovně metodické konference. MOSEČ, Brno.
  8. MIRKIN, G. (2006): How much should children exercise? In: DrMirkin.com
  9. RILEY, DB. (1983):  Strength training as part of the educational curriculum. In: Scholastic Coach. 
  10. U.S. Department of Health and Human Services (1996): Physical Activity and Health: A Report of the Surgeon General. Atlanta, GA.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2009 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat


Jak pracuje lidské tělo

Originál knihy: Susan L. ENGEL-ARIELI, MD.: How Your Body Works. Emeryville, Ziff-Davis Press.1994. Překlad Dr.Vladimír Kolouch Český titul: Jak  pracuje lidské tělo. Brno, UNIS publishing, 1995. OBSAH ÚVOD Kapitola...
více...
Jak pracuje lidské tělo

Organizace kurzu

Do kurzu je možné se přihlásit od 1. prosince 2011. Zájem o kurz nám můžete sdělit na některý z našich kontaktů.  Učební text pro tento kurz zpracoval osvědčený tým autorů Lenka Kolouchová, Hana Roberts...
více...
Organizace kurzu

Míváte špatnou náladu? Cvičte!

Někdy se prostě nedaří. Den blbec nás provází od jednoho problému ke druhému a zdá se, že není na co se těšit. Rozchody, hádky, spory na pracovišti, potiže na úřadech - komplikace neberou konce. Pokud takový stav...
více...
Míváte špatnou náladu? Cvičte!