Prevence sarcopenie v rámci ovlivňování kvality života

Tento příspěvek byl přednesenl na národní konferenci "SPORT V ČESKÉ REPUBLICE NA ZAČÁTKU NOVÉHO TISÍCILETÍ", pořádaný Fakultou Tělesné Výchovy a Sportu University Karlovy v Praze ve dnech 1-4. února 2001. Jeho text je zahrabaný někde ve sborníku z této konference, který dnes již určitě nikdo nečte. Protože jeho obsah je stále aktuální, publikuji jej po malých úpravách na stránce fitnet.eu.

Podle údajů z USA "dosáhne v této zemi v roce 2030 počet osob starších 65 let ohromujících 70 milionů, přičemž nejrychleji expandující složkou populace budou lidé ve věkové skupině nad 85 let" (ACSM, 1998). Podobné trendy můžeme očekávat ve všech průmyslově vyspělých zemích, tedy i u nás. Vyšší věk je spojován s vyšší nemocností a tedy s vyššími výdaji na zdravotní péči. Při souběžném poklesu porodnosti můžeme v polovině 21. století očekávat závažné dopady těchto trendů do sociální oblasti. Pokud nedojde k zásadnímu "ozdravění" seniorů, budou ekonomické nároky na jejich léčbu výrazně překračovat možnosti společnosti. Proto je nutné již dnes hledat přístupy, které zásadně ovlivní tělesnou a duševní kondici seniorů a pozitivně změní kvalitu jejich života.

Nepřehlédnutelným rysem současného způsobu života je závratný pokles nevyhnutelných podnětů pro zapojení svalů a ohromující vzestup příležitostí ke konzumaci energeticky bohatých potravin a nápojů. Přes veškeré snahy odpovídajících iniciativ (např. Healthy People 2000) nejen nedošlo v minulých letech ke snížení výskytu obezity, naopak se nárůst množství zásobního tuku stal v posledních desetiletích doslova epidemií. A to nejen u dospělé populace, ale i u dětí. Obezita přispívá dříve nebo později ke vzniku a rozvoji řady závažných zdravotních obtíží, především k rozvoji metabolických poruch (syndrom X neboli smrtelná čtveřice) a nemocí srdce a cév. Do seniorského věku vstupuje stále vyšší počet obyvatel ve stavu, který vyžaduje náročnou lékařskou péči a kdy je výrazně snížena kvalita života.

Ztráta svalové tkáně - sarcopenie - je u starších lidí přesvědčivě dokumentována. "Obsah kreatininu v moči, který odráží obsah kreatinu ve svalech a tedy celkové množství svalové hmoty, se v období od 20 do 90 let života snižuje o 50%. Počítačová tomografie jednotlivých svalů prokázala, že se zhruba od 30 let věku snižuje příčný průřez svalů stehen, dochází k poklesu podílu svalové hustoty a zvyšuje se množství tuku ve svalech. Tyto změny jsou u žen výraznější než u mužů. Atrofie je přitom způsobena selektivní ztrátou svalových vláken, zvláště vláken typu IIb" (Evans, Rosenberg, 1991). "Porovnání svalů mladých mužů (19-37 let) se svaly seniorů (70-73 let) prokázalo podstatný pokles množství rychlých svalových vláken u skupiny seniorů (60% u mladých mužů, méně jak 30% u seniorů)" (Evans, 1996).

Tento pokles se negativně promítá i do úrovně silových schopností seniorů. "Podle údajů Framinghamské studie 40% žen ve věku 55-64 let, 45% žen ve věku 65-74 let a 65% žen ve věku 75-84 let není schopno zvednout zátěž o hmotnosti 4,5 kg" (ACSM, 1998). Téměř shodné procento žen uvedlo, že nejsou schopny provádět některé dříve běžně zvládané domácí práce. "Izometrická i dynamická síla čtyřhlavého svalu stehenního se postupně zvyšuje až do věku 30 let a po dosažení 50 let se snižuje. V období od 50 do 70 let byl zaznamenán průměrný pokles síly těchto svalů o 30%. K nejrychlejším ztrátám síly však dochází po dosažení věku 70 let. Síla extenzorů kolenního kloubu u zdravých mužů a žen ve věku 80 let byla o 30% nižší než u osob o deset let mladších" (Rogers, Evans, 1993).

