Co s námi dělá nedostatek pohybu?

V minulém století neustále klesal podíl pohybu v denním režimu člověka. Zvýšilo se množství kancelářské práce, poklesly počty horníků, rolníků, stavebních i lesních dělníků. Došlo k dramatickému zvýšení počtu osobních automobilů, nákladních automobilů, tramvají, trolejbusů, autobusů a vlaků. A do třetice enormě narostly rozličné formy pasivního trávení volného času - kavárny, vinárny, hospůdky, kina, divadla, koncerty, televize, rozhlas, počítačové hry atd. Takže se dnes průměrný občan v práci nejen nenadře, ale většinu času stráví sezením. Do práce a zpět domů lidé již nechodí, ale vozí se některým z hromadných dopravních prostředků. A doma lidé vysedávají před televizní obrazovkou, u videa, před monitory počítačů a notebooků, čtou knihy, časopisy resp. noviny.

Když se někdo hodně pohybuje, říkáme, že je “pohybově aktivní”. Když naopak stráví deset a více hodin denně vysedáváním, je označen jako “pohybově neaktivní”. Vědci a lékaři se do nedávna příliš nezajímali o dopad pohybové pasivity na naše zdraví a zdatnost. Skutečně pasivních občanů bylo ještě v polovině minulého století snad jen pár procent. Po druhé světové válce bylo nutné obnovit zničené průmyslové podniky, opravovat silnice, železniční tratě a domy. Bylo potřeba hodně uhlí, železa, betonu. Převážná část populace si vydělávala na své živobytí fyzickou prací. Mnohdy zaměstnanec podniku za 8 hodin šichty byl skutečně 8 hodin na nohou a tvrdě pracoval. Odhadem 7 let jsem pracoval jako elektromontér na stavbách v celé republice. Denně jsme pracovali od 6,00 do 19,00 hodin. Teprve pak jsme se najedli a šli si na hodinku či dvě sednout do místní hospůdky. A těch 13 hodin jsme byli neustále v pohybu - svařovali jsme registry pod střechami továrních hal, tahali těžké kabely, neustále jsme něco řezali, pilovali, brousili, vrtali, tahali, přenášeli a upevňovali. V pracovní době jsme seděli snad jen u svačiny a oběda.

Dnes počty fyzicky pracujících poklesly na historické minimum. Jinak řečeno, většina lidí omezila svůj denní pohyb na naprosté minimum. Jezdí do práce osobním automobilem, pracují v administrativě a tedy tráví více jak 8 hodin na kancelářské židli. Enormě narostla pohybova inaktivita. Lékaři se dosud setkávali s lidmi fyzicky pracujícími, s relativně vysokou úrovní zdatnosti a výkonnosti. Jenže dnes vidí lékaři ve svých ordinacích jiné lidi. Lidi manifestně nebo latentně obézní, sarcopenické, osteoporotické. Pohybově pasivní. Ochablé. A pokud takového jedince léčí standardně, jak se léčilo v minulosti, reakce nemocného na léčbu je odlišná.

Proto se dnes vědci a lékaři velmi intenzivně věnují výzkumu změn, které v těle člověka nastávají při převažující pohybové pasivitě. Vznikla velká nová odborná oblast - fysiologie pohybové pasivity. Dosud se daly koupit v projednách pouze učebnice fysiologie nebo učebnice fysiologie tělesného cvičení. Tyto předměty se také vyučovaly na fakultách tělesné výchovy a sportu. Dnes se ale ukazuje, že nedostatek pohybu a změny jeho charakteru, které nastaly v posledním půlstoletí, mají na lidský organismus podstatně hlubší dopad, než se předpokládalo. Vědci hledají odpovědi na to, jak inaktivita (pohybová pasivita) ovlivňuje riziko vzniku jednotlivých nemocí, kompozici těla, úroveň zdatnosti a kvalitu života.

