Děti a pohyb

Děti a pohyb

Kvapem se blíží léto a s ním i pobyt na pláži nějakého rybníku, přehrady, v lepším případě moře. A to je pro mnohé impuls pro kritické zhodnocení stavu vlastního těla, které bylo z větší části v minulých několika měsících milosrdně zahaleno zimníkem. Pro mnohé je pohled na zanedbané svaly a vyboulené tukové vrstvy podnětem k zásadní změně přístupu ke cvičení a stravování.

Mnozí rodiče si možná konečně najdou čas prohlédnout si kriticky i své potomky. Přes zimu měli spoustu práce, na jaře na poslední chvíli dávali dohromady daňové přiznání. Náhle zjišťují, že toho sice hodně stihli, ale že jim mnoho důležitých, možná i nejdůležitějších, věcí uniklo. Pohled na potomky je v posledních letech pro stále vyšší počet rodičů neradostný. Děti nám totiž obecně nejen rostou, ale také viditelně tloustnou.

Vzestup počtu obézních dětí je ve všech průmyslově vyspělých zemích naprosto alarmující. Podle výsledků řady výzkumů má obezita v dětství tendenci se přenášet do dospělosti. "Celých 40% obézních dětí a 70% obézních adolescentů se stane obézními dospělými. Navíc obezita v adolescenci koreluje pozitivně s výskytem chronických neinfekčních onemocnění v dospělosti" (Ganley, Sherman, 2000). Nedávno vyšel na stránce "medscape.com" článek o tom, že u dětí dochází k alarmujícímu vzestupu diabetu typu 2, který byl dosud zaznamenáván jen u osob staršího věku. Toto sdělení musí každého rodiče přimět k vážnému zamyšlení.

Proč naše děti tloustnou? Protože přibývá příležitostí trávit volný čas pasivně a ubývá příležitosti ke kvalitní a funkčně přiměřené pohybové aktivitě. Ještě v minulém století nabízelo tradiční vnější prostředí nadměrný počet podnětů k pohybu a výrazný nedostatek podnětů k pasivním činnostem, jako jsou sezení u domácích úkolů a nad knihami, povalování se v křesle před televizní obrazovkou nebo hrbení se před monitorem počítače.

Normální, zdravé pětileté dítě neudržíte v přirozeném prostředí (na louce, v lese, na hřišti, na plovárně) v klidu déle než několik minut. Nejaktivnější jsou děti v kolektivu s dalšími dětmi. Ani násilím je nejste schopni přinutit k dvouhodinovému klidnému sezení. Ale pusťte v televizi pohádku a vaše dítě bude sedět jako pěna v naprosto nepřirozené poloze i několik hodin. Pokud mu navíc na stolek dáte nějaké oplatky, zákusky, slané brambůrky a další pochutiny, je pasivní činnost navíc doplňována nadměrným příjmem energie. Toto patologické prostředí má pro růst a vývoj dětí naprosto devastující důsledky (Boháčková, 2001). Především vede ke vzniku a rozvoji obezity.

Nejlepším způsobem prevence obezity je kvalitní pohyb, protože zvyšuje hladinu výdeje energie. Pohybová aktivita se na celkovém výdeji energie podílí dvěma mechanismy:

  1. Aktuální výdej energie - během cvičení se zvyšuje výdej energie. Čím déle cvičení trvá a čím je intenzivnější, tím více energie vydáme. Obecně jsou při snaze o zvýšený výdej energie preferovány pohybové aktivity aerobního charakteru, protože při nich dochází kromě využívání glukosy i ke zvýšenému spalování tuku. Po aerobní aktivitě tělo doplní zásoby glykogenu ve svalových buňkách a celkový výdej energie se brzy vrátí k původní hodnotě. V případě aerobních aktivit platí, že čím pravidelněji cvičíme, tím více vydáme energie. Ovšem platí též, že pokud necvičíme, náš výdej energie se nemění a v případě jakéhokoli nadbytku příjmu ukládá tělo tuto nadbytečnou energii ve formě tuků.
  2. Dlouhodobý výdej energie - nejvýraznější složkou energetického výdeje je bazální (základní) metabolismus - představuje u běžného člověka zhruba 65-75% denního výdeje energie. Tato hodnota je do značné míry závislá na množství svalové hmoty. Až 90% veškeré energie vydáváme prostřednictvím svalů. Málo zdůrazňovanou skutečností je, že v klidu používá svalová buňka pro krytí svých energetických potřeb především tuky. "Respirační quocient, měřený u mladých, zdravých lidí za bazálních podmínek, odpovídá hodnotě 0,76, což znamená, že sacharidy přispívají při tvorbě energie necelou jednou třetinou" (Zierler, 1999) Z toho vyplývá jasný závěr. Čím více svalů máme, tím vyšší je i náš výdej energie a především je vyšší celodenní spotřeba tuků - a to i v době, kdy necvičíme.