Obecně se dá shrnout, že svalová síla klesá po dosažení 60 let o 15% za dekádu a po dosažení 70 let o 30% za dekádu. Pokles svalové hmoty a na něj navazující pokles svalové síly má jednoznačně negativní dopad na funkční kapacitu pohybového systému. Výzkumy jasně prokázaly pozitivní korelaci mezi úrovní silových schopností a rychlostí chůze. Pokles síly svalů je základní příčinou vysokého výskytu pádů ve vyšším věku (Evans, Rosenberg, 1991. Evams, 1996, Frontera, 1988, Rogers, Evans, 1993, Shephard, 1997).

Stav svalového systému má výrazný dopad na energetický metabolismus. S rostoucím věkem se denní hodnota výdeje energie progresivně snižuje. "U pohybově neaktivní populace závisí výdej energie především na množství aktivní tělesné hmoty. Ta klesá v období mezi třetí a osmou dekádou života zhruba o 15% a podílí se tak na výrazném poklesu hodnoty bazálního výdeje energie u seniorů. Množství kreatininu vyloučeného během 24 hodin (index svalové hmoty) koreluje s hodnotou bazálního metabolismu v každém věku" (DiPietro, Dzuria, 2000). Prevence sarcopenie je tedy současně prevencí poklesu hodnoty bazálního výdeje energie. Tento pokles, doprovázený poklesem množství habituální fyzické stimulace a zvýšeným příjmem stravy, je považován za hlavní příčinu vzestupu množství zásob tuku, doprovázející proces stárnutí. Z tohoto pohledu je nejlepší prevencí vzniku "smrtelné čtveřice" udržení co nejvyššího množství svalů do co nejvyššího věku.

Dá se tedy shrnout, že pokles množství svalů má jasně negativní dopady na úroveň zdatnosti a zdraví seniorů. "K prokázaným funkčním důsledkům ztráty svalstva se řadí změna citlivosti tkání k insulinu (přispívající ke vzniku diabetu typu II.), pokles svalové síly, snížení aerobní kapacity, zhoršení funkčního stavu pohybového systému, snížení minerálového obsahu kostí, pokles hodnot bazálního metabolismu, zhoršení imunitní odpovědi a zvýšení rizika pádů" (Lemmer, 2000). Všem těmto negativním změnám se u seniorů dá předejít odpovídající péči o stav svalstva. "Svalová atrofie je do jisté míry způsobena ztrátou alfa motoneuronů, která je projevem procesu stárnutí. Výzkumy však naznačují, že větší podíl na vzniku a rozvoji sarcopenie u seniorů má na svědomí sedavý způsob života, katabolické nemoci, nadměrný příjem léků a nedostatečná výživa. Z tohoto pohledu představuje péče o svalový systém významný regulovatelný faktor kontroly kvality života seniorů" (Evans, Rosenberg, 1991).

Ideálním prostředkem péče o svalový systém je posilování. "Cílem posilování je zaslat prostřednictvím vhodně zvolené velikosti i formy zátěže a striktního, řízeného pohybu s ní do vybraných svalových skupin takové signály, které v nich vyvolají přiměřenou stimulaci a z ní vyplývající strukturálně funkční změny" (Kolouch, Boháčková, 1994). Posilování umožňuje přesné přizpůsobeni objemu i intenzity zátěže okamžitým možnostem daného jedince. Tento faktor je nesmírně významný, protože okamžité možnosti starších lidí se často mění vlivem různých faktorů. Aplikace principu progresivní rezistence pak umožňuje jemné, plně kontrolované a tím i bezpečné zlepšování aktuálního stavu bez rizika přetěžování cvičících.