Lékaři dlouhá léta uvádí, že nedostatek pohybu zvyšuje výskyt obezity, prediabetu, diabetu typu 2 a nemocí srdce. Jen neznají komplexní mechanismus, který spojuje pohybovou pasivitu s danými změnamí zdraví. V dosavadních výzkumech postupovali vědci tak, že vzali běžné jedince a zásadně změnili jejich pohybový projev. Lidé byli upoutání několik dní nebo týdnů na lůžko a vědci sledovali, jaké změny nastaly v jednotlivých orgánech a jejich činnosti. Takový přístup je ale nepřesný. Lidé zřídka zalehnou a nedělají vůbec nic. Obvykle jen - z časových či jiných důvodů - podstatně omezí denní pohybový projev. Omezí chůzi a tím i počet kroků, které za den vykonají. To je reálnější situace.

Strava ovlivňuje hladinu glykémie (cukru v krvi). Po každém jídle se tato hladina zvyšuje. A čím vyšší hodnoty dosáhne, čím později se vrátí na regulované hodnoty, tím negativnější dopad to na zdraví může mít. Velké výkyvy krevního cukru jsou spojovány se vznikem a rozvojem diabetu typu 2 a nemocí srdce. Proto se vědci rozhodli zkoumat, jak ovlivňuje pohybová pasivita regulaci krevního cukru. Chtěli posoudit vliv nečinnosti na hladinu glykémie. Instalovali na tělo sledovaných osob sofistikované měřiče glukosy, které měřily okamžité hladiny cukru nepřetržitě po celý den. Také jim dali pedometry (přistroje měřící kroky) a jiné přístroje na měření pohybu paží. Cílem bylo získat co nejpřesnější informace o množství pohybu změnách hladiny cukru v krvi a moci tak posoudit vztah mezi omezením nebo naopak zvýšením množství pohybové aktivity a změnami glykémie. Sledované osoby si také vedly pečlivé záznamy přijaté stravy.

Následně byly sledované osoby instruovány, aby žily normálně, chodily a cvičily jak jsou zvyklé. Podle doporučení AHA (the American Heart Association) a dalších organizací má v zájmu udržení zdatnosti a zdraví člověk za den udělat zhruba 10 tisíc kroků (to odpovídá asi 7,5 kilometrům). Opakované výzkumy zatím dospěly k závěru, že běžný občan tuto normu nedodržuje a většina dospělých udělá za den maximálně 5 tisíc kroků. Sledovaný soubor byl z tohoto pohledu netypický. Většina z nich cvičila 30 minut denně a spíše překračovali normu 10 tisíc kroků za den - vědci vypočítali průměr 13 tisíc kroků za den. Během sledovaných tří dní ukázaly měřiče hladiny glukosy, že po jídle nedochází k výraznějším výkyvům hladiny glykémie.

Drhá fáze výzkumu spočívala v tom, že sledované osoby omezily na příkaz vědců na tři dny svoji pohybovou aktivitu tak, aby denní počet kroků nepřesahoval 5 tisíc. Přestaly cvičit, začaly používat výtahy, nechodily do schodů, nechaly si přinést jídlo namísto aby si zašly do restaurace. Přijaly prostě “klasický způsob života dneška” ve Spojených státech. Množství provedených kroků kleslo během těchto tří dnů na 4.300 za den, cvičení bylo omezeno na pouhé tři minuty za den. Strava se oproti aktivním dnům nezměnila, jedla se zhruba stejná potrava ve stejném množství jako v první fázi výzkumu. Nejedlo se více sladkostí nebo tuku. Během těchto neaktivních dní se u sledovaných osob objevily zvýšené výkyvy hladiny glykémie po jídle. Výkyvy v porovnání s aktivními dny byly v průměru o 26% vyšší a navíc se každý další den dále zvětšovaly.

