• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Artróza

Jsme první generací, které - slovy vynikajícího biologa profesora FW. Boothe - “příroda předala do vlastních rukou péči o svůj pohybový systém”. Pohyb byl téměř celou dosavadní historii lidstva neodlučitelnou složkou všech habituálních a pracovních činností. Proto jej měly předchozí generace dostatek až nadbytek. Nikdo nemusel složitě bádat, jaké důsledky pro tělo má pohybová pasivita. Pohybová pasivita v praxi neexistovala. Ta je “výdobytkem” posledních staletí. Pasivní byli až donedávna lidé pouze v poslední fázi svého života, která přitom nebyla příliš dlouhá. Jak někdo onemocněl tak vážně, že musel ulehnout a nemohl se několik dní hýbat, dostal obvykle zápal plic. Protože proti této nemoci nebyl lék, lidé během hodin nebo dní ze světa odcházeli. Zůstávali ti, kteří se pohybovali. Kteří pracovali. A práce byla výhradně fyzická, navíc velmi náročná. Prováděla se prostřednictvím zapojení svalů do činnosti. Činnostmi, odpovídajícími celodennímu vysedáváním u počítače nebo notebooku, se v minulosti nikdo nemohl uživit.

Jenže v minulých několika staletích lidé vymysleli postupně spoustu “práci šetřících strojů”. Bagry, jeřáby, traktory, výtahy a další vynálezy “osvobodily” člověka od fyzické dřiny. Zpočátku se zdálo, že toto “osvobození” od těžké práce představuje “vítězství člověka nad přírodou”. Tak to totiž presentovala hlavně neoblíbená komunistická ideologie. Ta nám také radostně sdělovala, že “poručíme větru a dešti”. Pravidelné záplavy v naší zemi i jinde na světě, ničivá tsunami v Japonsku a vražedná tornáda v Americe nám v posledních letech jasně ukázaly, jak to s tím poroučením větru a dešti ve skutečnosti je. Prostě, nic v životě není zadarmo. Za uvedené “osvobození od tvrdé práce” tvrdě platíme. Příroda nám předala do vlastní péče pohybový systém. A většina z nás tuto novou povinnost zatím nepřijala. Svědčí o tom tvar těla stále větší části světové populace.

Protože se v minulém století významně prodloužila průměrná délka života, dožívá se dnes vyšší počet lidí věku nad 65 let. Starší lidé mají v porovnání s mladými lidmi větší problémy s pohybem. Zvláště pak jedinci s vyšší tělesnou hmotností. A ti lidé, kteří uvěřili komunistické propagandě o “vítězství lidstva nad přírodou”, v důsledku toho se plně oddali pohodlí současného životního stylu a nedostatečně se pohybovali. Tito lidé jsou zvýšeně postihování artrózou.

Artróza je pojmenování pro nejčastější nezánětlivé onemocnění kloubů, které vzniká postupným opotřebením chrupavky. Postihuje tedy především starší lidi. Například ve Spojených státech zhruba 70% populace starší 65 let. Nejčastěji bývají postiženy kyčelní a kolenní klouby (klouby, které nesou hmotnost těla), ale artróza se nevyhýbá ani páteři, ramenním kloubům, loktům a prstům. Nemoc se projevuje silnou bolestí při vstávání a také při zátěži. Může dojít k úplnému zničení kloubní chrupavky a v takovém případě je nezbytný chirurgický zákrok. Prevencí proti vzniku artrózy je dostatečný pohyb, při kterém by ale kloub neměl být vystaven “přílišné námaze”. Nemoci se i tak většina populace nevyhne. Jak píší odborníci “artróza je onemocnění, které nás nemine, otázkou jenom je, kdy nás začne obtěžovat”,

Artróza sužuje dva miliony obyvatel naší země. Potíže při pohybu postihují každého pátého člověka nad 45 let a dokonce 60 procent lidí starších 65 let. I proto jsou reklamní preparáty na klouby oblíbeným vánočním dárkem pro seniory. Je ale otázkou, zda a kolik účinné látky se z těchto farmaceutických přípravků skutečně dostane do kloubu a zda je jejich působení na chrupavku skutečně pozitivní. Novou chrupavku místo té poničené podle názoru odborníků, žádný přípravek nevytvoří. Poškozená buňka se musí sama uzdravit. A tak jediným, kdo na této ničivé chorobě vydělává, je nenasytný farmaceutický průmysl. Ten zahrnuje pulty lékáren každoročně novými a novými přípravky. Přitom mnohé z nich nejen nepomáhají, ale zabíjí, jak ukázal například případ léku VIOXX .