Termín "posilování" je často nesprávně chápán. Nejčastěji si odpůrci posilování pletou tento termín s výrazy "vzpírání" nebo "silový trojboj". Při těchto dvou aktivitách jde o to zvednout co nejvyšší zátěž v souladu s pravidly, stanovenými pro provádění jednotlivých disciplín. V takovém případě jde o zatěžování svalového systému na samé hranici jeho možností. V tréninku i při výkonech na soutěžích převažuje u těchto sportovců izometrická zátěž, která může mít za jistých okolností negativní dopady na zdraví. "Při klasickém posilování se zátěž cvičících pohybuje v rozpětí 60 - 85% 1RM (maxima u daného cviku) a svalová práce je tak neustále v režimu izotonickém, jehož výsledkem je zvětšení objemu svalů v důsledku vzestupu množství kontraktilních bílkovin" (ACSM. 1998). Se zaměňováním těchto dvou režimů svalové práce při chápání slova "posilování" se bohužel můžeme setkat i u řady jinak kvalitních výzkumů. Nepochopení rozdílu mezi izotonickou a izometrickou kontrakcí je klíčem nesprávného chápání možností posilování v pohybovém režimu seniorů a dalších specifických populací (děti, těhotné ženy, perimenopauzální ženy, tělesně oslabení atd.).

Jednou ze základních příčin nedocenění možností posilovacího programu pro zlepšení zdraví seniorů byla dlouhou dobu tendence podceňovat silové schopnosti seniorů. Pokud byli při výzkumech senioři vystavováni pouze nízké zátěži (půlkilogramové činky atd.) byly zaznamenávány nulové nebo nevýznamné změny úrovně síly, množství svalstva a dalších parametrů zdravotně orientované zdatnosti. "Řada nových výzkumů naprosto jasně demonstrovala, že pokud zvolíme adekvátní tréninkový podnět, starší muži i ženy vykazují v porovnání s mladými subjekty stejný nebo dokonce vyšší vzestup síly. Během relativně krátké doby (3-4 měsíce) je možné zaznamenat v důsledku posilovacího programu u věkové skupiny seniorů dvou až trojnásobné zvýšení úrovně síly (Pollock et al., 2000).

Účast na intenzivním posilovacím programu má na stárnoucí organismus výrazný anabolický účinek. "Progresivní silové zatěžování zlepšuje dusíkovou bilanci, vyvolává zvýšené zadržování dusíku a to i při různých hladinách příjmu bílkovin. U osob, jejichž příjem bílkovin je na hraniční spodní úrovni, může účast na posilovacím programu vést k zastavení ztráty bílkovin a dokonce k zvýšení jejich retence, a to primárně ve formě svalové hmoty" (Rogers, Evans, 1993).

Jak bylo výše uvedeno, obézních přibývá a to zvláště mezi osobami vyššího věku. Obezita pak představuje bránu pro navazující závažná zdravotní ohrožení. Většina otylých se uchyluje k dietám, jen menší část se pokouší o zvýšení výdeje energie pohybem. Jako nejvhodnější pohybové aktivity jsou ze setrvačnosti obézním doporučovány chůze, běh a další aerobní činnosti. Podle našich zkušeností značná část seniorů má takové funkční poruchy hybného systému, že u nich aerobní zátěž může dříve nebo později vést k ireverzibilnímu poškození některé ze struktur tohoto systému. Navíc vyvolává většina forem aerobní zátěže zvýšení výdeje energie pouze v době, kdy tato zátěž probíhá. Z tohoto pohledu diety i aerobní zátěž představují nedostatečně účinné prostředky dlouhodobé kontroly hmotnosti.