Tabulka 1: Relativní význam různých energetických zdrojů pro různé orgány těla (Fox, 1990)

 
Orgán
Glukosa Volné mastné kyseliny Ketony Kyselina mléčná
Mozek
+++ + - -
Kosterní svaly (v klidu)
+ +++ + -
Játra
+ +++ ++ +
Srdce
+ + + +++

Když se hovoří o cvičení dětí, tradičně se zdůrazňuje že nejlepší je aerobní aktivita, že děti nesmí posilovat a když už, pak jen s vlastní hmotností, že děti musí cvičení bavit atd.. S tímto názorem nesouhlasím. Vycházím z klasické fysiologické poučky: "Vytrvalostní trénink nezvyšuje velikost svalů. Zvětšení svalů je výsledkem opakovaných svalových stahů proti velkému odporu, například při posilování. Svalová hypertrofie je výsledkem vzestupu počtu a velikosti myofibril uvnitř jednotlivých svalových vláken a dochází k ní po zátěži na úrovni 70-90% možnosti daného svalu" (Fox, 1990).

Měli bychom tedy mít v denním režimu činnosti, které podněcují růst svalstva. Sáhněte si do svého svědomí a přiznejte si, kdy byly naposledy vaše stehenní svaly vystaveny zátěži 80% svých možností ? A podívejte se objektivně na pohybový režim svých dětí. Zjistíte, že habituální zátěž se pohybuje někde pod hranicí 30-50% maxima většiny svalů těla. To je hranice, která spolehlivě nezajišťuje ani prosté udržení stávajícího množství svalů, kostí a dalších struktur hybného systému! Na našich dětech je to ostatně vidět!

Děti dnes mají málo svalů, proto mají nízký výdej energie, a to i při zvýšené aerobní aktivitě. Pokud nejsou svaly našich potomků vystaveny zvýšené zátěži (zvýšenému odporu), nic je nepřinutí k tomu, aby se zvětšovaly. Malé svaly znamenají malý výdej energie. Malý výdej energie ve světě lákavých pochoutek a agresivní reklamy znamená obezitu.

Nejlepší, co můžeme pro své děti udělat, je zavést je ke kvalitnímu fitness konzultantovi, nechat jim odborně sestavit vhodný posilovací program a dbát na to, aby pravidelně posilovaly. Možná jim tím dáme do života více, než si dnes dokážeme uvědomit.

LITERATURA:

  1. BOHÁČKOVÁ, L. (2001) : Mají děti posilovat I. In.: WELLNESS, ročník V, květen-červen. str. 8-11.
  2. FOX, S.I  (1990).: Human Physiology. Dubuque, WCD.
  3. GANLEY, T, SHERMAN, C. (2000): Exercise and Children's Health. A Little Counseling Can Pay Lasting Dividends. In.: Physsportsmed. Vol 28 - No. 2 - Feb.
  4. ZIERLER, K. (1999): Whole body glucose metabolism. Am. J. Physiol. 276 (Endocrinol. Metab. 39): E409-E426, 1999.

POZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2009  PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autorů zakázáno.

Mohlo by vás zajímat


Aktivní děti

Před mnoha lety stačilo říci “děti” a hned se každému vybavila představa skotačících neposedů. Jedinou starostí rodičů bylo zajistit pro věčně hopsající vyzáblé potomky dostatek stravy. Na mnoha vytáhlých dětech se...
více...
Aktivní děti

Ještě jednou o liposukci

Nedávno jsem napsal na stránky fitnet. cz článek o liposukci. Počet těchto lékaři prováděných intervencí do tukové tkáně se v posledních letech prudce zvyšuje. V současnosti se těchto zákroků provádí v USA zhruba 450...
více...
Ještě jednou o liposukci

Dnešní obézní dětí mohou umírat dříve než jejich rodiče

Svět se dramaticky mění. Nastalé změny přináší do našich životů mnoho pozitivního. Bohužel i nové, v historii lidstva bezprecedentní hrozby. Jednou z nejvážnějších představuje nedostatek pohybu. Všudypřítomná...
více...
Dnešní obézní dětí mohou umírat dříve než jejich rodiče