A přitom sami lidé by mohli potížím s klouby poměrně lehce předcházet. Stačí méně jíst a více a rozumně se pohybovat, Jenže na prevenci každý kašle. Máme spoustu práce v kanceláři, musíme strávit spousty hodin sezením za volantem, chceme si zajít do kina nebo divadla či na koncert a podívat se na holywoodský film v televizi. A tak sedíme. Když sedíme, vydáváme minimum energie. Náš denní výdej energie poklesne pod hranici fysiologického prahu chuťové kontroly. A když se moc nepohybujeme, máme nepřiměřený apetyt. Kupujeme si různé ty Twix nabo Mars tyčinky a uždibujeme. Nadbytek energie se ukládá ve formě tuku do zásob. Naše hmotnost se zvyšuje. A zatěžuje nadměrně klouby, které nám umožňují se pohybovat (kyčelní, kolenní a hlezenní, případně páteře). Pobyb se stává nepříjemným a bolestivým. Tak se mu vyhýbáme. Tím vydáváme méně energie. A paradoxně se dále zvyšuje apetyt. Vidíte tu past, do které jsme spadli?

Oficiálně uznané jako léčebné přípravky na klouby jsou v Česku jenom dva. Také odborníci se nemohou shodnout. Někteří přípravky chválí, jiní je zavrhují. Podle řady studií, nezávislých na penězích farmaceutických firem, představují přípravky proti artróze placebo. Jinak řečeno, pokud se stav zlepší, je to výsledkem mechaismu “víra tvá tě uzdravila”. Ale když se někdo chce léčit a platit za to tisíce korun, je to jeho rozhodnutí. Snad jen je možné vzít v potaz jiné řešení. Namísto vyhazování peněz za patáky je lepší ty peníze dát za kvalitní sportovní oblečení, permanentku do fitcentra a za odměnu pro kvalitního osobního trenéra.

Jak se tedy před artrózou bránit? Většina lidí spoléhá, v souladu s trendem současnosti, na prášky a patáky. Tím pádem je stárnutí skvělý “bussiness” pro farmaceutické firmy. Lidé se nasypávají prášky, které pravděpodobně nepomáhají, ale naprosto jistě škodí. Vědecké studie nezávislé na penězích farmaceutických firem označují podobné přípravky za neúčinné nebo jim přisuzují roli placeba. Lidé v situaci, kdy se objeví nějaká zdravotní potíž, se chtějí “léčit”. A platí za to přímo nebo nepřímo (platbami do zdravotního pojištění) statisíce korun. Očekávají od léčby úlevu a jsou vesměs spokojeni. Jen si neuvědomují, že neřeší podstatu problému, ale jen skrývají signály, kterými nás naše tělo na problém upozorňuje, a tímto upozorněním nás žádá o korektivní zásah. My mu ucpeme ústa prášky. Nemoc nás trápí méně, ale úspěšně se rozvíjí. Až se probereme, je již obvykle pozdě.

Výše v textu jsem napsal: “Prevencí proti vzniku artrózy je dostatečný pohyb, při kterém by ale kloub neměl být vystaven přílišné námaze”. Naskýtá se logická otázka. Co je to “přílišná námaha”? Pro někoho může do této kategorie spadat desetiminutová procházka, pro jiného není příliš namáhavé provést čtyři série dřepu po patnácti opakováních v sérii se stokilovou činkou. Čím nižší je síla našich svalů, tím dříve se unavíme. Tím “namáhavější a nepřiměřenější” je i habituální zátěž. A jak jsme opakovaně na stránkách fitnet uvedli, tělo funguje jako celek. Pokud oslabí jeden jeho článek, mají tendenci oslabit i další orgány a systémy těla. Řetěz je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. A nejslabším článkem našeho těla se v poslední době stávají svaly.