Vědce zaujal fakt, že vzestup výkyvů hladiny glykémie nastal velmi rychle a dané výkyvy nebyly podloženy žádnými změnami hladiny zdatnosti nebo procentem tuku v těle. Stačí tedy snížit množství pohybu, více posedávat a polehávat, a ihned tělo reaguje negativními změnami metabolismu. Tuto skutečnost vyhodnotili vědci jako nepříjemnou, ale současně povzbudivou. Hladina cukru v krvi je výsledkem toho, jak moc a intenzivně se pohybujeme. Regulace glykémie se rychle mění negativním směrem, jakmile se méně pohybujeme. Ovšem stejně rychle se vrací k normálu, jakmile opět množství pohybu zvyšíme. Zvýšené výkyvy glykémie jsou přirozené, snad i nevyhnutelné. Jsou výsledkem toho, že pokud svaly nepracují a neodebírají z krve glukosu, musí glukosa zůstat v krvi. Problémem nejsou krátkodobé změny v případě, kdy z jakýchkoli důvodů omezíme svůj pohybový projev. Onemocníme, máme několik dní hodně práce a musíme sedět u počítače nebo za kancelářským stolem. Pokud se ale pohybová pasivita stává “default” (standard, implicitní, termín z počítačové literatury popisující základní nastavení programu), vytváří se fysiologické podmínky pro poškození regulace glykémie a vzniku chronického omemocnění (obezity, prediabetu, diabetu typu 2, onemocnění srdce atd.). A to bez ohledu na typ stravy nebo množství zásobního tuku v těle daného jedince.

Jinak řečeno, je to o pohybu. A my se nepohybujeme. Sedavý způsob života nás strhl jako lavina. Sedíme ve škole, v kanceláři, v automobilech, hromadných dopravních prostředcích, v kině, divadle, na koncertu, v kavárnách, vinárnách a restauracích. A doma před televizní obrazovkou (televizní přenos zápasu Real Madrid proti Bayernu Mnichov trval odhadem tři hodiny, kdo se předtím podíval na televizní noviny, seděl u obrazovky tahem více jak 4 hodiny).

Každý se sám musí vzepřít současnému život ohrožujícímu, převažujícímu životnímu stylu. Dnes musíme vyhledávat a využívat každou minutu a snad i vteřinu ke zvýšení množství pohybu. Musíme vstát ze židle a pohybovat se. Nemusíme běhat maraton, nemusíme v benchpressu vytlačit dvěstě kilogramů. Výsledky řady velmi významných výzkumů vedou k jednoznačnému závěru: pohybová pasivita (lenost, pohodlnost, nečinnost, užívání si) ohrožuje naše zdraví. Sumace negativních podnětů vede k závažným zdravotním ohrožením. A to i v případě, kdy si občas zacvičíme a snažíme se jíst zdravou stravu!

Větší část společnosti většiny průmyslově vyspělých zemí se málo pohybuje. Naplno využíváme “labour saving devices”, tedy “práci šetřicí přístroje”. Každý musí hledat způsob, jak do života svého a svých blízkých vřadit více pohybu. Každodenního pohybu.


LITERATURA:

  1. NIEMAN, DC. (1998): The Exercise-Health Connection. Champaign, Human Kinetics.
  2. REYNOLDS, G. (2012): Why It’s So Important to Keep Moving. In.: The New York Times, February 29.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2012 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat


Nejslabší, máte padáka!

Televize je v současném světě všudypřítomná. Ovlivňuje naše každodenní rozhodování i způsob, jakým vnímáme svoje okolí. Přináší do života pozitivní i negativní aspekty. Je ovšem na nás, co si z ní vezmeme a jak...
více...
Nejslabší, máte padáka!

Snídani sněz sám

Jistě jste již slyšeli známou větu: “Snídani sněz sám, o oběd se rozděl s přítelem a večeři dej nepříteli”. Jenže většina z nás se tímto modelem stravování neřídí. Nevyhovuje nám. Byl optimální v minulých...
více...
Snídani sněz sám

Krizová orientace

Lidé v minulosti žili pomaleji než my dnes. Žili také více v souladu s přírodou. Vstávali za ranního kuropění a večer uléhali se slepicemi. Pracovali pomalu, ale neustále. Nebyla elektrická energie, a tak jak se setmělo,...
více...
Krizová orientace