Posilování představuje mimořádně významný nástroj kontroly hmotnosti, a to zvláště u seniorů. "Signifikantní vzestup hodnoty bazálního výdeje energie, který tento typ cvičení vyvolává, přetrvává nejen několik desítek minut, během nichž cvičení probíhá (jak je tomu u aerobní zátěže), ale zvyšuje podstatně výdej energie po celých 24 hodin" (Pollock et al., 2000). Je nutné vzít v úvahu, že bazální výdej energie představuje u většiny současné populace 65-75% celkového denního výdeje energie. Posilování nejen zvyšuje množství svalů, ale současně i potřebu energie na jejich výživu a údržbu. Zvýšený výdej energie umožňuje větší příjem stravy, která kromě vyššího přísunu makroergních substrátu přivádí i více mikroživin a tím přispívá k optimalizaci metabolismu. Zvýšený výdej energie je logicky nejlepší prevencí vzniku, resp. účinným prostředkem léčby, obezity.

Klíčovým faktorem pozitivního vlivu posilování na organismus seniorů je jednoznačně individualizace zátěže. V laickém tisku jsme neustále svědky snah o sestavování obecných programů, které jsou pak zájemcům o posilování vnucovány jako jediné správné. Tak jako nemůže lékař předepisovat všem svým pacientům jeden lék, i kdyby byl sebeúčinnější, není ani možné sestavit jediný posilovací program, který bude vhodný pro všechny cvičence. Před sestavením skutečně individuální struktury silové zátěže, takové, která nejen neuškodí, ale povede k bezpečnému, postupnému zvyšování funkčních schopností organismu, musí zkušený odborník diagnostikovat aktuální stav daného zájemce o cvičení pomocí široké škály postupů měření a testování, zpracovat a vyhodnotit získaná hrubá data a teprve na základě těchto racionálních podkladů může přistoupit ke strukturaci zátěže pomocí citlivé manipulace s jednotlivými proměnnými posilovacího programu. Musí přitom přihlížet k faktorům, které mohou ovlivnit dopad silové zátěže na konkrétního jedince, například předchozí zkušenosti s pohybovou zátěží, výskyt chronických onemocnění, vliv souběžně podávaných léků atd.

Posilování představuje nesmírně účinný nástroj prevence sarcopenie a zvyšování kvality života seniorů. Můžeme analyzovat několik příčin jeho nedostatečného využívání:

  • existuje velmi málo odborníků, kteří jsou schopni sestavit skutečně kvalitní individuální posilovací program
  • posilovny a fitcentra se v současné době zaměřují na specifický druh návštěvníků - na mladé muže, kteří chtějí dosáhnout výrazného nárůstu svalstva (brutální kulturistika). Senioři se nemusí v takovém prostředí cítit dobře
  • většina fitcenter nemá pro seniory vhodné přístroje (i nejnižší nastavitelná zátěž je pro slabší cvičence nadměrná)
  • vstupné do řady těchto zařízení přesahuje ekonomické možnosti této části populace.

Samostatný problém tvoří přístup lékařů k posilování. Podle našich zkušeností většina lékařů na základní úrovni lékařské péče seniory od posilování radikálně odrazuje. Příčinou tohoto nelogického stavu může být osobní nedostatečná zkušenost daného lékaře s tímto typem cvičení, vliv poznatků ze studií (statická silová zátěž je spojována s negativními dopady na kardiovaskulární systém), případně pouhá opatrnost a snaha vyhnout se možným problémům v případě negativního dopadu cvičení na konkrétního pacienta. Pokud budou lékaři seniory nesprávně informovat o vlivu posilování na zdraví a úroveň zdatnosti, nebudou možnosti posilování v prevenci sarcopenie využívány - ke škodě seniorů i celé společnosti. Proto je nutné zařadit nové poznatky o vlivu posilování na organismus seniorů do osnov výuky na lékařských fakultách a do programů doškolování lékařů.

SHRNUTÍ:
Výzkumy jednoznačně prokázaly, že schopnost přizpůsobit se zvýšené úrovni silové zátěže je u stárnoucí populace plně zachována. Pravidelná silová zátěž vyvolává řadu pozitivních změn jak u starších mužů, tak i u starších žen. Pokles množství svalové hmoty představuje negativní změnu, která je bránou pro další zhoršování zdraví a zdatnosti. Jedná se však současně o změnu reverzibilní. Nejlepší formou pohybové zátěže, která vede k nárůstu svalové hmoty i svalové síly, a která navozuje pozitivní změny zdraví a zdatnosti, je posilování. Základním předpokladem pozitivního vlivu posilování na organismus seniorů je individuálně sestavený program. Je nutné rozšířit počet odborníků, kteří jsou schopni takové programy připravovat. Lékaři mají seniorům posilování doporučovat jako vhodnou pohybovou aktivitu.

 

LITERATURA:

  1. ACSM Position Stand on Exercise and Physical Activity for Older Adults. Med. Sci. Sports. Exerc., Vol. 30, No. 6, pp. 992-1008, 1998.
  2. DiPIETRO, L.; DZIURA, J.: Exercise: A Prescription to Delay the Effects of Aging. In.: Physsportsmed, Vol 28, No. 10, October 2000.
  3. EVANS, W.: Reversing sarcopenia: how weight training can build strength and vitality. In.: Geriatrics, 1996, May, 51:5, 46-7, 51-3.
  4. EVANS, W., ROSENBERG, I.H.: Biomarkers. New York, Simon and Schuster 1991.
  5. EVANS, W.: Exercise, nutrition, and aging. In.: Clin. Geriatr. Med., 1996, Nov., 12 (4), str. 761-784.
  6. FRONTERA, WR, et al.: Strength conditioning in older men: skeletal muscle hypertrophy and improved function. In.: J.Appl.Physiol. 64: 1038-1044, 1988.
  7. HURLEY, BF. et al.: Resistive training decreases insulin resistance in healthy older men. In.: Research update, Keiser Sports Health Equipment, 1992.
  8. KOLOUCH, V, BOHÁČKOVÁ, L: Cvičení ve fitcentrech - posilování. Olomouc, Universita Palackého 1994.
  9. LEMMER, JT., et al.: Age and gender responses to strength training and detraining. Med. Sci. Sports Exerc., Vol. 32, No. 8, pp. 1505-1512, 2000.
  10. POLLOCK, ML et al.: Resistance Exercise in Individuals With and Without Cardiovascular Disease. Benefits, Rationale, Safety, and Prescription. Position paper endorsed by the American College of Sports Medicine. In.: Circulation. 2000; 101:828-833.
  11. ROGERS, MA, EVANS, WJ: Changes in skeletal muscle with aging: effects of exercise training. In.: Exerc Sport Sci Rev, 1993, 21, 65-102.
  12. SHEPHARD, RJ: Aging, physical activity, and health. Champaign, Human Kinetics, 1997.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2010 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat


Vitální tělo, vitální mysl

Jak stárneme, mění se nejen naše tělo, ale i naše mysl. Zhoršuje se pozvolna schopnost pamatovat si nové údaje, rychle reagovat na podněty, zaměřovat svoje aktivity na dosažení konkrétních cílů. Pokles duševní kapacity nás...
více...
Vitální tělo, vitální mysl

Cvičení po čtyřicítce

Otázka: Nedávno jsem překročil čtyřicítku, jsem dlouhodobý kuřák, v posledních letech jsem se nedostal z časových důvodů ke cvičení a to ani na dovolených (těch ostatně nebylo moc). Před pár týdny jsem byl...
více...
Cvičení po čtyřicítce

Jezte méně?

Na vysokých školách celého světa jsou samostatné katedry. Na katedrách jsou profesoři, docenti a odborní asistenti. Jsou hodnoceni nejen za vlastní výuku, ale také za publikační činnost. Za psaní skript, učebnic, knih,...
více...
Jezte méně?