Jednou z funkcí svalu je udržovat svým klidovým napětím optimální vztahy v kloubu. Pokud sval oslabí, nemůže tuto základní roli plnit. Sval z pohledu artrózy pracuje jako tlumič v autě. Když najedeme do jedné z četných děr, které zdobí naše silnice, funkční a dobře seřízený tlumič sníží náraz na přední ojnici a můžeme v jízdě pokračovat. Pokud je ale tlumič nefunkční, ojnice se zlomí a máme na nějakou dobu po ježdění. A provětrá to naši peněženku. Stejně tak pokud v současných životních podmínkách neposilujeme, svaly ochabnou. Nemohou následně chránit klouby před nadměrnými nárazy při jakýchkoli zvýšených požadavcích. To vede k poškození chrupavek na kloubních plochách.

Tělo ale umí poškozené chrupavky opravit. Synoviální blanka na vnitřní ploše kloubního pouzdra produkuje synoviální tekutinu, která usnadňuje klouzavý pohyb kloubních ploch. Co je ale důležitější, synoviální tekutina vyživuje buňky chrupavčité tkáně. Tím umožňuje i jejich opravu v případě poškození. Co je nutné k tomu, aby synoviální blanka mohla produkovat kvalitní tekutinu? Musí mít vše, co pro tvorbu této tekutiny potřebuje. A to musí získat z krve. Proto je nutné, aby svaly v okolí kloubního pouzdra byly pravidelně prokrvovány. Když ale sedíme již třetí hodinu před monitorem počítače a surfujeme po Internetu, krev je přesměrována z periférie těla (končetin) k orgánům v dutině břišní (játra, slezina, ledviny, žaludek, střeva). Takže do končetin moc krve nejde. Synoviální blanka nemá z čeho dělat synoviální tekutinu. Buńky chrupavky jsou podvyživené. Slabé. Náchylné k poškozování.

Pokud oslabený pohybový systém, tedy svaly a klouby, vystavíme “přílišné námaze”, poškodíme je. Poškozené svaly a klouby bolí a tak o to více sedíme. O to méně se mohou poškozené kloubní plochy samy opravit. Nemají z čeho. Když si koupíme předražené patáky na klouby, a dále sedíme u počítače, za volantem auta, v kavárně nebo v sedladle divadla, krev se shromažďuje ve vnitřních orgánech a do končetin se dostává v omezené míře. Proto se drahé složky konkrétního léku nedostanou k synoviální blance a nemohou se tak stát složkou synoviální tekutiny. Tělo je po čase jako nepotřebné vyloučí. Máme nejdražší moč ve městě!

Pokud nechcete mít ve stáří problémy s klouby, musíte je zatěžovat. Tak, aby nebolely. Nepřetěžovat. Čím silnější svaly máte, tím nižší je riziko přetížení jak svalů, tak i kloubů. Zátěž pak musíte velmi pozvolna a citlivě zvyšovat. Tělo má zázračnou schopnost se pod vlivem vhodně zvolené zátěže v procesu superkompenzace uzdravovat a zlepšovat. Nejlepší podmínky pro citlivé a pozvolné zlepšování nabízí kvalitní fitcentrum.

Neseďte celé svátky u “bedny”. Jděte se projít, zajděte si do fitcentra.

artróza, arthrosa - (med.) nezánětlivé degenerativní onemocnění kloubu
artritida - zánět kloubů obvykle bakteriálního původu
osteoartitida - zánět kostí nebo kloubů

LITERATURA:

1. HARDMAN, AE, STENSEL, DJ. (2009): Physical Activity and Health. The evidence explained. Second edition. London, Routledge. Taylor and Francis Group.
2. HUTCHINSON, A. (2011): Which Comes First, Cardio or Weights? Fitness Myths, Training Truths, and Other Surprising Discoveries from the Science of Exercise. London, HarperCollins.
3. PLOWMAN, SA, SMITH, DL. (2011): Exercise Physiology for Health, Fitness, and Performance. Philadelphia, Lippincott Williams & Wilkins, a Wolters Kluwer business.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2012 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat